Články na téma: kvantitativní uvolňování

Až do nedávna byly země skupiny BRIC (případně s Koreou BRICK) považovány za budoucí tahouny světové ekonomiky a tamější akcie byly investiční hit. V posledních týdnech a měsících se ale investoři probouzejí. A jak už to tak někdy bývá, z blaženého spánku přecházejí rovnou do stavu paniky. V hledáčku je teď hlavně Indie.

Jméno Šinzó Abe skloňují v posledních měsících světová média ve všech pádech. Tedy aspoň média v jazycích, které pády mají. I ta ostatní jsou ale plná staronového japonského premiéra, prý strůjce dalšího japonského hospodářského zázraku. Nové svaly japonského hospodářství skutečně na pohled vypadají impozantně. Jenže mají spíš co do činění s anaboliky než s poctivým zvedáním železa.

Stačilo vyslovit pár slov a akciové indexy padaly. Ben Bernanke a pár vět, které dokážou během okamžiku přivodit miliardové ztráty – o čem to svědčí?

Index S&P 500 se v květnu vyšplhal na nové historické maximum. Nazrál čas redukovat akciové investice.

Na každou ekonomickou bolístku i opravdovou nemoc se dnes používá totéž, po celém světě. Jeden recept vládne všem, jeden jim všem káže: Víc peněz, pusťte do světa ještě víc peněz. Víc peněz v oběhu má rozhýbat ekonomiku, rozjetá ekonomika má spolu s hospodářským růstem přinést také plody v podobě snížení míry nezaměstnanosti. Věří tomu veřejnost, věří tomu politici, věří tomu někteří ekonomové. Nebo se tak aspoň tváří. Ve skutečnosti – a data to potvrzují – to prostě tak jednoduché není.

Jsou dvě věci, kterým těžko věřit. Jedné těžko, jedné ještě hůř. Ta první: že by válka, byť i jen měnová, mohla být vtipná. Ta druhá: že by mohli být vtipní v bance. A věřte nebo ne, v infografice, kterou přinášíme, je světová měnová válka pojednaná vtipně – a přichystali ji v Saxo Bank.

Která měna v uplynulém roce nejvíce posílila a která naopak nejvíce oslabila? Jak si bude stát koruna a další měny v roce 2013?

Regulace nemusí být vždycky špatná. Pokud ale úřad za svou prioritu vezme zbytečnou buzeraci a pak kvůli jeho nečinnosti na jiných frontách dochází k nenahraditelným ztrátám, není možné ho hájit.

Mezi zatím nepříliš popularizovanými kříženci ekonomie a dalších věd je pravděpodobně nejdůležitější biofyzikální ekonomie. Pokud byste snad projevili zvrácený úmysl seznámit se s touto obskurní odnoží ekonomie, můžeme začít poměrně nevědecky: V obýváku se nám roztahuje patnáct slonů!

Včera jsme se věnovali tradičnímu důvodu k výrobě nových peněz centrálními bankami: měnovým intervencím, které mají vést k oslabení domácí měny. Dnes nás čeká kvantitativní uvolňování.

Jan Macháček se ptá předních ekonomů na jejich názor na aktuální události. Co si myslí Pavel Kohout o pumpování peněz do evropských bank?

Nakupujte, když je krev v ulicích, řekl prý kdysi baron Rotschild. V roce 2007 žili západní investoři v nebývale klidné době, tedy v době, která investicím – podle barona – nepřeje. Co se od té doby změnilo? Ekonom Pavel Kohout exkluzivně pro Partners media reviduje a doplňuje svůj pět let starý text.

Rok 2011 nebyl pro akcie vůbec příznivý. Vyjma USA všechny hlavní trhy ztrácely. Nejhůř dopadli majitelé řeckých akcií. Nejlépe si vedly akcie – na Jamajce.

„Koupili jsme si většinu bývalé sovětské říše. Ty vlády ovládáme, vlastníme. A pravděpodobně vlastníme i Českou republiku,“ říká Paul Craig Roberts, duchovní otec hospodářských reforem za vlády Ronalda Reagana.

„Fed musí prosadit znovunavázání dolaru na zlato. Udělá-li se to správně, půjde o stabilní a flexibilní řešení. Ekonomika bude mít k dispozici dostatečné množství peněz a nízké úrokové sazby budou nízké zcela přirozeně, a nikoli uměle, jako je tomu nyní. Získáme více z globálního obchodu, získáme více produktivních investic,“ říká Steve Forbes, vydavatel stejnojmenného časopisu.

Během několika let se můžeme potýkat s hyperinflací a devalvací měn, ještě dříve můžeme být svědky bankovní krize. Přitom aktuálně upadá svět do hospodářské recese a ke slovu se hlásí deflace. Jak v této nejisté a chmurné době chránit a zhodnocovat majetek?

Po dvou kolech kvantitativního uvolňování (QE) se nezaměstnanost ve Spojených státech stále drží nad devíti procenty a meziroční index spotřebitelských cen vyšplhal na 3,6 procenta. Z technického hlediska dnes USA stojí před vážnou hrozbou stagflace. Někteří ekonomové však přesto volají o nastartování ekonomiky prostřednictvím čtyřprocentní inflace.

Ekonomové v posledních dnech žijí dvěma tématy. Z evropské perspektivy se zdá, že tématem číslo jedna je další pokus o řešení řecké krize. Možná že mnohem důležitější je ale dění za oceánem, totiž souboj amerického prezidenta a Kongresu o zvýšení dluhového limitu Spojených států a hrozba defaultu rozhodující světové ekonomiky.

„Půjčka Řecku je to samé, jako kdyby si Česká republika vzala na tři roky úvěr ve výši 1,8 bilionu korun – to znamená úvěr, který je větší než celý český veřejný dluh,“ říká Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky.

Je to jistější, než že příštího Slavíka vyhraje Karel Gott. Dokonce jistější, než že Petr Hájek pochází z opice. Bude hyperinflace! Nebo nebude?

„Zastánců samospásného pumpování peněz do ekonomiky ubývá. Bohužel jsou to ale lidé, kteří mají obrovský vliv. Bernanke, Krugman a spol… Přes ně zatím nejede vlak. Ostatní si mohou štěkat, jak chtějí, ale jejich karavana pořád jede dál stejnou cestou,“ říká Lukáš Kovanda, novinář, ekonom a ředitel nadace Prague Twenty.