Česko získá miliardy navíc. Změna globálních daňových pořádků je tu
Google, Apple, Facebook, Twitter či Amazon? Česko získává možnost danit zisky velkých nadnárodních firem, stejně jako drtivá většina jiných zemí světa. Získá tím i miliardy korun navíc, které ovšem veřejné finance moc ozdravit nepomohou. Co tomu předcházelo a co čekat?

V říjnu 2021 lídři skupiny ekonomicky nejvyspělejších a nejvýznamnějších zemí na summitu v Římě dali zelenou přelomové změně světového daňového pořádku. V důsledku této změny přitvrzuje boj proti daňovým rájům i daňovým kejklům technologických obrů.
Nyní Fialova vláda postupně překlápí pasáže této přelomové mezinárodní dohody do české legislativy. A v pátek prošla v podobě návrhu zákona o dorovnávacích daních třetím čtením v Poslanecké sněmovně.
Nová legislativa reaguje právě na dohodu skupiny G-20, která před bezmála dvěma lety posvětila minimální podnikovou daň ve výší alespoň patnácti procent. Té budou čelit nadnárodní podniky, které dosud využívají třeba zemí typu Irska, kam účetně přelévají vlastní zisky, aby snížily svoji daňovou povinnost.
Země, jako je Irsko, přestože je součástí EU, tak představuje svého druhu „offshore“. Dalšími „offshory“ jsou v rámci EU Nizozemsko nebo Lucembursko.
Skulinky hledají a nalézají pro nadnárodní podniky typu Applu nebo Googlu, ale třeba i pro bývalého českého premiéra Andreje Babiše...
Šedá zóna
Tažení mezinárodní komunity proti „offshorům“ neboli daňovým rájům ilustruje, že ty samy o sobě nutně nelze spojovat s jakoukoli nelegální činnosti. To je zásadní připomenout kvůli před několika proběhlé mezinárodní kauze Pandora Papers.
Dokumenty Pandora Papers vlastně potvrdily, co je známé: bohaté, nadnárodní podniky a bohatí jednotlivci využívají daňových rájů, „offshorů“, ke snížení své daňové povinnosti. Platí si za tím účelem protřelé právníky, daňové a účetní poradce, na něž běžný smrtelník nemá peníze.
Těžko předpokládat, že by tito velmi dobře zaplacení profesionálové odvedli špatnou práci a bohatou firmu nebo bohatého jednotlivce, který si je platí, „namočili“ do čehokoli nelegálního. Prostě hledají a nalézají legální skulinky v mezinárodním systému zdaňování.
Skulinky hledají a nalézají jak pro nadnárodní podniky typu Applu nebo Googlu, respektive jeho mateřské společnosti Alphabet, tak pro bývalého českého premiéra Andreje Babiše a další tři stovky bohatých Čechů, často mediálně dobře známých miliardářů, kteří Česko v kauze Pandora Papers „reprezentovali“.
Proto bývá zveřejnění dokumentů typu právě Pandora Papers nebo dříve Panama Papers do značné míry jen bouří ve sklenici vody. Tyto „bouře“, přestože krátkodobě nemají žádné hmatatelné důsledky, přispívají ovšem k mezinárodnímu růstu povědomí o „offshorech“ a daňových rájích a ke stupňování mezinárodního tlaku na ně.
Některé aktivistické organizace mají patnáctiprocentní minimální sazbu daně za stále až příliš nízkou. O nějaké reformě prý nemůže být řeč.
Narovnání trhu
Jedním z poměrně revolučních důsledků tohoto tlaku je právě zmíněná dohoda lídrů skupiny G-20 z roku 2021. Minimální podniková daň ve výší alespoň patnácti procent má podle slov svých stoupenců ukončit po několik desetiletí trvající „závod ke dnu“, kdy se jednotlivé země předhánějí v postupném snižování podnikové daně. Činí tak zejména proto, aby na své území přilákaly nadnárodní firmy a investory.

Evropská daň pro Google či Netflix? Ničemu to nepomůže, varuje analytička
Speciální poplatek uvalený na technologické platformy nepomůže zvýšení investic do internetové infrastruktury. Naopak může ohrozit investice ze strany inovativních firem. Říká to analytička amerického think tanku Progressive Policy Institute Malena Daileyová.
Nová mezinárodní podniková daň by měla stavět na dodatečném inkasu takzvaného daňového deficitu. To znamená, že jednotlivé signatářské země (je jich více než 130 včetně ČR) budou moci vybírat daň nad rámec této sazby, takzvanou dorovnávací daň. Pokud tedy například česká IT firma čelí v Singapuru efektivní daňové sazbě deseti procent ze svého zisku, který tam realizuje, Česko bude moci uvalit dodatečnou pětiprocentní daň na tento zisk tak, aby výsledná efektivní sazba představovala dojednaných patnáct procent. Oněch pět proceních bodů představuje právě zmíněný daňový deficit.
Studie EU Tax Observatory vypočítává, že EU by zavedením patnáctiprocentní sazby podnikové daně získala ročně navíc 48 miliard eur (téměř 1,2 bilionu Kč). Jen Česká republika by dodatečně získala 76 milionů eur (necelé dvě miliardy korun). To odpovídá i aktuálnímu odhadu inkasa této daně.
Některé aktivistické organizace, které se angažují v oblasti reformy světového daňového systému, však patnáctiprocentní minimální sazbu daně mají za stále až příliš nízkou, přestože například právě Irsko nyní uplatňuje sazbu nižší, 12,5 procenta. Podle aktivistů nelze prý očekávat, že patnáctiprocentní sazba způsobí zásadní přehodnocení přístupu daňových rájů.
Například organizace Oxfam tvrdí, že ve skutečnosti o žádné reformě nemůže být řeč, neboť minimální sazba je podobná nízkým sazbám podnikové daně uplatňovaným daňovými ráji typu právě Irska, Švýcarska nebo Singapuru.
Nová podoba světového daňového pořádku by veřejné kase mohla zajistit zhruba pět až šest miliard korun ročně.
Společný cíl: big tech
Součástí dohody zemí skupiny G-20 bude také podpora nové podoby zdanění technologických obrů, zejména amerických společností. Ty by měly v budoucnu své daně odvádět tam, kde jsou činné, nikoli tam, kde formálně vykazují své zisky, což jsou často opět země typu Irska nebo jiné daňové ráje.
Ministerstvo financí ČR mělo v době Babišovy vlády v úmyslu zavést své vlastní zdanění technologických obrů, krok ale nikdy nedotáhlo. V roce 2019 odhadovalo, že by takzvaná digitální daň vynesla 2,4 až 6,6 miliardy korun. Mezinárodní digitální daň bude mít nejspíše sazbu tříprocentní, zatímco české ministerstvo financí počítalo se sazbou až sedmiprocentní. Je proto pravděpodobné, že digitální daň by Česku vynášela zhruba tři až čtyři miliardy korun.
Nová podoba světového daňového pořádku by tedy veřejné kase ČR mohla zajistit dohromady nejpravděpodobněji zhruba pět až šest miliard korun ročně v dodatečném inkasu. Takové inkaso je ovšem příliš nízké, aby zásadněji pomohlo napravit problém strukturálního deficitu veřejných financí, jehož rozsah je v řádu nikoli jednotek, ale stovek miliard korun.
Vývoj státního dluhu České republiky
Kam dál? Lukáš Kovanda na Finmagu:
- Inflace v Česku je nejnižší od prosince 2021, rizikem je ale oslabující koruna
- Sliby chyby. Zemanův příklon k Číně se Česku ani za mák nevyplatil
- Jak reformovat důchody? Stát by měl najít peníze, ne jen bičovat občany
- Proč vláda nezlevní potraviny? Nižší DPH pomůže, ale i ožebračí
- Dluh české vlády je nejvyšší v historii. Poslední čas na nápravu, pane Fialo
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu