Články na téma: Norsko

Další česká banka bojuje proti kryptu, prezident Madeiry chce vybudovat evropskou Bitcoin Beach, Národní divadlo prodalo své první NFT a může být rádo, že prodej neproběhl přes Apple. A Norům se zdá jako super nápad otevřít pobočku berňáku v metaversu. Týden v kryptu #4

Že s takovým heslem není možné vyhrát volby? Norové vás dnes můžou vyvést z omylu.

Daňová přiznání jsou v Norsku veřejná. Tamní kultura otevřenosti by mohla pomoci k vyšším platům i v Česku.

Transparentní financování neziskovek je legitimní způsob diplomacie. Problém není, že to Norsko dělá, ale že se Česko nezmůže na podobnou propagaci svých zájmů.

Ne každé rozhodnutí západních ministrů a úředníků je správné – ale když se do mentorování pustí čeští politici a komentátoři, nezbývá než si k festivalu trapnosti otevřít popkorn.

Rok 2010. Island se vzpamatovává z nejvážnější ekonomické a finanční krize svých novodobých dějin a žádá o vstup do Evropské unie. Evropský komisař pro rozšíření odhaduje, že Island by mohl být členem Unie v rekordních dvou letech. Rok 2013. Před několika dny Reykjavík oznámil že v rozhovorech o přijetí nehodlá jen tak pokračovat...

Spojeným státům a Evropské unii se povedlo ostřihnout Írán od pohádkových ropných příjmů. O to víc ale musejí platit zemím jako je Rusko či Venezuela. Kdo je tedy nakonec vítěz a kdo poražený?

V pohádce Boženy Němcové o dvanácti měsíčkách se kromě povinného morálního ponaučení, že zlo bude potrestáno, což se koneckonců dozvíme v každé pohádce, skrývá ve skutečnosti poselství o důležitosti mezinárodního obchodu.

Akcie společnosti Apple spadnou na polovinu, v Evropě dojde ke znárodnění padesáti bank a novým americkým prezidentem se stane dosud neohlášený kandidát. Saxo Bank přichází se svými šokujícími předpověďmi na rok 2012. Můžou se některé z nich vyplnit?

V debatě o tragické události v Norsku se často přehlíží několik základních paradoxů. Zaprvé, pokud považujeme Breivika za blázna a šílence, na čemž se shodnou skoro všichni, pak přece nemá ale naprosto vůbec žádnou cenu poslouchat jeho argumenty, pohnutky, důvody a pocity.

Jsem Američan, nikoliv náhodou zrození, ale volbou. Hlasoval jsem nohama a stal se Američanem, protože miluji tuto zemi a domnívám se, že je výjimečná. Ale když se dívám na dnešní svět a na silný proud technologických změn a globální konkurence, jsem z toho nervózní. Patrně nejvíce mě znepokojuje skutečnost, že zatímco tyto tendence sílí, Američané se zdají neschopni pochopit rozsah výzev, kterým čelíme. Navzdory medializovaným tlachům u vzestupu Číny většina Američanů vychází z předpokladu, že USA jsou i nadále světovou jedničkou. Ale je to pravda?