Články na téma: Česko

Recept na to, jak vyrovnat nedostatky určitých krajů či zemí, jsou nižší daně a řemesla.

Pas zemí Evropské unie otevírá svému držiteli řadu možností. V některých zemích Unie je jeho získání jen otázkou peněz. Z hlediska rovného přístupu k právu jde nepochybně o diskriminaci, z bezpečnostního hlediska pak o těžko odhadnutelné riziko.

Společenský a ekonomický dopad je obrovský: Jedním z největších a nejméně řešených problémů nových zemí Evropské unie je ekonomická emigrace. „Noví Evropané“ odcházejí za lepším životem do bohatší západní Evropy – a na jejich místo nikdo nepřichází a nikdo se nerodí. Jde v mnoha případech o úbytek obyvatelstva srovnatelný s tím, který přinesla druhá světová válka. Nebo větší.

První díl našeho rozhovoru s hlavním ekonomem dánské Saxo Bank sice skončil happy-endem a větou: „A všichni žijí šťastně až do smrti,“ jenže důvodů k radosti bylo pramálo. Dánská cesta plná státních regulací nedávala smysl ani Steenovi, ani mě. Pokusil jsem se mu popsat, proč se bojím, že naši politici inspiraci Dánskem berou opravdu vážně, když zvyšují DPH, zabíjejí drobné podnikání a chrlí koncepci za koncepcí. V tomto momentě můžeme na naše povídání znovu navázat Steenovou odpovědí...

Bulharská investice ČEZ si na sebe už vydělala, Česko však bojuje o ztrátu dobré pověsti svých investorů, což může přinést daleko větší škody než samotný vynucený odchod ČEZ z této země.

Rozpočet Evropské unie na příštích sedm let je špatný rozpočet. Dokonce ještě horší než ten minulý. A Česká republika je na něm navíc bita, za evropskou politiku svého premiéra a prezidenta.

Za rokem 2012 se spolu s námi ohlédli Cyril Höschl, Petr Mach, Jan Keller, Klára Samková a další výrazné osobnosti. Přečtěte si, co jim loni udělalo radost a co je nejvíc naštvalo.

Před dvaceti lety souhlasili mnozí Češi s rozdělením státu, protože mysleli, že na tom vydělají. Že přestanou „doplácet“ na Slováky, že budou moci uskutečnit radikální ekonomické reformy, že rychleji doženou Západ. Dvacet minulých let je v tomto ohledu velké zklamání.

Česká ekonomika má řadu nepřátel: mrazy v zimě, horko v létě, krizi v eurozóně během celého roku. A teď navíc ještě lakomé majitele čerpacích stanic, kteří se snaží vyždímat ze svých zákazníků maximum.

Poláci přezbrojí armádu. Zároveň tak pomáhají udržet v chodu svůj zbrojní průmysl, který tvoří nezanedbatelnou část polské ekonomiky. České zbrojovky bojují o holé přežití.

Chceme-li v Evropské unii prosazovat své zájmy, potřebujeme spojence. Společná ekonomická a strategická témata máme zejména se zeměmi, s nimiž jsme spřízněni nejen geograficky, ale i osudem. Visegrád je projekt, který nám ještě stále může být ledacos platný...

Nejbohatší provincie Španělska se zadlužuje, aby mohla dotovat Madrid.

Bývaly doby, kdy ta či ona země nesla přezdívku „nemocný muž Evropy“. Dnes je náš kontinent daleko pokročilejší. Máme nyní v Evropě nemocnici, která sahá od mysu Finisterre až po Finský záliv, od ostrova Rhodos až po jezero Termoncarragh (asi uhádnete, že je to někde v Irsku). Proveďme nyní krátkou vizitu a podívejme se na několik zajímavých případů.

Módou posledních dvou let se staly debaty o úsporách. Nejde přitom jen o Českou republiku, kde se hesla o potřebě úspor a zabránění řeckému scénáři stala hitem voleb v roce 2010 a měla překvapivý dopad na volební výsledek.

Co se stane dřív? Slovensko se vrátí ke koruně, nebo bude v České republice zavedeno euro? Na to jsme se zeptali Pavla Kohouta, Aleše Michla, Lukáše Kovandy a dalších českých ekonomů.

Česká republika a Polsko oznámily během červencové návštěvy polského premiéra Donalda Tuska v Praze vytvoření společného „jaderného paktu“, který má být protiváhou tvořící se německo-rakouské antiatomové koalici.