Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopisNadílka

Diskuze: Čas terminátorů. Umělá inteligence ve válce

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Zkušenost z rodiny v Německu. Strýc byl tankista v německé armádě. Dostal se až do Ruska a střílel zásadně tak, aby nikoho nezasáhl, nebyl sám. Ve vhodnou chvíli pak dezertoval, těsně před Stalingradem, to mu zachránilo život. Po zbytek války se skrýval.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu
+5
+
-

Ten poměr by i vysvětloval, proč byly elitní jednotky o tolik lepší než ty běžné.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Nemám důvod nevěřit svému strýci. Nebyl žádný starý dědula, když o tom vyprávěl, neměl žádné stařecké nemoci. Zároveň jsem napsal, že neznám ten poměr bojujících a nebojujících v armádě. Nevím, zda to bylo 80:20 anebo 20:80. Znám jen jeden konkrétní příběh, který je věrohodný. Navíc - statistiky jsou velmi manipulovatelné, to jistě víte. Za války se skrývala spousta lidí, z různých důvodů. Byla to šílená doba, doufám, že v takové době nikdy nebudeme muset žít. Víte, že v posledních měsících blázen Hitler nabíral do armády kluky od 14 let?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

A tomu opravdu věříte, že by:
1. velitel tanku do nejpozději několika dnů (spíše hodin) neposlal svého střelce do pěší jednotky dupat hlínu, pokud by v boji nebyl schopne něco trefit?
2. při úmrtnosti německých tanků na východní frontě, že by tak s naprosto neschopným střelcem, přežil byť první tankovou bitvu a dostal se až ke Stalingradu?

Jak jsem psal výše, tohle je ospravedlňování starých dědků před historií, protože se stydí, že bojovali v té "špatné" armádě... V Německu je stigmatizace tohoto jejich historického období opravdu nechutná.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ne není tomu tak. Je to zkreslená informace, kterou si lidé upravili podle svého.

Ve skutečnosti je to tak, že dle záznamů americké armády pod palbou ve WW2 skutečně aktivně bojovala cca polovina běžných vojáků, ostatní byli tak vyděšení, že si dělali do kalhot. Zlepšeným výcikem to v Koreji a Vietnamu dostali asi na 75%.
Opravdové vědomé nebojování a střelba mimo jsou báchorky senilních dědků, kteří se chtějí před svojí minulostí ve světle současného hodnocení války ospravednit. Něco takového by v bojové jednotce jednak nemohlo projít, protože by to ostatní viděli a vyřešili by to po svém (jde i o jejich život), a je třeba si uvědomit, že v tu chvíli VÁM jde o život a bez ohledu na jakoukoliv ideologii ten chlápek na druhé straně má jediný cíl, a to je VÁS zabít. V ten moment neřešíte, jestli jste ten hodný nebo zlý, chcete přežít nebo umřete, což by se v situaci nebojování docela určitě stalo. V danou chvíli pod palbou máte jen tři možnosti - posrat se strachy, utéct (válečný soud) nebo bojovat. A to se také dělo, žádné střílení vedle, tomu nevěřím a nikdy neuvěřím...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

To bude nedorozumění, tank je hora železa bez obličeje. Myslím, že páni mluví o střílení na nepřátelského vojáka, na člověka. Mrkněte link, který jsem přidal.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+0
+
-

Fakt věříte tomu, že se na vás valí ruský tank, střílí po vás a vy střílíte pánu bohu do oken, protože máte problém zranit druhého člověka? Tohle mírové přesvědčení se vás bude držet 5 minut, pak trefí vás nebo kamaráda vedle a vládu na mozkem převezme “zvíře” ve vás a pud sebezáchovy.
To spíš uvěřím, že je to takové hraní se statistikou - ti, co nestříleli, k tomu nedostali příležitost, nejsou to bojové jednotky - týl, zásobování, zdravotníci atd a pak po bitvě vykládají jací jsou pacifisté ...

Nahlásit

+1
+
-

Škoda, že ve škole nám o tom neřekli...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Zbytek byli východní Němci :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

To je právě ten rozhodující moment. Muž, o kterém píšete byl zřejmě normální člověk. Pokud se normální člověk dostane do situace, kdy kolem sebe vidí válečné hrůzy, může mu z toho hrábnout. Pokud se pohybuje v prostředí smrti dennodenně, má to na psychiku silný vliv. Normálně duševně vyspělý člověk má hlavně problém někoho zabít. Bude jej to děsit ve snech, utrpení lidí, volání o pomoc. Bude na něj působit i to, že on nemůže nijak pomoct. Také je ale možné, že někoho zabil a potřebuje se nutně přes svým svědomím obhájit.

Autonomní zbraně žádné takové morální dilema neřeší. Takové dilema neřeší ani člověk, který je psychicky narušený, případně na drogách. Otázka zní: Řeší morální dilema ten, kdo uvádí autonomní zbraně v činnost?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Těžko říct, jaký poměr byl těch, co bojovat nechtěli a byli přinuceni, a těch skutečně bojujících. Netroufám si hodnotit. Nicméně ty příběhy z války, s tím se málokdo chce chlubit. Ať už to je sadista, který zabíjel bez problému, anebo někdo, kdo viděl hrůzy války a snažil se pomoct postiženým. Ti sadisté byli jak mezi Němci, tak mezi Rusy. Jakákoliv válka přitahuje takové charaktery. Určitě se našli i mezi Američany.

Stejně tak se nechce chlubit ten, kdo dezertoval. Za to je ve válečném stavu okamžitá poprava a i po válce může toto přiznané jednání vést k vyloučení ze společnosti. Tuctové válečné filmy představují jako hrdiny ty, kteří zabíjejí toho zlého nepřítele ve velkém. Málokdo si ale představí, že i mezi Němci byli slušní lidé, co se postavili proti nacistům a riskovali vlastní krk. Pro mne jsou to také hrdinové.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Paretovo pravidlo platí i ve vojenství :-)

Ale setkal jsem se s podobným tvrzením. Že opravdu aktivních bojovníků byla jen malá část (zhruba ta paretovská pětina) a zbytek víceméně jen odváděl pozornost od té bojující části.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

V UK som pracoval s jednou zaujímavou pani, ktorej otec bojoval v 2 sv. vojne, vylodil sa v Normandii. A napísal pred smrťou o tom útlu knižku, ktorú som mal možnosť prečítať (nie je k dostaniu v obchodoch). A to bolo niečo úplne iné, ako sa bežne prezentuje: ako prekračovali umierajúcich a nariekajúcich vojakov, ako každú chvíľu pri presunoch niekto dezertoval, ako ich vo Francúzsku nikto na uliciach nevítal, atď...
Tá pani mi hovorila, že otec na sklonku života skoro neustále a takmer zúfalo prizvukoval, že nikoho nezabil. Pritom počas života o vojne vôbec nehovoril, až keď ho začala trápiť demencia, tak ho požiadali, aby spísal spomienky na tú dobu.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

To jsou zajímavé informace. Nikdy mě nenapadlo, že by to tak mohlo být...
Díky :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Zkušenost z rodiny v Německu. Strýc byl tankista v německé armádě. Dostal se až do Ruska a střílel zásadně tak, aby nikoho nezasáhl, nebyl sám. Ve vhodnou chvíli pak dezertoval, těsně před Stalingradem, to mu zachránilo život. Po zbytek války se skrýval.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

Zkuste třeba tady s. 57 dole a pak 58.
— https://books.google.cz/books?id=IIEFAL2YkrMC&pg=PA57#v=onepage&q&f=false

Jinak ten Grossman má frčky Lt. Col., tak by snad mohl vědět, o čem mluví.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Podle ní během druhé světové války střílela přímo na nepřítele, s úmyslem jej zasáhnout, jen asi pětina vojáků ??
To by mě teda fakt zajímalo, jak na tohle borec přišel :-)

Nahlásit

0
+
-