Články na téma: svoboda

Ministr Pavel Blažek je přesvědčen, že internetová média představují vážnou hrozbu pro demokracii. Co si o tom myslí advokát Tomáš Sokol, ekonom Pavel Kohout, novinář Miroslav Motejlek a další osobnosti?

Politoložka Vladimíra Dvořáková napsala objevnou knihu o zemi, ve které politický účel světí i smradlavé prostředky a kde státu nevěří ani sami státníci.

Připomínat si doby reálného socialismu je v pořádku. Omezit se přitom jen na fronty na banány ale nadělá víc škody než užitku. Paměť navíc potřebují osvěžit nejen příznivci extrémní levice.

Jeden z letošních knižních hitů rekapituluje staré podnikatelské rady: nebuďte příliš chytří, radši užiteční. Hlídejte si peníze. A chraň vás ruka páně tupě poslouchat své zákazníky.

Nedostatečná legislativa a selhávající kontrola na straně jedné a bezohlednost některých kuřáků na straně druhé. To jsou důvody, proč je většina populace nedobrovolně vystavena škodlivým účinkům tabákového kouře. Lze se nějak bránit?

Evropská unie zakázala klasické žárovky. Od září 2012 již i ty malé o příkonu 40 wattů. O čem to svědčí?

Nigel Farage, patrně nejvýraznější europoslanec současnosti, říká: „Klaus je skvělý chlap. Je to největší evropský státník.“ Jinak se ale Čechům diví. Prý se vrhají zpět do komunismu.

V knize Serge Latouche se míchají sžíravé poznámky k naší nablblé posedlosti růstem s návrhy na brutální osekání svobod v zájmu nejistých výsledků. A protože ve čtvrtek je svátek, její recenzi přinášíme na Finmagu s předstihem

Proč demokracie sama o sobě není zárukou vlády práva? Na to odpovídá znovu vydaná Zakariova provokativní úvaha o budoucnosti svobody, aktuálnější než kdy dřív.

„Stát by kouření neměl zakazovat, protože tím omezuje svobodu,“ říká řada liberálů a odpůrců regulace kouření. Svoboda však není žádná jednolitá a samostatná hodnota, která by byla ničena regulací. Opak je pravdou.

Po dlouhé době se u nás neprotestuje proti konkrétním nešvarům, ale proti celému systému, proti uplynulým dvaceti letům. Na prvomájové mítinky komunistů, na nichž se vlastně mluvívá o podobných věcech jako minulý týden na náměstí několika měst, jsme si zvykli jako na úsměvný folklór kdesi na úrovni vynášení smrtky. Teď se ale potkáváme s něčím novým, nebezpečnějším. Právě proto bychom neměli nedávné a možná budoucí protesty přecházet mlčením.

Poválečné Německo, respektive jeho západní část, měla velké štěstí. Hospodářskou politiku od počátku určovali ekonomové jako Ludwig Erhard, Wilhelm Röpke, Walter Eucken a Alexander Rüstow. Věřili v liberální ekonomiku, zároveň však byli stoupenci silné vlády. Jak to jde dohromady?

Budoucnost je otevřená, nicméně některé věci se zdají být jisté. Kapitalistická revoluce reaganovského typu se již nebude opakovat. Sociálně třídní struktura brání obnovení prosperity a není nikoho, kdo by měl motivaci a možnost tuto strukturu změnit. Nejpravděpodobnější varianta spočívá ve vytvoření masivní šedé ekonomiky bez jakékoliv regulace za fasádou evropského či světového neosocialistického režimu.

Tragédie není, že se dnes kdekdo snaží regulovat internet a omezovat funkčnost počítačů – ale že se do toho pouští zrovna ti, kteří technologiím rozumějí nejmíň.

Nápady na fiskální federalizaci Evropy i navržená koncepce nové smlouvy vycházejí ze stejné logiky: Situace je zachráněna, pokud správné úřady vytvářejí správné dokumenty. Realita už se těmto dokumentům přizpůsobí. Důsledkem této iluze (či „opojení mocí“) a kroků, které z ní vycházejí, nebude úleva, ale naopak dramatické zhoršení situace.

Už první demokracie, ta řecká, měla mouchy. A to šlo o relativně malé státy, kde volební právo nebylo pro každého a lidé své politiky znali osobně nebo nejdál z doslechu. Jak to asi může fungovat dnes, kdy má volební právo i ten, kdo se o věci okolo sebe vůbec nezajímá, a kdy svého politika osobně neznáte ani vy, ani vaši příbuzní či známí a ani známí vašich známých? Zato ho perfektně znáte z jeho „správné“ mediální stránky. A média, jak asi víte, dokážou z kostky vykouzlit kouli a z bílého černé nebo šedivé…