Diskuze: Dvě verze ráje na zemi: Španělsko

Martin Brezina|5. 3. 2015 06:06

"Vysoká daňová a odvodová zátěž mezd znamená umělé zdražení práce a tím i nižší poptávku po pracovní síle. A nutně zároveň vysokou chronickou nezaměstnanost."

Z toho "nutně" plyne, že ve Švédsku a v dalších skandinávských státech je vysoká chronická nezaměstnanost. Mimochodem, ve Španělsku je daňové zatížení práce nižší i než třeba v ČR http://www.finance.cz/zpravy/finance/353344-zdaneni-prace-v-cesku-je-jedno-z-nejvyssich-v-oecd/

Nechcete si to "nutně" ještě promyslet, pane Kohoute? Já na rozdíl od vás bych netvrdil, že to platí nutně, ale že daňové a odvodové zatížení mezd přispívá ke snižení poptávky po práci. Ano, ve Španělsku rigidní pracovní právo přispívá významně k potížím na pracovním trhu, v tomhle je daleko lépe inspirovat se třeba Dánskem. Ale vzhledem k tomu, že krizi ve Španělsku úspěšně vygeneroval soukromý sektor, je vaše oblíbená pohádka o škodlivosti "socialismu" dost úsměvná.

Jan Altman|4. 3. 2015 23:57| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 13:59

Tak předně neznám libertariána, který navrhuje návrat ke zlatému standardu (ve smyslu toho, co v USA bylo před 1933, nebo nedej Bože před 1971).
Libertarián je zastánce svobody, odpůrce násilného donucení a násilím (zákonem) vynucovaných monopolů.
Libertariánovi tak nevadí existence koruny či eura. Jen by byl rád, aby tyto měny neměly žádné zákonné výsady, aby bylo možné zakládat a provozovat konkurenční měny a platební systémy. Aby se zaměstnanec se zaměstnavatelem mohl dohodnout, v jaké měně se budou vyplácet mzdy. Aby obchodník mohl zvážit, za jakou měnu své zboží bude prodávat a za jakou ne. Aby neexistovala daň z kapitálových zisků u investic do zlata. Aby věřitel a dlužník mohli ve smlouvě specifikovat, v jaké měně bude dluh vyrovnán a žádná třetí strana to nemohla zrušit či změnit. Aby neexistovalo DPH na stříbrné mince. Atd...

Prakticky tedy aby např. nějaké sdružení bank, nebo organizace typu VISA, mohla založit vlastní měnu a aby bylo jen na zákaznících (tržní soutěži), jaké měně dají přednost a jaká v ekonomice získá výraznější postavení.

Vy si nepřejete společenské vlastnictví výrobních prostředků? A společenské vlastnictví monopolu na tisk peněz je s tím snad v souladu? A nákup korporátních dluhopisů či akcií (částí firem) státní bankou za čerstvě natištěné peníze je s tím v souladu? A centrální plánování toho nejdůležitějšího pro ekonomiku (úrokových měr) snad není socialismem? Vy že jste příznivcem kapitalismu? Víte vůbec, že v USA a EU mnoho let prakticky žádný není? Stát přerozděluje polovinu HDP, část ekonomiky přímo vlastní a část řídí pomocí regulací, daní a dotací. To přeci není kapitalismem ani náhodou. Bohužel lidi jako vy nechápou, že to, co kritizují (rozevírání příjmových nůžek), není vlastností kapitalismu (ten jednak tu není a jednak v něm by se uplatňovala teorie komparativních výhod směřující spíše k vyrovnávání ekonomické situace jednotlivců), ale současného rudo-hnědého korporativismu-socialismu s dotovanými velkokapitalisty napojenými na politiky (tvořící jim legislativu na míru), na uměle levné zdroje peněz, dotace a státní zakázky.
Vaše teorie směřují pouze k posílení toho druhého - rudohnědého socialistického korporativismu. Více moci státu, více přerozdělování, více centrálního plánování = více výhod pro politické podnikatele.

Kdo je zastáncem násilného (nedobrovolného) přerozdělování a dalších forem porušování vlastnických práv, je podle mne z definice socialistou. Tak si to aspoň přiznejte.

Jan Altman|4. 3. 2015 23:39| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 14:49

Je vidět, že ekonomii nerozumíte, bohužel.

Když budete rybářem sám na pustém ostrově, žádné potištěné papírky vás ty 3 měsíce živit nedokážou, žádnou reálnou investici za potištěný papír neuděláte.

A situace se nezmění ani tehdy, když těch rybářů na tom ostrově bude 10, nebo 100. Když se jeden z nich rozhodne investovat (připravit si za cenu tříměsíční práce lepší nástroj na chytání, který zvýší jeho efektivitu), bude muset mít na ty 3 měsíce nasušené ryby (reálné úspory), nebo si je (za úrok) bude muset půjčit od ostatních (půjčí si ryby na 3 měsíce života s tím, že až bude mít síť, vrátí věřitelům ryby na 4 měsíce života).

A stejně to funguje i když je jich na ostrově 1000 a i když tam nejsou jen rybáři, ale i lovci a zemědělci. Bohužel v případě 10ti milionů lidí si to již lidé povětšinou nedokážou představit.

Pokud na tom ostrově (a je jedno, zda s 10ti či 1000 lidmi) zavedu fiat měnu a jednorázově zdvojnásobím měnovou zásobu, počet ryb a jiných statků se nijak nezvýší. Zvýší se jen ceny. Buď ryb, nebo něčeho jiného (v našem případě třeba akcií či nemovitostí - které ale vláda šikovně do inflace nezapočítá a pak se diví, že jí vychází deflace).

Peníze byly vynalezeny ze dvou důvodů:

1) Abychom nemuseli provozovat přímou barterovou směnu (ryby za kokosy), protože ne každý, kdo loví ryby, chce kokosy a ne každý, kdo sklízí kokosy, chce ryby - taky tu jsou hrnčíři vyrábějící nádobí a už by tu byla složitá trojsměna a v reálné společnosti X-směna. Proto vznikly peníze a to tak, že lidé identifikovali věc, kterou víceméně chtěl každý, která se nekazila, kterou bylo kdykoli možné směnit za potřebné zboží a služby.

2) Abychom mohli odkládat spotřebu a spořit na investice či na horší časy. Nachytat a uskladnit si ryby na rok dopředu (abych si měl čas postavil rybářskou loďku) je složité, ryby podléhají zkáze. Proto ty ryby, které nestihnu sníst, raději směním např. za perly, tabákové listy čí zrnka zlata - protože mi uchovají hodnotu, nezkazí se, dobře se skladují a za ty ryby či cokoli dalšího je bez problému kdykoli směním.

A v reálné ekonomice to funguje stále stejně. Máme zde reálné statky (suroviny, práci, pozemky, energii). Je jich víceméně dané (v některých případech pomalu rostoucí v jiných kesající) množství. A abychom nemuseli složitě barterovat a organizovat vícestranné směny, máme peníze. Jenže se nám tu vylíhl subjekt, který si peníze násilím zmonopolizoval a používá tento monopol k vlastnímu obohacení a k prosazování svých centrálně-plánovačských představ. Pokaždé, když svého vynuceného monopolu zneužije a natiskne si nové peníze, způsobí jen deformaci trhu a cen. Statků (surovin, energie, práce, pozemků) je stále stejně, jen množství "prostředku směny" se zvýší, což může vést jen ke zvýšení relativních cen (a to uznával i chápal Friedman). Samozřejmě se ty ceny nezvýší rovnoměrně. Bublina se vytvoří tu na dot.com firmách, tu na tulipánech, tu na nemovitostech. Kdo k těm čerstvým penězům přijde jako první (kumpání toho monopolního falšovatele peněz), ti na tom vydělají (za levné naředěné peníze nakupují statky stále za původní, ještě nezvýšené ceny) a kdo k nim přijde poslední (penzisti čekající s valorizací na cinklé statistiky inflace) či má nějaké úspory, ten je okraden. A jsme u příčiny rozevírajících se nůžek - tento systém okrádá běžné občany a podporuje "wallstreet" a velkopodnikatele napojené na stát a na dotovaně levné úvěry - ale místo aby si za to leváčáci dali pár facek, snaží se vinu shodit na všechny okolo a příčiny dál jen zesilují.

Richard Fuld|4. 3. 2015 21:26| reakce na Tomáš Macháček - 4. 3. 2015 20:42

Ano trpím nutkáním vyjadřovat se k těmto věcem a doposud jsem si taky přečetl nejen ukázky textu lidí, kteří ví o čem mluví. A marně čekám na argumentaci, která by relevantně nahlodala mé názory. A určitě se nebráním tomu, že mě někdo přesvědčí, že se mýlím. Naopak rád od Vás uslyším v čem jsou mé názory nesprávné. Už jsem zažil situace, kdy jsem musel uznat, že se mýlím a musel jsem své postoje změnit. A k věci. Opravdu si myslím, že nedostatek poptávky, je třeba řešit posílením poptávky a o opaku mě těžko přesvědčí zcela zjevně zvláštní názor, že poptávku posílím povzbuzením nabídky. Rovněž začínám ztrácet respekt k současné ekonomické teorií, která si zjevně se současnou situací neví rady a zcela vážně používá termíny jako dluhová past, nebo deflační past. Takže jestli máte i něco jiného, než pouze prognózy stran mého budoucího "vzdělávacího" vývoje, rád se s nimi seznámím. Zajímalo by mne jestli máte nějaký recept na současné problémy, zda Vám Vaše doživotní studium bylo k užitku i v tomto směru.

Tomáš Macháček|4. 3. 2015 20:42| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 17:50

Ale jo. Já měl taky kdysi nutkání se vyjadřovat k věcem, o kterých jsem věděl next to nothing. Pak jsem si přečetl pár ukázek toho, jak to vypadá, když někdo ví o čem mluví. Následovalo pokání a samostudium, které už nikdy neskončí. U vás to tak taky možná dopadne. A když ne, tak je tu ještě politika. Tam jsou takových davy.

Richard Fuld|4. 3. 2015 17:50| reakce na Josef Tětek - 4. 3. 2015 13:56

Po přečtení Vašeho odkazu mě napadla další "díra" v Sayově zákoně, která spočívá v tak prosté věci jako je existence úspor (čili odkládání spotřeby na později, či nikdy). Pokud vyprodukuji více, než spotřebuji a takto se bude chovat významná část producentů, pak se zcela nevyhnutelně začnete potýkat s problémem nadprodukce, resp. nízké poptávky, která bude oslabena právě o uspořené peníze. Na tom nic nemění představa, že uspořené peníze jsou údajně poskytnuty těmito producenty k investicím, či spotřebě druhých. Investice a spotřeba, těch, co nespoří je zcela individuální na úsporách zcela nezávislá, stejně jako na objemu vyprodukovaných hodnot a neplatí tedy onen aspekt Sayova zákona, že nabídka tvoří poptávku. Netvoří. Na druhou stranu se nebudu snažit tvrdit ani opak. :-)

Richard Fuld|4. 3. 2015 16:45| reakce na Zdeněk Gardelka - 4. 3. 2015 16:00

Podle Vás pro růst mezd, musí existovat prostředí. Když neexistuje, tak je navýší stát (ne mzdy ale příjmy těch lidí). Tam kde existuje ono prostředí tam nic dělat nebude.

Trh s luxusním zbožím je přesnou ukázkou toho, jak prosperuje segment, kde není potíž s kupní silou. Viděl jsem nedávno katalogy hodinek, kde nebyly výjimkou hodinky za 8 mil. Kč (nic zvláštního, normální hodinky, ani byste nepoznal, že snad byly jen drahé, natož tak předražené). To jen potvrzuje moji teorii. Tam kde je kupní síla tam se daří a kde se nedaří, tam je třeba posílit kupní sílu.

A přerozdělování? Bez toho by to mohlo jít, pokud daně nahradíme zadlužováním státu nejsem vůbec proti. Jen se obávám, že by ten startovní impuls ve formě zrušení daní mohl mít hodně nepředvídatelné následky. Postupné snižování daňové zátěže nahrazované vyšším zadlužením státu by dokonce mohlo dostat ekonomiku ze stagnace a deflační pasti. Bohužel módní trend je zcela opačný. Všichni jsou hotoví ze státních dluhů a jejich údajné nesplatitelnosti. Dnes jsou všichni náhle rozpočtově odpovědní a velí šetřit. Šetření nám ale nepomůže, když v ekonomice chybí poptávka.

No ten Baťa šel s platy dolů o 40% a boty zlevnil na polovic (pokud si dobře pamatuji), takže v dané krizi se zachoval správně, když zvedl svým zaměstnancům reálnou mzdu ve vztahu k jimi vyráběným botám. Je otázkou jako to bylo s tím, že jeho zaměstnanci zlevněné boty nemohli pozřít. Myslím že jsem někde četl, že jim zajistil i jiné zboží náležitě zlevněné. Takže tímto opravuji svoji předchozí nepřesnost, když jsem napsal, že snížil platy adekvátně. Alois Rašín pak byl za to co provedl zastřelen.

Váš názor, že nezaměstnanost způsobuje regulace a že ji vyřeší žádná regulace je zvláštní. Opravdu si myslíte, že když zrušíte minimální mzdu, tak vyřešíte nezaměstnanost tím, že z pracáku vykopou 500 tis. lidí, aby přijali nabídku práce za 4000,- měsíčně? Pokud ano, pak mě opravdu děsíte.

Co se týče bohatých zemí, kde je nízká nezaměstnanost a nízké zadlužení států a vysoká životní úroveň. To si vysvětluji tak, že to tam funguje přirozeně, tedy že není třeba danit a přerozdělovat, protože kupní síla přirozeně odráží produktivitu. V takové ekonomice jsou zdravé i veřejné finance a ostatní makroukazatele. Státní dluh je pak indikátorem toho, že to tam prostě "podobrým" nejde. :-) To je ale příliš košatá záležitost, než aby mohla být redukována způsobem, jakým to oba činíme. Jinými slovy, tam kde není třeba regulovat, tam to funguje. Na co by byla stanovena minimální mzda, když přirozeně se tam bude vyskytovat minimální mzda, která regulaci nepotřebuje. Vyšší přirozená minimální mzda zde ale není důsledek absence regulace. Vyšší přirozená minimální mzda je zde příčinou absence regulace, která je zde zbytečná.

Richard Fuld|4. 3. 2015 16:02| reakce na Josef Fraj - 4. 3. 2015 15:07

Tentokrát bych s Vámi i souhlasil, ovšem jen částečně a s velkou výhradou. Deflace není přirozený stav zdravé ekonomiky jako celku. Příklad s odvětvím elektroniky je ukázka prospěšné deflace, která je možná díky růstu produktivity a úspor z rozsahu. Existuje ale i veskrze škodlivá deflace způsobená poklesem poptávky, která vede pouze ke vzniku nadbytečných produkčních kapacit, růstu nezaměstnanosti, poklesu mezd a dalším neblahým jevům, jako je např. i motivace ke spoření a tedy i dalšímu poklesu poptávky díky kladným reálným úrokovým sazbám apod.

Na druhou stranu, pokud bychom umožnili i pokles úrokových sazeb do záporných hodnot (což by vyžadovalo zrušení hotovosti), pak by koncept dlouhodobé deflační ekonomiky mohl být velmi zajímavý. Přiznám se, že tenhle směr nemám dosud řádně promyšlen, ale potenciál řešení současných problémů tam jakýsi vidím. Jsou zde ale stále výše nastíněné a další nezmíněné problémy.

Zdeněk Gardelka|4. 3. 2015 16:00| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 14:38

Jenže pro růst mezd, musí existovat prostředí. Musí existovat konkurence mezi zaměstnavateli o zaměstnance.

Dobře je to vidět v jednotlivých oborech. Kolega (programátor) několik měsíců tlačil na šéfa aby dostal přidáno. Měl něco přez 30 hrubýho. V lednu dostal přidáno 2000,- Tak odchází do firmy kde dostal 45 000,-
Je to asi měsíc, dva po té co jsem v kuchyňce zaslechl útržek rozhovoru ředitele s bývalým ředitelem mlaskali, jak to báječně zaonačili... že "mzdový náklady se nezvýší". No kolega mimochodem není sám kdo zvedá kotvy, spíš první vlaštovka.
A to zdaleka není situace jako před 10, 15 lety, kde jsem četl rozhovor s majitelem IT firmy, který si stěžoval na to že mu na pohovor přišli dva programátoři, jeden měl 2 roky praxe a chtěl 75 000, druhý 3 roky a chtěl 80 000.
Nemá smysl se nějak zamýšlet nad tím že by "producenti něco měli". Sami intuitivně cítí že mají usilovat o zisk. Plat zaměstnance je jedna ze složek... když podstřelí, zaměstnanec uteče, když přestřelí, neobstojí v konkurenci. Teoreticky nic složitýho.

Jinak taková ty levičácká videa s podnikatelem který má továrnu na polštáře a dumá nad tím že vlastně jeho zaměstnanci si je nemohou dovolit, že mu klesá odbyt a něco je špatně jsem taky viděl.
Pokud se budeme bavit čistě hypoteticky, s ohledem na nějakej třídní náhled, kdy "kapitalisté" budou sdírat "proletariát", není opět nutné aby ve vlastním zájmu realokovali kapitál do jiných oborů - z oborů který budou produkovat masově zboží pro masy, do oborů, který budou produkovat luxusní zboží pro vyvolené.

Že ten scénář není až tak hypotetický je vidět na tom že trhu s luxusním zbožím a službami se krize posledních desetiletí příliš nedotkli.

Problém nízkých mezd je poměrně jednoduchý, regulace způsobující nezaměstnanost, tzn. situaci kdy si zvláště v nekvalifikovaných profesích konkurují o práci víc než jejich zaměstnavatelé o zaměstnance.
Když si člověk všimne zemí s nejvyšším platem, které nestagnují, typická je pro ně nízká nezaměstnanost a nízká míra regulace v ekonomice - včetně pracovního trhu, nízká míra státního přerozdělování. Pokud nepočítáme země s extrémním přírodním bohatstvím jako Norsko nebo Saudská Arábie. Člověk nemusí být ekonom ani ekonomice rozumět aby mu došlo že v tom je nejspíš zakopanej pes.

Jinak Baťa platy a ceny nesnižoval "úměrně". Boty slevnil podstatně více. Ne že by byl lidumil - i když to možná taky. Ale protože musel, odpovídalo to tehdejší ekonomické realitě.

Richard Fuld|4. 3. 2015 15:08| reakce na Josef Tětek - 4. 3. 2015 13:56

Sayův zákon zákon popírá, že by mohlo dojít ke krizím z nedostatečné spotřeby. Právě v takové krizi se ale nachází většina vyspělých zemí. Osobně se domnívám, že tento "zákon" je pouze tvrzením ve smyslu první byla slepice, teprve po ní přišlo vejce, které slepice snesla. Můj názor je ten, že možné je obojí. Tedy, že může nabídka vyvolat poptávku a stejně tak naopak. A úplně stejně se může ekonomika ocitnout v krizi způsobené nedostatkem nabídky i poptávky. Jde tedy o to poznat co zrovna ekonomice chybí, a to jí dodat, pokud mechanismus, který by tak měl učinit automaticky, z nějakého důvodu neexistuje.

Sayův zákon vychází hned na začátku předpokladu, že za produkty je placeno produkty. Tento předpoklad dnes jednoduše neplatí, protože dnes je placeno za produkty penězi, bez vnitřní hodnoty nikoliv produkty. Podle Saye je kupní síla je omezena množstvím v minulosti vyprodukovaných produktů, což samozřejmě není pravda. Dnes si půjčíte peníze a koupíte si co je libo, aniž by bylo třeba, abyste předtím musel něco vyprodukovat. Produkovat budete až když budete chtít získat peníze k tomu, abyste svůj dluh splatit. To znamená, že může nastat situace, že Vaše přání a kupní síla vypůjčených peněz vytvoří poptávku po zboží, které bude vyprodukováno pouze proto, že je někdo ochoten ho koupit na dluh a následně tento dluh splatit.

Pokud by platil Sayův zákon, pak by nám stačilo, aby se zvýšila produkce a nabídka zboží, které už dnes leží neprodané v regálech a zázrakem by vznikla i kupní síla, která by si toto zboží koupila. Problém je v tom, že na takový projekt navýšení produkce a nabídky, když poptávka stagnuje nebo dokonce oslabuje, Vám žádná banka nepůjčí. A já se jí samozřejmě nemůžu divit. Naproti tomu, když dáte koupěchtivým lidem peníze, pak vznikne koupěschopná poptávka, která nastolí situaci, kdy bude dávat smysl zvýšit produkci a nabídku a za takové situace i banka ráda producentovi půjčí.

Josef Fraj|4. 3. 2015 15:07| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 11:51

Deflace je přirozený stav zdravé ekonomiky. Technický pokrok snižuje ceny a tím umožňuje kupujícím participovat na výhodách technického rozvoje. Jednoduše dostávají na nižší cenu vyšší kvalitu.
Stát s odvoláním na mýtus o škodlivosti deflace ovšem zabraňuje kupujícím, aby využili blahodárný vliv technického pokroku tím, že tiskne nové peníze a zvedá ceny. Stát/centrální banka tedy dělá přesný opak toho, co vy tvrdíte. Stát snižuje kupní sílu všech, kromě těch několika privilegovaných, kteří dostanou inflační peníze jako první a nakupují ještě za staré ceny.

Richard Fuld|4. 3. 2015 14:49| reakce na Jan Altman - 4. 3. 2015 13:24

Na investice žádné úspory nepotřebujete. Banky mohou vytvořit peněz tolik, kolik kdo zrovna potřebuje, bez toho, že by je někdo předtím musel uspořit. Kdybych byl rybářem, půjčím si nově vytvořené peníze, za ně koupím síť a do sítě chycenými rybami splatím dluh a pak si budu plnými hrstmi užívat pokroku v technologii chytání ryb do sítě a nebudu se plahočit roky, než chytím na udici dostatek ryb, abych si mohl pořídit síť. To by byla ztráta drahocenného času a mrhání úsilím. Snad Vás tento příklad přesvědčí o užitečnosti FIAT měny a nesprávnosti Vašich zkostnatělých a nelogických názorů.

Pokud bych byl ve světě, kde zlato jsou peníze, pak by mě bankéř nejspíše suše odbyl s tím, že už má všechny peníze rozpůjčované a že existuje mnoho daleko výnosnějších a bezpečnějších projektů, než je chytání ryb do sítě a poslal by mě chytat ryby udicí, ať si jich nachytám tolik, abych si mohl koupit síť. Mezi tím mi ale rybáři se sítěmi pokazí ceny ryb a já se budu moci jít i s udicí klouzat, protože na udici nikdy nechytím dost ryb, abych si vydělal na síť. Svět s chápáním omezeného množství zdrojů je jednoduše zbytečná brzda.

Richard Fuld|4. 3. 2015 14:38| reakce na Zdeněk Gardelka - 4. 3. 2015 13:48

Doufal jsem, že někdo bude reagovat návrhem na řešení uvedené situace deflací, ale takto stručnou a striktně nesmlouvavou reakci jsem tedy nečekal. :-) Baťa zlevnil boty ale úměrně tomu snížil i platy, takže tímto by mnou uvedený vliv většího množství vyrobených bot a nižší kupní síly zaměstnanců určitě nevyřešil. Deflace by mohla být řešením uvedené disproporce mezi tempem růstu produktivity a mezd, pouze v případě, že by nominální mzdy neklesaly a adekvátně klesaly pouze ceny.

Toto řešení ale přesně odpovídá tomu co jsem napsal ve svém příspěvku, z něhož uvádím následující citaci: "Producenti tedy musí pečovat také o to, aby jejich zákazníci měli kupní sílu, pro kterou budou produkovat, a to tím způsobem, že svým zaměstnancům budou platit natolik vysoké platy, že si budou moci dovolit jimi vyprodukovanou produkci i koupit (pominu-li snižování cen, které by nevedlo k onomu cíli, tedy k zbohatnutí producenta)". Konec citace. Deflační řešení tedy není v podstatě nic jiného, než nastolení rovnováhy ekonomiky růstem reálných mezd, jež je v mém příspěvku již výslovně uvedeno. Takže adminy rozhodně o smazání mého příspěvku žádat nebudu. Není k tomu důvod. Tedy alespoň ne na základě Vaší reakce. Zde je namístě doplnit, že Vámi navrhované deflační řešení je dosti problematickým, a to z důvodu nemožnosti poklesu úrokových sazeb do záporných hodnot (pomineme-li možnost zrušení hotovosti, čehož nejsem zrovna velkým příznivcem). Dále radši ani nebudu rozvíjet dopady na dlužníky, kteří by museli splácet nominální výše svých dluhů v prostředí klesajících cen a ani problémy s poklesem hodnoty bankám zastaveného majetku a tedy dopady na zdraví bankovního systému.

Josef Fraj|4. 3. 2015 14:18| reakce na Stanislav Dvořák - 4. 3. 2015 11:39

Věta je myšlena tak, že žádní "správní lidé" nemohou uspět v systému, kde narážejí principiální překážky.

Také je trochu problém s definicí "správných lidí". Lenin, Stalin, Mao a spol. si byli jisti, že to jsou oni. Soudruzi ze Syrizy a Pademosu je označili za státokapitalisty a za ty správné považují sami sebe. Sám Marx byl v osobním životě příkladem morálně deformovaného člověka. A pak se v tom vyznejte :-) Proto jsem to ostatně dal do uvozovek.

Lidé jsou tací jací jsou. To nezměnil ani Ježíš ani žádný sociální inženýr. Takže je otázka, o čem to vlastně mluvíte.

Richard Fuld|4. 3. 2015 13:59| reakce na Jan Altman - 4. 3. 2015 13:24

Ano máte pravdu. Když nakoupíte za úspory zlato a zakopete jej v černém lese, tak se zdanění vyhnete. Vtip je v tom, že k prosperitě není třeba zdanit Vaše zlato. Namísto zdaňování Vašeho zlata Vás lze "danit" zadlužováním státu, tím že stát si bude neustále vypůjčovat bankou nově vytvořené peníze a kupní sílu, kterou syslíte ve zlatě nahradí tyto peníze. Státní dluhy porostou a Vaše zásoby zlata taky. Stát v extrémním případě nepotřebuje uvalit na někoho daně, aby zajistil rovnováhu v ekonomice. A o případný růst ekonomiky se postarají ti, co budou chtít více zlata. :-) FIAT měna je ten největší vynález, který kdy člověk vymyslel a plně rozumím tomu, proč by se mnoha "svobodomyslným" libertariánům líbil návrat ke zlatému standardu, který by všechny pěkně zase sešněroval.

To co popisuji není socialistický recept. Já si v žádném případě nepřeji společenské vlastnictví výrobních prostředků. Já si v žádném případě nepřeji plánované hospodářství. Naopak společnost potřebuje ke svému chodu a rozvoji motor soutěže a touhy po zlatě, a to bez soukromého vlastnictví a dravého trhu nelze dosáhnout. Moje představa je naopak chránit tento systém jako oko v hlavě před jeho předčasným systematickým a samovolným vyčerpáním, kterého jsme zrovna teď svědky. Je třeba tomuto systému pomoci, protože vítězové v tomto systému ponechávají v tom závodě své soupeře (zde řadím i zaměstnance) sedět s nechápajícími obličeji v prachu daleko za nimi a neuvědomují si, že aby mohli dál vítězit musí mít o co hrát a koho porážet. Jedině zbrzdění tohoto sebedestruktivního procesu představuje způsob jak tento vynikající a jediný funkční společensko-ekonomický systém zachránit a zajistit mu šanci na další existenci. Vy ve Vašem banálním striktně pravolevém uvažování nechápete, že chci kapitalismu pomoci k tomu, abyste se v něm současní vítězové měli s kým rvát a aby bylo o co a proč.

Nenajde většího příznivce kapitalismu než jsem já :-) To ale neznamená, že musím stranit výhradně kapitalistům a nenávidět zaměstnance a nezaměstnané, kteří údajně chtějí lepší životní úroveň na úkor kapitalistů. Jsem zapřísáhlým a nadšeným příznivcem kapitalismu, nikoliv však pouze kapitalistů. Jsem příznivcem férové soutěže, ale nehodlám nadržovat jedné straně. Jsem příznivcem toho, aby v ringu proti sobě stáli protivnicí se stejnou váhou. Ale to bude asi pro vás dost neuchopitelné. Vy žijete ve světě, kde volíte buď Losnu nebo Mažňáka. :-)

Josef Tětek|4. 3. 2015 13:56| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 11:51

Narážíte na něco, čemu se říká "Sayův zákon" (výroba je zdrojem/předpokladem/předstupn ěmpoptávky) a žádné státní přerozdělování a regulaci nevyžaduje.
http://fee.org/freeman/detail/understanding-says-law-of-markets
V čj na stejné téma zde:
http://www.mises.cz/literatura/selhani-nove-ekonomie-18-kapitola-03-keynes-vs-sayuv-zakon-7.aspx

Zdeněk Gardelka|4. 3. 2015 13:48| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 11:51

Zkuste se podívat trochu do historie, jak Baťa reagoval na Rašínovu deflační politiku a proč. Pak se zastyďte a požádejte adminy aby tenhle váš myšlenkovej kiks smazaly.

Jan Altman|4. 3. 2015 13:24| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 12:47

To je jasný argument, pro zlato, stříbro, bitcoin, singapurské akcie, atd...
Tím se svobodomyslní a prozíraví lidé brání etatistům, socialistům, centrálním plánovačům a násilníkům vašeho typu.
Že za 20-30 let nebude na penze, to už veřejně přiznávají i ti vaši "ekonomové". Na jednu stranu říkají, že si lidé mají spořit, na druhou stranu jim to vámi popisovanými opatřeními znemožňují.

Přeji vám, aby v celé EU vyhrály s vámi ideově spřízněné Syrizy. V důsledku to nejvíce odnesou jejich (mentálně) prostí voliči. Majitelů bankovních schránek se zlatem ve Švýcarsku, majitelů naditých bitcoinových peněženek či držitelů zámořských akcií se ten zákonitý ekonomický kolaps moc nedotkne - naopak se jim otevřou skvělé příležitosti k nákupům nemovitostí a dalších aktiv za dumpingové ceny.

Trochu skutečné ekonomie: na reálné investice jsou potřeba reálné úspory a ne potištěné papírky či virtuální čísla padající z ECB QE. Kdybych byl rybářem a chtěl bych si vyrobit kvalitní sítě (výroba by mi zabrala 3 měsíce), tak napřed musím nachytat a uspořit (usušit/vyudit) dostatek ryb, abych ty 3 měsíce vydržel. Ve více lidech se to rozšíří jen o směnu, ale stále jsou na investice potřeba reálné úspory. Natištění či zdanění/přerozdělení peněz tento proces nepodporuje, spíše komplikuje. Ale chápu, že socialistovi je takový pohled vzdálený.

Richard Fuld|4. 3. 2015 12:47| reakce na Jan Altman - 4. 3. 2015 12:35

Vy máte něco proti oběhu peněz v ekonomice? A kolik už jste zastřelil daňových úředníků? Nebo daně neplatíte? A ještě doplním, že pokud se peníze nedostanou do oběhu prostřednictvím daní a jejich přerozdělení, pak je tu i nenásilná cesta vršení státního dluhu, kterým dojde k zadlužení i těch, co se marně vzpouzí násilnému odebrání jejich peněz prostřednictvím daní. Státní dluh jsou jen odložené daně a ti co mají zdanitelný majetek by se sami měli modlit, aby někdo nezatoužil po splácení státního dluhu. Zadlužování můžete zabránit pouze zavedením případné fiskální odpovědnosti (nedej Bože, aby se prosadilo i splácení státního dluhu, jak jsem Vám vysvětlil) si pouze vykopete vlastní a hodně hluboký ekonomický hrob. Pistolky ani kličkování Vám nepomohou. Abych nebyl příliš osobní, tak dodám, že k vám osobně to lze stáhnout pouze tehdy, pokud vůbec patříte k těm, jejichž zájmy zde obhajujete. :-)

Jan Altman|4. 3. 2015 12:38

Syrize fandím, a pevně doufám, že Podemos uspějí.
Podobné strany s potenciálem akcelerovat zákonitý dějinný vývoj mi chybí i v dalších zemích EU.

Jan Altman|4. 3. 2015 12:35| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2015 11:51

To násilí si ale páchejte jen na sobě a na těch, kteří vám k tomu dobrovolně dají souhlas. Ti ostatní, na kterých to násilí hodláte páchat, by v sebeobraně mohli použít svou legálně drženou zbraň.

Richard Fuld|4. 3. 2015 11:51

Citace autora článku: "Levicový populismus: všichni se budete mít dobře, jistoty a prosperity budou pro každého, pro každého kromě bohatých, kteří tento ráj na zemi zaplatí." Takže pokud tomu dobře rozumím, pravicově orientovaní lidé se domnívají, že jediný způsob, jak by se všichni lidé mohli mít dobře, je sebrat prosperitu bohatým, kteří to všem ostatním zaplatí. To je ale ošklivá a extrémní teorie. Úplně stejně odpudivá jako ten levicový populismus. A abychom vyhověli pravicově orientovaným lidem, musíme se všichni mít špatně, kromě jich samotných samozřejmě, protože je přece ohavné, chtít po boháčích, aby nám zaplatili to, že se budeme mít dobře.

Oba extrémní póly jsou odpudivé a nelze se divit, že levičáci nenávidí pravičáky a naopak. Je to zcela přirozené a obě strany si vzájemnou nenávist zcela jistě zaslouží. Levičáci podle uvedené teorie nenávidí zcela oprávněně bohaté, protože to přece kvůli nim se nemají dobře, protože lakomí boháči jim to nechtějí zaplatit. A pravičáci zcela oprávněně nenávidí ty chudé, kteří se podle oné teorie zcela neoprávněně a nezaslouženě dožadují, aby jim jejich prosperitu zaplatili boháči. Důvodem této vzájemné nenávisti je omyl panující na obou stranách barikády. Totiž, že dobře se může mít vždy jen jeden na úkor druhého. Uvedený omyl souvisí s představou, že všeho vzácného a užitečného je k dispozici jen omezené množství a že tedy o vše musíme urputně bojovat, abychom měli víc, než ten druhý a samozřejmě, že to co urvu já, nebude mít ten druhý.

Tak to ale NENÍ. Toho, co se dá vytvořit, vyrobit, poskytnout a prodat jednoduše není omezené množství. Soutěžit můžeme, ale potřebujeme nejen ty, kdo budou produkovat. Úplně stejně důležití jsou i ti co budou spotřebovávat a z velké části se jedná o tytéž osoby. Mohou se mít všichni lépe, aniž by přitom někdo musel zchudnout, aniž by to bylo na něčí úkor. Stačí si uvědomit, že když se někdo chce mít lépe a chce pro to něco udělat, např. něco užitečného vyrobit, pak mu nestačí pouze vyrobit to, když je to určeno k tomu, aby to užíval někdo jiný (např. boty o 3 velikosti větší, než má výrobce). Pokud tedy se tedy chci, jako výrobce bot mít lépe, než se právě teď mám, musím vyrobit více bot a nezbytně potřebuji někoho, kdo si ty moje boty koupí. Bez spotřebitele jsem nahraný. Proto pokud budu fungovat v systému, kde kupní síla poptávky je dlouhodobě konstantní (nebo v důsledku konkurence a nezaměstnanosti je tlačena dokonce dolů) a producenti se snaží zbohatnout tím, že více vyprodukují, pak se dostávají do nedobré situace, protože tu jejich navýšenou produkci nebude mít kdo kupovat.

Producenti tedy musí pečovat také o to, aby jejich zákazníci měli kupní sílu, pro kterou budou produkovat, a to tím způsobem, že svým zaměstnancům budou platit natolik vysoké platy, že si budou moci dovolit jimi vyprodukovanou produkci i koupit (pominu-li snižování cen, které by nevedlo k onomu cíli, tedy k zbohatnutí producenta). Nejde zde o prosperitu zaměstnanců na úkor zisků zaměstnavatele. Zaměstnanci zvýší produkci, tím i svou produktivitu a navýšení mzdy je zasloužené. Zaměstnavatel vydělá tím, že svoji navýšenou produkci s přiměřeným ziskem prodá a zaměstnanec vydělá tím, že si tuto produkci bude moci koupit. Prostor pro to, aby zaměstnanci i producenti bohatli současně, zde tedy existuje. Je jím růst produkce a produktivity.

Jiná otázka je, zda je v konkurenčním prostředí tento princip aplikovatelný. Domnívám se, že není. Proto je třeba, aby tento mechanismus na úrovni celé ekonomiky zajistil stát. Výběrem a přerozdělením daní, a pokud by vybrané daně nestačily (máme tady omezení v podobě daňové soutěže mezi státy) pak posilováním kupní síly zaměstnanců půjčenými penězi, tedy na dluh. Když se nad tím zamyslíte, pak ony vybrané daně a státem utracené peníze natečou stejně zase do zisků těch ultraproduktivních a ultraefektivních na trhu urputně soutěžících firem s nízkými náklady na mzdy do jejich zisků, kde budou zase zdaněny, přerozděleny ke spotřebitelům, aby zase protekly trhem k oné firmě a zase se ocitly v zisku této firmy.

Peníze je třeba držet v oběhu třeba i násilím, to je podle mne jediný způsob, jak dosáhnout skutečné a stabilní prosperity pro všechny, aniž by to bylo na úkor někoho.

Stanislav Dvořák|4. 3. 2015 11:39| reakce na Josef Fraj - 4. 3. 2015 08:25

"Kolikrát se ještě bude muset ta tragedie opakovat, než lidé začnou chápat, že to není o "správných lidech", ale o principiálních překážkách?"

OMYL.

Je to o obou podmínkách, které jste zde uvedl.Splníte-li pouze jednu, systém nemůže dobře fungovat.

Michal Mrozek|4. 3. 2015 10:16| reakce na Josef Fraj - 4. 3. 2015 08:25

Josef Fraj|4. 3. 2015 08:25

Vždycky jsem se usmíval, když jsem slyšel české marxisty vykladát, jaký dokonalý je marxismus systém, jak stačí jen aby ho realizovali ti správní lidí. Bohužel se tato úvaha stala politickým programem několika zemí i v posledním desetiletí od Venezuely pro Řecko. Jak ale přesvědčit lidi v zemích, které nikdy nezažili marxistický experiment na vlastní kůži, když i mladí v bývalém Ostblocku ignorují tragickou zkušenost svých rodičů a prarodičů. Kolikrát se ještě bude muset ta tragedie opakovat, než lidé začnou chápat, že to není o "správných lidech", ale o principiálních překážkách?

Pademos = Můžeme, je ve skutečnosti zkratka pro Můžeme krást. A to je jedna z těch principiálních překážek. Všechny ty marxistické spravedlívé společnosti jsou založeny na morálním principu krádeže, (přesněji loupeže, ale to už je detail). Krádež/loupež je morální imperativ marxismu.

Další takovou překážkou je nemožnost ekonomické kalkulace v centrálně plánované ekonomice. Většina tady ví, o čem mluvím, tak to nebudu rozebírat.

Tyto překážky vedou jednak ke ztrátě motivace pracovat vice než průměr, protože cokoliv navíc vám bude ukradeno ve jménu rovnosti a ke stále rostoucímu plýtvání zdroji, protože v důsledku zániku volného trhu neexistuje vazba mezi lidskými potřebami a zdroji. Výsledkem je sice pomalý, ale nezadržitelný úpadek ekonomický, morální a kulturní.

Tomáš Macháček|4. 3. 2015 00:38

"Prostě to zařídíme" funguje jako vábnička na hejly všude. Zrovna u nás se mi vybavuje přímo ukázkový politik s kuním ksichtem, který uplácal celé hnutí okolo několika mlhavých hesel.