Diskuze: Chcete se líp rozhodovat? Hrajte před sebou, že jste někdo jiný

Honza _|13. 9. 2019 08:48| reakce na Martin Brezina - 12. 9. 2019 07:04

Jsou pokorné firmy...
https://slusnafirma.cz/pribehy-firem/svoboda-v-praci-a-la-patagonia/

Jaroslav B. Kořínek|13. 9. 2019 08:15| reakce na Jan Altman - 12. 9. 2019 11:34

Dan Ariely: Jak drahá je nepoctivost. Dobrá knížka.

Josef Fraj|13. 9. 2019 02:21| reakce na Martin Brezina - 12. 9. 2019 14:52

>>> "jen vyzývám k tomu, že by bylo potřeba to zkoumat"

Ono už se to dávno zkoumá. Matt Ridley: Původ ctnosti je dobrý začátek. Selfich gene a tak postupně dále, spousta literatury.

Josef Fraj|13. 9. 2019 02:17| reakce na Martin Brezina - 12. 9. 2019 07:04

>>> "Až tady zase nějaký génius bude psát o tom, že korelace není kauzalita, tak ať si laskavě zjistí, že ve společenských jevech se kauzalita dá postulovat jen výjimečně a nemá smysl o ní v běžných výzkumech uvažovat, pokud nejde o naprosté banality"

V tom také spočívá tragedie společenských "věd". Nechápu, co je tak geniálního na tom, že si takový "vědec" vybere korelace, které se mu hodí, ignoruje ty, které se mu nehodí a dojde ke geniálním závěrům, že to či ono. Jestli chcete toto obhajovat, tak je to s vámi horší, než jsme si mysleli.

Dovolil bych si hypotézu, že firma řízená pokorným manažerem bude úspěšná. Zkuste to vyvrátit.

Jan Capouch|12. 9. 2019 18:55| reakce na Jan Altman - 12. 9. 2019 16:24

Řekl bych, že náš současný premiér je ukázkový příklad :-)

Jan Altman|12. 9. 2019 16:24| reakce na Martin Brezina - 12. 9. 2019 14:52

Jasně, je to jen pocit a zkušenost, žádná podložená vědecká studie.

Ale zkrátka co znám lidi inteligentní a vzdělané, tak se i chovají slušně a okolí je za to odměňuje úctou a respektem (případně dalšími výhodami - včetně finančních - typu že s těmito lidmi jsou ostatní spíše ochotni spolupracovat, podnikat, důvěřovat jim, nevyžadovat tak velké smluvní záruky a pojistky, ...).

Kdežto lidi hloupí a nevzdělaní se častěji uchylují k nemorálnímu či dokonce kriminálnímu jednání. Za to nemorální sklidí opovržení, nedůvěru, izolaci. A za to kriminální basu (naprosto neúměrné tresty vzhledem k tomu, co svým kriminálním jednáním mohli získat).

Samozřejmě to neplatí stoprocentně, výjimky či podivné extrémy se najdou vždy. Jsou i lidé relativně inteligentní, kteří jdou za osobním prospěchem přes mrtvoly - ale tam je často patrné, že jim to beztrestně umožňuje nějaká podivná (politická) umělá anomálie.

Martin Brezina|12. 9. 2019 14:52| reakce na Jan Altman - 12. 9. 2019 11:34

"A já si myslím, že být slušný, pokorný, empatický a solidární se VYPLÁCÍ."

Kéž byste měl pravdu. A já netvrdím, že to tak není, jen vyzývám k tomu, že by bylo potřeba to zkoumat. Co si já nebo vy myslíme takňák baj vočko, to je sice hezké, ale nemusí to být pravda.

Jan Altman|12. 9. 2019 11:50

Každý má jinou povahu. Někdo je pilný a pracovitý a uspokojuje ho ten samotný pocit, kolik toho zvládl udělat. A někdo je od přírody poněkud méně pracovitý a cílevědomý - pak je důležité si to přiznat. Být upřímný alespoň vnitřně k sobě. A pokud takový člověk ví, jaký je a zároveň mu je jasné, že "bez práce nejsou koláče", může na sobě zkoušet takovéto triky s třetí osobou. Může se na sebe zkoušet dívat z ptačí perspektivy a vymýšlet, jak tu od přírody pohodlnou osobu přimět k potřebné činnosti - vymýšlet si sám pro sebe motivaci. Navrhovat si odměny za "protrpěná pracovní příkoří".

Jan Altman|12. 9. 2019 11:34| reakce na Martin Brezina - 12. 9. 2019 07:04

No vidíte. A já si myslím, že být slušný, pokorný, empatický a solidární se VYPLÁCÍ. Podle mě v naprosté většině člověk na chování, které ostatní považují za nesprávné či nežádoucí, dříve či později doplatí.

Tzn. si myslím, že i kdyby člověk měl vysokou čistou inteligenci a vůbec žádnou empatii, pokoru či soucit (žádné sociální IQ), tak by se mu VYPLATILO tyto vlastnosti cíleně rozumově "emulovat".

Podle mě si společnost nevytvořila morální zásady jen tak "pro srandu králíkům". Mnoho lidí sice tyto zásady plus minus dodržuje neuvědoměle, protože k tomu byli vychováni (či z náboženských důvodů), ale i čistě rozumově vzato jsou tyto zásady rozumné, logické a potřebné a jejich dodržování (z dlouhodobé perspektivy) se vyplácí - jak společnosti, tak i jednotlivci. Společnosti hned, jednotlivci z dlouhodobějšího pohledu: "když budu hnusný na své staré rodiče a nenabídnu pomoc postarší sousedce, tak se mi to vymstí, protože příkladem vychovávám své vlastní děti"

Hrabat peníze (hned teď, bez ohledu jak mne okolí bude vnímat zítra) , to je dost krátkozraký přístup.

Že zásady "slušného chování" lidé nejčastěji porušují proto, že jsou úplně pitomí, vidíme dnes a denně v TV. Většina v TV ukazovaných zločinů mají příčinu v nízké inteligenci a krátkodobém impulzivním chování (protože daní jedinci jsou zkrátka takoví, omezení - iracionální) a nikdo rozumný by se do toho nepouštěl. Chytrý člověk si je schopen vydělat dost i poctivě a nemusí riskovat 10 let či dokonce zastřelení tím, že přepadne benzínovou pumpu sledovanou kamerama kvůli 10 tisícům (extrémní ilustrativní příklad).

Martin Brezina|12. 9. 2019 07:04

Znaky moudrosti podle článku: "intelektuální pokora, schopnost náhledu z perspektivy ostatních, rozpoznání nejistot a schopnost hledat kompromis".

Ok, dejme tomu, že podle těchto kritérií dokážeme zkonstruovat kvocient moudrosti (Wisdom Quotient, WQ). Dalším krokem by mělo být ověření, nakolik je taková moudrost efektivní.

V případě IQ byla mnohokrát doložena pozitivní korelace s příjmem, majetkem, dosaženým vzděláním, pozicí v zaměstnání, atd. (Až tady zase nějaký génius bude psát o tom, že korelace není kauzalita, tak ať si laskavě zjistí, že ve společenských jevech se kauzalita dá postulovat jen výjimečně a nemá smysl o ní v běžných výzkumech uvažovat, pokud nejde o naprosté banality).

Pokud jde o hypotetické WQ, je otázka, zdali takové vlastnosti, jako intelektuální pokora, schopnost náhledu z perspektivy ostatních, rozpoznání nejistot a schopnost hledat kompromis jsou příznivé pro individuální příjem, majetek, vzdělání nebo dosaženou pozici. Po případě, pokud bychom to považovali za nepřípadná kritéria, s čím by vlastně mohlo WQ korelovat, abychom jej označili za prospěšné? S duševním zdravím? Ale jak jej spolehlivě měřit? S celoskupinovým prospěchem? To bude podobný problém, těžko se to měří, a možná bych si dovolil hypotézu, že třeba firma s pokorným manažerem nebude jako skupina moc úspěšná.