Články na téma: penzijní fondy

„Vyzývám vládu České republiky, aby připravila opravdovou reformu penzijního systému. Přidání dalšího spoření dlouhodobě nic neřeší. Zaveďte mezigenerační důchodový systém, individuální důchodové účty na principu částečných rezerv a zvedněte rychleji věk pro odchod do penze,“ píše Jan Traxler Petru Nečasovi, Miroslavu Kalouskovu a Jaromíru Drábkovi.

Většina penzijních fondů svým klientům „zhodnotí“ úspory pod úrovní inflace. Pokračuje tak negativní trend z předešlých let. Nejlépe si loni vedl penzijní fond Allianz. Naopak velkým zklamáním je zhodnocení penzijního fondu Generali.

Se šéfem komunikace Českomoravské stavební spořitelny o chystaných změnách ve stavebním spoření. Bude stavební spoření hrát nějakou roli v důchodovém systému? Co by znamenalo, kdyby stavební spoření mohly nabízet i běžné banky? Jde ministerstvo financí stavebnímu spoření po krku?

Příliš se o tom nemluví. Vlastně vůbec! Přitom jde klíčovou informaci, která se dotkne více než 4,5 milionu osob, jež si na důchod spoří prostřednictvím penzijního připojištění. Řeč je dvouměsíčním ultimátu na změnu penzijního fondu v rámci třetího, dobrovolného pilíře.

V předchozím díle třídílného seriálu jsme si pověděli, že krize, v níž žijeme, není krize eura, ale krize státních dluhů. Každý dlužník má ale také svého věřitele. Kdo zaplatí účet za úklid Augiášova chléva? Ať se jim to líbí, nebo ne, měly by to podle pravidla, že za blbost se platí, být banky. Kdo půjčuje těm, o kterých ví, že nezaplatí, je idiot.

Že si nechcete vyvést tři procenta sociálního pojištění do fondu? A kdo si myslíte, že vás v stáří bude živit? Jen si pěkně naspořte… Co je pro našince v oblasti zabezpečení na důchod novota, to je pro obyvatele západních zemí záležitost stará přes 30 let. A za těchto 30 let se v penzijních fondech po celém světě uložilo nepředstavitelné množství peněz, za které se nakoupily státní dluhopisy. Proto se hodí podívat se na dnešní evropské dluhové patálie i z druhé strany barikády, z pohledu lidí, kteří problémovým zemím půjčili.

Česká penzijní reforma se systémem fondů zkouší to, co země našeho regionu opouštějí. Jediným kladem českého systému je, že zůstal dobrovolný. Toho by měl každý občan plně využít ke klidnému, střízlivému vyhodnocení kladů i záporů spoření na důchod v penzijních fondech.

V rozhovoru s Petrem Šimčákem, ředitelem obchodu pro banky a instituce skupiny Pioneer Investments v ČR, se mimo jiné dozvíte, jak vnímá plánovanou důchodovou reformu, proč by podle něj investování do státních dluhopisů nemělo být jedinou volbou budoucích penzistů nebo jaké jsou investiční možnosti drobných investorů.

Buďte opatrní. Když jednou podepíšete smlouvu, je těžké prokazovat, že jste se stali obětí nekalé obchodní praktiky, říká Markéta Svatošová, vrchní inspektorka samostatného odboru ochrany spotřebitele České národní banky.

„Finanční sektor se dostal do bodu, kdy reprezentuje 25 % celkové tržní kapitalizace v USA, a v některých zemích dokonce více.“ George Soros, 2008. Tedy: čtvrtina kapitálu jsou poplatky. Nové studie dokládají, že peníze odevzdané na poplatcích správcům fondů jsou většinou peníze vyhozené oknem.

Celý život pracuji na Wall Street a za ta léta jsem už zjistil, že velcí institucionální investoři jako penzijní nebo nadační fondy se málokdy vzdalují od stáda. Spravují příliš mnoho cizích peněz, než aby z něj samotní vystrkovali hlavu. Když pak něco nevyjde, můžou alespoň poukázat na to, že ostatní si vedli stejně špatně.

Penzijní fondy pláčou, že na penzijní reformě nevydělají, že bude drahá a limity poplatků příliš nízké. Propočty ukazují, že bude nevýhodná pro lidi s průměrnými a podprůměrnými příjmy. Propad příjmů průběžného systému chtěla vláda hradit ze zvýšené DPH – ale z 22 miliard vybraných navíc do důchodové rezervy doputují pouhé dvě miliardy...

V uplynulých týdnech Věci veřejné opravdu dostály svému názvu: tak veřejně se špinavé politické prádlo ještě nepralo! Zahraniční TV produkce jen tiše závidí: reality show těchto proporcí ještě vymyslet nedokázaly. Náklady na ni však poneseme my všichni: je na čase se ptát, kolik zaplatíme.

Finanční trh je pro nemalou část Čechů horší než kasino. Jak jinak si vysvětlit fakt, že ročně Češi prosázejí téměř 128 miliard korun? Desetkrát více, než o kolik loni stoupl majetek v podílových fondech včetně zhodnocení a více než polovina celkového majetku Čechů ve fondech (ve skutečnosti ještě více, protože statistiky nerozlišují investice domácností a firem). A ještě jinak – více než 3 % nominálního HDP.

Z toužebně očekávané penzijní reformy, která měla pomoci vylepšit bilanci veřejných financí, se stává projekt, který vylepší bilanci pouze vybraným lidem. A klienti mezi nimi bohužel nebudou.

Podstatným otázkám penzijní reformy se věnuje předvčerejší komentář Markéty Šichtařové, pojďme se vrátit k těm „nepodstatným“, tedy poplatkům pro penzijní fondy.

Ministerstvo financí minulý týden tiše a nenápadně zveřejnilo návrh na výši poplatků penzijních fondů a mezi řádky naznačilo i několik dalších zajímavých detailů. Právě poplatky rozhodnou o tom, jak výhodný či nevýhodný bude přestup lidí z průběžného systému do soukromých fondů. Je proto velmi zvláštní, že takto klíčový materiál byl pouze nenápadně umístěn na web ministerstva a jeho zveřejnění nedoprovázela žádná tisková zpráva.

Ministerstvo financí „dostalo za uši“, protože penzijní reformě nepředcházela pořádná debata. Náprava byla zjednána: veřejnost smí vyjádřit názor na to, jaké poplatky platit penzijním fondům. Kdy však přijde řeč na podobu prvního pilíře a další „méně zásadní“ věci

V souvislosti s plánovanou penzijní reformou se často objevuje otázka: kde máme jistotu, že nám fondy za pár let někdo neznárodní, neprovede „měnovou reformu“ a podobně. Existuje vůbec na světě nějaký fond, který přežil třeba sto let?