Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Demokracie s generály v zádech

Pavel Jégl | 25. 11. 2019 | Celkem 5 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Amos | 25. 11. 2019 10:28

Musím s článkem souhlasit a autorovi vyjádřit poděkování. Pan Jégl má dar jít k jádru věci a nezatěžovat článek informačním šumem.

Pro celkový obrázek pnutí v Latinské Americe je nutné uvědomit si, že jde o společnosti, kde jsou pro středoevropana naprosto nepředstavitelné rozdíly téměř ve všech aspektech života.

V Ciudad de Panama, Quitu, Bogotě, La Pazu narazíte na mrakodrapy jakoby přenesené z Manhattanu nebo La Defense a o dvě zastávky autobusem dál slumy chudiny podobné těm v Kapském městě. Na ulici vidíte kráčet managera v obleku od Versace podle stolku indiánky kmene Kuna v tradičním oděvu prodávající své dečky.
Mladí chtějí mít sve iPhony, staří běžně po narození vnoučat odmítají platit za zdravotní péči, protože se očekává, že uvolní místo nové generaci a nebudou odčerpávat rodinné zdroje.
Do toho vstupují Indigenous - původní indiánská etnika, která mají někdy plnou autonomii (panamští Kuna), jinde jsou vydáni na pospas stavařům, těžařům a prospektorům (Brazílie, Guyana).
Nová prozatimní bolivijská prezidentka vyhlásila de facto apertheid a zákaz vstupu domorodců do měst - bývalý prezident indiány preferoval - sám k nim patřil - což vyvolávalo velkou nevoli u městských obyvatel. Nyní z exilu volá tento bývalý prezident po blokádě velkých měst.
Nová bolivijská prezidentka veřejně prohlásila, že vojáci, kteří při potlačování nepokojů usmrtí indiánského demonstranta, nebudou trestně stíháni.

Dalším hybným aspektem Latinské Ameriky je zdravotnictví, které je v mnoha zemích v rukou kubánských lékařů a personálu - zdravotnictví je poměrně výkonné, ale výrazně levicové.

Latinská Amerika je složením obyvatelstva mladý kontinent - a mladí jsou levicově naladění a nelíbí se jim sociální rozdíly a vysoká nezaměstnanost. Nechtějí zůstávat na venkově a houfně se stěhují do měst, kde je ale čeká obvykle nezaměstnanost, nuda a často i kriminální společnost.

Miliony lidí z Venezuely zaplavují Kolumbii, Peru, Panamu a Ekvádor. Z Nicaraguy davy utíkají do Kostariky. Z Hondurasu do Mexika s vidinou USA.

Do toho silné nacionalistické cítění - například v listopadu mají v Panamě týden státních svátků, kdy se ubezpečují, že jsou vyvolený národ a ti nejlepší z nejlepších. Den nezávislosti na Španělku, Den vlajky, Den nezávislosti na Kolumbii, Den první zmínky o nezávislosti...

Podobně nacionalistické jsou i další země. Středoevropan zůstává s otevřenou pusou, když vidí to nadšení ve dnech státních svátků nebo při poměřování sil u mezinárodních zápasů - usmrkaní baníkovci se svými rachjtličkami jsou jako frekventanti nedělní církevní školy proti vášním, které hýbou fanoušky, když hraje například Kolumbie vs Uruguay.

V každé zemi sochy osvoboditele a revolucionáře Simona Bolívara s čerstvými květinami.

Co se bude v Latinské Americe dít v dalších letech je těžké předvídat - půjde o hledání rovnováhy mezi emocemi (mladá generace), disciplínou (armáda), penězi (zahraniční společnosti) a mocí (většinově zkorumpovaní politici).

Jisté je, že rozbuška bude z pohledu středoevropana nepochopitelná - v Chile zdražení městské dopravy o pár centů, v Ekvádoru návrat cen nafty na roky platnou úroveň, v Kolumbii úvahy o placení školného a v Nicaraguy návrh asi desáté penzijní reformy, která působí prapodivně v zemi, kde je pro většinu obyvatel denní rozpočet 5USD.

+20
+
-

Všech 5 komentářů v diskuzi.

Jaroslav B. Kořínek | 25. 11. 2019 11:22

Sice trochu se zpožděním, ale co...

https://callofduty.fandom.com/wiki/Federation

Nahlásit

+1
+
-

Jan Amos | 25. 11. 2019 10:28

Musím s článkem souhlasit a autorovi vyjádřit poděkování. Pan Jégl má dar jít k jádru věci a nezatěžovat článek informačním šumem.

Pro celkový obrázek pnutí v Latinské Americe je nutné uvědomit si, že jde o společnosti, kde jsou pro středoevropana naprosto nepředstavitelné rozdíly téměř ve všech aspektech života.

V Ciudad de Panama, Quitu, Bogotě, La Pazu narazíte na mrakodrapy jakoby přenesené z Manhattanu nebo La Defense a o dvě zastávky autobusem dál slumy chudiny podobné těm v Kapském městě. Na ulici vidíte kráčet managera v obleku od Versace podle stolku indiánky kmene Kuna v tradičním oděvu prodávající své dečky.
Mladí chtějí mít sve iPhony, staří běžně po narození vnoučat odmítají platit za zdravotní péči, protože se očekává, že uvolní místo nové generaci a nebudou odčerpávat rodinné zdroje.
Do toho vstupují Indigenous - původní indiánská etnika, která mají někdy plnou autonomii (panamští Kuna), jinde jsou vydáni na pospas stavařům, těžařům a prospektorům (Brazílie, Guyana).
Nová prozatimní bolivijská prezidentka vyhlásila de facto apertheid a zákaz vstupu domorodců do měst - bývalý prezident indiány preferoval - sám k nim patřil - což vyvolávalo velkou nevoli u městských obyvatel. Nyní z exilu volá tento bývalý prezident po blokádě velkých měst.
Nová bolivijská prezidentka veřejně prohlásila, že vojáci, kteří při potlačování nepokojů usmrtí indiánského demonstranta, nebudou trestně stíháni.

Dalším hybným aspektem Latinské Ameriky je zdravotnictví, které je v mnoha zemích v rukou kubánských lékařů a personálu - zdravotnictví je poměrně výkonné, ale výrazně levicové.

Latinská Amerika je složením obyvatelstva mladý kontinent - a mladí jsou levicově naladění a nelíbí se jim sociální rozdíly a vysoká nezaměstnanost. Nechtějí zůstávat na venkově a houfně se stěhují do měst, kde je ale čeká obvykle nezaměstnanost, nuda a často i kriminální společnost.

Miliony lidí z Venezuely zaplavují Kolumbii, Peru, Panamu a Ekvádor. Z Nicaraguy davy utíkají do Kostariky. Z Hondurasu do Mexika s vidinou USA.

Do toho silné nacionalistické cítění - například v listopadu mají v Panamě týden státních svátků, kdy se ubezpečují, že jsou vyvolený národ a ti nejlepší z nejlepších. Den nezávislosti na Španělku, Den vlajky, Den nezávislosti na Kolumbii, Den první zmínky o nezávislosti...

Podobně nacionalistické jsou i další země. Středoevropan zůstává s otevřenou pusou, když vidí to nadšení ve dnech státních svátků nebo při poměřování sil u mezinárodních zápasů - usmrkaní baníkovci se svými rachjtličkami jsou jako frekventanti nedělní církevní školy proti vášním, které hýbou fanoušky, když hraje například Kolumbie vs Uruguay.

V každé zemi sochy osvoboditele a revolucionáře Simona Bolívara s čerstvými květinami.

Co se bude v Latinské Americe dít v dalších letech je těžké předvídat - půjde o hledání rovnováhy mezi emocemi (mladá generace), disciplínou (armáda), penězi (zahraniční společnosti) a mocí (většinově zkorumpovaní politici).

Jisté je, že rozbuška bude z pohledu středoevropana nepochopitelná - v Chile zdražení městské dopravy o pár centů, v Ekvádoru návrat cen nafty na roky platnou úroveň, v Kolumbii úvahy o placení školného a v Nicaraguy návrh asi desáté penzijní reformy, která působí prapodivně v zemi, kde je pro většinu obyvatel denní rozpočet 5USD.

Nahlásit

+20
+
-

Josef Fraj | 25. 11. 2019 13:24 | reakce na Jan Amos - 25. 11. 2019 10:28

Je dobré mít reakci z první ruky. Díky.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Jan Capouch | 25. 11. 2019 10:02

Historie nás učí, že se demokracie celkem běžně střídají s diktaturami. To není konec světa. Vojáci nevyhlašují tisícileté říše anebo zákonitý konec dějin (socialismus/komunismus). Diktatura je lepší než anarchie.

A Jihoameričané by možná měli víc pracovat a méně protestovat.

Nahlásit

+4
+
-

Josef Fraj | 25. 11. 2019 13:22 | reakce na Jan Capouch - 25. 11. 2019 10:02

Maňána :D

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK