Diskuze: Legalizujme prodej orgánů!

Libor Kosour | 3. 12. 2011 19:06 | reakce na Jan Altman - 30. 11. 2011 18:16

Za Vami popisovanych idealnich situaci bych take nebyl proti, ale predstavte si jenom treba to, ze se exekutor zmyli v adrese, jak se jiz dnes deje. Jeste stale jste pro? On samozrejme za nic nemuze a ledvinu Vam uz prijemce samozrejme nevrati.

Jan Altman | 30. 11. 2011 18:16 | reakce na Libor Kosour - 30. 11. 2011 14:15

Jelikož ctím přirozené právo, akceptuji i že každý jedinec je vlastníkem svého těla.
Pokud tedy je vše dobrovolné a transparentní, nedovedu si představit, proč bych měl mít právo dvěma osobám do jejich dohody/smlouvy zasahovat či jim ji zcela zakazovat.

A i u toho nuceného prodeje orgánu (viz exekuce) si docela dobře dovedu představit situace, kdy bych byl pro. Například: Někdo svým jednání způsobí, že moje dítě utrpí úraz s trvalým poškozením ledvin. Pachatel má náhodou kompatibilní ledvinu. Je v pozici, aby dělal drahoty s darování jedné ze svých?
Nebo: Pachatel zavraždí živitele rodiny. Jelikož je vyčůraný, majetek převede na známé a eseróčka a vyvlíkne se tak z povinnosti odškodnit/živit pozůstalé. Ale ledvinu na eseróčko nepřevede a je nucen ji prodat. Je to špatně?

Libor Kosour | 30. 11. 2011 14:15

Ona ta legalizace prodeje organu zni sice teoreticky hezky, jenze tim z nich udelate majetek jako kazdy jiny. A dovedete si potom treba predstavit v CR exekuce? Ted to mozna zni jako vtip, ale uz se takovych vtipnu zrealizovalo dost.

Milan Fiedler | 30. 11. 2011 11:55

Článek mi připomněl film, související s tématem, který jsem nedávno viděl: http://www.csfd.cz/film/255017-neopoustej-me/.

Otakar Hokynář | 30. 11. 2011 09:29

Dovolím si napsat něco z pohledu praktického. Darování ledviny živým dárcem je vedle dárcovství jednotlivých plicních laloků(obvykle rodiče- dítě, velmi vzácné) jediná transplantace solidního orgánu, která je přijatelná z hlediskastupně poškození dárce. Nicméně dlouhodobá rizika vč. nevhodnosti těžší fyzické práce nejsou zcela zanedbatelná. Vzhledem ke zkušenostem ze světa s ilegálním dárcovstvím se silně obávám převahy sociálně slabých dárců.
Většina Tx je prováděna z mrtvých dárců. V tom ale jsou -podle mé praktické zkušenosti- také nezanedbatelné rezervy.
Jinak neustále dochází k vylepšování komfortu hemodialýzy, která je lépe tolerovaná a kratší než dříve, s tím, že možná není daleko doba, kdy bude možné provádět ve větším měřítku domácí dialýzy.On totiž život se štěpem ledviny znamená zpravidla celoživotní užívání drahých a často nevalně tolerovaných léků. Opakované transplantace nejsou výjimkou.Taky to není žádný med.