Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopisNadílka

Diskuze: Kořen krize je v ústavě

Přihlášení do diskuze

K vyrieseniu dnesnych problemov staci jedno jedine pravo: aby nikto nemal pravo mi kecat do zivota (the right to be left alone).

Nahlásit

0
+
-

Ja by som naopak pocet zastupcov zvysil. Rapidne. Idealne na 10 milionov, tj. kazdy by mohol zastupovat sam seba. Samozrejme bez akehokolvek naroku na mzdu a vo veciach, ktore by sa tykali jeho samotneho (resp. Ak by z toho mohol mat prospech) by mal zakazane hlasovat.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ano, ano, nejlepším politickým systémem jsou ty vymyšlené usilovným přemýšlením klepáním do klávesnice. Chraň nás pámbu.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

PRÁVNÍ STÁT jako předmět spoluvlastnictví občanů
(a nikoli jako kořist politických stran).

Nemám ambice ani chuť zakládat žádnou novou mesiášskou filozofii či ideologii, ani napravovat či vylepšovat stávající politický systém – neboť ten je neopravitelný, procedurálně zastaralý a odsouzený k nevyhnutnému - leč příliš pomalému - a tím i nákladnému zániku. A to nejen v naší zemi. Mám v úmyslu iniciovat, případně i materiálně napomoci založit:
„Univerzální projekt konsenzuální správy sdíleného vlastnictví (majetku)“.
Výkon spoluvlastnických práv (hospodaření se společnou věcí) je u malých či přirozeně vzniklých skupin (např. spoludědicové) relativně jednoduchý a přehledný (byť často nikoli bezkonfliktní), protože se mohou a musejí mezi sebou domluvit nemnozí jednotlivci a dosažení konsenzu hlasováním či dohodou, případně rozhodnutím soudu, je relativně snadné, stejně jako je poměrně snadné vyhodnocení následných ekonomických dopadů takto přijatého rozhodnutí.
U větších celků – tzv. právnických osob - je situace pochopitelně tím složitější, čím větším počtem fyzických osob je tato tvořena a čím větší je frekvence a závažnost (cena) rozhodování v této právnické osobě; (nelze svolávat hlasování všech členů i několikrát za den).
Hlavní problém je tudíž informačně-technologický.
V malých společenstvích, např. rodinách, se problémy řeší osobně nebo prostřednictvím zástupce či zmocněnce (advokát při rozvodu, dědictví, při kupní smlouvě apod.). Vztah mezi zmocněncem a zmocnitelem je jasný a přímočarý a i zákonem dostatečně upravený. Jinak je tomu u množiny zmocnitelů (např. občanů) a množiny jejich zmocněnců – (poslanců). Proto je nutno tento dosud zcela nepřehledný svazek a nepřehlednou spleť zájmových vazeb mezi oběma množinami nahradit s pomocí software (podobného bankovnímu) tak, aby i každá individuální a časově vymezená oboustranná vazba mezi voličem a jím zmocněným zmocněncem byla dohledatelná a její výsledky vyčíslitelné a podle různých účelných třídících hledisek kumulovatelné a porovnatelné.
Ve výsledné fázi to vypadá tak, že občan si vybere z rejstříku akreditovaných zmocněnců (politiků) několik jemu blízkých, převede jim ze svého „účtu důvěry“ hodnotu +1 (nebo naopak hodnotu -1 či 0) - tj. aritmetický výraz hlasování „pro“, „proti“ a „zdržel se“. To může učinit kdykoliv průběžně vůči kterémukoliv registrovanému politikovi – bez ohledu na nějaké „volební období“ – které tím pádem zanikne a stane se obdobím průběžným a trvalým. Software pohlídá nárůst či úbytek na „kontě důvěry“ jednotlivých politiků a permanentně bude aktualizovat jejich pořadí. Prvních 200 se dostane do parlamentu a každý z nich se tam udrží jen tak dlouho, dokud stav jeho konta neklesne pod úroveň posledního (dvoustého) v pořadí a nebude nahrazen tím politikem z registru, který dosáhne lepšího výsledku.
Každé hlasování parlamentu bude označeno číslem „veřejné zakázky“, před hlasováním ekonomicky vyhodnocené nezávislým ústavním orgánem a tímtéž orgánem nadále sledované až do jejího „umoření“. Zisk či naopak ztráta z každého jednotlivého rozhodnutí politiků se průběžně zaúčtuje nejen příslušným hlasujícím politikům v závislosti na jejich pozitivním či negativním postoji, ale zejména alikvotně i jejich konkrétním zmocnitelům (voličům), kteří tak budou zodpovědněji sledovat, koho kdy zmocnili, neboť jestliže se dostanou „do mínusu“ budou (podobně jako v hokeji) vyloučeni ze hry na tak dlouho, než se jimi způsobená ztráta „umoří“. A ve hře zůstanou jen ti zmocnitelé (a jejich zmocněnci), kteří hlasovali moudře a neškodně pro státní rozpočet, aniž by parazitovali na zbylých občanech - resp. ti voliči, kteří se od svých plýtvavých poslanců zavčas odvrátili.
Výsledný model je univerzálně použitelný pro správu jakékoliv právnické osoby, řízené z tohoto okruhu volbou vybranými osobami fyzickými. Tedy např. větší akciové společnosti, sportovní svazy, zájmové organizace s větším majetkem, a samozřejmě obce, kraje, země i státy.
Ten projekt nebude snadný, bude to týmová práce právníků legislativců, ekonomů, informatiků a programátorů, jejichž hlavní (a snad i jedinou) motivací bude zápal pro věc. Výsledek bude vybaven parametrickými regulátory a tlumiči, aby se systém příliš nerozkmital.
Nelze očekávat podporu žádné stávající ani budoucí politické strany – byť by se sebevíc zaklínala přímou demokracií a péčí o věci veřejné – protože jí v tom brání elementární parazitický pud sebezáchovy.
Proto je třeba funkčnost modelu vyzkoušet na menším, leč dostatečně velkém i dlouhodobém vzorku – např. na paralelním „cvičném“ akademickém senátu či jiném útvaru studentské, akcionářské nebo jiné volené samosprávy – pokud se je podaří pro myšlenku získat.
Takto zmocněným úspěšným politikům se to bohatě vyplatí, když uvážíme, že státní peníze, připadající až dosud politickým stranám, si rozdělí pouze aktivně činní poslanci. Pak i z tohoto důvodu ztratí motivaci k vlastní korupci a „lobistům“ se jejich snažení nesmírně prodraží, protože by namísto několika politiků museli získat (či uplatit) většinu voličů, kteří by si navíc jistě rozmysleli, za jakou cenu a na jak dlouho by mohli či chtěli pozbýt účast na další hře o osud své země.
Pro účely správy státu se ze stávající právní úpravy vyloučí některé přežívající nesmyslné a očividné nepravosti a bude nutno upravit právní řád, počínaje ústavou včetně listiny základních lidských práv, a to na základě těchto tezí:
1) Primárním subjektem práva je osoba fyzická. Osoba právnická je až odvozená od osob fyzických (je jejich účelovou a dočasnou kumulací, tudíž principiálně nemůže mít nikdy přednost - např. před soudem - před trvající a autentickou osobou fyzickou).
2) Každý člověk, který má být podroben výkonu pravomoci voleného zástupce, musí mít možnost takového zástupce volit či aktivně nevolit (hlasovat proti jeho zvolení). To znamená, že zaniknou m.j. i všechny účelově vymezené a rozdrobené volební obvody a budou nahrazeny obvodem jediným – tak vymezeným, aby obsáhl celou jurisdikci voleného orgánu.
Volebním obvodem obecní samosprávy je území (katastr) obce, volebním obvodem státního orgánu je celý stát.
3) Volební právo a jeho výkon nesmí zůstat (a vůbec být) tajné či anonymní (podobně jako účty v bankách); může být pouze neveřejné, ale vždy dohledatelné a dokumentovatelné. Jak zmocněnec, tak zmocnitel musí znát (resp. mít možnost zjistit) svého partnera ve vzájemném vztahu po celou dobu trvání tohoto vztahu.
Politické strany tím ztratí svoje výsadní a diskriminující postavení ve společnosti a mohou se účastnit rovné a rovnoprávné soutěže s jinými akreditovanými a státem povolenými společenskými organizacemi. Mohou např. podporovat vybrané politiky, ovšem pouze za vlastní – nikoli státní prostředky. Snadno proveditelným se stane referendum o čemkoli i přímá volba kohokoli.
Epilog:
Před zveřejněním textu (formou privátní inzerce) oslovil jsem - na straně jedné řadu známých politiků a jejich asistentů -na straně druhé řadu angažovaných politologů, politických komentátorů, ba i teologů. Odpovědí je moudrý a uvážlivý „postoj mrtvého brouka“ obou navzájem provázaných, symbiotických táborů, nerozlučně těžících z kapes občanů i ze zaběhnuté a oboustranně výnosné politické tradice.
Vždyť co by si ti chudáci počali, kdyby se z nich museli stát kvalifikovaní a kompetentní advokáti svých voličů, podřízení stejným kriteriím a normám -jako každé jiné ctihodné a svobodné povolání.

Ing. Bořivoj Pauk

http://www.knihy-a.cz/ 16196/pravni-stat-je-spoluvlas tnictvi-obcanu-nikoliv-korist- politiku

Nahlásit

0
+
-

Nneí důležité kolik osob moc má, ale jak velikou ji má.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Republikánská ústava musí být z podstaty věci nedokonalá.

Nahlásit

0
+
-

Za reálný počet poslanců pokládám tak zhruba 25 osob.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Většinový systém není transparentnější. Defakto jej máme už dnes, jen ty zákulisní boje uvnitř bloku jsou vedeny po volbách na vládních jednáních a jakžtakž zabraňují demokratické totalitě typu USA, Rusko. Už dnes jsou tu dva bloky, které střídavě vládnou a podrývají vládu.

Vy byste chtěla být na které straně? Chtěla byste vládnout? Opravdu máte takové schopnosti, že si dovolíte vnucovat své priority a svůj vkus ostatním lidem?
Anebo chcete být ovládána? Opravdu vám nevadí nemít možnost ovlivnit činnost vašich vládců?

Taky byste mohla říci, že největší stability dosáhneme volebním systémem bez výběru. Názorová stabilita arogantních tupců není žádoucí, jak lze vidět v přikladech okolo nás.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Hezká kritika, asi by se pan Kohout mohl vyjádřit.
Mě napadá jako hlavní věc: snížit počet zastupitelů. Pak to pro strany nebude takový byznys a naopak bude větší konkurence.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Spíš bych řekl, že je to jeden z mnoha kořenů krize, nejspíš opravdu ten největší. Ano, úrok 4-24 % z nějakých čísílek, nabouchaných za pár vteřin, to je skutečně super byznys.
Ale ani neefektivní správa daní (včetně pauperizace nebonaopak protežování) není bez viny: jednak dostává stát do vleku bank či firem a jednak panující korupce devastuje morální klima. Pak se nedivme, že banky resp. bankéři si počínají bez skrupulí v prostředí,kde tunelář finační je běžná profese.
Nedávno jsem kupoval dům, nic zázračného. I přes svoje docela vysoké příjmy jsem přeci jen musel sáhnout k hypotéce. kdyby nebylo těch zas.. částečných rezerv, kdy každý /tedy skoro/ se může zadlužit na desítky let, tak jsem 1/ nemusel cpát prachy bance do chřtánu 2/ koupil jsem levněji...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Já s článkem souhlasím, poměrný volební systém považuji za hodně špatný, většinový je transparentnější. Koalice je téměř vždy o vydírání, hádkách, podrazech a neskutečně prodlužující řešení každé prkotiny. Nakonec je i o naprosté naštvanosti většiny voličů, protože každá z koaličních stran nesplní ze svých předvolebních slibů téměř nic, nebo upatlaný kompromis.
Většinový je dynamičtější a vítězná strana má mnohem větší možnost splnit co nejvíc ze svého programu.
A co se týče tvůrců naší ústavy - prof. Cepl na ní nepracoval.
V říjnovém týdnu 1992 se v Karlových Varech začala připravovat čistá verze Ústavy: první články byly převzaty ze starších návrhů, články o moci zákonodárné psali Miroslav a Jindřiška Syllovi, články k prezidentovi psal Cyril Svoboda, články o vládě Dušan Hendrych, moc soudní pak František Zoulík. Hendrych také napsal pasáže týkající se České národní banky a Nejvyššího kontrolního úřadu, územní samosprávu psal Pavel Zářecký.
Závěrečnou oponenturu provedli ústavní právníci: Pavel Peška, Vladimír Klokočka a Pavel Holländer.
Důvodovou zprávu ke karlovarskému návrhu Ústavy sepsal Cyril Svoboda s Milenou Polákovou, než měla být předložena premiérovi. Pak tam ještě figurovala jména - Ivana Janů, Hana Marvanová a Miroslav Výborný, Pavel Hirš
Volební systém 2000 - Navrhovaná změna byla uzákoněna změnou zákona o volbách zákonem č. 204/2000 Sb. Prezident Václav Havel však nesouhlasil s posílením většinových prvků ve volebním systému a navrhl Ústavnímu soudu zrušení změn. Nálezem Ústavního soudu č. 64/2001 Sb. pak byla většina podstatných změn volebního systému zrušena, neboť soud došel k názoru, že vzájemná kombinace většinových prvků ve svém výsledku narušuje ústavní příkaz poměrného zastoupení do Poslanecké sněmovny.

Nahlásit

0
+
-

Můžete mi, prosím, Váš příspěvek zopakovat? Děkuji!

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Mirite presne k tomu Maxu Weberovi, ktereho jsem zminoval nedavno. :)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Nádherný článek, ale jak z toho bludného kruhu ven? Ústava nahrává příživníkům v politických stranách a ti mají moc změnit ústavu. Existuje nějaký vyšší princip než ústava?

Nahlásit

0
+
-

Slovensko nám může sloužit jako politická a ekonomická laboratoř. Máme stále spolu hodně společného, Slováci však přijali euro a teď tam mají vládu jedné strany s plnou politickou zodpovědností. Tak se můžeme přiučit.
Nicméně si myslím, že problém je daleko hlubší a tkví v samé podstatě člověka - ega. Buddhisté (a vyznavači dalších duchovních směrů) vědí, že pozemský život je údolím strastí a trvalého dosažení blaženosti (nirvány, sámadhi...) lze dosáhnout pouze v transcendentálnu, tedy ve stavu za časem a prostorem. Po tisíce let lidé zkoušeli různé společenské systémy a žádný nebyl spravedlivý a trvale udržitelný. Tam, kde vládne ego, to opravdu není možné.

Nahlásit

0
+
-

No to je úplný nesmysl.Pan Kohout ob čas píše dobře anutí čtenáře přemýšlet, ale toto je palba od boku.Především existuje něco čemu se říká jurisprudence, tedy tvorba práva.Každý zákon mírně pokulhává za životem - to věděli již staří Římané.Na tyto situace pamatuje tvorba ústavní judikatury, ze kterých se potom skládají novely.Ustava se nemůže měnit podle momentálních potřeb a rozpoložení.Ústava má vychovávat k dodržování ústavní zvyklostí, které jsou mnohdy důležitější než samotný psaný text.pokud jde o autorovo tvrzení, že autoři textu Ústavy byli průměrní právníci, no nevím.Prof.Cepl určitě nebyl průměrný právník, byl to myslitel práva.Dalším autorem byl uznávaný ústavní odborník prof.Klokočka.Nedostatky základního zákona by se již tedy měly odstraňovat praxí.Pokud jde o zavedení většinového volebního systému, tak je třeba respektovat kulturní odlišnost.Byly to kulturní vlivy, které měly vliv na tvorbu práva.Proto se ve střední Evropě ujala tradice koalic.Většinový systém by nutně neznamenal odstranění potíží.Autor se pozastavuje, že se tvůrci ústavy inspirovali starým R-U. Byl to právě Alois Rašín, který převzal v roce 1918 Zákonem č.1 veškerý dosavadní právní řád Rakousko-uherska, na kterém se potom tvořila naše národní česká legislativa.Právě Rašínovo opatření ochránilo republiku před právními kutily ( neprávníky) jako třeba Pavel Kohout.
Je zajímavé jak ekonomové rádi fušují do práva, přitom tady během dvaceti let rozvrátili stát a hospodářství.Většina národohopodářů první Republiky byli především právníci ( Albín Bráf,Cyril Horáček, Jaroslav Preiss,Karel Engliš) a tím byl i vyřešen intelektulní vztah svobody trhu vztahu ke státu a ústavnosti.bohužel ekonomové v těchto otázkách pořád tápou.

Nahlásit

0
+
-

Jakovždyskvělý článek. Rádabych podpořila autora-zmínkoujedné" "banality" nakteroutéž našeustavazcelazapoměla.Jednás eoto,že sněmovnamámožnostvydat poslancek trestnímustíhání-aleužvubecse pantvurce nezamyslel natakovoumaličkostí,žeposlanec budeodsouzen -ale nesložísámosvévuli poslaneckýmandát! Conastane? Paradox! Nikdo mujejnemá právoodebrat- acodál?? Požitky -zjehofunkce mupujdou najehoučet??Nebobudejej vězenská strážvozit vpoutech nahlasovánísněmovny?? Vím,žejetomaličkost ,proti"GRO" ;článkup.Kohouta- alenějakminedalonatoupozornit

Nahlásit

0
+
-

Jak si názorů pana Kohouta hodně cením, s tímto článkem silně nesouhlasím.

1. V čem je většinový systém lepší než poměrný? Proč by se poslanci měli ausgerechnet rozhodovat lépe, když mají volné ruce, než když je mají svázané koaliční smlouvou? Podívejte se na USA: zabránil snad většinový systém dluhové krizi? Zabránil snad soustavnému obcházení ústavy skrze "národní zájmy" a "boj proti terorismu"? Právě naopak! Stranický šíbr bude vždy nebezpečnější, když se může rozhodovat volně, než když musí každé rozhodnutí dohadovat s šíbry od konkurence.

2. Čtvrtletní účetní výkazy stran. Fajn. Kdo je bude kontrolovat? Kdo má ve státě takovou moc, aby mohl potrestat aktuální vládnoucí stranu? "Nezávislé" ;soudy? K smíchu! I Ústavní soud, který by oficiálně měl moc zvrátit odhlasování neústavních zákonů, je v praxi bezzubý. Viz nález o neústavnosti regulace nájemného, kterým si majitelé domů můžou akorát vytřít pozadí.

3. Ústavní výdajový limit pro veřejné finance je nesmyslný ze dvou důvodů. Za prvé - proč zrovna 37% HDP? Protože to tak Kohout řekl? Třeba já osobně považuji 37% za sakra hodně, ono to totiž znamená také 37%ní průměrnou daňovou zátěž. A najdete stovky dalších názorů, kolik procent "by mělo stačit na provoz státu". Kdo rozhodne, kolik procent je správných? Ústava má chránit obecná práva jednotlivců, ne nastavovat konkrétní ekonomické parametry.
Za druhé, i ústavní zákon lze změnit odhlasováním 60% většinou. Zrovna v případě výdajového stropu jsem přesvědčený, že v případě navýšení výdajového stropu takovou většinu vláda vždy v pohodě získá. Neznám stranu, snad kromě Svobodných, která by neměla zájem na zvýšení státní moci a výdajů.

Nahlásit

0
+
-

Skutečný kořen krize, je v nákladech a principu tvorby peněz. Za většinu vydaných peněz platíme úroky komerčním bankám a ty mají skvělý kšeft, který nás všechny stojí obrovské peníze, rozkhodně víc, než důchodci. Viz: bankovnictví částečných rezerv, mocné peníze. Hledejte na wikipedii. Třeba to pochopíte.

Nahlásit

0
+
-

V zimním semestru 1995-6 na PdF MU jsem psal seminární práci v politoligii na téma "Volby a volební systémy". Už si z toho moc nepamatuji, ale vím, že jsem porovnával volební systém v USA, UK a vedle toho třeba na Novém Zélandu. Pak jsem vybral ještě nějakou exotickou destinaci, ale to už si moc nevybavuji.
A závěr byl poměrně dost diskutabilní (taky se o tom hodinu vedla oficiální řeč), ale dost korespondoval s tím Vaším odstavcem: "...Je třeba napsat novou ústavu. Změnit systém. Zrušit kandidátní listiny. Zrušit poměrné hlasování, zavést přímý jednokolový systém v poslanecké sněmovně..."
Samo zřejměa to je za mě dnes "B" - je nutné to udělat jiank než horkou jehlou. I když čas tlačí.

Nahlásit

0
+
-

Naprosto souhlasím s autorem. Problémem naší země je špatné rozdělení pravomocí a odpovědností při řízení státu a správě veřejných financí + pravděpodobně záměrně budovaná minimalizace veřejné kontroly. Proto jedinou cestou jak z toho ven je promyšlený soubor důsledných systémových změn. A myslím si, že je nejvyšší čas o tom zahájit veřejnou diskuzi.
Tento článek má pro mě mnohem vyšší hodnotu, než celý "protikorupční fond" pana Janečka. Ten totiž jen klouže po povrchu věci, aniž by se snažil pochopit a změnit její podstatu. Dospělí "klucíí" si v něm hrají na četníky a výsledkem jejich snažení bude, že se jim podaří nechat zavřít jen ty, kteří se stanou pro ty nahoře nepohodlnými.

Nahlásit

0
+
-