Necítím se být expertem na Čínu, nicméně zdá se mi, že některé aspekty vztahu Číny k "západním demokraciím" jsou snad zřejmé.
Čínský ekonomický boom vychází jednoznačně z jejich politického pojetí organizace společnosti s mocenskou úlohou KS Číny. Ta ovládá společnost a jednostranně definuje podmínky společenské "smlouvy". Západní svět tedy v soutěži s Čínou musí na tato pravidla hry buď přistoupit (a prohrát) nebo je odmítnout (najde-li se politická a demokratická vůle).
Jak takový střet vypadá vidíme dnes v Honkongu. Společnost, která již přivykla na západní demokracii a volný trh se tohoto uspořádání nechce vzdát, zatímco Čína si chce (musí) svůj systém vynutit silou. Dopadne to tedy buď krvavým potlačením honkongského systému proti vůli občanů nebo nebezpečím eroze čínského totalitního systému. My již víme, že každý totalitní systém je setrvale napadán touhou lidí po svobodě a nyní v Honkongu vidíme, že i čínské etnikum má dispozice žít v demokracii západního střihu.
Pro naši státní politiku (šířeji evropskou, např.) to znamená, že jakýkoliv vztah k Číně by měl být vždy nahlížen v kontextu neoddělitelného praktikování mocenské společenské "smlouvy", jako základní čínské premisy.
Kdokoliv se zaplétá s Čínou by si měl jet okusit pravidla takové hry do Číny na vlastní kůži (nikoli ovšem jet na výlet), než je bude importovat k nám.
Nahlásit
-
12
+
Diskuze
foxy|7. 11. 2019 10:06
Kulturní revoluce, tedy marxismus-gretismus je naše budoucnost.
Nahlásit
-
0
+
Jan Capouch|6. 11. 2019 10:47| reakce na Josef Fraj - 6. 11. 2019 03:40
Ovšem s komentářem, že současná vláda je nejlepší a nejsnesitelnější režim za posledních 100 let, zatímco v Číně se šrouby výrazně utahují.
Necítím se být expertem na Čínu, nicméně zdá se mi, že některé aspekty vztahu Číny k "západním demokraciím" jsou snad zřejmé.
Čínský ekonomický boom vychází jednoznačně z jejich politického pojetí organizace společnosti s mocenskou úlohou KS Číny. Ta ovládá společnost a jednostranně definuje podmínky společenské "smlouvy". Západní svět tedy v soutěži s Čínou musí na tato pravidla hry buď přistoupit (a prohrát) nebo je odmítnout (najde-li se politická a demokratická vůle).
Jak takový střet vypadá vidíme dnes v Honkongu. Společnost, která již přivykla na západní demokracii a volný trh se tohoto uspořádání nechce vzdát, zatímco Čína si chce (musí) svůj systém vynutit silou. Dopadne to tedy buď krvavým potlačením honkongského systému proti vůli občanů nebo nebezpečím eroze čínského totalitního systému. My již víme, že každý totalitní systém je setrvale napadán touhou lidí po svobodě a nyní v Honkongu vidíme, že i čínské etnikum má dispozice žít v demokracii západního střihu.
Pro naši státní politiku (šířeji evropskou, např.) to znamená, že jakýkoliv vztah k Číně by měl být vždy nahlížen v kontextu neoddělitelného praktikování mocenské společenské "smlouvy", jako základní čínské premisy.
Kdokoliv se zaplétá s Čínou by si měl jet okusit pravidla takové hry do Číny na vlastní kůži (nikoli ovšem jet na výlet), než je bude importovat k nám.
Nahlásit
-
12
+
Josef Fraj|6. 11. 2019 03:40
Stejný titulek lze použít o Rusku a carovi (možná bez té pravopisné chyby).
Diskuze: Číně vždycky vládl císař. Dnes se mu říká prezident ČLR
Přihlášení do diskuze
Nejoblíbenější příspěvek
Luděk Zdražil|6. 11. 2019 08:37
Diskuze
foxy|7. 11. 2019 10:06
Nahlásit
Jan Capouch|6. 11. 2019 10:47| reakce na Josef Fraj - 6. 11. 2019 03:40
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Luděk Zdražil|6. 11. 2019 08:37
Nahlásit
Josef Fraj|6. 11. 2019 03:40
Nahlásit