Diskuze: Dokonalost je past

Jan Capouch|16. 3. 2018 16:07| reakce na Richard Fuld - 16. 3. 2018 14:56

Pinochetův režim byla drsná diktatura, zejména z počátku, ale nebyla to totalita. Rozsah a délka represí se nedají ani náhodou srovnávat s režimem, který založil Lenin a zdokonalil Stalin.

Richard Fuld|16. 3. 2018 14:56| reakce na Jan Capouch - 16. 3. 2018 08:23

Fungovali? Pro Boha. Ti chicágští odborníci to tam jen dorazili. :-)
Pinochet byl jen pravicový Stalin jen v menším měřítku.

Jan Capouch|16. 3. 2018 08:23| reakce na Richard Fuld - 15. 3. 2018 17:24

S Pinochetem nemáte pravdu. Armáda provedla převrat, aby zastavila chaos způsobený Allendeho vládou. Armádní důstojníci fakt nejsou libertariáni. Ekonomy chicagské školy povolali, až když se jim chilské hospodářství sypalo pod rukama, a "překvapivě" jejich rady fungovaly.

Ivan Lotona|15. 3. 2018 19:26

Protopický směr nás může poslat jak dopředu, tak i dozadu...

Richard Fuld|15. 3. 2018 17:39| reakce na Míša Pientka - 15. 3. 2018 16:05

Lidé mají pocit, že nemohou chápat, jak mohou vznikat utopie, které se zvrhnou v nějakou absurdní despocií, kde docházelo ke genocidám a masovým vraždám, to vše s požehnáním státu. A ten příklad s výhybkou nám má ilustrovat, že v těchto utopických prostředích, toužících po dokonalosti, jako hodnotě nejvyšší, lze snadno nastolit dilema, které k takovým šíleným řešením povedou a že mohou být dokonce zfanatizovaným obyvatelstvem považovány za tu jedinou správnou cestu, jak oné dokonalosti dosáhnout.

Richard Fuld|15. 3. 2018 17:24

Velmi dobrý úvod. Už, už to vypadalo, že snad dojde i na kritiku současné utopie - anacapu. Bohužel na místo toho, jsme se vydali do historie, v níž byla opomenuta právě například snaha Augusta Pinocheta o nastolení utopického nebe kapitalistického střihu. Preventivně upozorňuji, že uvedené nepředstavuje jakoukoliv omluvu daleko obludnějších komunistických zvěrstev.

Míša Pientka|15. 3. 2018 16:05| reakce na Gabriel Pleska - 15. 3. 2018 12:38

Díky a zdravím. O tomto příkladu vím, myslím, že jsem o něm četla dokonce tady na Finmagu. Mě na tom nesedí ten krok od tohoto hypotetického příkladu k těm utopiím. Pokud chci utopii usvědčit, je nutné být co nejvýstižnější a nejpřesnější, jinak jí spíš pomáhám.

Lze to převést na matku a jejích 6 dětí. Pokud neudělá nic, přijde o 5 dětí a společnost ji neodsoudí, bude jí ještě litovat. Pokud něco udělá, zřejmě bude souzena za vraždu toho jednoho dítěte. Ano je to zajímavý morální problém, jen znovu říkám, nesedí mi to k těm genocidám.

Novak Josef|15. 3. 2018 15:51

Autor popísal veľa o tom, ako by malo byť SPRÁVNE rozhodované pre rôzne modelové prípady. Vo všetkých tých príkladoch určil nejakú osobu, ktorej úlohou je ROZHODNÚŤ o živote alebo smrti iných ľudí.
Vo všetkých príkladoch autor predpokladá autoritatívnu , despotickú, etatistickú , komunistickú, demokratickú, ...... spoločnosť, v ktorej svoj osud nesmú riadiť jednotlivci sami za seba. Ale múdry NIEKTO za iných. Múdra vláda, cisár, despota, parlament.
Autora ani nenapadlo, že spoločnosť, v ktorej NIETO má právo prehadzovaním výhybky zachraňovať alebo zabíjať - je DESPCIA. A je celkom jedno, ako tú výhybku prehodí.

Autor proste hľadá múdru a spravodlivú diktatúru, despociu.

Gabriel Pleska|15. 3. 2018 12:38| reakce na Míša Pientka - 15. 3. 2018 11:52

Je to hypotetický morální problém, model. Prostě jste docela obyčejný člověk, stojíte náhodou vedle výhybky a shodou okolností víte, k čemu ten klacek je :) Přihodil jsem vám do textu ještě video.

Míša Pientka|15. 3. 2018 11:52

Nechápu otázku s tramvají a dělníky. Ten ovladač výhybky jsem zrovna sebrala ze země? Nebo ho mám s nějakým oprávněním nebo povinnosti a jsem za ty lidi zodpovědná? Pohnout výhybkou je nějaká akce, ale neudělat nic je také nějaké rozhodnutí. Povinnosti blížící se příkladu mají stavbyvedoucí, lékaři, velitelé hasičů či jakýchkoliv zásahových jednotek.
Nechat zemřít 1 000 lidí kvůli záchraně 5 000 lidí? A obráceně by to bylo OK?
Na tomto principu je založeno očkování. Někteří zemřou, někteří mají následky, ale spoustu jiných to zachrání. I zde je morální rozpor. Přesto jsme to vyhodnotili jako výhodnější a děláme to.

Příklad s lékařem je úplně mimo. Ani z čistě ekonomického hlediska nelze říci, že ti nemocní s transplantovanými orgány budou žít v součtu déle, než by žil ten jeden zdravý člověk. A zde je to opravdu jasné. Byla by to vražda.