Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Na co zemře západní civilizace: Je v jednotě síla?

Pavel Kohout | 6. 1. 2015 | Celkem 31 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Všech 31 komentářů v diskuzi.

Dušan Novák | 8. 1. 2015 16:11

Nás na dějepisu a zeměpisu na základní škole (hned po revoluci) učili, že decentralizované řízení, menší celky, jsou vždy efektivnější a pružnější. Co se učí dnes a co se učili politici, to netuším. Asi byli zrovna nemocní...

Nahlásit

0
+
-

Jan Altman | 8. 1. 2015 23:06 | reakce na Dušan Novák - 8. 1. 2015 16:11

Dnes se asi učí toto:
http://dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2015010101

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Stanislav Dvořák | 7. 1. 2015 07:16

Další pohádka pana Kohouta o americkém snu.Celý rozvoj západu byl založen na kolonialismu.Poraženým byly vnuceny nevýhodné obchodní smlouvy, jako nyní bude vnucena Evropě TTIP.
Jenom žáby v tomto hrnci nic nechápou a kvákají na Finmagu radostí, že se voda ohřívá.

Nahlásit

0
+
-

Jan Daniel | 7. 1. 2015 09:21 | reakce na Stanislav Dvořák - 7. 1. 2015 07:16

Pohádkou jsou především populární představy o kolonialismu, ovlivněné hobsonovsko-leninskou teorií imperialismu. Tato teorie je všeobecně přijímána, navzdory tomu, že trpí podstatnými nedostatky a že její základní předpoklady jsou velmi chabě podloženy. Jejím východiskem je předpoklad, že kolonialismus má čtyři základní ekonomické motivy:
1) Vystěhování nadbytečné populace z koloniálních zemí. Faktem je, že většina kolonií měla pro Evropany velmi obtížné podnebí a vystěhovalectví z Evropy směřovalo především do USA, Argentiny a dalších nezávislých států a samosprávných území.
2) Zdroj surovin. Tento argument je pravdivý jen částečně. Největšími dodavateli surovin pro evropský průmysl byly ve skutečnosti opět nezávislé státy a samosprávná území ze Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Asie. K získání surovin totiž není potřeba politické kontroly, vojenských invazí a okupací. Ekonomicky nejefektivnější je prostě je koupit.
3) Odbytiště pro produkty koloniálních velmocí. Pravdou je, že kolonie měly příliš málo obyvatel a byly příliš chudé na to, aby mohly sloužit jako trhy průmyslových zemí. A statistiky zahraničního obchodu to opět potvrzují. Průmyslové země obchodovaly především mezi sebou. Největším odbytištěm pro Británii bylo Německo a naopak. Pouze necelých 10% francouzského exportu v roce 1914 směřovalo navzdory doložce nejvyšších výhod do francouzských kolonií.
4) Místo pro vývoz přebytečného kapitálu. Průměrná výnosnost investic v koloniích byla ve skutečnosti až na výjimky velmi nízká a extrémně volatilní. Největší zahraniční investice měla Británie, avšak většina z nich směřovala do nezávislých zemí a samosprávných území. Necelých 10% francouzských investic před rokem 1914 směřovalo do francouzských kolonií, zatímco většina směřovala do Evropy, z toho přes 25% do Ruska. Německo ve svých koloniích investovalo minimálně. Rusko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Japonsko a USA byly v té době čistými příjemci kapitálu.
Ekonomický význam kolonialismu se tedy značně přeceňuje. Jeho vliv na ekonomiku kolonií i mateřských zemí byl velmi malý. Údajně změnil strukturu ekonomik kolonizovaných zemí ve prospěch vývozních odvětví do ekonomik kolonizátorů a tak vytvořil jejich jednostrannou závislost na nich. Ve skutečnosti ale tyto země produkovaly stejnou produkci již před příchodem kolonizátorů, během kolonizace i po skončení koloniální nadvlády. Strukturu jejich ekonomiky lze vysvětlit na základě teorie komparativních výhod a nikoliv diktátu kolonizátorů. Jedinou významnou změnou bylo asi to, kolonialisté zrušili otrokářství a výnosné odvětví obchodování s otroky.
Kolonialismus je do značné míry kulturní, psychologický a sociální fenomén. Motivace pro budování a udržování koloniálních říší byla směs národní prestiže, snahy vládnoucích elit odvést pozornost od domácích problémů, vojensko-strategických cílů (řetěz vojenských základen), a euroamerickému pocitu nadřazenosti šiřitelů civilizace. Pozdní kolonialismus byl už spíše kartografický než ekonomický pojem.
Tyto závěry podporuje skutečnost, že jak snadno byly kolonie získány, tak snadno se jich kolonizátoři vzdávali. Při rozvoji národně emancipačních hnutí v koloniích se prostě ukázalo, že náklady na jejich udržování jsou vyšší než jejich přínos. Signifikantní je, že v době pozdního kolonialismu (1870-1950) nebyly vedeny o kolonie žádné významné války.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Koss | 13. 1. 2015 01:37 | reakce na Jan Daniel - 7. 1. 2015 09:21

Souhlasím s tím co Stanislav Dvořák napsal a obzvláště s poslední větou. Negative odezvy jeho příspěvku jenom zaručují jeho platnost.
Filosofování Jana Daniela má velmi málo s tím co Dvořák napsal. On použil irelevantní filosofickou nálepku a pak se zamotal v důkazu že tato nálepka je neplatná.
Ad1 „nadbytečné populace z koloniálních zemí“ má málo společného že Evropa má „velmi obtížné podnebí“ a přitom v ad3 se dovíme „Pravdou je, že kolonie měly příliš málo obyvatel“
Ad2 K získaní surovin je efektivní získat na volném trhu, ale ekonomicky je výhodnější si je vzít, nebo koupit za cenu, která nám vyhovuje pomocí politické kontroly, vojenských invazí a okupací.
Ad 3 Odbytiště pro produkty koloniálních velmocí. Není důvodu hledat odbytiště produktů v koloniích, když si můžou užít produkty sami a vezmou si suroviny za velmi příhodných podmínek.
Ad 4 Velké francouzské investice v Rusku před 1914 měly politicko-ekonomický význam připravovat Rusko na válku s Německem budováním železnic a zbrojního průmyslu.
Hrneme se k závěru filosofické debaty. „Ve skutečnosti ale tyto země produkovaly stejnou produkci již před příchodem kolonizátorů“. Příklad je Indie. V Indii byl poměrně vysoce vyvinut textilní průmysl. Poté co Britové se zmocnili Indie vojensky do značné míry odkopírovali textilní technologii a postupem času zmechanizovali. Souběžně v Indii zakázali textilní průmysl a tahali bavlnu z Indie a Ameriky a s vysokou přidanou hodnotou produkty prodávali. Zajímavý případ „stejnou produkci již před příchodem kolonizátorů“!
Zemědělská produkce bavlny byla založena na otrokářském systému černých i bilích. Určitě zajímavý případ „zrušení otrokářstvi“.
„Kolonialismus je do značné míry kulturní, psychologický a sociální fenomén“ Kolonialismus byl převážně fenomén ekonomiky.
„jak snadno byly kolonie získány, tak snadno se jich kolonizátoři vzdávali“. Daniel asi nikdy neslyšel o Národně osvobozovacích válkách a miliony mrtvých.
„Signifikantní je, že v době pozdního kolonialismu (1870-1950) nebyly vedeny o kolonie žádné významné války. “ Čistá fantasie.
Pozdní kolonialismus (1870-1950). Slyšel Daniel něco o po-pozdním kolonialismu v moderní formě dodnes? Ztráta času na Danielovi cocoviny.
Mějte dobrý den!

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Stanislav Dvořák | 9. 1. 2015 12:45 | reakce na Jan Daniel - 7. 1. 2015 09:21

A ještě další pohádku o tom:

Jak otroci milovali své otrokáře.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Daniel | 9. 1. 2015 22:24 | reakce na Stanislav Dvořák - 9. 1. 2015 12:45

A to někdo tvrdí? Kdo? Poučte nás.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

pavel kratochvil | 7. 1. 2015 12:56 | reakce na Jan Daniel - 7. 1. 2015 09:21

Minimálně Velká Británie budovala v pozdější době svoje koloniální impérium zcela záměrně hlavně jako zónu volného obchodu. V té době byla Evropa plná protekcionismu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Zdenka Wolfová | 6. 1. 2015 16:22

A to co se dělo v Číně,to se v současné době děje v EU.Evropa se stává jediným státem,který nemá žádnou zajímavost,není barvitým jako býval.Jsou ještě jisté oblasti,kde nějakou zajímavost shledáte.Ale byrokratický systém a nadnárodní korporace toto úspěšně likvidují.Proč si musím kupovat stejné francouzské brambory v ČR jako ve Francii?Za chvíli se budou stavět unifikované buňky a budeme žít jako včely či mravenci.Snad je také nezlikvidovala nějaká EU?

Nahlásit

0
+
-

Jan Daniel | 6. 1. 2015 14:31

Tento článek mi mluví z duše.
Na historickém porovnání Číny a Evropy je vidět, že to, co je fragmentované, je zdravější, dynamičtější a robustnější vůči otřesům, než to, co je velké a centrálně řízené. Evropa se stala světovým hegemonem v období, kdy byla roztříštěna na stovky entit, a kdy centrální státní moc v těchto entitách byla slabá. V roce 1400 měly mnohem lepší startovní pozici velké centralizované státy - Čína a Osmanská říše, které tenkrát byly vyspělejší než Evropa. Jak nakonec tento závod dopadl, víme všichni. Tento vývoj by měli studovat všichni, kdo pronášejí idiotské novinové floskule o tom, že v dnešním globalizovaném světě se prosadíme, jen když nás bude víc, abychom se nebáli vlka nic.
Dalším moderním mýtem, který příklady v článku vyvrací, je role vzdělání. Naši civilizaci posunovali vpřed nikoliv absolventi vzdělávacího systému, ale praktici bez formálního vzdělání. Nikoliv lidé, kteří vyšli z univerzity a řekli si: tak, a teď učiním objev, na který jsem léta studoval. Ale lidé, kteří v rámci své každodenní práce něco stále zkoušeli vylepšit a zdokonalit. Případně lidé, kteří nevěděli co s časem a proto něco stále zkoušeli – jako příslušníci kléru. Hodně pokusů – velká pravděpodobnost, že na něco přijdu. To je statistická zákonitost. Dnešní představy o tom, že společnost bude bohatnout díky tomu, že každý, kdo se umí podepsat, bude mít maturitu a každý, kdo zvládne napsat esej na A4 bude mít VŠ diplom, jsou zcela absurdní. Causalita v této korelaci je patrně spíše obrácená – čím je společnost produktivnější a bohatší, tím více si může dovolit vynakládat na vzdělání.
Zajímavé je také srovnání Číny a Indie. Indie je ukázkou, že demokracie nic neřeší. Pokud je společnost svázána starobylým kastovním systém, limituje to i její ekonomickou dynamiku. Naproti tomu Čína prošla v posledních 200 letech společenskými otřesy, které tradiční předivo společnosti, které by ji mohlo svazovat, zcela rozrušily. Cynicky řečeno: kulturní revoluce měla i nezamýšlený pozitivní vedlejší efekt.

Nahlásit

0
+
-

Tomas Hruby | 7. 1. 2015 13:47 | reakce na Jan Daniel - 6. 1. 2015 14:31

O historii staré Číny se docela zajímám a je tam jeden bod, který se nemusí zdát na první pohled tak významný, ale v reálu se od něj mnoho věcí odráželo. A tím je jejich extrémně složité obrázkové písmo. Ony ty v článku správně zmiňované literární (scholastické) zkoušky byly dány především tím, že napsat (a přečíst) jasně bez nedorozumění zprávu v tradiční čínštině vůbec nebylo snadné a Číňan té doby strávil s prostým naučením psaní a čtení řádově víc času než Evropan (či Arab). Pár znaků uměl kdekdo, ale souvislé vyjádření nebylo snadné a právě o tom byly zkoušky, nehledě k tomu, že psaní vyžadovalo i velkou zručnost.
A právě v tomto se utopilo až příliš mnoho energie a tak nějak samovolně to vedlo k mnohem vyššímu příklonu k tradicím atd. Důvodů samozřejmě bylo více, ale tento byl opravdu velký.

Vynález hláskového písma v Evropě i u Arabů byl velkým přínosem, který hodně věcí zjednodušil a pro vývoj byl velmi výhodný (mimochodem i v Japonsku se hodně věcí píše hláskově/slabikově, z hlediska ryze obrázkového písma je Čína opravdu extrém).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Daniel | 8. 1. 2015 09:59 | reakce na Tomas Hruby - 7. 1. 2015 13:47

To jste uhodil hřebíček na hlavičku. Já osobně považuji obrázkové písmo za velkou brzdu. Obecná gramotnost je s ním nákladnější a ze vzdělání dělalo elitářskou záležitost, což společnost konzervovalo a zhoršovalo sociální mobilitu. Řada z našich vynálezců uvedených v článku sice nepotřebovala zvláštní formální vzdělání, ale většinou nutně potřebovali základní gramotnost, což latinka levně nabízí.
V běžném každodenním životě je obrázkové písmo naprosto neefektivní. Kdo někdy dělal business v Asii potvrdí, že podnikání ve Vietnamu je snazší z důvodu latinky, kterou tam protlačili Francouzi (pokud odmyslíme ostatní vlivy).
Tyhle faktory - celková rigidita společnosti a vliv písma - na sebe působily obousměrně. Těžko jeden označit za primární příčinu druhého.
Číně by se vyplatilo udělat reformu písma. Jejich obrázkové písmo již stejně ztratilo původní význam - znaky dnes již neznačí pojmy, ale slabiky. Není důvod nesnížit drasticky počet znaků tak, aby zjednodušené znaky označovaly zvuky.
Když už jsme u těchto otázek - dalším dnes zcela nedoceněným faktorem v rozvoji naší civilizace je převzetí arabských číslic (respektive hindských, což je jejich prapůvod). Zkuste pomocí římských číslic počítat procenta a zlomky a zjistíte jakou důležitou roli to sehrálo. Arabské číslice umožnily především rozvoj finančních služeb, ale nejen to. Není divu, že Římané byli například neuvěřitelně zaostalí a nebojím se říci z dnešního pohledu hloupí v chápání pojmu pravděpodobnosti. Římské právo například používalo pojem poloviční důkaz. Dva poloviční důkazy podle nich činily důkaz celý. Nebylo jim divné, že tři poloviční důkazy podle této logiky tvoří důkaz 150%. Je pozoruhodné, že dnes skoro nikdo neví, že o rozšíření arabských číslic se zasloužil Leonardo Fibonacci. Lidé znají jeho jméno z Fibonacciho časové řady, ale jeho mnohem převratnější dílo - Liber abaci z roku 1202 nikdo nezná. Přitom toto by měl znát každý školák, stejně jako zná Koperníka či Kolumba.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

pavel kratochvil | 8. 1. 2015 12:04 | reakce na Jan Daniel - 8. 1. 2015 09:59

Neschopnost Římanů smysluplně zapisovat čísla mohl být údajně také jeden z důvodů, proč v Římě nezačala průmyslová revoluce, znalostmi jinak byli přesně na hraně. Jenže, zkuste si s římským způsobem psaní čísel vymyslet třeba logaritmus...
Dalším důvodem nejspíš bylo, že Řím byl plný protekcionismu a obchodních bariér, což inovacím zrovna neprospívá

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Gabriel Pleska | 7. 1. 2015 12:02 | reakce na Jan Daniel - 6. 1. 2015 14:31

K té odolnosti decentralizovaných systémů mám na Finmagu nejradši tenhle text Tomáše Fürsta: http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/266319-o-samoorganizovanem-kriticnu-a-evropske-dluhove-krizi
Je takový... nehumanitní.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Capouch | 7. 1. 2015 18:54 | reakce na Gabriel Pleska - 7. 1. 2015 12:02

https://www.kosmas.cz/knihy/123784/bohatstvi-a-bida-narodu/

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Daniel | 7. 1. 2015 13:06 | reakce na Gabriel Pleska - 7. 1. 2015 12:02

Já zase tuhle známou knihu:
http://finmag.penize.cz/recenze/267710-co-te-neposili-to-te-zabije-taleb-radi-jak-se-stat-stoikem

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Gabriel Pleska | 7. 1. 2015 13:10 | reakce na Jan Daniel - 7. 1. 2015 13:06

Ano. Ta nám přišla tak důležitá, že kromě Kašpárkovy recenze jsme jí věnovali ještě jeden text :)
http://finmag.penize.cz/ekonomika/268404-jak-to-delaji-motylci

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

foxy | 6. 1. 2015 12:07

Proč Evropa upadá? Protože je dnes stejně rigidně hierarchicky uspořádaná na byrokratickém základě, jako stará Čína.

Nahlásit

0
+
-

Antonín Baudyš | 6. 1. 2015 12:00

Milý Pavle, napsal jste vzácný článek, děkuji Vám za něj.
Tonda

Nahlásit

0
+
-

Martin Brezina | 6. 1. 2015 10:32

Zajímavé úvahy, které ale semtam moc nedávají smysl.

Nějak jsem nepochopil, co současným firmám brání udělat z 20-25-letých géniů bez akademického titulu své manažery? Zakazuje jim to stát nebo EU?

Druhá věc. Co se týče velkých politických celků. Velkým politickým celkem jsou USA nebo v současnosti silná Čína. Nějak jsem si nevšiml, že by jim ta velikost bránila v rozvoji. EU má spoustu chyb a možná je to i celkově politický nesmysl, ale Kohoutův argument moc "nedrží vodu".

Nahlásit

0
+
-

Jan Krejčí | 6. 1. 2015 20:32 | reakce na Martin Brezina - 6. 1. 2015 10:32

Díky za zajímavé kritické postřehy. Ohledně "nevzdělaných" géniů - takoví se skutečně stávají manažery (ku prospěchu i ke škodě firem, jak kde). Myslím ale, že Kohout se odvolává na podnikatele, resp. poskytovatele služeb (za peníze, zdarma, dočasně zdarma). "Hrdinové" článku přece nebyli manažery firem, ale samostatně aktivními "blázny". Takové blázny měla Evropa a Amerika v IT a internetu v 90. a nultých letech, dokud nezačaly státy "pomáhat" a "chránit". Dnes stále vznikají nové firmy, ale kdo může poskytovat služby "z garáže", když při tom musí dodržovat zákony o DPH ve 29 zemích? Podobné byrokratické překážky leží dnes všude, ať už chcete lidi léčit, krmit, vzdělávat, bavit nebo ubytovávat (což pokrývá 99% veškerých lidských aktivit). Má to samozřejmě nějaké výhody (o občas i pro někoho jiného, než pro byrokrata), ale nákladem je to, o čem píše Kohout.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Vojtěch Drápal | 6. 1. 2015 14:38 | reakce na Martin Brezina - 6. 1. 2015 10:32

Souhlasím s panem Březinou - USA je celek sdružující 50 států a jde o největší ekonomiku světa. Kdoví, jak by jednotlivé státy paběrkovaly každý po svém. Kdyby nebyla EU, tak bychom na tom možná byli lépe, jenže možná bychom taky byli zbytku světa bez jednotného trhu a měny pro legraci (tím však nechci obhajovat zbytečnou byrokracii a rozšiřování státního sektoru kam nepatří).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Daniel | 7. 1. 2015 09:44 | reakce na Vojtěch Drápal - 6. 1. 2015 14:38

Nejsem si příliš jistý, zda jste pochopil o čem se v článku píše.
Vtip je v tom, že ve skutečnosti ty jednotlivé státy USA do značné míry paběrkovaly každý po svém. Neměly nad sebou žádnou Evropskou komisi vydávající směrnice, direktivy a politiky. Stejně tak neměly umělou papírovou měnu, která by deformovala jejich ekonomiku. Jejich populace neplatila obrovské daně, aby živila byrokratický aparát, který jí ztěžuje život. Žádné předpisy o klasifikaci banánů, salátových okurek, hygienické normy, energetické štítky, přimíchávání biopaliv, uhlíková daň atd.atd. Běžný člověk existenci jakési vlády kdesi ve Washingtonu nemusel vůbec zaregistrovat.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Daniel | 6. 1. 2015 14:36 | reakce na Martin Brezina - 6. 1. 2015 10:32

Klíčovým slovem není velikost, ale decentralizace a konkurence. Copak USA, když se stávaly světovým hegemonem, měly velkou centrální vládu a rigidní byrokratický aparát, který omezoval podnikatelskou aktivitu?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Pozner | 6. 1. 2015 10:42 | reakce na Martin Brezina - 6. 1. 2015 10:32

Jako tradičně, nedržíte vodu vy. To je argument stojící na tom, že není známo "co by kdyby...".
I v té Číně jistě byl nějaký Brezina, co tam kázal, že se Čína rozvíjí. Ovšem za sto, dvě stě let bylo vidět, že jinde ten rozvoj vypadá "trochu jinak".

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Martin Brezina | 6. 1. 2015 11:05 | reakce na Jan Pozner - 6. 1. 2015 10:42

Upřímně, nerozumím vaší poznámce. Současná Čína se nerozvíjí? To je dost kuriozní názor.
Nebo se domníváte, že "kážu", že se nějak extra rozvíjí EU? A umíte číst? Kdepak to tvrdím?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Michal Weinfurtner | 6. 1. 2015 13:20 | reakce na Martin Brezina - 6. 1. 2015 11:05

Současná Čína se od té minulé dost liší, to jste si nevšiml?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 6. 1. 2015 14:59 | reakce na Michal Weinfurtner - 6. 1. 2015 13:20

No ono předně není pravdou, že se stará Čína nerozvíjela.
Samozřejmě, že se za ta staletí někam posouvala, jen pomaleji, než pružnější a konkurenčnější Evropa.
Je to jako s minulým režimem - HDP i životní úroveň v ČSSR samozřejmě rostla. Ale relativně pomaleji, než na svobodnějším Západě. Stejně tak dnes asi aspoň trochu roste a vyvíjí se EU - jen zkrátka pomaleji, než Singapur. A i pomaleji, než Čína, přestože i ona je byrokratická, zkorumpovaná a centralizovaná (efekt dohánění a zřejmě i menší míra regulace, alespoň v některých oblastech).

Srovnávat dvě totálně odlišná území - Čínu a EU a brát v potaz jen jeden faktor, to je dost problematické. Je zde plno jiných rozdílů. Ideální by samozřejmě bylo srovnávat dvě stejné Evropy v paralelních vesmírech - jednu tu naši centralizovanou, byrokratickou a socialistickou a druhou decentralizovanou (třeba až na úroveň městských států či suverénních farem) a konkurenční. Ale to bohužel máme smůlu. Musíme si pomáhat neideálními příklady, jako je NDR versus Erhardovská SRN, KLDR versus Jižní Korea, pinochetovské Chile versus okolní socialistické experimenty, atd...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 6. 1. 2015 10:07

Tento článek se místním socialistům a etatistům moc líbit nebude.
Autore, chtělo by to trochu politicky korektní autocenzury :-)

Nahlásit

0
+
-

Vojtěch Drápal | 6. 1. 2015 14:41 | reakce na Jan Altman - 6. 1. 2015 10:07

Nebojte, na tomhle serveru jsou nejvíc v diskusích vždycky slyšet anarchokapitalisti a to včetně hodnocení příspěvků :-).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 6. 1. 2015 15:01 | reakce na Vojtěch Drápal - 6. 1. 2015 14:41

Tak jsem spočítal příspěvky pod několika posledními články a přijde mi, že počty zastánců práva a svobody jsou se zastánci socialismu a etatismu docela vyrovnané.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK