Zvedněte zadky, zlaté časy home office končí. Socialistická novela neprošla

Home office se za covidové kalvárie stal vynuceným způsobem práce. Po ní pro leckoho zůstal vítaným benefitem.

V příštích dnech právo na práci na dálku začlení Sněmovna do zákoníku práce. Bude nevymahatelné. Některé skupiny zaměstnanců k němu nicméně budou mít cestu snazší – těhotné ženy a ti, kteří pečují o dítě mladší devíti let nebo invalidu.

Není to málo v dnešní progresivistické době?

Home office by měl být podmíněn dohodou obou stran a výsledná podoba paragrafů se tomu blíží.

Odmítneš? Musíš vysvětlit

Původní návrh Ministerstva práce dával zaměstnavateli právo odmítnout požadavek zmíněných skupin pracovníků pouze tehdy, pokud proti home office budou stát vážné provozní důvody, anebo mu bude bránit povaha práce. To je třeba případ prodavaček, vrátných nebo dělníků pracujících na lince.

Nakonec bude zaměstnavatel pouze vázán povinností, aby těmto zaměstnancům důvody případného odmítnutí písemně vysvětlil. Ostatním nemusí vysvětlovat nic.

Rozumné rozhodnutí, protože oddělit „vážné a nevážné“ provozní důvody nemusí být vždy snadné a také proto, že zaměstnavatel může mít pro odmítnutí jiné vážné důvody. Třeba ty, které souvisejí s pracovními návyky zaměstnance.

Home office by každopádně měl být podmíněn dohodou obou stran a výsledná podoba paragrafů se tomu blíží.

Na dohodě byla ponechána také případná úhrada nákladů zaměstnanci spojená s jeho prací na dálku. V původním návrhu ministerstva měl zaměstnavatel povinnost hradit takovému pracovníkovi náklady na elektřinu, dodávky tepla i vody, odvádění odpadních vody, odvoz odpadu… prostě na kdeco.

Mnozí zaměstnanci na home office přitom na takový sociální výdobytek ani nepomýšleli, protože práce z domova pro ně byla benefitem. Uspořili náklady a čas na dopravu do práce.

Do návrhu se nedostal nejbizarnější nápad. Vycházel z obav, že člověk na home office bude trpět pocitem izolace.

Absurditám se meze nekladou

Z návrhu naštěstí vypadl i absurdní odstavec, který zaměstnavateli ukládal starat se o bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnance na jeho „vzdáleném pracovišti“.  Z toho vyplýval úkol kontrolovat požární ochranu i bezpečnost elektroinstalace – v bytě či domě zaměstnance, případně v jeho chalupě kdesi v „horoucích peklech“, třeba na Vysočině nebo na svazích Orlických hor.

A do třetice – do návrhu zákona se nedostal ani ten nejbizarnější nápad na ochranu zaměstnance pracujícího na dálku. Vycházel z obav, že takový zaměstnanec bude trpět pocitem izolace.

„Pokrokáři“ proto chtěli zaměstnavateli nařídit, aby přijal opatření, která izolaci zabrání. Zaměstnavatel měl být povinen vytvořit „osamělému“ zaměstnanci takové podmínky, aby se mohl se svými spolupracovníky pravidelně setkávat na pracovišti a nestrádal nedostatkem kontaktů.

Výsledkem by byla situace, kdy má zaměstnanec nárok na práci z domova a zaměstnavatel se musí postarat o to, aby nebyl odstřižen od pracovního kolektivu.

Také vám to připadá šílené?

Začlenění home office do zákoníku práce je výjimečným případem, kdy se vláda při přebírání volně formulovaných evropských směrnic krotila.

Kdyby vláda přestala překážet…

Novela zákoníku práce s pravidly pro home office, která vychází z unijní směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách, je teď ve Sněmovně. Její přijetí je jen otázkou času, čeká ji závěrečné hlasování. Pravda, Senát ji poslancům vrátil s připomínkami, ty jsou ale jen technické povahy.

„Osekané“ podoby novely není co litovat. Původně zvažovaná „socialistická“ verze by administrativními náklady od poskytování home office zaměstnavatele jen odrazovala.

Ti, kteří by na práci na dálku ze zákona právo neměli, by nejspíš se svým požadavkem ostrouhali. A ti, kterým by zákon nárok na ni přiznal, by zase měli horší vyhlídky na to, že budou do zaměstnání přijati – pro zaměstnavatele by byli předem spojeni s administrativou a dalšími náklady.

Za pozornost každopádně stojí fakt, že začlenění home office do zákoníku práce je výjimečným případem, kdy se vláda a zákonodárci při přebírání volně formulovaných evropských směrnic krotili. Tentokrát nebyli papežštější než papež a směrnici přijali bez hromady vlastních přílepků, nerozšiřovali ji o spoustu nesmyslů, aby potom jejich kritiku odbývali tvrzením – to ne „my“, to vymysleli „oni“ v Bruselu.

Přes jeho určitou byrokratizaci v zákoníku práce, home office zůstane tam, kde má být – bude určen dohodou mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, pro kterou vláda poskytla dostatečně široký prostor.

To je blízké situaci, kterou jednoduše a výstižně formuloval bývalý ministr financí Ivan Pilný, když v ČT24 odpovídal na otázku, jak by mohla vláda pomoci ekonomice: „Myslím, že ekonomice by velmi prospělo, kdyby jí vláda přestala překážet.“

Tahle slova by se dala tesat do kamene.

Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:

• Ustojí vláda tlak lobby? Začíná lítý boj o penězovody, počítá se každá kačka
• Vyberete si fitko, nebo vyšší mzdu? Zlatý věk firemních benefitů končí
• Přiškrtíme byznys v sutanách? Zoufalý nápad, který nedává smysl
• Rozhazování nekončí, s programem Oprav dům po babičce to vláda přehnala
• Karty jsou rozdány. Bankovky tuhle bitvu nakonec nevyhnutelně prohrajou