Diskuze: Vyplatí se Česku euro? Přijetí společné evropské měny očima expertů

František Kusák|13. 1. 2024 12:22

Každý, kdo chce diskutovat o Euru u nás nechť si napíše nejdůležitější kritéria, možná jich bude třeba dvacet nebo víc, přiřadí k ním určitou váhu a odhadne pravděpodobnost, jak se budou tato kritéria, (vlastně časové pravděpodobnostní funkce s docela dost proměnnými) měnit. Je to úloha dost složitá na to, abychom jen tak řekli, jestli ano či nikoliv. Nejnebezpečnější jsou ti, kteří vidí jen samé plusy nebo mínusy, tedy zapřisáhlí "vyznavači" nebo "odpůrci". A na konci tohoto procesu se má rozhodnout. Kdo to bude? Parlament, vláda, referendum nebo president nebo všichni dohromady? Složitá odpověď.

R C|12. 1. 2024 17:45

Jak muze nekdo Schillerovou zaradit mezi experty? Vzdyt i to, co rekla, jsou nesmysly. Mame korunu a presto nam jaksi nepomohla proti velke inflaci, kdyz CNB sla jen na 7% sazbu. Vzdyt to videla v primem prenosu. A to ji jeste vadilo to zvysovani sazeb, ze pry to prodrazi uvery.

Michal Kára|12. 1. 2024 16:30

Je tragikomické, jak se odpůrci EURa neustále ohání tím, že by ČNB ztratila možnost přizpůsobovat měnu aktálním potřebám naší ekonomiky. Ano, ČNB korunu přizpůsobuje, ale úplně jiným potřebám.

Máme ještě v živé paměti, jak ČNB překvapivě skokově ze dne na den devalvovala korunu a tím hromadně okradla české střadatele. "Náhodou" těsně předtím, než Kellner koupíl O2 za cenu vyjádřenou v kounách a devalvací ušetřil pěkný balík.

Nebo v nedávné době, kdy ČNB nehala rozjet brutální inflaci jen proto, aby Babišovi a dalším příliš nestouply úroky z úvěrů. A jimi vlastněná média ještě lidem vtloukla do hlavy, že za inflaci prý může "Fiijala". Opět jsme to zaplatili my všichni.

Takže za mě čím dříve vyrazíme otěže měnové politiky z rukou té bandy lemplů, tím lépe.

Richard Fuld|12. 1. 2024 15:59| reakce na Jiří Sedláček - 12. 1. 2024 12:45

Místo fiskální unie, by stačilo, aby jednotlivým národním bankám byla vrácena autonomie zasáhnout na trhu s jednotlivými národními státními dluhopisy. O spuštění QE by tak rozhodovaly jednotlivé národní banky a nikoliv ECB.

Alternativou k výše uvedenému by bylo, že se ECB zaváže vždy včas intervenovat na kterémkoliv z národních trhů se státními dluhopisy, tak aby výnosy státních dluhopisů všech zemí eurozóny byly shodné. Pak by zde byly státy s autonomními fiskálními politikami a skutečně společnou měnou o jejíž stabilitu by efektivně pečovala společná ECB.

Pokud máte "společnou" měnu, která má jen jednotný měnový kurz k ostatním měnám, ale odlišné úrokové sazby, pak nejde ve skutečnosti o společnou měnu, ale o absurdní paskvil...

Richard Fuld|12. 1. 2024 15:51

Pokud máme vlastní měnu a svoji autonomní centrální banku, pak není problém, aby ČNB v případě panických prodejů českých státních dluhopisů vstoupila na trh a začala tyto dluhopisy od panikářů odkupovat a tím udržet úrokové sazby na úrovni odpovídající inflačnímu cíli a cíli stability finančního sektoru. Tahle situace samozřejmě reálně vždy hrozí.

Pokud ale vstoupíme do eurozóny, pak o tom, jestli dojde k dané intervenci na trhu s českými státními dluhopisy bude rozhodovat ECB, nikoliv ČNB. A jak jsme mohli sledovat v minulosti, ECB v případě malé ekonomiky, jako byla ta řecká, nezasáhla. ECB zasáhla až ve prospěch velkých ekonomiky, jak byla Itálie a Španělsko. Řecko nechala ECB totálně na holičkách a namísto, aby zabránila propadu státních dluhopisů ne trhu, tak řešili až následky zhroucení trhu s řeckými dluhopisy. My jsme ale obdobně bezvýznamná ekonomika, jako ta řecká...

Jiří Sedláček|12. 1. 2024 12:45

Jediný Lukáš Kovanda zmínil klíčový termín — „optimální měnová zóna“.
Co ten pojem znamená? Je to jednoznačné: JEDNA měna znamená JEDNU fiskální oblast, tedy JEDNO ministerstvo financí, a tedy také JEDEN rozpočet. A v rámci takového rozpočtu neustálý a trvalý přesun rozpočtových prostředků z regionů prosperujících do regionů chudších. To je ve státě přirozené a nezbytné pro vyrovnávání ekonomických podmínek mezi regiony. O jakém státě že to mluvíme? O FEDERÁLNÍ Evropě!
Eurozóna ale jedním státem není, a proto euro trpí řadou neduhů. Němci jsou s eurem v pohodě, protože marka by byla silnější a měli by to s ní těžší. Zato Itálie skřípe zuby, protože euro je pro ni příliš silné. S lirou by to měla podstatně lehčí. Bohatší „server“ eurozóny by měl v rámci JEDNOHO rozpočtu setrvale dotovat chudší „jih“. Hmm, to tak ještě mohou desítky let Wessis podporovat Ossis, protože obojí jsou jedné národnosti. Ale copak budou třeba Nizozemci souhlasit s tím, že budou systematicky dotovat třeba Itálii? K čemu to vedlo, když to tak fungovalo MEZI DVĚMA NÁRODY v rámci ČSFR, si snad ještě pamatujeme.
Ptáte, zda tohle nikdo z tvůrců eura netušil? Ale tušil, a velmi dobře to všichni věděli. Ono jim totiž nešlo o euro jako takové, ono jim totiž šlo právě o tu federální Evropu. Prostě euro bylo vytvořeno jako nástroj, který měl právě těmi problémy, které vygeneruje a které způsobí, státy eurozóny do té federální Evropy dostrkat.
Federální Evropa předpokládá EVROPSKÉHO občana. Ale Evropa, která má za sebou pohnutou historii mnoha staletí zrad, násilí a válek, nemá, a ještě dlouho nebude mít občany, kteří se už nebudou cítit Francouzi, Španěly, Maďary, Rumuny anebo Čechy, ale EVROPANY. Razit ideu jedné měny za stávajících podmínek je proto jako zapřahat koně za vůz.
Všechny ty dnešní vzrušené diskuse o výhodách nebo nevýhodách eura vůbec nejdou k jádru věci. Je totiž nutné si uvědomit, že tou skutečnou otázkou skrytou za slovy „euro ano nebo ne“ je, zda „CHCEME BÝT SOUČÁSTÍ JEDNOHO STÁTU S JEDNOU MĚNOU?“
Tou měnou je euro a tím státem federalizovaná Evropa …