Články na téma: HDP

Ceny akcií jsou silně nadhodnocené a maržové obchody na rekordní úrovni. To nemůže dopadnout dobře. Otázka by tedy spíš měla znít: Kdy přijde pád?

Stát má v plánu v roce 2015 hospodařit se stamiliardovým schodkem. Není to zbytečně moc? A míří peníze opravdu tam, kde jsou potřeba? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta a Lukáše Kovandy, státního tajemníka Tomáše Prouzy, poradce ministra financí Aleš Michla a dalších lidí ze světa peněz.

Od sametové revoluce uplynulo čtvrtstoletí. Jakých úspěchů za tu dobu naše hospodářství dosáhlo a kde jsme naopak udělali největší chyby? Přečtěte si pohled jednoho z architektů kuponové privatizace Dušana Třísky, Aleše Michla, Vladimíra Špidly a dalších osobností.

Vlastními silami se Evropa z bláta nevyhrabe. Pomohla by poptávka po jejím zboží. jenže odkud by tak asi mohla přijít? Ale nač si lámat hlavu, můžeme dál bádat o nesmrtlenosti chrousta, zakřivení banánů a dalších světoborných záležitostech.

Politická rozhodnutí mívají dlouhodobé důsledky. Nelze hodnotit úspěšnost prezidentů či premiérů podle toho, jak během jejich vlády rostla ekonomika nebo akciové burzy. Kdybychom mechanicky používali toto měřítko, došli bychom k závěru, že nejlepší český premiér byl Jiří Paroubek.

Ten seriál už běží pětadvacet let. Pokus o rozpumpování japonské ekonomiky, selhání, nárůst státního dluhu. A znovu. Taková krize, trvající třeba i desítky let, ovšem může postihnout i Evropu.

Lukáš Kovanda, autor Kované ekonomie, je na cestách. Na vlastní oči a kůži hodlá prozkoumat, jak moc tajná jsou opravdu jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, tedy smlouvě o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. První zápisek do svého obdeníčku posílá z Bruselu.

Když se řekne DPH, naježí se vám vzrušením chloupky na zátylku? Mezi námi, to asi málokomu. A přece může být ekonomie vzrušující dobrodružství skoro pro každého. Každý týden nás o tom v novém seriálu bude přesvědčovat Lukáš Kovanda, ekonom a popularizátor ekonomie.

Máme otvírat šampaňské, nebo jde o předčasnou radost? Na příčiny dobrých výsledků české ekonomiky jsme se ptali ekonomů Aleše Michla a Lukáše Kovandy, prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého a dalších odborníků z řad finančních analytiků a exportérů.

Nad Evropou se stahují mračna. Šest let po vypuknutí největší ekonomické krize od druhé světové války se stále zřetelněji objevují známky toho, že život na starém kontinentě už nikdy nebude takový, jako dřív.

Vysněný cíl Pekingu dohnat Ameriku je v dohledné době splnitelný jen v disciplíně, která je nejméně důležitá.

V květnu nerozkvétaly jen šeříky, ale také úsměvy na tvářích investorů. Když pomineme zlato a některá méně podstatná nebo sledovaná investiční aktiva, zhodnocovalo se skoro všechno, akcie od vyspělých států po rozvíjející se ekonomiky, dluhopisy státní i tzv. high-yield dluhopisy. Zkrátka, kdo v květnu nebyl na kapitálových trzích, trhá si vlasy, pokud mu ještě nějaké zbývají.

Mistrovství světa ve fotbale sníží deficit běžného účtu, pomůže stabilizovat měnu, lehce nakopne HDP a dále pozvedne životní úroveň Brazilců. Proto také věřím brazilským akciím.

Podívejte se na úvodní obrázek a představte si, že děláte třeba test inteligenčního kvocientu. Zadání je jednoduché: dokončete nedomalovanou čáru. Pokud jste si právě počmárali monitor červenou fixkou, neprošli jste testem. Ostatní můžou číst dál.

Miliardář Andrej Babiš je bezesporu nejvýraznější tváří vlády. Jak hodnotí jeho dosavadní působení v křesle ministra financí ekonomové, finanční analytici, podnikatelé, investoři a zástupci živnostenských a odborářských sdružení?

Jak přínosné bylo pro českou ekonomku desetiletí v Evropské unii? Zeptali jsme se státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, ekonomů Pavla Kohouta a Petra Macha, politologa Jiřího Pehe a zástupců českých podniků a firem.

V pondělí bude na Úřadu vlády České republiky prezentována studie, v níž skupina ekonomů zhodnotila hospodářský přínos našeho desetiletého členství v Evropské unii. Pak jistě přijde čas na její důkladný rozbor, na oponenturu jejích metodologických východisek a výpočtů. Vy se ale už dnes můžete exkluzivně seznámit s jejím shrnutím.

Diskutují ekonomové. Jeden si opakovaně stěžuje, že oponent nemá nastudovanou ani základní literaturu a zdůrazňuje, že je pod jeho úroveň se takové debaty vůbec účastnit. Druhý mu zas po vystoupení řekne (cituji): „Takovou míru arogance jsem ještě nezažil. Všichni, kdo mají jiný názor, jsou podle vás laikové. Nebuďte takový nafoukaný.“ Co myslíte, který z nich je Václav Klaus?

Turecko roste, Japonsko padá! Zdravý rozum říká, že stav hospodářství země ještě nemusí nic vypovídat o tom, jak se daří firmě, která v ní podniká. A přece je tolik investorů, pro které zveřejnění pravidelné dávky hospodářských statistik znamená sundat brokovnici ze zdi a vydat se na lov akcií. Jak uslyšíte turečtinu, palte! Kupte si celé Turecko!

Minulý týden přinesl Finmag překlad textu Umaira Haqua, který přirovnává současnou (americkou či západní) společnost k potrhlému ufokultu, čekajícímu na příchod spasitelů z kosmu. Idolem mu ovšem není ufon, ale makroekonomický ukazatel: hospodářský růst. Kapitalismus zdegeneroval v růstismus, říká Haque. Josef Tětek vyjasňuje východiska a poopravuje pojmy.

Asi znáte ty sekty, které svým stoupencům hlásají, že příští rok 28. října přesně v 16.05 přiletí vesmírná civilizace a zachrání lidstvo. No jistě – mimozemšťani nepřiletí. To ale přívržencům kultu nebrání, aby dál věřili. Jejich víru to naopak posílí.