Články na téma: dluhová krize

Akcie společnosti Apple spadnou na polovinu, v Evropě dojde ke znárodnění padesáti bank a novým americkým prezidentem se stane dosud neohlášený kandidát. Saxo Bank přichází se svými šokujícími předpověďmi na rok 2012. Můžou se některé z nich vyplnit?

Česká republika by měla na pomoc eurozóně zablokovat pro Mezinárodní měnový fond asi 3,5 miliardy eur, tedy přibližně 89 miliard korun, což je zhruba desetina devizových rezerv České národní banky. Není divu, že česká vláda rozhodnutí o půjčce odkládá.

Jak se má chudák člověk vyznat v tom, co se dnes v Evropě děje? Vašek Moravec si předminulou neděli zaspekuloval, zda by se o případné další budoucnosti Česka v Unii nemohlo hlasovat v referendu. Na základě čeho by se ale měli lidé rozhodovat? Co by měli chtít? Z médií se na ně valí zmatený veletok informací, jedni varují před odstřižením od Evropy, druzí varují, že bychom se v Evropě mohli rozpustit jak kostka cukru, ostatní neříkají nic, ovšem varují, že na jejich slova dojde.

Lídři eurozóny nás žádají o půjčku 90 miliard korun. Potápí se loď a má případně cenu pokoušet se ji zachraňovat? Ptali jsme se Aleše Michla, Pavla Kohouta, Petra Macha, Tomia Okamury a dalších osobností.

Takový centrální bankéř si nemůže jen tak veřejně polemizovat o budoucnosti eurozóny jako to děláme tady na Finmagu nebo s kamarády u piva. Každé jeho slovo je totiž několikrát prostudováno a pokud si finanční mudrcové usmyslí, že „bdělost“ centrální banky znamená budoucí zvýšení sazeb, začnou okamžitě prodávat a hnát akciové trhy dolů.

Řada politiků eurozóny věří, že by trhy uklidnila jiná a méně hrozivá zbraň než tisk peněz – společně vydávané dluhopisy. Spekulanti by tak už nemohli soustředit palbu na jednotlivé země, tvrdí obhájci eurobondů, a úrokové míry by klesly na snesitelnou úroveň, protože garantem dluhu by byly silné státy eurozóny. Podle zastánců této myšlenky by tak rovněž vznikl velký a likvidní trh, který by investorům nabídl plnohodnotnou alternativu k americkým „treasuries“.

V předchozích dvou článcích jsme řekli, že nejde o krizi eura, krizi měny, ale o krizi dluhovou. A hledali jsme její řešení. Jenže dluhovou krizí, i kdyby se nám ji podařilo vyřešit, problémy nekončí. Situace je mnohem závažnější.

Evropa stojí na kraji srázu a dívá se dolů do propasti, říkalo se v předešlém díle trojdílného seriálu. Přední evropští státníci jsou zoufale nejednotní a přibírají na váze, protože kvůli takzvanému řešení dluhové krize se svolává jeden summit a jeden pracovní oběd za druhým. Jenže peníze mezitím docházejí: příští rok bude potřeba zaplatit staré dluhopisy – jenže nové nikdo nechce...

Následky jednotné měnové politiky napraví jen individualizovaná rozpočtová politika.

V předchozím díle třídílného seriálu jsme si pověděli, že krize, v níž žijeme, není krize eura, ale krize státních dluhů. Každý dlužník má ale také svého věřitele. Kdo zaplatí účet za úklid Augiášova chléva? Ať se jim to líbí, nebo ne, měly by to podle pravidla, že za blbost se platí, být banky. Kdo půjčuje těm, o kterých ví, že nezaplatí, je idiot.

Vrcholní evropští politici v čele s Angelou Merkelovou a Nicolasem Sarkozym přešlapují na místě. Dluhová krize se tím jen stupňuje. Zeptali jsme se předních českých ekonomů, proč se politici neodhodlají k razantnímu řešení situace.

… španělská polední siesta, řecká lenost, euro, trh, vláda, Berlusconi, EU, levice, pravice, hloupí lidé, chytří lidé, malé utrácení, velké utrácení, malé zadlužování, příliš velké zadlužování, ekonomové, bankéři, politici, podnikatelé, spekulanti, Wall Street, Fed, kapitalismus, socialismus – a co nám ještě zbývá? Svíčková!?

Proč by podle ekonoma Aleše Michla byl nejrozumnějším řešením dluhové krize bankrot Řecka a dalších nesolventních států? Co má naše vláda společného s politiky jižanských zemí? Přečtěte si v exkluzivním rozhovoru pro Finmag a Peníze.cz.

O finančním pádu Itálie se spekuluje už nejméně půldruhého roku. Pád Silvia Berlusconiho ony spekulace řádně přiživil. Možná to ale nebude zas tak horké, i když by se Itálie nakonec položila... Tedy, jak pro koho!

Průměrný Američan dnes tankuje do svého SUV na americké poměry předraženou naftu (17 Kč za litr), ve zprávách musí poslouchat, jak se v Evropě hroutí bankovní systém, a pokud neztratil práci, tak se během nedělního odpoledne dívá na baseball. Pokud ji ztratil, tak se také dívá na baseball, ale když ho vypne, vidí to s Amerikou mnohem víc černě.

Ekonomové už několikátým rokem dostávají co proto. Prý nepředpověděli finanční ani dluhovou krizi, tedy současné chudnutí vyspělého světa. Vypadá to, že si na ně celý svět „zasedl“. Jak jinak si totiž vysvětlit třeba to, že obdobně nejsou káráni politologové? Ti přece též nepředpověděli letošní „arabské jaro“.

Vyvrcholí dluhová krize rozpadem eurozóny? Ptáme se ekonomů Lukáše Kovandy, Petra Macha či Pavla Kohouta, podnikatele Tomia Okamury a dalších osobností, jak moc je to se společnou evropskou měnou nahnuté...

Italské dluhopisy lámou rekordy. Ne každý milník je ale důvodem k oslavě. Právě naopak. Výnosy z desetiletých dluhopisů vystoupaly o 48 bazických bodů na 7,25 procenta, dvouleté pak vyskočily dokonce o 73 bodů na 7,11 procenta. Podle expertů jde o hraniční hodnotu, která není dlouhodobě udržitelná. Společně s výnosu dluhopisů pak rostly i pojistky proti úvěrovému selhání. Co se stane, pokud se Italům a Bruselu nepodaří trhy uklidnit? A je to vůbec možné? Více v exkluzivním rozhovoru s Pavlem Kohoutem.

Proč Jacques Delors, jeden z otců zakladatelů moderní Evropy, stále věří ve společnou měnu. Proč má ekonom Kenneth Rogoff za to, že jeho katastrofický scénář je reálný. A proč Mohamed el Erian, generální ředitel největšího dluhopisového investičního fondu na světě, tvrdí, že na zánik eura ještě nesází.

Třetí pokračování seriálu o kořenech současného europrůšvihu: Jak euro přehřálo dluhové ekonomiky členských států. Jak se Řecko dostalo ke svým miliardám. Jak se růstový zázrak nestal. Jak Němci porušili pravidla Evropské unie a profitovali z eurozóny.

Krize eurozóny už dávno není jen evropskou krizí, ale zachvacuje globální ekonomiku. Kvůli svému rozsahu a tomu, že se týká jak bank, tak i vlád, je daleko nebezpečnější než krize, která začala po pádu banky Lehman Brothers před třemi lety.