Články na téma: charita

Miliardář Larry Page má jasno: dal by je jinému miliardáři, výrobci elektromobilů a fantastovi Elonu Muskovi.

„Nedávno byla zveřejněná zpráva, která mluví o tom, že jen za těch pár let umučila v Sýrii vládní strana kolem 11 tisíc lidí. A je potřeba zdůraznit, že to nejsou lidé, kteří byli zastřeleni nebo popraveni, ale opravdu brutálně umučeni. Obrovské násilí ale páchají i ostatní strany konfliktu,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru šéf Člověka v tísni. Sýrie je ale jen jednou z destinací, kde jeho organizace pomáhá.

„Působit v dobročinné sféře ještě nemusí automaticky znamenat, že to člověk dělá dobře. Musíte si stále pokládat kritické otázky a dávat pozor, aby se z toho nestalo dobrodějství samo pro sebe,“ říká spoluzakladatel a současný ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek.

Odvoz nepotřebných krámů charitě z vás neudělá svaté. Ale aspoň si doma uděláte místo bez dotěrných myšlenek, jestli toho tři roky nenošeného svetru nebyla pro popelnici škoda.

„Před Vánoci jsem byla v Kotvě a dívala se, kolik lidé utrácejí peněz za naprosté nesmysly. Pořád jsem musela myslet na to, co by se za to dalo koupit v Pucamarce a jak by to pomohlo změnit život tamějších lidí.“ Tak popisuje Olga Vilímková moment, kdy se definitivně rozhodla, že založí Nadační fond Inka.

Jiří Bárta je ředitelem Nadace Via, organizace, která bohatým bere a potřebným dává. Na rozdíl od zbojníků jsou ale v tomto případě spokojeni všichni, jak chudí, tak bohatí. V druhé části exkluzivního rozhovoru se ale mimo jiné dozvíte i to, že někdo to má s přispíváním na charitu těžké. Může se totiž například stát, že ostatní dárci by vaše jméno tuze neradi viděli v sousedství svých dobrých jmen.

„Česká společnost bohatne, neziskové organizace se viditelně zlepšují v tom, jak si říkat o dary, a lidé stále intenzivněji hledají hlubší smysl své existence,“ věří v rozvoj filantropie v České republice Jiří Bárta, ředitel největší soukromé nadace v Česku, Nadace Via.

Do terénu vyrážejí vyzbrojeni očkováním proti žloutence typu A a B. „Zaměstnancům ho platíme hned po nástupu,“ říká Radka Kunešová, koordinátorka programů Člověka v tísni v Ústí nad Labem. Proti frustraci a beznaději, která by je semlela, kdyby si svou práci pustili moc blízko k tělu, ale očkování neexistuje. Obrana je jediná: nedávat si velké cíle.

Kdo nastoupí, když selže ve svých funkcích stát? Ve svých textech z podzimu jsem se pokusil se podívat na tuto otázku jak obecně, tak i na příkladu skupin organizovaného zločinu. Co když ale na místo státu nastoupí radikální náboženské organizace, jak jsme to mohli vidět hned v několika blízkovýchodních státech?

Druhý díl rozhovoru s Martinem Zachem, mužem roku 2009, který den po výhře ochrnul, ale svůj život nevzdal, je tu. Jak se na vozíku cestuje a sportuje? Může si to vůbec běžný vozíčkář dovolit? Co jsou to Kolečka na cestách? A proč Martin nesedí doma s rukama v klíně?

Tsunami, zemětřesení, záplavy, hladomor či právě skončená občanská válka vzedmou vlnu lidské solidarity – lidé přinášejí dary do humanitárních středisek, posílají dárcovské smsky, pořádají benefiční koncerty. Co se ale stane, když tato vlna opadne?

„Peníze vám nedáme, ale bude to pro vás dobrá zkušenost“ je nové „k noze a lehni, čokle“. Jak poznat, že se s vámi někdo snaží vytřít, a kdy naopak nebýt sketa a pracovat bez nároku na odměnu?

„Kdosi dostal geniální nápad, že v Česku musejí jezdit rychlovlaky, ale nějak se zapomnělo na to, že se pro ně nejdřív musejí postavit koleje. Proto mají České dráhy Pendolina, která dokážou vozit cestující rychlostí 230 kilometrů za hodinu, koleje s maximální rychlostí 160 kilometrů za hodinu a ztráty i na těch nejziskovějších tratích,“ říká Radim Jančura v závěrečné části exkluzivního rozhovoru.

„Zatím investujeme do charity druhého řádu – veřejné dopravy. Většina toho, co vyděláme, jde teď na vlaky. Věřím ale, že za pět, deset let bychom mohli celý roční zisk odevzdávat na charitativní projekty,“ říká Radim Jančura, stoprocentní majitel skupiny Student Agency.