Michal Kašpárek

Vrtá vám nad daňovým přiznáním hlavou, kam se všechny ty peníze poděly, že jste je neuspořili nebo si jich aspoň pořádně neužili? Potřebujete indickou terapii.

Boj ministrů TOP 09 proti lidem, kteří využívají veřejné sociální služby – nejen proti těm, kteří je zneužívají – připomíná perverzní rituál. Kéž by pro státní zakázky platilo to, co pro dávky.

Daniel Kahneman se dělí o vše podstatné, co zjistil při padesátiletém zkoumání chybující lidské mysli. I té vaší.

Měl pomáhat těm, kteří si neumí pomoci sami. Místo toho Evropský sociální fond funguje jako Robin Hood naruby.

Chcete někomu něco prodat? Nebo ze sebe udělat lepšího člověka? K tak rozdílným cílům vede cesta ze stejného místa: musíte pochopit, jak si lidský mozek utváří návyky.

Peněženka, do které nevidí finančák ani exekutoři. Měna, kterou si můžete sami legálně vytisknout doma. Platební systém překonávající hranice, embarga a zákazy. Ale taky kurz létající o desítky procent měsíčně či novodobí loupežníci. To všechno je bitcoin.

Brazilská průmyslová společnost Semco se zbavila manuálů a předpisů, sekretářek a archivů, prohlídek na vrátnici a dalších věcí, „bez kterých to nejde“. A jde to. Už skoro třicet let.

V řadě zemí i během vleklé krize přibývá šťastných lidí. Český případ to nebude. Vládní reformy a pseudoreformy budou mít pochybný vliv na ekonomiku – zato poměrně jasný dopad na víru občanů v to, zda stát pracuje pro jejich prospěch.

Vytrvalostní sporty kromě svalů šlechtí i mozek, píše psychiatr John J. Ratey. Běh nebo tenis vám pomůžou učit se nové věci i překonávat stres.

Milion za mizernou diplomku? Rozdává se právě teď v celém Česku, z veřejných rozpočtů a evropských fondů. Přisedněte k hracímu stolu, šestky na téhle kostce padají všem.

Lidské vědění získalo podobu sítě, kterou už není možné nacpat zpátky do hlavy sebechytřejšího člověka, vysvětluje David Weinberger v nové knize.

Česko s minimálními emisemi v roce 2050? Ambiciózní. Česko s fungující hromadnou dopravou, městskými cyklopruhy a státními úřady vytopenými „na svetr“? Přínosnější – a uskutečnitelné o 35 let dřív.

Poslední prezidentova kniha může být mučivý zážitek i pro čtenáře, který by s ním mnohdy rád souhlasil. Způsobují to argumentační fauly, otřesný sloh a autorova neschopnost vysvětlit rozpor mezi svými postoji a činy.

Kupon jsme letos lepili na přední sklo už po osmnácté. Možná nadešel čas promyslet celý systém úplně znova.

Tragédie není, že se dnes kdekdo snaží regulovat internet a omezovat funkčnost počítačů – ale že se do toho pouští zrovna ti, kteří technologiím rozumějí nejmíň.

Tušíte, jak se lidé budou bavit za dvacet let? Pokud ano, čekají na vás peníze a kancelář.

Dva američtí experti na teorii her vysvětlují, co je špatné se současným chápáním duševního vlastnictví. Kde jiní argumentují pomocí klišé, Boldrin a Levine šermují statistikami.

Autor žalozpěvu o maďarském úpadku by měl být za byrokracii a vysoké daně rád. Nebýt jich, neměl by se na co vymlouvat – a na svém vybájeném byznysu by pravděpodobně prodělal byt i kalhoty.

Jak moderní podnikatelé budují ohromně úspěšné podniky? Pomocí neustálých experimentů a malých sázek, vypozoroval Eric Ries.

Už víc než milion Američanů na webu Kickstarter investuje peníze do zajímavých nápadů, které by jinak měly problém. Dočká se Česko podobné služby?

Pokud se vám špatně čtou knihy N. N. Taleba, paradoxy spojené s (ne)chápáním pravděpodobnosti vysvětluje Leonard Mlodinow o dost srozumitelněji. Avšak se stejnou pointou: dávejte si pozor na vlastní hlavu. Není tak chytrá, jak si myslíte.