Diskuze: Že centrální banky tisknou peníze? Nevěřte bludům, je tomu jinak

Jan Novák|25. 9. 2023 15:21| reakce na Richard Fuld - 25. 9. 2023 11:59

„Problém nastává až v okamžiku, kdy spotřeba začne zaostávat za produkcí (pak přijde recese a deflace), nebo v okamžiku, kdy produkce začne zaostávat za spotřebou (pak přichází přehřátí ekonomiky a inflace).“ – Jenže na ten problém jste zadělal už tím umělým snížením sazeb. Koukáte na důsledek, o kterém si myslíte, že je příčina, ale nikoli, je to tak, že příčinou je umělé snížení sazeb, nekrytí investic úsporami, umělý boom a následná inflace, která ve výsledku sníží spotřebu a pak přijde ta recese z nekrytí spotřeby (spotřeba začne zaostávat za produkcí), která je ale ozdravná, nikoli problém. Analyzujete to přesně obráceně a špatně. A takto jsem vám to popsal už na začátku.

Právě zvýšení spotřeby a produkce v jeden okamžik skrze manipulaci úrokové sazby v prostředí nekrytých peněz není soulad ale naopak distorze hospodářského procesu.

Richard Fuld|25. 9. 2023 11:59| reakce na Jan Novák - 20. 9. 2023 16:45

"Já vám přesně popsal, jak je to špatně, že to je pouze dojem, že je to prosperita. Je to falešná prosperita postavená na špatných základech, uměle vyvolaná, přinášející inflaci a zákonitě odsouzená ke krizi."

Co je tohle za nesmysly? Když roste zároveň produkce a zároveň spotřeba, jde o normální růst ekonomiky, který by bylo možno označit přívlastkem "zdravý", pokud by to bylo třeba. Co je na takovém růstu falešného, či umělého? Nastavení nízké úrokové sazby je v takovém případě správné, neboť ekonomika roste. Nestagnuje ani neklesá. Problém nastává až v okamžiku, kdy spotřeba začne zaostávat za produkcí (pak přijde recese a deflace), nebo v okamžiku, kdy produkce začne zaostávat za spotřebou (pak přichází přehřátí ekonomiky a inflace).

Příčinou problémů v ekonomice je vždy nesouladný vývoj produkce a spotřeby, nikoliv konkrétní "špatně" nastavená úroková sazba, která při jakékoliv její hodnotě vždy motivuje obě strany k jednání shodným směrem. Nízké sazby k růstu spotřeby ale i produkce, vysoké sazby ke stagnaci či poklesu produkce ale i spotřeby.

Váš náhled na příčiny ekonomické krize spočívá na předpokladu, že ekonomika funguje v prostředí rigidních peněz, kde investice jsou zcela neoddělitelně propojeny s úsporami. V takovém prostředí ale my nyní nežijeme, proto jsou Vaše závěry mylné...

Jan Novák|20. 9. 2023 16:45| reakce na Richard Fuld - 18. 9. 2023 13:28

Když překrucujete slova jako rigidní, pružný, chaos a systém, pak z toho žádná plodná diskuze nebude. Stát berete jako instituci, která dává svobodu, přestože je to přesně naopak. Svobodnými se rodíme a stát nám svobodu bere. Vše překrucujete. A to tu vaši „svobodu“ dává stát jen někomu, nikoli všem.

Zcela ignorujete fungování hospodářského cyklu, význam úspor a investic, příčiny a následky a mezičasový přenos hodnot. To je pak těžký a opravdu zbytečný, když i napíšete, že „Úrok není žádný zásadní signál pro ekonomické rozhodování.“

Taky píšete: „Pokud např. centrální banka nastaví úrokovou sazbu nízko, pak je chování investorů a spotřebitelů v synergii, protože spotřebitelé více utrácí a producenti investují více do produkčních kapacit, takže roste produkce i poptávka a není zde nějaká automatická tendence k nějakému protichůdnému vývoji poptávky a nabídky. Ekonomika naopak roste a prosperuje.“ – Já vám přesně popsal, jak je to špatně, že to je pouze dojem, že je to prosperita. Je to falešná prosperita postavená na špatných základech, uměle vyvolaná, přinášející inflaci a zákonitě odsouzená ke krizi. Ignorujte to jak chcete, nemáte pravdu. Fungování hospodářského cyklu za různých podmínek a význam úroku jsme vám už popsal, opakovat se proto nebudu.

Richard Fuld|18. 9. 2023 13:28| reakce na Jan Novák - 17. 9. 2023 13:38

V dnešním peněžním systému nijak nesouvisí peněžní úspory s investicemi. Teze, že udržitelný je pouze růst na základě investic jež se rovnají úsporám, nemá žádné ekonomické opodstatnění. Je to jen teze sloužící k ospravedlnění rigidního peněžního systému, kde investice jsou propojeny s úsporami (investovat lze jen peníze, které někdo uspoří a nabídne je investorům k investování a tento proces "řídí" výše tržních úrokových sazeb). Tento systém vypadá teoreticky dobře, ale v praxi je to nesmysl, který by zbytečně a nesmyslně ekonomiku svazoval.

Ano, stát umožňuje, aby ekonomické subjekty svobodně jednaly bez zbytečného omezení rigidním peněžním systémem. Stát tímto vytváří pružné peněžní prostředí, v němž mají ekonomické subjekty maximální svobodu ke svému jednání. Byl to také stát, který v minulosti vymáhal směnitelnost peněz za zlato a tento rigidní systém ekonomické subjekty značně omezoval a byl velmi nestabilní (výskyt častých a mnohdy velmi vážných ekonomických krizí...). Dnes působíme v mnohem lepším a svobodnějším peněžním systému.

Ano stát brání tomu, aby vznikal chaos v peněžním systému, protože peněžní systém je zcela zásadní ekonomickou infrastrukturou, která musí stabilně plnit svoji roli. Vámi požadovaná svoboda v tom, jaké budou používány peníze by vedla ve skutečnosti jen k chaosu a obrovským ekonomickým krizím.

Pojem pružný peněžní systém používám v tom smyslu, že se dokáže pružně přizpůsobit potřebám všech ekonomických subjektů a státu (který nepovažuji za ekonomický subjekt, resp. stát lze považovat za ekonomický subjekt svého druhu). Rigidní peněžní systém je pakt ten, kterému se musí všechny ekonomické subjekty (a stát) přizpůsobovat.

Pružný a státní se nevylučuje, i když to někoho možná (nemile) překvapí. :-) Opakem pružný je rigidní, nikoliv státní. Pružný i rigidní systém může být jak státní tak nestátní.

Kompetentní lidé nejsou výší úrokových sazeb vmanipulováváni k chybným rozhodnutím. Úrok není žádný zásadní signál pro ekonomické rozhodování. Úrok je především nástrojem monetární politiky, která má za cíl dosáhnout inflačního cíle.

Samozřejmě, že když utrácíte/spoříte/investujete peníze, pak porovnáváte výši úrokového výnosu s šancemi na výnos s investice, popř. omezujete svou spotřebu, pokud je pro Vás spoření díky vysokému úroku atraktivní. Podnikatelé pak musí brát v úvahu výši svých úrokových nákladů. Nicméně nelze se rozhodovat pouze na základě výše úroku.

Pokud např. centrální banka nastaví úrokovou sazbu nízko, pak je chování investorů a spotřebitelů v synergii, protože spotřebitelé více utrácí a producenti investují více do produkčních kapacit, takže roste produkce i poptávka a není zde nějaká automatická tendence k nějakému protichůdnému vývoji poptávky a nabídky. Ekonomika naopak roste a prosperuje.

Obdobné platí v opačném případě, tedy v případě nastavení vysokých úrokových sazeb. Spotřebitelé omezují spotřebu a producenti omezují produkci a investice. Klesá poptávka i nabídka, ekonomika se dostává do recese a pokud se toto nastavení nezmění, pak přijde krize.

Pakliže úrokové sazby nejsou ani vysoko ani nízko, pak ekonomika stagnuje a dříve nebo později se ekonomika dostane do jedné z výše uvedených variant (do prosperity, nebo recese). Takováto "rovnovážná" úroková sazba, která není ani nízko ani vysoko, není žádný svatý grál udržitelného růstu. Je to jen hraniční hodnota na přechodu od prosperity ke stagnaci, či recesi.

Optimální nastavení úrokových sazeb je tedy takové, jež vede k růstu ekonomiky, aniž by ceny rostly nad inflační cíl.

Inflace je projevem nerovnováhy na trhu a vzniká v okamžiku převahy poptávky nad nabídkou a toto může mít nespočet důvodů (vnitřních i vnějších). Množství peněz v ekonomice pak představuje stavovou veličinu, která vypovídá pouze o potenciální výši a délce trvání případně příchozí inflace. Čím více peněz v ekonomice je tím vyšší a déle trvající inflace může přijít. Samotné "velké" množství peněz ale není příčinou inflace.

O cenách (tedy o inflaci) rozhodují producenti a prodejci. O tom, zda ceny budou akceptovat, rozhodují spotřebitelé. Bez akceptace spotřebitelů ceny prodejců nevzrostou, nebo vzrostou ale prodá se méně produkce. Samotný fakt, že v ekonomice je tolik a tolik peněz, nemá na vznik inflace vliv. Záleží také na tom, kde ty peníze v ekonomice leží, zda ve firmách producentů a prodejců nebo na účtech spotřebitelů...

Svoboda je super a největší efektivní svoboda je samozřejmě v prostředí, v němž pro spolupráci všech subjektů nastaví společná pravidla zákonodárce ustanovený v demokratickém právním státě. Můžete žít v prostředí, kde žádný stát žádná pravidla nenastaví, takže svoboda zde bude maximální (absolutní), efektivní svoboda zde ale může být velmi nízká, neboť v takovém prostředí může být prosperita a podmínky pro civilizovaný život mnohem nižší, než v méně svobodném prostředí, kde ekonomika funguje efektivně ve státem nastaveném prostředí.

Státy samozřejmě nejsou dokonalé a daní za prosperující ekonomické prostředí je omezení některých svobod a zásahy do svobodného chodu ekonomiky. Se zásahy státu do chodu ekonomiky v zásadě nesouhlasím, záleží ale na důvodech, sledovaných cílech a dopadech takových zásahů a omezeními. Jednoduše řečeno život v civilizovaném prosperujícím právní státě bude efektivně mnohem příjemnější a efektivně svobodnější, než v prostředí, kde sice panuje absolutní svoboda (bezstátí) ale o nějaké prosperitě a bezpečí civilizovaného státu si zde můžete jen nechat zdát.

Jan Novák|17. 9. 2023 13:38| reakce na Richard Fuld - 15. 9. 2023 14:26

Zdravý/nezdravý růst je terminus technicus ekonomie. Určitě vám něco říká Rakouská teorie hospodářského cyklu (ABCT). Stejně jako hesla nezaměstnanost, poptávka, nabídka, inflace apod. mají své definice, i zdravý (udržitelný)/nezdravý (neudržitelný) růst má svou definici v ekonomickém jazyce. A slovy zdravý nebo udržitelný není myšlena nějaká eko rovina. Definičně jde o růst, který je udržitelný díky shodě úspor s investicemi a nepůsobí hospodářský cyklus v tom smyslu, v jakém jej způsobuje nezdravý růst, který je od počátku odsouzen k neudržitelnosti právě nesouladem úspor a investic skrze manipulaci s úrokovými sazbami ze strany CB, skrze nekryté peníze a následné rozúvěrování komerčními bankami, z čehož je pak inflace cen, jak jsem vám jinde popsal jinde...To zřizuje a umožňuje stát svou legislativou, což rozhodně není nic volnotržního, svobodného. Přesně naopak. To vy se zde zastáváte státu, který se svobodou nemá nic společného - přesně naopak - všemi možnými směry ji omezuje. Jsem pro to, ať volnotržně vzniknou jaké kdo uzná peníze, ale stát tomu hází klacky pod nohy a nutí lidi účastnit se státních peněz. To opravdu není svoboda.

" Každý ať spotřebovává co chce a jak chce, každý ať produkuje, jak je mu libo. A abychom v tom byly co nejméně omezeni, je třeba fungovat v pružném peněžním systému. Že pak někdo utratí všechny peníze a nemá žádné rezervy, že někdo produkuje něco, co neprodá a pak zkrachuje? To je každého jeho věc. Není na tom vůbec nic špatného... Takto funguje svobodný trh." - Jestli slovem "pružný" označujete "státní", pak je celý váš odstavec chybný. Když místo "pružný" napíšete nestátní (opravdu svobodný), pak souhlas. Lidé jsou vmanipulování k chybným rozhodnutím, protože úrok je signál k nějakému způsobu chování. Jenže manipulátor nezkrachuje, jak by měl, protože ožebračí všechny skrze následnou inflaci. Svoboda je o dobrovolnosti a následné odpovědnosti. Dobré věci nepotřebují vnucování.

Richard Fuld|15. 9. 2023 14:26| reakce na Jan Novák - 15. 9. 2023 11:19

Co je to zdravý růst? Co je to zdravá spotřeba? Kdo to určí? Tajemník ústředního výboru strany?

Každý ať spotřebovává co chce a jak chce, každý ať produkuje, jak je mu libo. A abychom v tom byly co nejméně omezeni, je třeba fungovat v pružném peněžním systému. Že pak někdo utratí všechny peníze a nemá žádné rezervy, že někdo produkuje něco, co neprodá a pak zkrachuje? To je každého jeho věc. Není na tom vůbec nic špatného... Takto funguje svobodný trh.

Proč tuto svobodu svazovat nevhodným peněžním systémem ve jménu jakéhosi zdravého růstu a zdravé spotřeby?

Jan Novák|15. 9. 2023 11:19| reakce na Richard Fuld - 13. 9. 2023 16:40

…proto jsem vám popsal dva systémy a jeho podmínky. Stačí, aby jedna podmínka byla jinak a je to špatně. Dokonce i před vznikem CB stačilo, aby stát uměle podpořil nějaké investice, vytvořil k nim umělou poptávku skrze banky a zdání „bezpečnosti“ a ejhle, po měnové expanzi následovala krize. Já vám popsal, jak ekonomika funguje, jak v ní funguje úrok, inflace a růst. Vy chcete jeho nezdravou variantu. Mluvíte o neustálém ekonomickém růstu, ale nevidíte, že je nezdravý a je to umělá motivace spotřebovávat něco, co jako spotřebitel nechci, a udržování v chodu chybné investice, které by nevznikly. Zdravý růst právě dramatickými krizemi doprovázen není. Zcela to zaměňujete. Dokud stát bude mít nastavená pravidla finančního trhu s těmi podmínkami, které jsem uvedl (a stačí jen jedna), krize (a inflace v důsledku úvěrové expanze) bude inherentně součástí ekonomiky, ať ji bude stát svalovat na kohokoliv. Legislativa státu a jeho instituce měly a mají za cíl vyhýbat se krizím, ale je tomu přesně naopak – jsou jejich původci. Právě skrze onu inflaci, kterou potřebují pro umazávání dluhů. Dokud stát neumožní konkurenci a bude potírat alternativy, jako že je potírá, lepší peníze nebudou.

Richard Fuld|13. 9. 2023 16:40| reakce na Jan Novák - 13. 9. 2023 12:56

Systém, kde by všechny peníze byly kryté zlatem, resp. směnitelné za zlato, je pouze teoretický konstrukt, který v realitě nikdy nefungoval. Banky v minulosti emitovaly bankovky směnitelné za předem dané množství zlata avšak současně vždy emitovaly také bezhotovostní účetní peníze, kryté především závazky dlužníků. V minulosti (před rokem 1971) zde panoval takovýto smíšený peněžní systém, který byl z toho důvodu nestabilní a přinášel periodicky vážné krize.

Mě tedy přijde jako lepší varianta neustálého ekonomického růstu (neřeším otázku jeho zdravosti) s občasným výskytem recese, jejíž příčiny ale nejsou v peněžním systému, než jakýsi pomalý "zdravý" růst doprovázený dramatickými krizemi, kterým se nelze vyhnout z důvodu nestabilního smíšeného peněžního systému.

"Vaše" varianta systému, kde by všechny peníze byly směnitelné za konkrétní předem dané neměnné množství zlata, je koncept, kde by se vážné krize vyskytovaly častěji, než období onoho pomalého "zdravého" růstu. Zcela nefunkční koncept, směřování do chudoby. Tohle je tak nefunkční, že to v historii lidstva ani nikdy nenastalo. Kdyby to bylo tak super, určitě by se to někde uchytilo...

Jan Novák|13. 9. 2023 12:56| reakce na Richard Fuld - 12. 9. 2023 11:54

Já psal o krytí, které jste nějak vynechal. A když každá banka je možným emitentem vlastních prostředků, pak jsou od sebe peníze odlišitelné stejně jako dolar, euro nebo koruna. A stejně jako v historii, kdy ještě centrální banky kryly peníze zlatem, chtěly jiné centrální banky za ony bankovky zlato, dělo by se to samé - Prostě by byly vzájemně v šachu kontrolou krytých rezerv. Easy.

Argument pomalého rozvoje a nesladitelnosti poptávky úspor s investicemi je ničím nepodložený názor (zdravíme peer2peer poskytovatele půjček). Naopak dost silným protiargumentem je neničení úspor umělými cykly, jež mají v moderní době dalekosáhlé politické a společenské důsledky (umělý růst - umělá krize - populismus a jeho "řešení" dalším umělým růstem a furt dokola včetně přerozdělování majetku, sponzoring bohatých chudými, zničené životy a bohatství národů). To i kdyby byl růst pomalejší ale zdravý, tak to bude lepší varianta.

Richard Fuld|12. 9. 2023 11:54| reakce na Jan Novák - 9. 9. 2023 12:33

1. Když ze systému odstraníte centrální banku, nijak tím nezabráníte tomu, aby banky pouštěli dál do oběhu "nekryté" účetní peníze. Banky budou moci půjčovat nově vytvářené peníze bez jakéhokoliv omezení, protože si budou moci natisknout vlastních bankovek vždy přesně tolik, kolik jich bude třeba k uspokojení výběrů hotovosti z vkladových účtů, aniž by v tomto byly závislé na centrální bance. Banka půjčí milion korun dlužníkovi tak, že je připíše na jeho vkladový účet. Tím vzniknou v systému nové peníze. Pokud je pak bude chtít klient vybrat v hotovosti, banka natiskne potřebné množství svých vlastních bankovek a vydá je klientovy a současně mu o tyto vyplacené peníze sníží zůstatek na jeho vkladovém účtu. V takovém systému, by tak byly všechny banky v roli centrální banky, která je oprávněna emitovat hotovost. Tady máte ten bankovní systém se 100% rezervami.

Uvedený systém tak samozřejmě nijak nezaručí, že banky budou půjčovat pouze již existující peníze, které bance poskytli jiné banky nebo její klienti, tedy že nabídka peněz bude rovna úsporám, které jejich držitelé svěřili bankám za účelem jejich dalšího půjčení. Představa, že nabídka peněz ze strany střádalů se někdy střetne s poptávkou po úvěrech, je zcela iluzorní. Zájmy střádalů a dlužníků jsou nesladitelné a tento systém by tak velmi drasticky a zcela zbytečně omezoval ekonomické aktivity, tedy chod ekonomiky. Proto také banky vždy půjčovaly nové peníze, protože peněz od střádalů nikdy nebylo dostatek.

Peněžní systém si v minulosti vždy hrál na to, že všechny peníze (hotovostní i bezhotovostní) jsou kryté zlatem. Skutečnost ale byla vždy odlišná. Tato skutečnost se pak vždy projevila prudkou krizí a peněžní kontrakcí, devalvací a návratu k "poctivým" plně krytým, avšak pro chod ekonomiky nepoužitelným penězům.

Systém držení 100% rezerv a půjčování jen existujících peněz, které k tomuto účelu bance svěří jiné subjekty je dnes jednoduše nefunkční a v minulosti fungoval jen s obrovskými problémy a za obrovskou cenu.

Richard Fuld|12. 9. 2023 11:37| reakce na Honza _ - 6. 9. 2023 14:21

"Centrální banky jsou v ohledu vyvolání inflace v podstatě bezbranné." To jako fakt? Tak nač je máme? Nač mají inflační cíl? Už se rozhodněte, milý pane :-)

Centrální banky nemáme na vyvolávání inflace, ale naopak na bránění vysoké inflaci.
Proti deflaci jsou centrální banky v principu bezbranné, protože nemohou jít s úroky hluboko do záporu. Čemu tady nerozumíte?

"Na ta 2 procenta píšete, že je to dost daleko od nuly, ale přitom ne moc daleko. To je subjektivní. Máme tu číslo, které se světově ujalo jako optimum. Ale proč? Proč ne 1,5, 2,5, 2,12 nebo 42? Proč???"

Ano je to určeno arbitrárně. No a co? 2% jsou považovány za optimální. Skutečnost je stejně nakonec jinde. O inflaci rozhoduje trh, ne centrální banky. Centrální banka se může nastavením sazeb pouze snažit ovlivňovat jednání tržních subjektů, ale ve finále o cenách rozhodne nabídka a poptávka.

"Celý tenhle systém funguje jenom proto, že si spousta lidí myslí, že funguje. Jakmile si to myslet přestanou, tak to klekne." Tohle byste mohl říct o jakémkoliv lidmi vytvořeném společenském/ ekonomickém systému... Pokud funguje, je v podstatě jedno proč... Lidé nemají zájem na tom, aby systém, na němž jsou závislí, klekl a udělají vše proto, aby neklekl. Pokud lidé přestanou důvěřovat jimi drženým penězům, pak je mohou snadno zničit tím, že se jich začnou zbavovat... Zničí tak ale prostředí, které jim umožnilo získat ty peníze. Proč ničit něco, co funguje? Lidé bez peněz nemají moc peníze zničit. Nemají se čeho zbavovat. Zbavování se vlastních peněz je tak určitá forma masochismu...

"Proč na tolika místech světa fungují dolarové bankovky místo/vedle oficiální státní měny?"
Protože nemají vlastní funkční měnu.

"A pokud je inflace pro stát nevýhodná, proč tedy zřídil úřad na způsobování inflace? "
ČNB je instituce, která má vysoké inflaci bránit, nikoli ji způsobovat. To byste snad i Vy mohl snadno pochopit, přestože se Vám z toho údajně točí hlava :-).

Jan Novák|9. 9. 2023 12:33

Že centrální banky v současném systému nejsou primárním spouštěčem inflace/původcem tisku peněz? Ale kde že...

1 - systém bez centrální banky (CB), plné rezervy/kryté peníze, tedy i stálé množství peněz v oběhu
Změna přirozené úrokové sazby, která je zde zároveň tržní úrokovou sazbou, přichází od spotřebitelů. Pro příklad řekněme, že spotřebitelé chtějí více spořit. Odloží tedy aktuální spotřebu, čímž klesne úroková míra na trhu úspor/investic. Menší spotřebou poklesne ziskovost spotřebních odvětví. Sami spotřebitelé tak signalizují, že chtějí něčeho více v budoucnu namísto aktuální spotřeby. Odvětví, která jsou dále od spotřeby (např. doly, infrastrukturní projekty, nemovitosti apod.) zaznamenají, že je zde převis úspor a v důsledku nižší úrokové sazby si půjčí na investice. Kde vezmou výrobní faktory (VF) na své projekty? Ze spotřebních odvětví, kde poklesla ziskovost a propouští se. Pokud se projekty povedou, je finálně větší výstup. Toto je zdravý hospodářský cyklus. Není zde tlak na inflaci, naopak, ceny spotřebního zboží vlivem produktivity klesají, jde o deflaci spotřebitelských cen (nikoli deflaci peněžní pro upřesnění). Budoucí projekty jsou kryty úsporami.

2 - současný systém s centrální bankou, systém bez plných rezerv/nekryté peníze - takže multiplikace skrze úvěry komerčních bank, rostoucí objem peněz v oběhu
Centrální banka ze své podstaty nezná přirozenou úrokovou sazbu a navíc má stanovené pravidlo 2% inflace, při sledování spotřebitelských cen. Pro příklad CB pro dosažení svého cíle sníží tržní úr. sazbu. Tento signál je umělý a neodráží náladu trhu - spotřebitelů - jejich ochotu spořit/utrácet. Co se stane? Když bez vnitřní motivace spotřebitelů spořit klesne napřed úroková míra, pak se rozjíždí dva protichůdné jevy - spotřebitelé dostávají signál "méně spoř, víc utrácej za aktuální statky...a dokonce si na to můžeš půjčit, když je sazba níž" a zároveň investiční odvětví dostává signál "úspor je hodně, rozjeďte dlouhodobé projekty". Jenže tím, že prvotně signál nepřišel od spotřebitelů, není vytvořeno dost úspor na krytí budoucích projektů a jistojistě přijde korekce - toto je nezdravý hospodářský cyklus. Jak to souvisí s inflací? Spotřební odvětví jsou pod tlakem zvýšené poptávky od spotřebitelů, takže tlak na růst cen, protože spotřebitelé chtějí utrácet teď, ale nejsou na tento signál/poptávku vytvořené zásoby. Zároveň je potřeba někde na investice do projektů dlouhodobé spotřeby sehnat výrobní faktory - kde je vzít? Žádné "nevyužité" nikde neleží, nikdo jako v předchozím příkladě se VF nezbavuje. Jedině je přebírat a prát se o ně se spotřebním odvětvím - takže přeplácení zaměstnanců a všeho, co je potřeba k realizaci projektů. Zde se rozjíždí ona inflace, tlačena ze dvou stran. Lidé mají pocit více peněz, více utrácí, aktiva na trhu investic jdou nahoru, vše vypadá skvěle. Jenže jak se inflace dostane výš, začne ji krotit CB, takže zvedne sazby a stane se co - útlum v projektech, které najednou zjistí, že za dané ceny projekty nezrealizují a že zde nejsou úspory, za které si lidé projekty koupí. Spotřebnímu sektoru klesá poptávka, protože spotřebitelé také zjistí, že šlo jen o iluzi bohatství a všichni se diví, proč lidé přestávají utrácet. Klasický argument, že mají spotřebitelé v daný moment málo peněz, je špatně. Vypadá to tak, protože je zboží dost ale je úbytek nakupujících. Ale to není příčina. Naopak, peněz je paradoxně hodně a jejich vznik chybným signálem CB v samém začátku zapříčinil jak inflaci tak budoucí recesi. Úspory jsou promrhány.
Skvěle popsáno v podcastu zde: https://ceskepodcasty.cz/episode/iZbgdQIY3xDk5ODbZgOe

Dodatek - Podle mě by měl být brán zřetel a snaha "udělat s tím něco" jen a pouze na inflaci spotřebních cen, která je zaviněna rozúvěrováním, tedy zažehnána manipulací s úrokovou sazbou. Co se týče inflace, případně deflace, spotřebitelských cen jakožto poptávkových/nabídkových šoků, zde by (když už CB existuje) měla tuto inflaci ignorovat, protože cena je zde dobrou informací o stavu trhu. Paradoxně v současném systému při nabídkovém šoku a probublávání vyšších cen do ekonomiky CB začne zvyšovat úroky a naopak, protože sleduje spotřebitelské ceny bez rozlišení původu inflace. CB dělá dvojí chybu - manipulace s úrokovou sazbou a pak honí špatného zajíce kvůli němuž opět manipuluje sazbou.

Ohledně QE - jestliže jsou za nakoupené dluhopisy emitentům připsány prostředky na útratu, což jsou (stát prodejem dluhopisů získává prostředky na útratu a velké firmy to samé) a tyto prostředky se dostanou na trh výrobních faktorů, tak to na inflaci samozřejmě působí. Nemusejí zcela plně a hned, můžou v různé míře, ale vztah tam je.

Honza _|6. 9. 2023 14:21| reakce na Richard Fuld - 6. 9. 2023 12:56

"Centrální banky jsou v ohledu vyvolání inflace v podstatě bezbranné."
To jako fakt? Tak nač je máme? Nač mají inflační cíl? Už se rozhodněte, milý pane :-)

Na ta 2 procenta píšete, že je to dost daleko od nuly, ale přitom ne moc daleko.
To je subjektivní.
Máme tu číslo, které se světově ujalo jako optimum. Ale proč? Proč ne 1,5, 2,5, 2,12 nebo 42?
Proč???

Celý tenhle systém funguje jenom proto, že si spousta lidí myslí, že funguje.
Jakmile si to myslet přestanou, tak to klekne.
Proč na tolika místech světa fungují dolarové bankovky místo/vedle oficiální státní měny?
Takové císařovy nové šaty.

A pokud je inflace pro stát nevýhodná, proč tedy zřídil úřad na způsobování inflace? Pardon, ČNB je vlastně téměř bezbranná, jde jen o změny parametrů prostředí. Parametrů ceny státních peněz vůči operacím s nimi se státním úřadem.
Jde mi z toho hlava kolem...

Richard Fuld|6. 9. 2023 12:56| reakce na Honza _ - 6. 9. 2023 06:24

Centrální banky jsou v ohledu vyvolání inflace v podstatě bezbranné. O když sníží úrokové sazby na nulu, neznamená to, že banky a ekonomické subjekty se přetrhnou, aby za půjčené peníze nakupovaly spotřební zboží a tím dosáhli požadované inflace.

O tom, jak bude velká inflace rozhodují v konečném stádiu pouze prodejci a spotřebitelé. Centrální banky pouze mění parametry prostředí (výši úrokových sazeb) v němž ekonomické subjekty realizují své aktivity.

Pokud někdo ředí peníze, pak to není ČNB, ale stát, který si půjčuje od bank nové peníze, ta následně utratí a tím navyšuje objem peněz v oběhu a když své dluhy nesplácí, pak ten objem peněz neklesá. Toto samo o sobě ale růst cen spotřebních statků nevyvolává. Většina nových peněz proteče ekonomikou a skončí v úsporách nebo v oběhu na sekundárních kapitálových trzích.

Inflace není daň. To je samozřejmě totální nesmysl. Označovat růst cen z důvodu aktuálního nesouladu mezi nabídkou a poptávkou ceny za zdanění, je zjevně neudržitelná absurdita.

EU není úplně dokonale tržně orientovaná ekonomika, ale rozhodně není socialistická. Ano, v některých ohledech ale je EU na cestě k novému "zelenému" socialismu, což bude mít mnoho vážných negativních následků...

Můj argument pro 2% inflační cíl jsem Vám napsal. Snad i dostatečně srozumitelně. To, že je asi nečtete, je druhá věc...

Stát není dlužník, který by musel usilovat o to, aby mu inflace ulevila. Když stát nebude splácet své dluhy, vůbec nic se nestane. Stát nepotřebuje inflaci, aby se mu ulevilo od splácení jeho dluhu. Naopak růst dlouhodobá inflace je spojena s růstem úrokových sazeb, takže stát pak musí platit vyšší úroky (postupně z celého státního dluhu), takže i pro stát je inflace nevýhodná.

Honza _|6. 9. 2023 12:15| reakce na Richard Fuld - 6. 9. 2023 11:52

Je tam rozdíl v čase.
Půjčíte si peníze s dnešní hodnotou, splácíte peníze později s nižší hodnotou.
V podstatě nemusí produkovat vůbec nic, stačí si příště půjčit za lepší úrok než původně. Nebo jako stát natisknout další a další dluhopisy.
Navíc pokud by šlo všechno do produkce, jakž takž by se Váš argument dal uznat, jenže ona spousta těch peněz jde do bublin - akciových, nemovitostních, krypta...

Richard Fuld|6. 9. 2023 11:52| reakce na Honza _ - 6. 9. 2023 07:20

Cantillonův efekt je v současném systému nesmysl. Když si někdo půjčuje, tak zároveň musí více produkovat, aby získal peníze na splácení svého dluhu. Přibývají sice v ekonomice nové peníze, ale současně s nimi i nová produkce, takže tato situace nemá příliš velký potenciál vyvolat inflaci.

Když si půjčíte peníze, investujete a vyděláte, je to tím, že jste úspěšný investor, nikoliv Cantillonovým efektem.

Honza _|6. 9. 2023 07:20| reakce na Richard Fuld - 5. 9. 2023 13:17

PS: O Cantillonově efektu jste slyšel?
Kdo je bohatý, půjčuje si lehce levně nové peníze a snaží se inflaci předběhnout (a tím ji také způsobuje).
Kdo je chudý, nemůže si půjčit a dostane jen tu inflaci.
Stát platí chudí.

Honza _|6. 9. 2023 06:24| reakce na Richard Fuld - 5. 9. 2023 12:57

Pokud někdo uspoří peníze a nechá je ležet, samozřejmě to investice nejsou.
Jenže lidé jsou hamižní a chtějí víc. Proto investují :-)
A současný peněžní systém je založený na ředění vládcem. ČNB je státní ústav :-)
I když inflace je roztočené kolečko včetně zdražování firmami, je to ČNB, která má za cíl působit inflaci. Proto je to skrytá daň - stát se snaží způsobit, aby všichni zdražovali. Je to podobné jako sociální pojištění - je to daň, i když se to jmenuje pojištění.
EU je socialistický zmetek. Venezuela byla super vyspělá a bohatá, než si to tam zkazili. Běžíme stejným směrem!
Jaké máte argumenty pro 2% inflaci? Já vidím jediný - náhodné číslo z Nového Zélandu.
A jelikož inflace nejvíc pomáhá dlužníkům, stát postavený na dluhu ji potřebuje.

Richard Fuld|5. 9. 2023 13:17| reakce na Honza _ - 4. 9. 2023 15:01

Venezuela je socialistický zmetek. Tady je jakákoliv diskuze zbytečná...

Kde se bere inflace? No samotný růst peněžní zásoby inflaci jednoduše nezpůsobuje. Peněžní zásoba může růst, a pokud tento růst absorbují úspory, ceny nerostou.

Inflace se realizuje výhradně tím, že producenti zdražují své zboží a jej jedno z jakého důvodu to udělají. Toto je jediná skutečná příčina inflace. Pokud prodejci nezdraží, inflace se nekoná. Další podmínkou pro růst cen je to, že spotřebitelé mají úspory, které jsou ochotni obětovat kvůli růstu cen. Pokud se spotřebitelé rozhodnou, že nebudou za vysoké ceny nakupovat, prodejci za vysoké ceny neprodají.

Úspory tedy jen umožňují spotřebitelům akceptovat vyšší ceny. Pokud roste peněžní zásoba, pak mohou růst úspory, které umožní růst cen, pokud je prodejci zvednou. Bojovat proti nebezpečí inflace tím, že budu škrtit růst peněžní zásoby, aby si lidé nemohli tvořit úspory, které by jim umožnili akceptovat růst cen, mi příjde zcela zvrácené. Jinými slovy udržovat spotřebitele v chudobě (bez úspor), aby nemohly akceptovat růst cen, je samozřejmě totální nesmysl.

A ceny samozřejmě mohou klesat. To, že je to velmi vzácný jev, neznamená, že to současný peněžní systém neumožňuje. To, že jste nezažil obecný pokles cen svědčí o tom, že jste zatím nezažil velmi závažnou ekonomickou krizi. To byste měl spáše ocenit, než si na to stěžovat. :-)

O 2% inflačním cíli jsem tady napsal už tuny argumentů. Vzpomeňte třeba na skutečnost, že centrální banky disponují nástroj monetární politiky v podobě změn krátkodobých úrokových sazeb, který je zcela asymetrický. Zvedat sazby mohou až do nebe, ale snížit sazby mohou jen někam blízko nuly (kvůli možnosti vybírat peníze z bank v hotovosti). Z toho důvodu centrální banky usilují o kladnou 2% inflaci, aby se nacházely v bezpečné vzdálenosti od okraje v podobě 0% inflace, která když se překlopí do deflace, tak centrální banka nemá možnost jít se sazbami hluboko do záporu.

Inflační daň je holý nesmysl. Na inflaci vydělávají především producenti, kteří zdražují více, než činí růst jejich nákladů. Označovat zisky soukromých subjektů za daň, je mírně řečeno nepřiléhavé. Stát se jen trošku přiživí přes DPH a daně z příjmů. Současně ale i státu rostou o inflaci náklady, takže mluvit v tomto případě o jakési státní inflační dani je jednoduše hloupé nálepkování a nespravedlivé svalování celé viny jen na stát.

Richard Fuld|5. 9. 2023 12:57| reakce na Honza _ - 4. 9. 2023 15:01

Hmm, Vám jsou sympatičtější názory těch, kteří tvrdí, že úspory vedou k investicím a investice vedou k pokroku, blahobytu a růstu úspor.

Problém je v tom, že úspory nemají s investicemi vůbec nic společného. Pokud dne někdo uspoří peníze, které nechá ležet na účtu v bance, nebo v hotovosti pod polštářem, tak tyto peníze nejsou nikým investovány. Ty peníze jen pasivně leží...

Pokud podporujete investice, pak byste měl podporovat právě současný peněžní systém, v němž investice nejsou omezeny úsporami. Vy na jedné straně velebíte investice a na druhé straně brojíte proti peněžnímu systému, který investice neomezuje a současně se Vám líbí systém, kde by investice byly omezeny objemem
úspor. Dost si protiřečíte.

Přirovnání k Římu není přiléhavé. Současný pružný peněžní systém není založen na ředění objemu peněz ze strany vládce. Primárně totiž s novými penězi přibývají v ekonomice zároveň i nové závazky něco produkovat, to následně prodat a získanými penězi splácet svůj dluh. Nové peníze v ekonomice automaticky doprovází i nové produkční/investiční aktivity.

Nicméně i v dnešním systému dochází k ředění peněžní zásoby emisí peněz ze strany státu, a to v objemu nespláceného státního dluhu. Avšak dokud tato emise nevyvolá nadměrnou inflaci, je vše v pořádku. Státní emise peněz (ve spojení s monetární politikou centrální banky) v takovém případě představuje toliko bránění příchodu deflace.

Výše popsané peněžní prostředí je pro chod tržní ekonomiky to nejlepší, co je k dispozici a zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. Obdobně, jak je tomu v případě demokratického právního státu. Není to dokonalé uspořádání společnosti, ale nic lepšího nemáme.

Honza _|4. 9. 2023 16:25

PS z USA:
Lidé, kteří nejvíc profitují z centrálního bankovnictví jsou ti, kteří tvoří pravidla pro centrální bankovnictví.
https://www.youtube.com/watch?v=aGVs-N64OO8

Honza _|4. 9. 2023 15:01| reakce na Richard Fuld - 4. 9. 2023 11:18

"Jak peníze dokáží uchovat svou kupní sílu v dlouhodobém horizontu je v daném ohledu vedlejší."
Hm, tak mně jsou sympatičtější názory těch, kteří tvrdí, že úspory vedou k investicím a investice vedou k pokroku, blahobytu a růstu úspor. A úspory vedou k investicím a investice vedou k pokroku, blahobytu a růstu úspor. A úspory vedou k investicím a investice vedou k pokroku, blahobytu a růstu úspor. A úspory...
Prý není náhoda, že dokud měla Římská říše silnou měnu (zlato), tak prosperovala a jak začali vládci mince ředit, přišel úpadek.
I v té Venezuele je ten socialismus doprovázený hyperinflací. A kde se inflace bere, když ne z nárůstu peněžní zásoby?
A ten argument, že ceny mohou i klesat - kdy naposledy klesaly, když máme centrální banku, která má za cíl oxymórón v podobě péče o cenovou stabilitu v podobě 2% růstu cen = ubírání hodnoty úspor ročně?
Inflace je skrytá daň a my si ještě platíme z daní v inflačních "penězích" instituci, která nás obírá ročně o 2 % hodnoty "peněz" a v posledních letech dokonce ještě víc...

Richard Fuld|4. 9. 2023 12:52| reakce na Jan Amos - 2. 9. 2023 10:28

Bohužel se (opět) mýlíte.

Když máte v bance na vkladovém účtu peníze, tak banka Vám o úrok jednoduše navýší zůstatek Vašeho účtu. Banka neukládá Vaše peníze v centrální bance, aby od centrální banky získala úrok, který Vám následně vyplatí (v nižší výši).

Banka nepotřebuje inkasovat úrok od někoho jiného, aby ho mohla připsat na účet držitele vkladu. Bank úrok prostě na vkladovém účtu připíše.

Obdobně banka úroky inkasuje od dlužníků tak, že dlužníkovi o zaplacený úrok sníží zůstatek na jeho vkladový účet. Banka si nepřevádí klientovy peníze na nějaký svůj účet.

Celý systém hrazení a inkasování úroků tak v bance probíhá tak, že připsáním úroku na vkladový účet držitele vkladu peníze vznikají a stržením úroku z vkladového účtu dlužníka peníze zanikají. Centrální banka s procesem hrazení a inkasování úroků nemá vůbec nic společného.

Centrální banka v daném systému vystupuje obdobně, když bance, která má na rezervním účtu likviditu, tak jednoduše připisuje bance pravidelně úrok, jako to banka činí ve vztahu k jejím klientům (držitelům vkladových účtů).

Richard Fuld|4. 9. 2023 11:18| reakce na Honza _ - 2. 9. 2023 22:05

Drtivá většina státu s tržní ekonomikou fungující v pružném peněžním systému v podobě účetních peněz prosperuje. Venezuela není ani výjimkou z uvedeného pravidla, protože jde o stát se socialistickou ekonomikou, které samozřejmě nepomůže ani svěcená voda.

Samotný peněžní systém automaticky nezaručuje prosperitu a efektivní chod ekonomiky. Socialistická Venezuelská ekonomika strádá nikoliv z důvodu, že má vadný peněžní systém. Venezuela má socialistickou ekonomiku, takže samotný peněžní systém jí k prosperitě samozřejmě nepomůže, byť by byl sebelepší.

Já peněžní systém posuzuji na základě širšího kritéria, tedy na základě toho, jak peněžní systém umožňuje fungování ekonomiky. Jak peníze dokáží uchovat svou kupní sílu v dlouhodobém horizontu je v daném ohledu vedlejší.

Ekonomické subjekty, které spoří peníze (namísto aby investovali nebo utrácely) nejsou pro mě (z hlediska posuzování chodu ekonomiky) těmi prioritními. Chodu ekonomiky tímto svým jednáním spíše škodí (brzdí oběh peněz). Pro mě jsou pro chod ekonomiky prioritními ekonomickými subjekty producenti a spotřebitelé. Kvalitu peněžního sytému tak posuzuji podle toho, jak slouží producentům a spotřebitelům, nikoli podle toho, jak slouží střádalům.

Současně tvrdím, že ztráta kupní síly peněz v době inflace není způsobena samotným peněžním systémem. Současný pružný peněžní systém umožňuje růst i pokles cen. Z tohoto hlediska je neutrální. Příčiny růstu cen jsou různé a na současném peněžním systému nezávislé. Jde o projevy nerovnováh mezi nabídkou a poptávkou po konkrétních komoditách, nikoliv o projevy problému současného pružného peněžního systému.

Peněžní systém je součástí prostředí, v němž působí ekonomické subjekty. Pokud je tento systém pružný v tom smyslu, že nebrání ekonomickým aktivitám, pak je tento systém rozhodně výhodnější, nežli rigidní systém, kterému musí ekonomické subjekty své aktivity přizpůsobovat.

Pružný peněžní systém (ten současný) se přizpůsobuje jednání ekonomických subjektů. Rigidní peněžní systém (ten dřívější) omezuje jednání ekonomických subjektů. Rigidnímu peněžnímu systému se naopak musí přizpůsobovat ekonomické subjekty. V tomto spatřuji výhodnost pružného peněžního systému.

Honza _|2. 9. 2023 22:05| reakce na Richard Fuld - 2. 9. 2023 10:56

Taková Venezuela může o stabilitě systému vyprávět!
Nebo spořiví občané ČR po posledních pár letech. Systém uchování hodnoty peněz jede!
Jak je možné, pane Fulde, že když tomu systému tak rozumíte (a to není ironie, skutečně jsem Vám vděčný za to, co jste tu za ty roky napsal), tak ten princip považujete za výhodu?

Richard Fuld|2. 9. 2023 10:56| reakce na Radek Mann - 1. 9. 2023 22:20

Vaše interpretace QE je velmi zavádějící. Banky totiž k tomu, aby mohly nakupovat další a další státní dluhopisy nepotřebují, aby je předtím nakoupila centrální banka v rámce QE. Jinými slovy banky k nepotřebují, aby jim centrální banka umožnila nákupy státních dluhopisů, stejně jako centrální banka nemůže banky v nákupech státních dluhopisů omezovat. Banky jsou v ohledu možnosti nakupovat státní dluhopisy prakticky bez omezení. Platí spíše opak. Banky si nemohou dovolit nenakupovat státní dluhopisy, protože je potřebují jako zástavu, kterou poskytují centrální bance, když si od ní půjčují likviditu, kterou potřebují k tomu aby plnily zákonem danou povinnost držet povinné minimální rezervy. Pokud by stát splatil všechny státní dluhopisy a další nevydal, pak by ani jedna banka nebyla schopna plnit povinnost držet povinné minimální rezervy, protože by si je nemohly od centrální banky půjčit (neměli by co zastavit). Stejně tak by v takovém případě banky nemohly vyplatit ani jedinou korunu vkladu v hotovosti. Klienti by si nemohli vybrat z bank hotovost...

Pravidla kapitálové přiměřenosti přiřazují státním dluhopisům nulovou rizikovou váhu, takže banky mohou nakupovat prakticky neomezené množství státních dluhopisů, bez ohledu na výši jejich vlastního kapitálu.

Pro banky je nakupování státních dluhopisů také výhodné. Když banka nakoupí státní dluhopis, bude po dobu do doby jeho splatnosti inkasovat úrok vyšší, než jaký bude platit držitelům vkladů, které nákupem státních dluhopisů banka vytvoří. Současně má banka vyřešenu i schopnost výplaty takto nově vzniklých peněz držitelům vkladů v hotovosti. Banka totiž může použít držené státní dluhopisy jako zástavu proti půjčce likvidity od centrální banky. Takto získanou likviditu pak může banka vybrat ze svého rezervního účtu v hotovosti a tuto hotovost vyplácet držitelům vkladů, kteří si z jejich vkladů přijdou vybrat peníze v hotovosti. Banka ve vztahu k penězům, které vytvoří nákupem státních dluhopisů neriskuje nedostatek likvidity pro případ výběru nebo odlivu daných vkladů.

Pokud banka půjčí nestátnímu subjektu, pak má v aktivech soukromý dluh, popř. korporátní dluhopis, který ale centrální banka jako zástavu k půjčce likvidity nepřijímá. Banka v případě poskytnutí úvěru soukromému subjektu tedy nezíská aktivum, které centrální banka přijímá jako zástavu, současně ale vytvoří vklady, které si mohou chtít klienti vybrat v hotovosti.

Jednoduše shrnuto, banky v půjčování peněz státu v podstatě nic neomezuje a je to pro ně hodně i výhodné a do určité míry jsou banky k půjčování státu dokonce i nuceny (viz PMR).

Banky ale nepotřebují centrální banku k tomu, aby jim „uvolňovala ruce“ tím, že od nakoupí státní dluhopisy.

Nicméně, pokud centrální banka demonstruje ochotu v případě nějaké krize vstoupit na trh se státními dluhopisy na straně kupujícího, pak to samozřejmě vytváří větší ochotu nakupovat státní dluhopisy, protože banky pak vědí, že pokud dojde na trhu k turbulencím, centrální banka je v tom nenechá.

Uvedené fungování systému rozhodně nevidím jako negativní vlastnost tohoto systému. Naopak to vidím jako zcela zjevně pozitivní rys peněžního systému. Hlavně z hlediska stability systému.

Jan Amos|2. 9. 2023 10:28| reakce na Radek Mann - 1. 9. 2023 22:20

Nejen tímto způsobem se uvolňují reálné penízenově vytvořené do oběhu.

Pokud si firmy nebo movití občané uloží své volné prostředky přes noc do ČNB formou tzv. revolving overnights, vyplatí jim zprostředkovatelská banka po 24hodinách úrok.

Ten jim sice vyplatí zprostředkovatelská banka, ale té za úložku vyplatí úrok centrální banka. Reálné peníze rovnající se tomuto úroku centrální banka také nově vytvoří.

A drobnost na závěr - peníze na výplaty zaměstnanců centrální banky si také banka nově "tiskne",

Nemá smysl se těmito bláboly o teorii MMT vůbec zabývat - odvádí to od pozornosti, proč vůbec fiat...

Radek Mann|1. 9. 2023 22:20| reakce na Richard Fuld - 1. 9. 2023 17:55

Takže když takový stát, nebo společnost, vydá dluhopisy, ty koupí některá banka, od které je následně koupí narodni banka a banka opět koupí další dluhopisy a ty opět koupí narodni banka a tak stále dokola... tak platí, že národní peníze netiskne.
Ale neumožňuje jejich tisknutí? Pokud by jí nebylo, tak by komerční banka narazila na své limity kapacity, ne?

Richard Fuld|1. 9. 2023 17:55| reakce na Radek Mann - 1. 9. 2023 13:24

Uvolněnou likviditu centrální banka stahuje od obchodních bank prostřednictvím repo operací, popř. mohou banky využít depozitní facilitu a uložit likviditu u ČNB za diskontní úrokovou sazbu. Další možnost je použít likviditu k nákupu cenných papírů s nulovou rizikovou váhou, tedy především státních dluhopisů.

Banky ale nemohou jen tak volnou likviditu použít na nákup rizikových cenných papírů (akcie a korporátní dluhopisy), resp. mohou, ale musí mít k tomu dostatečně veliký vlastní kapitál, aby i nadále (po nákupu rizikových aktiv) plnili pravidla kapitálové přiměřenosti. Pokud banka získá likviditu prodejem státních dluhopisů centrální bance, její vlastní kapitál se tímto nijak významně nemění, pouze jí vzroste objem volné likvidity.

Volnou likviditu nemohou banky použít ani na poskytování rizikových úvěrů. Když banka poskytují úvěr, vždy přitom vznikají nové peníze, které připíše dlužníkovi na jeho vkladový účet, aniž by se při tomto jakkoliv změnil objem bankou držené likvidity. I zde platí, že banku omezuje výše jejího vlastního kapitálu nikoli to, zda banka má volnou likviditu.

Při půjčování peněz nebankovním subjektů banka peníze vytváří. Vzhledem k tomu, že v důsledku poskytnutí úvěru bance vzroste objem vkladů klientů, tak si banka za běžné situace musí půjčit od centrální banky likviditu ve výši 2% poskytnutého úvěru, aby dodržela povinné minimální rezervy. Pokud má ale banka volnou (nadbytečnou likviditu), pak se tímto nemusí obtěžovat, protože i po poskytnutí úvěru má dost likvidity na to, aby plnila požadavek minimálních rezerv.

Radek Mann|1. 9. 2023 13:24| reakce na Richard Fuld - 31. 8. 2023 17:39

Richarde, a jak taková komerční banka naloží s uvolněnou likviditou,
která nastala díky tomu, že od ní nedávno emitované státní dluhopisy,
které banka nakoupila, odkoupí národní banka?