Články na téma: Bruno Frey

Česká vláda začíná boj proti šedé ekonomice ze špatného konce. Místo aby se zabývala opatřeními, která dokážou opravdu snížit motivaci podnikatelů k „odchodu“ do šedé zóny, dává jim najevo, že jim nevěří a že je nebere za důvěryhodné partnery.

Když činíme rozhodnutí, tíhneme k tomu dávat přednost objektivnímu, měřitelnému a spočítatelnému. Přeceňujeme materiální statky a podceňujeme vše subjektivní, neměřitelné a nespočítatelné.

Naši furianti nejsou v ničem jiní než furianti celého světa. Každý chce ukázat, „že na to má“ – a v touze vypadat před ostatními (a snad i před sebou samým) jako něco víc se pouští do závodů, ve kterých s těmi opravdu zazobanými nemůže držet krok.

Behaviorální ekonomie vrací po letech vyhnanství do ekonomické teorie psychologii. Svým důrazem na ni jsou behaviorální ekonomové podobní ekonomům rakouské školy. V čem se naopak oba směry liší?

Novinář Lukáš Kovanda vydal útlou sbírku rozhovorů a úvah o ekonomii. Je to chytřejší čtení, než by se mohlo zdát podle obálky a anotace, rozpakům se ale pozorný čtenář nevyhne.

Chybí kreativita a chybí odvaha. Možných důvodů je víc: máme se příliš dobře, zpohodlněli jsme zkrátka. Anebo... anebo za to můžou přílišné regulace a rodičovský přístup státu, který už nás dávno chrání především před námi samotnými.

„Když už nevěděl, vždycky ukázal na své dva poradce, které si k rozhovoru přivedl. Tom a John, tak nějak se jmenovali, ale vypadali jako lidé, kterým bych nesvěřil ani korunu. Působili spíš jako vyhazovači někde z diskotéky v Horní Dolní.“ Právě tak popisuje Lukáš Kovanda, novinář, ekonom a ředitel nadace Prague Twenty, své setkání s Robertem Kiyosakim.