Články na téma: euroval

Dost možná poslední z našich předvolebních dotazníků přináší odpovědi Radka Johna, čestného předsedy strany Věci veřejné a jejího volebního lídra.

Richard Sulík na sebe výrazně upozornil na začátku tisíciletí jako architekt slovenské daňové reformy. Podle jednoho tamějšího politika ostatně „jeho“ rovná daň byla „nejlepší bezplatná reklama na Slovensko“. V roce 2010 dostal svou stranu do vlády. O rok a půl vládu shodil, nelíbil se mu mechanismus záchrany slabých evropských ekonomik. A jak říká, kompromisy dodnes nejsou jeho silná stránka.

Prezident Klaus odmítá podepsat dodatek smlouvy o Evropské unii, který upravuje vznik Evropského stabilizačního mechanismu. Je to gesto hezké, ale poněkud marné.

Když se německá kancléřka vrátila z posledního summitu eurozóny, bylo jen otázkou času, kdy se strhne bouře a zda zasáhne německou vládnoucí elitu a její eurointegrační konsenzus. Poprvé to totiž vypadalo, že byla zatlačena triumvirátem Francie, Itálie a Španělska do kouta a záchranu eurozóny už neřídí podle svých, německých pravidel.

Podaří se Španělsku zažehnat hrozící bankrot, nebo se vydá stejnou cestou jako Řecko? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta, Petra Teplého, Tomáše Prouzy a dalších osobností ze světa financí a byznysu.

Jan Macháček se ptá předních ekonomů na jejich názor na aktuální události. Co si myslí Pavel Kohout o pumpování peněz do evropských bank?

Zachrání Mezinárodní měnový fond euro? Nezachrání. Ze dvou důvodů.

Když začátkem roku 2002 lidé dostali do rukou eurové bankovky a mince, byla to velká sláva. Ale někteří již věděli, že euro není dobrý projekt. Dokonce i někteří z těch, kdo euro pomáhali prosadit.

Jak se má chudák člověk vyznat v tom, co se dnes v Evropě děje? Vašek Moravec si předminulou neděli zaspekuloval, zda by se o případné další budoucnosti Česka v Unii nemohlo hlasovat v referendu. Na základě čeho by se ale měli lidé rozhodovat? Co by měli chtít? Z médií se na ně valí zmatený veletok informací, jedni varují před odstřižením od Evropy, druzí varují, že bychom se v Evropě mohli rozpustit jak kostka cukru, ostatní neříkají nic, ovšem varují, že na jejich slova dojde.

Italské dluhopisy lámou rekordy. Ne každý milník je ale důvodem k oslavě. Právě naopak. Výnosy z desetiletých dluhopisů vystoupaly o 48 bazických bodů na 7,25 procenta, dvouleté pak vyskočily dokonce o 73 bodů na 7,11 procenta. Podle expertů jde o hraniční hodnotu, která není dlouhodobě udržitelná. Společně s výnosu dluhopisů pak rostly i pojistky proti úvěrovému selhání. Co se stane, pokud se Italům a Bruselu nepodaří trhy uklidnit? A je to vůbec možné? Více v exkluzivním rozhovoru s Pavlem Kohoutem.

Minule jsem řekl, že Evropa se pokouší z finančních bažin vytáhnout na vlastních kšandách. A jméno těch šlí že zní euroval. Evropský summit minulý týden „úspěšně zachránil euro“ – alespoň pokud se podíváte na víc než pětiprocentní rally na světových burzách. Pořídila si snad Evropa místo šlí jeřáb? Nebo jsou to jen kšandy 2.0?

A ten o tom, jak se Evropa vytáhla z finanční bažiny za vlastní šle, znáte? Že ne? A slyšeli jste někdy o Evropském fondu finanční stability (EFSF) neboli eurovalu? Je to dost pravděpodobné, zvlášť po minulém týdnu. Euroval jsou zkrátka kšandy, za které se chce Unie vytáhnout z vlastního bahna.

Minulý týden všichni slavili konec eurokrize. Skončila ale doopravdy, nebo jsme ji jen odložili?

Kvůli navyšování eurovalu, jak se lidsky říká záchrannému fondu eura EFSF, padla slovenská vláda a zemi čekají v březnu předčasné parlamentní volby. Posměšky nad slovenskou politickou reprezentací nejsou na místě, podobná osudová rozhodnutí čekají mnohé další evropské vlády.

Slovensko nakonec euroval podpoří, cena, kterou země zaplatí, je ale podle mnohých příliš vysoká. Podpora Řecku a dalším slabým ekonomikám znamená pád vlády a pravděpodobně i návrat Roberta Fica. Co si o posledním vývoji myslí ekonom Partners Pavel Kohout?

Když před rokem v čele slovenské vlády hrdě a nekompromisně odmítala „pomoc chudého Slovenska bohatému Řecku“, byl to pro Ivetu Radičovou hvězdný okamžik. Nyní však obdobný problém může pro její vládu znamenat konec.

„Řekové budou muset eurozónu opustit. Nemají jinou možnost,“ tvrdí Allan Meltzer, přední světový expert na měnovou politiku a poradce prezidentů Kennedyho i Reagana.

Když už tolik jedinců upíná své naděje k rozpadu eura, bylo by fajn si představit, co by se dělo potom. Vyhodit zlobící počítač z okna mají ve slabší chvíli tendenci mnozí, otázkou ale je, jakýpak bude život bez počítače.

Na jednu stranu sílí hlasy, že současné sociální státy nelze nadále živit, není z čeho. Proti tomu však stojí politické tendence dál na nich pracovat, modifikovat je a činit ještě sociálnějšími. Kde na to ale „prosociální“ politici vezmou? Budou brát a přerozdělovat, dokud bude co. Na témž principu ostatně fungují také strukturální fondy Evropské unie, jež tu nedávno pranýřovala Klára Samková, jednak jako katalyzátory mravního úpadku, jednak jako deformátory trhu.

Eurozóna je natolik nehomogenní, že udržet tutéž měnu pro země, jako jsou Řecko a Německo, je dlouhodobě neudržitelné. Stávající záchranné balíčky léčí příznaky, ale ne příčin. Jen odsouvají problém o nějaký ten týden v čase, odkládají nevyhnutelné. Uvědomme si, že nové a nové půjčky (které svým objemem musí převýšit ty splatné) představují klasické Ponziho pyramidovéschéma. Naděje, že pokud předlužené země získají pár let času, dokážou z dluhů vyrůst, jsou liché. Je nutné hledat jiné řešení…

Euro je v ohrožení a dokonce hrozí jeho zánik, shoduje se dnes řada investorů. V debatě o budoucnosti eura ale poněkud zapadá fakt, že ohrožena není jen měna samotná a eurozóna, ale také budoucnost celé Evropské unie. A to možná dřív, než byste čekali…