Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Diskuze: Za krizi může...

Přihlášení do diskuze

Je VŽDY vinou investora, že se špatně rozhodl, když mu úroková míra a ceny ovlivněné státem ukazovaly jiné hodnoty než reálné tržní. Investor musí modelovat při svém rozhodování i velmi krajní až nepravděpodobné hodnoty. Musí najít bod zlomu, kde se jeho projekt mění na ztrátový a zvážit, zda tato situace může nastat. A zapamatujme si - černé labutě přilétají nečekaně.

Nahlásit

0
+
-

Zajímavý by třeba byl graf vývoje nominálního HDP očištěného o růst širší peněžní zásoby. To by eliminovalo námitky odpůrců zlata.

Jinak ano, vývoj takový obvykle bývá. V roce 1933 v USA stát zlato zabavoval (kradl). Nyní státy budou (či již tak činí) znárodňovat těžařské firmy, doktovat jim, kolik kovu smějí vyvézt a kolik odevzdat centrální bance (Čína, Venezuela). Nebo jako nyní v Polsku, uvrhnou na těžaře (KGHM) speciální daň (a okradou tak akcináře). Jestli i tentokrát budou zabavovat zlato vlastněné fyzickými osobami, to těžko říct. Ale papírové formy zlata (futures, ETF, ...) jsou v ohrožení, jak již ostatně napovídá vývoj okolo MF Global. Ono stačí už to, že když zlato vlastníte přes fond, tak musíte platit daň z výnosu - a při vysoké inflaci ten nominální výnos bude enormní a stát rád ještě rád zavede pro "spekulanty&quo t;nějakou daň speciální.

Zakazovat zlato jako palatidlo není třeba, to už je zakázané. Spíš bych se nedivil, kdyby vznikla snaha "harmonizovat&q uot;DPH na drahých kovech. Na zlatě DPH není vůbec (a může být snaha ji zavést), na stříbře je zcela chaoticky :-) neharmonizovaná, viz německých 7% vs nádherných českých 20%. Takže jednou ze zbraní státu může být, že se na Au/Ag/Pt/Pd hezky DPH (či nově nějaká celounijní spotřebka) zharmonizuje na 25% a většina lidí si pak nákup rozmyslí, protože na eshopech uvidí tak brutální spread mezi prodejní a výkupní cenou (třeba 35%), že je to odradí.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

No to právě záleží na tom, jaký scénář se uskuteční.
Pokud dojde k "záchraně" všech a všeho (včetně PIGS, FR bank, ...) pomocí monetizace v ECB a pomocí eurobondů, tak jednak bude inflace (čili nedržet instrumenty inflaci špatně odolávající) a jednak nahoru vyletí to, co bylo nyní logicky rizikové a levné (dluhopisy PIGS a akcie bank).

Tedy pokud věříte, že se eurozóna nerozpadne, nebudou kolabovat banky, atd... protože ECB nakonec nastoupí a bude neomezeně nakupovat dluhopisy, tak superlevné dluhopisy PIGS a akcie francouzských a italskýh bank porostou extrémně.

Pokud naopak dojde k řetězovým bankrotům států a systémově důležitých bank či dokonce zániku EURa, je investiční doporučení zcela opačné. Akcie bank ne, dluhopisy ne. Možná některé akcie, pokud kolaps nebude zcela fatální. Drahé kovy. A možná akcie něčeho mimo EU, co má šanci odolat smršti - nějaké akcie z Norska, Austrálie, BRIC.. navíc z oborů nezávislých na exportech do EU.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

článek i koment p. Altmane se mi líbil.
ad růst HDP - stačí vývoj HDP nakreslit v uncích zlata (dle dané ceny zlata v tom kterém roce) a křivka má jasnou sestupnou tendenci. CPI je vylhaný tak aby konstantně ukazoval pod líbivá 3% (kreativně se mění spotřební koš).
ad drahé kovy - když se podíváte do historie, státy či impéria, které začaly upadat, vždy se snažily zachránit tištěním peněz (ředěním mincí). QE není nic jiného. a následný vývoj byl vždy stejný - růst cen, snaha zákonem tento růst omezit, lidé přestali být ochotni prodávat za zákonné ceny se ztrátou, což vyvolalo ještě větší úpadek, útěk ke zlatu, snaha zakázat používat zlato jako platidlo, revoluční změna a dlouhodobá ekonomická stagnace

Nahlásit

0
+
-

Dobrá,
krize tu je a je jedno jak se nazve a jestli je samostatná, nebo navazuje na tu předešlou (2008-2010).

Otázkou je, co s penězi. Zná někdo odpověď?

V minulé krizi platilo "cash is the king", co teď? Co když peníze ztratí hodnotu?

Nahlásit

0
+
-

Hezký článek. S takovým rakouským nádechem :-)
Že je systém částečných rezerv v čele s centrální bankou principiálně vadný, že inflační růst peněžní zásoby působí bubliny, cykly, chybné investice, plýtvání, bylo jasné dlouho dopředu. Od sedmdesátých let Západ žije v předstíraném růstu. Virtuálního růstu je dosahováno dvěma způsoby:

1) Růst HDP se zjednodušeně počítá tak, že se HDP aktuálního období očistí o inflaci, odečte se HDP minulého období a vidíme přírůstek. Jenže to očištění o inflaci je problém, neb je otázkou, jakou inflaci odečíst. Nějakou oficiální, podle právě (účelově) změněné metodiky (do které třeba nezapočteme potraviny a energie)? V USA je rozdíl mezi oficiální inflací a různými neoficiálně stanovovanými mnoho procentních bodů a pokud bychom očišťovali o tu neoficiální (či o počítanou dle starších oficiálních metodik), růstu se nedohledáme mnoho let zpět.

2) Růst byl dosahován za cenu růstu dluhu. Pokud mi ale HDP roste pomaleji, než zadlužení, co to je za růst? Je to asi jako říkat že mi vzrostl osobní blahobyt, protože jsem si LCD TV a dovolenou koupil na spotřební úvěr. Státy však své dluhy po desítky let byly schopné odrolovávat, ale to období končí a přichází megazúčtování.

Ať se na to člověk dívá optikou jakékoli aspoň trochu příčetné ekonomické školy, víceméně panuje shoda, že takto to dál nejde (podpořit ekonomiku dalším zadlužením a dalším snížením úrokových měr - do minusu).

Co je pro mne tedy důležitější, než příčiny (jako rakušan dávno nemám pochyb) je, co bude dál, jaké jsou možnosti dalšího vývoje. A jak se na ně osobně připravit.
A zajímají mne jen možnosti reálné, ne hypotetické (hypoteticky může i Řecko dluhy splatit - pod nějakým osvíceným diktátorem zprivatizovat státní majetek, rozehnat státní zaměstnance, privatizovat a demonopolizovat služby nyní poskytované státem včetně škol/soudů/nemocnic/hasičů/... ,přejít na přebytkový rozpočet i při snížení daňových sazeb podporujících ekonomiku).
Například co zbývá Evropě, jaké jsou možné scénáře, jejich pravděpodobnost a jejich dopad ve středním období?

Varianty rozpadu/transformace eurozóny:

A) Vystoupení PIGS z EZ: nemá smysl bez současného defaultu. Riziko laviny defaultů, nutnost masivně rekapitalizovat banky, ztráta důvěry investorů ve státy "další na řadě"

B) Vystoupení "severu" z EZ: Jak se pak investoři budou dívat na zbytkový jih? Výhodné jen pro sever (dluhy mohou ponchat ve zbytkovém jižním euru)

C) Zavedení severního a jižního eura s tím, že jižní bude právním nástupcem (nově vznikne to severní), v jižním tedy zůstanou dluhy, které se rozpustí devalvací a inflací jižního eura (variace na B). Obě měny by při tom i mohly paralelně obíhat ve všech zemích EU, byly by víceméně rovnoprávné, kurz by byl plovoucí, obchody by přijímaly oboje, firmy a možná i lidi by mohli mít duální účty a účetnictví. Takový "fiat bimetalismus". Platy v zemích na rozhraní (Francie) by třeba mohly být v obou měnách, např. zákl. plat 1000severních + plovoucí prémiová složka v jižních. Skladbu by si firmy mohly nastavit např. dle toho, jestli mají více obchodních partnerů na jihu či na severu. Chaos? Nic ve srovnání s tím, co hrozí při současném (ne)řešení. Obecně by se v severních více spořilo (i na jihu), jižní by více obíhaly.

Varianty "záchrany" EZ:

D) Eurobond. Otázka je, jak by se do něj investoři hrnuli (aby je nakonec nekupovala jen ECB). Otázka je, kdo a jak by ručil. Otázka je, jak dlouho bude trvat to legislativně připravit a zda EZ má tolik času.

E) Masivní intervence/monetizace ECB. Rizika? Úplný odchod soukromých investorů, ECB se může stát výhradním kupcem všech bondů PIGS, Francie, Belgie, Slovinska, Rakouska, ... Intervence zvýší inflační očekávání a tím vzroste i požadovaný úrok. Ten bude pro státy neakceptovatelný a tak kupovat bude jen ECB (zejména pokud stanoví strop výnosů z dluhopisů a nad něj bude kupovat vše).

F) Okamžitá a úpná federalizace. Všechny daně do Bruselu, jejich další přerozdělování/distribuce řízená Bruselem. Podle mne však nereálné v potřebném čase, navíc samozřejmě nefunkční, demotivující pro jih, budící odpor severu.

Možná jsou i další varianty. Kdybych měl dost času, asi bych si odhadl pravděpodobnosti, realističnost rychlého zavedení, přínosy (kolik času dané opatření koupí - žádné z nich reálné problémy neřeší), negativa+rizika. A pro každou variantu pak sestavit například vhodnou defenzivní investiční strategii. Ale to už bych si měl založit investiční fond, aby se taková časová investice vyplatila :-)Takže reálně asi zůstane u investování dle intuice, což bohužel není ideální.

PS: Pak jsou zde ještě varianty spontánní-neřízené. Tedy že realita se bude vyvíjet zcela bez ohledu na přijímaná opatření. Když se člověk probere internetem či projde po kterémkoli německém měste, vidí jak němci v měnových otázkách poměrně masově hlasují nohama - mám na mysli fakt, že prodejci investičního zlata a stříbra jsou četnější, než prodejci rohlíků či ponožek. A evidentně se uživí. Ostatně i rekordní obraty světových mincoven (USMint, PerthMint, MunzeOstereich, ...) svědčí o jistém trendu v preferencích lidí. Kam toto může vést, v jakém časovém horizontu a jakým protitlakem zareagují vlády (a banky), to by asi byl námět na článek, ne-li na knihu. Třeba s názvem "Plíživá monetární (kontra)revoluce".

Nahlásit

0
+
-