Diskuze: Miliardáři: Ekonomické vs. politické způsoby zbohatnutí

Jan Pozner|1. 4. 2014 13:24| reakce na Martin Brezina - 1. 4. 2014 05:48

Možná to autor nepopsal nejlepšími slovy, ale směr uvažování a podstata věci je snadno pochopitelná. A netkví ve filosofických výkladech pojmu objektivita.

Martin Brezina|1. 4. 2014 12:19| reakce na Tomáš Najman - 1. 4. 2014 11:21

"Rozdíl mezi "objektivním" a "ideologickým" dle vašeho vyjádření je v tom, že objektivní se děje bez ohledu na to, co si o tom já nebo vy myslíme."

Bohužel pro vás, naprostá většina dějů se děje "bez ohledu na to, co si o tom já nebo vy myslíme." To byste si tu objektivitu velice zjednodušil. Laskavě si něco o objektivitě a teorii poznání zjistěte.

Mimochodem, co by vám ten Branson nebo jak se jmenuje, udělal, kdybyste letěl a za letenku nezaplatil? No, nejspíš by po vás zaplacení vymáhal násilím, že ano? A ani byste se moc nedivil, žádné "nikdo mě nenutí to udělat".

Jiří Suchý|1. 4. 2014 12:14

Souhlasím s panem Březinou, že je nemožné objektivně zhodnotit společenskou prospěšnost. Jistě, státu musíme platit, jinak nás bací. Ale kolikrát jste si chtěli něco koupit, měli jste nějakou představu, jak by to mělo vypadat, ale prostě to nenajdete. Všude vám nabízí to samé a vám se to prostě nelíbí. Ale nic jiného není, tak si musíte koupit to, co se vám nejmíň nelíbí. Pak ty peníze také neplatíte s velkým nadšením. Protože současné prostředí má k tomu opravdu tržnímu hodně daleko. Kdyby bylo normální, že majitel pekárny=pekař a takových pekařů mohou být tisíce a člověk si může vybrat to, co mu chutná, pak by platilo to, co říkáte. Ale protože musíte mít licenci, aby jste mohl chléb prodávat a protože musíte splňovat směrnice, hygienu atd., tak jde všechno do kytek. A tak tady máme pár mega pekáren, ve kterých sedí majitelé, kteří o pečení nic neví, chleba pečou naštvaní pekaři, kteří dostanou stejnou výplatu, ať je chleba jaký je, protože se v supermarketu stejně prodá. Pak koncový zákazník do této transakce vstoupí, aníž by přepočítával, jestli zvýší svůj blahobyt. Tím spíš, když má omezený rozpočet a stejně nakonec koupí to nejlevnější a utěší se tím, že on v té kvalitě zase takový rozdíl není.

František Marek|1. 4. 2014 11:33

Po přečtení diskuzních příspěvků k tématu "Miliardáři ....." jsem došel k závěru, že problémem jsou peníze. Konkrétně kdo je má a kdo ne. Kdyby většina lidí měla více peněz, tak by byl ráj na celém světě. Jak toho docílit? Podívat se na ty, kdo mají peněz nejvíce - miliardáři a státy. Vidím dvě cesty řešení:

1) Peníze miliardářů a milionářů rozdělit mezi zbytek populace. Podle vzoru průmyslové revoluce (zavádění strojů znamená propuštění dělníků = růst nezaměstnanosti a následuje rozbíjení strojů, neboť stroje berou dělníkům práci.....) je třeba rozjet "peněžní/finanční revoluci". Nedostatek peněz jedněch a přebytek druhých bere těm prvním lidem chuť pracovat a spotřebovávat/investovat - točit kola ekonomiky. Cesty, jak toho dosáhnout, známe i z minulosti. Stačí pár zákonů na znárodnění, zdanění 100%, majetková přiznání.......

2) Peníze státu zredukovat na minimum. Tedy na nezbytně nutné služby, které si nejsou schopni jednotlivci zařídit sami. Říká se tomu třeba "malý stát". Cesty, jak toho dosáhnout jsou také známy z minulosti (například reformy Rogera Douglase na Novém Zélandu v letech 1984 a dál), ale většinou až když už není jiné řešení.

Osobně dává přednost variantě číslo 2. Jednak stát je vždy horším/nejdražším hospodářem a zaměstnavatelem a pak řešení je legislativně čistější, neboli volby.

Tomáš Najman|1. 4. 2014 11:21| reakce na Martin Brezina - 1. 4. 2014 05:48

Ono je zde pouze chybně použito slovo "společenské". Tím totiž není míněn prospěch VŠECH, ale prospěch CO NEJVĚTŠÍHO POČTU lidí.
A pochopitelně to měřitelné je. Jako ostatně všechno, včetně subjektivních charakteristik. Jen je někdy umění najít postup měření a specifikovat jeho měřítko. A největším problémem obvykle bývá spíše interpretace, než měření samotné.
Já často používám pekaře a majitele pekárny. Ačkoliv si můžete myslet, že prospěšnost pekaře pro spotřebitele housek je větší, než majitele pekárny, není tomu tak. Pekař je svou prací prospěšný pouze majiteli, kdežto majitel přináší svou pekárnou prospěch stovkám spotřebitelů.
A pokud fungují v tržním prostředí, je rozdíl jejich příjmů objektivním měřítkem užitečnosti tak, jak jej hodnotí spotřebitelé.

Rozdíl mezi "objektivním" a "ideologickým" dle vašeho vyjádření je v tom, že objektivní se děje bez ohledu na to, co si o tom já nebo vy myslíme.
Tj. pan Tětek má naprostou pravdu při srovnávání uváděná v článku.
Bransnovi prostě zaplatím za letenku, protože protihodnota, kterou mi nabízí mi za to stojí (a nikdo mě nenutí to udělat).
Zemana se Sobotkou (a jiné úředníky, dotačníky a další pakáž) musím živit, protože mi vyhrožují násilím, když to neudělám.
To je sakra OBJEKTIVNÍ rozdíl a OBJEKTIVNÍ fakt!
Bez ohledu na to, jak se který ideolog na to, dívá nebo hodnotí...

Martin Brezina|1. 4. 2014 05:48

"Objektivní zhodnocení společenské prospěšnosti..." je prostě nesmysl, protože na tom, co píšete, nic objektivního není. Objektivní zhodnocení něčí společenské prospěšnosti není možné, protože to byste musel být bůh, abyste věděl, kdo skutečně k něčemu důležitému přispívá.

Používejte pravá jména. To vaše "objektivní" je "ideologické" a tudíž byste měl použivat spojení "ideologické zhodnocení společenské prospěšnosti".

Honza Moudrý|1. 4. 2014 01:47

Když tomu chcete věřit...