Články na téma: předvolební boj

Poslední díl seriálu o volebním chování a zastupitelské demokracii vůbec. Zatím jsme ignorovali otázky vývoje společnosti, snažili jsme se jen porozumět, jak se voliči rozhodují, jaké to má důsledky pro chování stran a zdá má parlamentní demokracie jiný význam než poskytnout lidem snadný cíl, aby měli na koho nadávat. Každá analýza by ale měla mít také prediktivní složku, jen to jí dává praktický význam a jen to umožňuje testovat její správnost.

Zdá se, že je předem rozhodnuto. Až se tento víkend zavřou volební místnosti a za několik hodin nato zveřejní ČSÚ výsledky té nepravidelně se opakující taškařice, na zdejší trůn usedne česká sociální demokracie vedená dvojicí životních cucáků, leč politických matadorů.

Politici se před volbami předhání s návrhy, jak naložit s minimální mzdou. Jeden by ji zvýšil na deset tisíc, druhý dokonce na dvanáct, další by ji naopak nejradši zrušil. Tolik politici. Jak se ale na problematiku minimální mzdy dívají ekonomové, analytici, zástupci odborů a podniků či bývalý ministr práce a sociálních věcí?

Pořádek. Rodina. Suverenita. Svoboda. Národ. Češi. My. Oni. Nízké daně. Inovace. Prosperita. Spravedlnost. Dovedete to vysvětlit tak dobře, jak nahlas to umíte řvát?

ODS si zaslouží druhou šanci. V opozici nebo i mimo sněmovnu. Třeba v roce 2017 konečně přijde s jinými tématy, než je „hrozba totality“.

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak na Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?