Diskuze: Americká centrální banka si žádnou chválu nezaslouží

František Pašingr | 10. 9. 2011 21:12 | reakce na Petr Holub - 10. 9. 2011 19:51

Mám pocit, že Němci již mají marku připravenu, ale váhají s tím, protože to má svá rizika. Kdyby znovu zavedli marku, tak marka vůči euru bude rychle posilovat, což bude škodit německému vývozu (Řecko by již nekupovalo německé ponorky) a navíc německé banky by dostávaly splátky dluhopisů PIIGS v méněcenných eurech.

Petr Holub | 10. 9. 2011 19:51 | reakce na Jan Altman - 1. 9. 2011 09:45

Jsem pouhý laik, ale tento váš nápad mi přijde geniální a podle mého názoru by se tak dala řešit i krize v eurozóně. Silné státy by mezi sebou vytvořili dohodu o další měně, která by měla k euru příslušný kurz. V těchto státech by potom existovaly dvojí ceny, v eurech a v té nové měně. Euro by po té mohlo devalvovat, čímž by se řešila dluhová otázka slabých zemí eurozóny a ty silné by to nebolelo, neboť by patrně využívaly spíše tu silnější měnu a euro jenom okrajově. Zavedla by se přísná pravidla o nezadlužování a pokud by kritéria splňovala nějaká další země, mohla by novou měnu také přijmout.

Jan Altman | 1. 9. 2011 09:45

Státní monopol na cokoli je škodlivý (resp. přímo zločinný). U peněz ("mízy ekonomiky") to platí dvojnásob.
Chybou není špatná funkce centrálních bank, ale sama jejich existence. Existence monopolu na emisi nekryté měny v kombinaci se systémem částečných rezerv provozovaným kartelem soukromých bank.

Řešením ovšem není nadirigování nějakého "zlatého standardu" shora, jakéhosi nového brettonwoodu (ten byl od počátku chybný a odsouzený ke kolapsu) zaštítěného například MMF (např. tak, že by v SDR do koše přibylo zlato a SDR se stalo globální rezervní měnou).

Nechť si centrální banky dále tisknou nekrytou měnu. Problém není v nekryté měně, ale v monopolu. Řešením je zrušení monopolních výsad. Zrušení zákona o legálním platidle, zrušení institutu věřitele poslední instance, umožnění vzniku alternativních měn, zrušení restrikcí na drahých kovech (např. DPH na stříbře, nutnost mít na zlaťácích nominální hodnotu, ...).

Vzniknou tak alternativy státním nekrytým měnám, bude moci dojít k postupnému přechodu k nim. Systém si najde rovnováhu. Na trhu pravděpodobně převáží několik málo globálních měn, za kterými budou finančně silné skupiny. Jako dnes máme Visa a EC/MC, měli bychm možná jednu globální zlatou měnu s bankami X, Y, Z v zádech a jednu globální stříbrnou měnu s bankami Q, R, S v zádech. Ale to je jen odhad, težko dopředu předjímat, jaké optimální řešení by si lidi/trh vybrali. Hlavní je dát jim svobodu začít řešení hledat. Nakonec mohou vzniknout i alternativní měny kryté něčím jiným, než kovy.Záleží pouze na tom, jaký systém si získá důvěru klientů, u jaké měny budou mít pocit nejlepšího uchování hodnoty.

Pokud nepodnikneme tuto řízenou deregulaci a demonopolizaci, časem vše proběhne živelně a spontánně. Nekryté papírové peníze dříve či později (od roku 2008 se zdá, že spíše dříve) skončí hyperinflačním kolapsem, nastane skoková ztráta důvěry v ně a ve státní dluhopisy (otázka je, co bude spouštěčem, ale dnes to může být téměř cokoli). Velice rychle pak nastane situace, kde gram zlata nepůjde koupit ani za kufr čerstvě natištěných milionových bankovek, blok činžáků v hlavním městě bude k mání za 3 unce zlata (jako onehdá v Německu) a obecně za jakékoli hodnotné zboží a služby (včetně zdravotnictví, atd...) bud nutné platit hotově kovem. Pro široké vrstvy obyvatel to bude katastrofa, ostatně jako vždy, když se řešení problémů stále odkládá, až se věc vyřeší sama, skokově a živelně.
Historicky zanedbatelná epizodka nekrytých peněz, tento 40ti letý odvážný experiment, se pravděpodobně chýlí ke konci. Komu v knihovně převládá Rothbard, Hayek a Mises, musí být v podstatě přesvědčen o nevyhnutelnosti tohoto vývoje.