Miro Žbirka rocks, Si Ťin-pching sucks. Chytré čtení (nejen) na víkend

Roky jsem neviděl český film, který by mi uvízl pod kůží tolik jako nový dokument Martina Marečka Síla. Nevypráví totiž jen o plácání se jednoho konkrétního Kamila Fily, vypráví o mnoha obecných věcech, všechny jsou vážné a část z nich přehlížená. Nejvýraznější je z nich pro mě nepoměr mezi schopností analyzovat fungování uměleckých děl i celé společnosti a zároveň neschopností toho stejného člověka analyzovat situaci, ve které se sám nachází.

Ponaučení: mít kolem sebe vždycky dost přátel, kteří se nebojí nastavit příslovečné zrcadlo, třeba i hrubě. Nesmí to ovšem být ženy, protože jak je v dokumentu vidět, problémy brát je vážně mají i feministé.

Zatím nejlepší reflexe přišla ve dvou rozhovorech: Martin Svoboda mluvil s režisérem Marečkem a Táňa Zabloudilová s jednou z účastnic dokumentu Ivou Baslarovou.

Sílu jsem měl to štěstí vidět díky Mezinárodnímu festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, pokud na něj nejezdíte, jezděte. Do kin po republice půjde film v lednu. Jděte.

Tomáš Lindner dostal Česko-německou novinářskou cenu 2021 za reportáž z několika míst Německa, které udělaly různé zkušenosti s uprchlickou vlnou let 2014 až 2015. Redakce Respektu při té příležitosti text odemkla. Zaujalo mě, jak často (sedmkrát) se v něm objevuje slovo „zatím“.

„[P]obělohorský režim byl ještě horší, než nám ve škole tvrdili,“ přesvědčuje ekonom Libor Dušek ve svěžím dílku.

Od roku 2005 jsem si na počítači nebo telefonu přehrál 103 tisíc písní, až do středy mezi nimi nebyla jediná od Miro Žbirky. Od té chvíle jich přibyly desítky. Za tuto nápravu ignoranství může skvělý průvodce Mekyho celoživotním dílem od Miloše Hrocha.

Anglicky

Všichni se už těší na konec pandemie, ale my zajdeme ještě dál: jak bude vypadat život na Zemi po konci lidského druhu? Do „hlubokého času“ se už dřív ponořil i Robert Macfarlane v hezky zadumané eseji, která mě přinutila pořídit si jeho knihu.

Čínské okénko: Adam Tooze přemýšlí, proč Čína ustála transformaci o tolik líp než Rusko, a Noah Smith pochybuje o schopnostech prezidenta Si Ťin-pchinga.

U Síly jsem si vzpomněl na Venkateshovu říjnovou úvahu o cringi a stínech. Pěkně vysvětluje, kde se bere humor v dílech, ve kterých postavy svým chováním nechtěně provalují, co skrývají před ostatními a často i před sebou. Mimochodem: na HBO právě běží jedenáctá série Curb Your Enthusiasm / Larry, kroť se, klasiky žánru.