Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Očima expertů: Zabíjí stahování muziku?

Ondřej Tůma | 17. 6. 2016 | Celkem 8 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Igor Nemec | 17. 6. 2016 15:37

Nemám problém platit umělci za jeho hudbu, ale platit za každý veřejnou produkci folkloru považuju za drzost : https://www.facebook.com/osa.zabiji.hudbu

Když OSA mluví o podpoře mladých umělců, je to stejné jako když Jimmy Hoffa mluví o ochraně dělníků. http://www.jirihradec.cz/lzi/janda/p_janda.htm

+16
+
-

Všech 8 komentářů v diskuzi.

Petr Pavel | 19. 6. 2016 00:42

Zkusme paralelu:

"Kvůli internetu přichází stovky vymýšlečů vtipů a parodií, autoři MEME obrázků a podobného humorného obsahu o nevyčíslitelné příjmy!"

Ti všichni vkládají svou energii, čas a důvtip do vytvoření něčeho, čemu se za pár kliknutí zasmějeme. A nejspíš za to ani nezaplatíme. Takový vtip a především dobrý vtip se rozšíří během několika málo okamžiků a mohou se mu smát i lidé na odvrácené straně planety. Na běžné vtipy a podobné výtvory si nikdo nenárokuje autorství. Neznám žádnou vtipařskou "OSU" ani nikoho, kdo by se kdy bil za to, že se jeho vtip používá bez jeho souhlasu. Na běžné vtipy není autorský zákon a přece se všichni díky vtipům a humoru na internetu výborně bavíme.

Zpět k muzice

Pokud někdo kvůli technologiím a internetu přichází o výdělek nebo si to alespoň myslí, měl by zkusit jiný model. Pokud jde o hudební průmysl, co se takhle vrátit ke klasickému koncertování, jezdit po republice, ti slavnější po světě a hrát naživo? Rozumím - bylo by to asi náročnější a pracnější než jednou nahrát skladbu s vyladěným hlasem ve studiu a čekat na tantiémy.

Technologie holt umožňují zajímavé věci - třeba užívání určitého digitálního obsahu, služby více lidmi, aniž by někomu chyběla. Jinými slovy a k zamyšlení - Je neplacené šíření hudby po internetu krádež, když majiteli "produkt" nechybí, může jej dále užívat a zároveň se z něj těší i jiní? Se současnými technologiemi je holt nutné se zamyslet, jak tento byznys dělat dál, neboť neplacené šíření hudby asi nelze jen tak zastavit. Jak tedy dál dělat hudbu a vydělávat - Streamovat za peníze, zdarma s reklamou, klasicky koncertovat nebo jinak? Používat internet jen jako reklamu pro svou hudební tvorbu a vydělávat koncerty, kde posluchač dostane něco navíc, vyšší přidanou hodnotu, kterou nelze zprostředkovat skrze internet a za kterou zaplatí (třeba i víc)? Možností je mnoho. Trh si výdělečnou cestu určitě najde.

Nahlásit

+6
+
-

Josef Fraj | 19. 6. 2016 08:49 | reakce na Petr Pavel - 19. 6. 2016 00:42

Jinými slovy, jednou zveřejněná myšlenka není majetek. Je dostupná všem, není vzácná, nelze ji tedy zcizit.
Pokud ji autor zveřejnil dobrovolně (například přehráním písničky na koncertě, nebo vydáním na CD) poskytl ji tak dobrovolně všem. Tvrdit, že písnička, nyní uložená v mozku všech, kteří ji slyšeli a zapamatovali si ji, je majetkem autora, je absurdní. Navíc autor o nic nepřišel. Stále má písničku ve svém mozku, počítači, notovém zápisu....

Celý koncept "duševního vlastnictví (IP)" ztroskotá už na pojmu vlastnictví. Vlastnictví má smysl pouze v případě vzácných statků. Pokud je něco dostupné všem v požadovaném množství (například vzduch) nedává vlastnictví smysl. Teprve, když je něco vzácné, má smysl to vlastnit. Takové statky má potom smysl zcizit. Přičemž zcizením se myslí fakt, že původní majitel o ten statek fyzicky přišel. Majetek tedy může být pouze materiální povahy. Zveřejněné myšlenky (skladby, techologické postupy, vtipy, nápady atd) z jejich podstaty nelze nikomu ukrást, protože nikdo o nic nepřichází.

Autor myšlenky má možnost svoje myšlenky nezveřejnit, nebo jejich zveřejnění nějak smluvně podmínit a hojit se případně na těch, kteří smlouvu porušili. Pokud ale myšlenka pronikne na veřejnost, tedy i k těm, kteří na žádnou smlouvu nepřístoupili, přestává být vzácným statkem a nelze ji vlastnit. V každém případě by ochrana, komercializace a zveřejňování myšlenek mělo být starostí autora případně jeho smluvních partnerů a nikoho jiného. Stát (nebo jiná agentura) by měl nastoupit až v případě, že dojde k porušení dobrovolně uzavřené smlouvy a zajistit její vymahatelnost.

Absurdnost myšlenky IP je vidět i z toho, že neexistuje žádné objektivní kriterium. Proč je myšlenka vlastnictvím zrovna 70 let a 71. rok už není? Proč dřív byla vlastnictvím jenom 40 let a před několika málo staletími vlastnictvím nebyla? Jak může být vlastnictví a priori časově omezeno jinak než smluvně? Představte si takový koncept u skutečného majetku. Postavíte si dům a ze zákona ho budete moci vlastnit pouze 30 let a po té v něm bude moci bydlet kdokoliv, kdo bude chtít. Pěkná blbost, že?

Stejně tak bychom se mohli ptát, proč některé myšlenky ano a některé ne. Proč písnička ano a třeba kuchařský recept ne. Podle stejného principu byste měli přece zaplatit šéfkuchaři Paulusovi pokaždé, kdy připravujete jehněčí kolínka na červeném víně nebo Láďovi Hruškovi, když děláte jeho stejk z bramborových slupek nebo jiný zázrak. Asi bych to měl smazat, nebo se toho někdo chytně a za pár let budeme mít Kuchařský patentový úřad :-)

Podle mne je zjevné, že celé IP je jenom další forma násilného přerozdělování ve prospěch jedné, dostatečně silné skupiny skupiny ve společnosti.

(IP = Intellectual property)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+13
+
-

Jan Krejčí | 19. 6. 2016 23:12 | reakce na Josef Fraj - 19. 6. 2016 08:49

Amen. Navíc se divím, že tento nesmysl nedocvakne i lidem méně konceptuálně přemýšlejícím, kteří si potřebují vše "ohmatat". Zejména v globální éře, kdy vidíme všechny skupiny chráněné tímto privilegiem "koupat se" v luxusu, zatímco jejich kolegové, kteří nemají to štěstí, žijí průměrné životy - copak je přirozené, aby nejlepší herci vydělali za pár štěků v céčkovém seriálu víc než za měsíc hraní na vrcholných divadelních scénách? Aby dabing živil zbytek herců, kteří se do céčkových seriálů nedostanou? Aby fotbalistům mohlo být v podstatě jedno, kolik lidí přijde na stadion? Stejně tak zpěvákům na koncert, případně kolik koncertů odehrají? Aby polovinu klientely v luxusních hotelech v exotických destinacích tvořili řadoví doktoři a lékárníci "na konferencích"? Aby se vedly největší právní spory o to, jaké tlačítko "smí" někdo vyrobit? Nebo aby hodnota firmy byla v podstatě nezávislá na čemkoli jiném než zneužitelnosti "nasyslených" tisíců patentů, z nichž jednotky se můžou v budoucnu ukázat jako klíčové?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Petr Pavel | 19. 6. 2016 14:27 | reakce na Josef Fraj - 19. 6. 2016 08:49

Vždyť my spolu souhlasíme. :) Jen jsem to chtěl popsat trochu jinak než klasicky.

K IP a zamyšlením se nad jeho "absurdností" za sebe většinou používám sport. Třeba takový skok do výšky, ale lze použít jakýkoli sport, který se v čase vyvíjí a jeho styl pro dosahování lepších výsledků mění. Jak by asi vypadal sport (třeba onen skok do výšky), když by sportovec, který přijde na lepší provedení skoku, ochránil svůj styl skákání skrze IP a zamezil tak dalším sportovcům skákat tímto lepším stylem po řekněme dalších 20 let? Absurdní.

Ani "magie a kouzla" nemají IP ochranu. Sami iluzionisté si svá tajemství chrání jinými způsoby a eventuálně přicházejí s novými. A přesto nestrádají.

Analogie s recepty je taky dobrá. Jednou uveřejněné info nebo schopnost pochopit zveřejněné postupy a užívat je není obecně možné postihovat, vymáhat za to cokoli.

Pěkný zbytek víkendu všem :)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Josef Fraj | 18. 6. 2016 08:59

Pokud budou lidé hudbu chtít, tak za ni zaplatí a to i bez státu a jím vynucovaných privilegií. Pokud jí chtít nebudou, tak jí nepomůže OSA ani americké soudy. Tak je to jednoduché.

Internet dobře odhalil, že IP není žádné legitimní právo, ale právě a jen privilegium, vylobovaná výhoda na úkor ostatních, prosazovaná násilím státem. Stejně jako třeba UBER odhalil taxikářské mafie zaštiťované magistrátními úředníky. Pokud někdo poskytuje zboží nebo služby v takovém poměru užitek/cena, aby o to někdo stál a zaplatil za to, tak privilegia a státní násilí nepotřebuje. Pokud takové zboží či služby poskytovat neumí, není žádný důvod, aby se na něj ostatní skládali pod důtkami státního drába.

Nahlásit

+10
+
-

Igor Nemec | 17. 6. 2016 15:37

Nemám problém platit umělci za jeho hudbu, ale platit za každý veřejnou produkci folkloru považuju za drzost : https://www.facebook.com/osa.zabiji.hudbu

Když OSA mluví o podpoře mladých umělců, je to stejné jako když Jimmy Hoffa mluví o ochraně dělníků. http://www.jirihradec.cz/lzi/janda/p_janda.htm

Nahlásit

+16
+
-

R K | 17. 6. 2016 13:00

Haha vtipné jak nejvíc řeší stahování zrovna dinosauři co mají nejvíc nahrabáno - OSA, Kabát a David :-D

Kdyby si vytáhli hlavu z prdele a zjistili by kam se svět za posledních 10 let posunu, přizpůsobili by tomu svůj byznys model a dnes by tady nemuseli skuhrat.

Ve skutečnosti jsou dnes podmínky v hudebním průmyslu mnohem demokratičtější - díky službám jako je Bandcamp, Juno, Beatport, Traxsource atd. jde mnohem více podílu přímo tvůrcům a ne nahrávacím společnostem. A pro ty co jim tolik na hudbě nezáleží a chtějí ji pouze konzumovat, tak jsou tu nadále rádia a nebo právě ty streamovací služby.

Pokud je někdo prase a moc mu nezáleží na kvalitě toho co poslouchá, tak může nadále zadarmiko stahovat, ale dobrat se kvalitnějších souborů (min 320mp3 nebo Flac) stojí trochu vyhledávání a to mi za ten cca jeden dolar/skladba nestojí. Nemluvě o spyware a reklamě na porno kterými jsou tyhle free mp3 stránky zamořené :)

Takže já za hudbu platím, ale už jen těm o kterých si myslím, že si moje peníze zaslouží :-)

Nahlásit

+1
+
-

Tomáš Macháček | 17. 6. 2016 11:57

Hudební trh je takovou směsí monopolního ochranářství a tržního vyhledávání nových způsobů zisku.
Způsoby propagace jsou i díky "novým" službám umožněným internetem stále různorodější a všelijak kombinovatelné. Nemám jediný důvod si myslet, že po pádu monopolu duševního "vlastnictví" by se stejně rychle nerozvíjely způsoby ochrany skutečného vlastnictví.

V každém případě jsem za existenci internetu a všelijakých Myspace, Youtube, Bandcamp atd. neskutečně vděčný. Z představy, že jsem odkázaný jen na česká rádia a fyzické produkty z nějakého místního music shopu, mi je až fyzicky zle.

Nahlásit

+4
+
-