Diskuze: Všichni nemusí mít stejně. Ale nikdo nesmí žít v bídě

On je skutečným problémem dneška nikoli lempl žijící v bídě, ale pracující člověk žijící v bídě.

Jelikož je zcela deformován pracovní trh, náklady na některé zaměstnance neúměrně vysoké, velké firmy využívají mezer v zákonech proto, aby snižovali náklady na ostatní zaměstnance. Typicky agenturní zaměstnanci.

Je fakt, že všichni lidé nemají stejné schopnosti. Proto se věnují různým činnostem, na které stačí. Když je někdo méně schopný, má mnohem menší šance získat zaměstnání. Ale to vůbec neznamená, že je lempl, jenom prostě nedokáže programovat, psát ekonomické knihy nebo řídit kolektiv či projektovat kancelářské budovy. Umí a chce pracovat, ale segment práce ve kterém může práci najít je odsouzen systémem právě do stoupy. Platy jsou v takovém segmentu velmi nízké a navíc práce bývá často nestálá, takže už tak nízké příjmy navíc kolísají.

Tito lidé mají velký problém tvořit si například finanční rezervy. Žijí jak se říká z ruky do huby a jejich vrozené schopnosti jim nedovolují se z tohoto vymanit.

Tyto lidi velmi snadno sám stát hodí přes palubu do dluhové pasti. Například nezaplacení státem nařízených poplatků nebo nesplnění nějaké státem nařízené povinnosti která navíc podléhá zpoplatnění se snadno dostanou do dluhů ze kterých ale nemají šanci vybřednout.

Z takových lidí se pak stávají při nenadálé události právě bezdomovci. Život na ulici pak přinese alkoholismus, duševní choroby a pod. Pak přijde nějaký chytrák, udělá průzkum mezi bezdomovci, zjistí, že většina z nich trpí depresemi a hned z toho vyvodí, že většina bezdomovců jsou asi duševně nemocní lidé a proto jsou na ulici.

Když takový člověk žije na ulici několik let, ztratí kontakt se společností, veškeré sociální návyky. I tu přijde další chytrák, ve snaze bezdomovci pomoci mu zadá nějakou práci, načež zjistí, že bezdomovec nemá pracovní a sociální návyky a nechce nebo se dost nesnaží z ulice se dostat, tudíž jsou to asi všechno lemplové co si za to mohou sami.

Zkrátka, odhalit příčiny a následky bezdomovectví není snadné. A dostat se ze dna je prakticky nemožné, což je právě díky celému pokřivenému systému.

K tomu také přispívá pokřivený trh s nemovitostmi, hrátky státu s měnou a další faktory. Bydlení je v místech s pracovními příležitostmi pro méně schopné velmi drahé, protože ti kdo mají příjmy vyšší soutěží na pseudotrhu velkou ekonomickou silou.
Nové bydlení je cenově nedostupné z mnoha důvodů, mimo jiné díky státní politice a územnímu plánování. Opět není trh, stát vytváří překážky k výstavbě, jejichž překonání vyžaduje vysoké náklady, což znemožňuje uspokojení poptávky po levném bydlení právě od těch, kteří jiné bydlení nemohou pořídit.

Lidé se přirozeně stahují tam kde jsou příležitosti obživy. Stát se jim v tom snaží ale bránit celou řadou ochranářských opatření, jako je památková péče, centrální - tedy pardon, územní plánování, stavební předpisy ( tím neříkám že stavební předpisy jsou k ničemu, ale předepisovat min. rozměry, počty dveří a toalet např. zrovna tlačí cenu nového bydlení nahoru ) atd.