Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Diskuze: Fiskální federace je jen zdroj problémů

Přihlášení do diskuze

Pane Hniličko, díky, nádherný příklad života podle zdravého rozumu. I u nás to bylo podobně.
Dnešní době vyčítám její pochybný, vlastně hodně špatný trend odklonu od zdravého rozumu.
To vše přišlo s Politickou Korektností...
.." ;Sebeobětováníby mělo být policejně zakázáno. Demoralizuje ty, pro něž se obětujeme". Oscar Wilde

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Myslím, že nikdo není proti výjímečným aktům pomoci, solidarity. NIKDO ! Jen se to nesmí stát trvalým přerozdělováním mezí cizími subjekty. Nedělá to dobrotu ve vlastní rodině, pokud se to nekonečně táhne stále jednosměrně, natož mezi cizími rodinami. Ale už mezi rozdílnými regiony to časem vyvolává napětí, pocit marné oběti, nebo dokonce zloba ze závisti ze strany "obdarovávanéhoquot;.Neděláto OPRAVDU dobrotu a nekončívá to zpravidla moc dobře.
A to jsme u regiónů.Co teprve státy..? Cizí státy, společenství lidí, jejichž úsilí (či úsilí jejich vlád) má velmi rozdílné výsledky. Evropa nikdy nebude jedním státem, na to mají jednotlivé země příliš mnoho historie, tradic, zvyklostí a určité povahové rysy hodně rozdílné.
Proto tohle přerozdělování NIKDY nemůže fungovat zároveň se souhlasem všech. V Evropě už to vře a pokud to budou Bruseláci tlačit stále dál k sjednocení, může to skončit i krvavě.
Eurozóna MUSÍ padnout, nebo omezit se jen na ty členské země, kterým stejné podmínky a efektivita jejich ekonomických výkonů nedělají problémy.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Americká fiskální unie -
http://www.economist.com/b logs/dailychart/2011/08/americ as-fiscal-union

Nahlásit

0
+
-

Pane Kohoute, ale tady přece nejde o "vyrovnání výkyvů ekonomiky", ale o dotace chudším oblastem. A netvrďte, že to USA nedělá. Děje se to přece i v Česku. Tím nechci říct, že nedochází k plýtvání veřejnými prostředky.
V čem spočívá tzv. "krize eurozóny"? V tom, že některé země eurozóny nemají dost peněz na svůj provoz, a přerozdělení peněz přes centrum by to odstranilo. V rámci jednoho fiskálního subjektu vždycky dochází k přerozdělení. Ostatně to řekl už dávno Voltaire: “Vládnutí v podstatě spočívá v tom, že jedné skupině občanů peníze vláda v maximální možné míře bere a dává je skupině jiné.” A nic se nezměnilo.

Nahlásit

0
+
-

Mě se komentáře pana Hniličky líbí. Příklad s dětmi je vynikající a skvěle ilustruje situaci států eurozóny. Co se týče pana Kohouta, tak musím napsat, že jsem také vždy na pozoru pokaždé, když se pod některým z článků objeví jeho jméno. Je opravdu chytrý a moudrý, pan Hnilička to píše správně :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Pane Kocourku pochopil jste dobře. (A nešikovný jsem tak trochu schválně, takový můj zlozvyk.)
A snad ani paní Hájková to nemyslí zle, možná jen včas neklepla na volbu "zobrazit" ,a drobné nedorozumění je na světě. Zdravím vespolek!

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Tento příspěvek měl viset pod p. Kocourkem, přirozeně.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Co vy víte, pane Kocourku ..., třeba se hájkova vlasta zastává těch vychytralých ekonomů :-)

Nahlásit

0
+
-

Nevím, zda jsem nepochopil příspěvek pana Hniličky špatně, ale mě nepřijde, že by pana Kohouta urážel, naopak ho chválí, byť takovým nešikovným způsobem...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Až byly trochu starší, chodily do školy kolem domu babičky, mé matky. Postupně jsem se od ní dovídal, že jí mám něco platit, že si ta a ta, tehdy a tehdy, půjčila na to a ono, a dělá už to tolik a tolik. Nejprve jsem platil, pak se snažil být v obraze o co vlastně šlo. A tady už to vázlo, těžko si vzpomínali. Pak se k nim přidala i manželka (držel jsem tahdy kasu, stavěli jsme domek "z ničeho").
Naléhal jsem dlouho a marně na matku, aby nepůjčovala, aby je posílala za mnou. (Obvykle potřebovali nutně právě tehdy když jsem nebyl doma.)
Konec trablům nastal až po delší době, až jsem matce dluhy natvrdo přestal hradit. A byl konec, šťastný konec. (Ani ve snu by mně nenapadlo zavádět přerozdělování, společné dluhopisy atd.)
Děti jso už velké, mají své rodiny. A nevěřili byste, jak pospolu držící "eurozónou" ;naše rodina dnes je. Kdyby bylo třeba, pomohli bychom si bez omezení.
Mám pocit, a pan Kohout možná taky, že takovou výchovu má EU teprve před sebou. A ta asi vyžaduje svůj delší čas. Ne 5 let jako u děcek, spíš 1 nebo 2 generace.

Nahlásit

0
+
-

ŠKODA - p.Hnilička,žejenurážíte bezjedinéhoargumentu,kterýbyst edalkuvaze!

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Vývody pana Kohouta mi zpravidla, jak se říká, mluví z duše. Problém Evropy je v podstatě prostý. Podobný jsem kdysi sám řešil.
Měli jsme 4 děti. Věkově 1 rok od sebe. V jídelně byl stůl se čtyřmi šuflátky. Když byly děti ve věku předškolním a školním, dávaly si své věcičky každý do svého šuflátka. Včetně i nějakých těch pamlsků. Některé si to nejdobřejší schovávaly co nejdéle, jiné to snědly hned. A pak šťouraly v těch dalších šuflících, často něco záhadně mizelo, často z toho bylo zle. A vysvětlujte pětileté mlsné, že se to té sedmileté nebo čtyřletému nemohlo ztratit jen tak samo od sebe. Klid nastal teprve až všichni dostali na svůj šuflík visací zámeček.

Nahlásit

0
+
-

Paní Hájková, taky si to myslím. Delší dobu čtu jeho články nejraději. Ale, mezi námi, dejte si na něho trochu pozor. Zdá se mi, že není úplně normální, což spočívá v tom, že není jenom jako ekonom chytrý, ale taky moudrý. Dnes se jaksi ukazuje, že ekonomové bývají pouze chytří, mnozí navíc vychytralí.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Díkyp.Kohoute zatentoVáš článek. Jejedenznejlepších,nejsrozumit elnějších,kterýjsemodVásčetla.

Nahlásit

0
+
-