Investice do pohledávek budou ještě velký byznys

„Zatím nás kontaktují firmy, které si v minulosti nevytvořily dostatečný finanční polštář. Tak za rok začnou smutnější případy,“ odhaduje Petr Šimíček, zakládající partner fondu Valori. Banky a jiní věřitelé začnou ve velkém prodávat problémová portfolia, protože řada firem nebude schopna plnit své závazky nebo splácet pohledávky.

Společnost, která oslovuje investory sloganem „Vydělávejte navzdory ekonomické situaci“, v tom vidí dobrou příležitost pro zhodnocení prostředků vložených do firem v problémech. Věří, že tyto investice budou v tomto čase překonávat tradiční investiční strategie.

Fond oslovuje pouze kvalifikované investory, tedy ty, kteří investují od milionu korun výš. „Bohatí individuálové, podnikatelé, lidé s majetkem 50 milionů korun plus, kteří chtějí diverzifikovat své investice,“ přidává stručný profil typického investora Šimíček. A právě takoví v investici do pohledávek vidí velkou příležitost. Investovat ale samozřejmě mohou i menší investoři.

Dva těžké roky před námi

„Pohledávkový cyklus je oproti tomu hospodářskému vždy opožděný. To zpoždění se odehrává v řádu let. Naposledy jsme to mohli vidět po recesi v roce 2009, kdy banky začaly s masivními odprodeji nesplácených úvěrů až v následujících letech,“ tvrdí Šimíček z Valori. Proto je tento cyklus do jisté míry předvídatelný.

„Pokud věříme v teorii hospodářského cyklu, tak to vypadá, že v následujících dvou letech to s ekonomikou nebude úplně dobré. Západní svět, pokud jde o ekonomiku, je na sestupné trajektorii. Právě v tuto chvíli se investoři hrnou do různých anticyklických aktiv, jako je třeba zlato, dividendové akcie, státní pokladniční poukázky, nebo do toho, co nabízíme my,“ míní jeden ze čtyř zakladatelů Valori.

Dodává, že i když se portfolio fondu profiluje jako anticyklické, jeho důležitější charakteristikou je velmi malá korelace s trhy. Jinými slovy si pohledávkový byznys žije vlastním životem a daří se mu jak dnes, tak i v časech hospodářského růstu.

Investoři se hrnou do rizika

„Cílíme na dva typy investorů,“ říká Šimíček. „První, kteří jsou konzervativnější, upisují seniorní akcie, které nesou fixní čistý výnos 10 procent a nabízejí se v korunách a eurech. Druzí jsou naladěni na vyšší míru rizika a upisují juniorní akcie, kde cílíme na výnos víc než 15 procent,“ dodává. První výnos uvidí investoři po třech letech, dividendy pak každý půlrok.

O ty juniorní je podle Šimíčka mnohem větší zájem. Nemají žádná omezení v tom, kolik mohou vynést – ale ani ztratit. Často je nakupují velcí investoři. „Zatímco průměrná investice do seniorních akcií je milion korun, průměrná investice do té juniorní je nyní 20 milionů,“ potvrzuje Šimíček. I do juniorních je možné investovat v korunách a eurech.

Do budoucna by podle Šimíčka fond chtěl zvýšit zájem i o seniorní akcie. „Podle našich pravidel seniorní část nesmí být větší než 60 procent. K tomu máme ale zatím skutečně daleko,“ tvrdí. Připomíná, že první kolu úpisu končí letos 30. června. Pokud jde o poplatky, ten vstupní činí 0 až 3 procenta, správa fondu další dvě procenta ročně plus se účtuje poplatek 0,1 procenta za výstup z fondu.

Rizika spojená s investicí do relativně nového fondu na trhu jsou vyvážena poměrně přísnými parametry jištění. Fond funguje v modelu SICAV (specifická akciová společnost, která přibližuje kolektivní investování zahraničním standardům), jako investiční fond kvalifikovaných investorů je regulovaný a dozorovaný ČNB a má za sebou investiční společnost Delta.

„Máme povinnost mít depozitáře, administrátora, každoroční auditované finanční výkazy. Každou investici máme povinnost nechat posoudit externí valuací. Jsme tedy pod přísným dozorem a to vše snižuje riziko. Peníze investorů fyzicky ani nemáme, jsou u depozitáře,“ vysvětluje Šimíček.

Stabilizujeme, pak exitujeme

Fond investuje celkem do tří typů situací. Do firem, které mají pohledávky před splatností, do podniků s pohledávkami po splatnosti a pak do těch ve specifických situacích, kterým většinou pomáhají ukončit činnost. Zástupci fondu tak mají poměrně pestrou práci – řeší vše od krátkodobého financování firem přes přeměňování firemních dluhů do obchodních podílů až po právní náležitosti související s insolvencemi.

„Investujeme do toho, čemu věříme nejvíc. Některé situace odmítáme, nikam se nehrneme po hlavě. Když nám vyjde zhodnocení investice na 13 procent, raději dáme přednost té za 17 procent. Ještě před třemi lety se ale o těch 13 procent popralo pět investorů,“ připomíná Šimíček fakt, že firem v problémech přibývá.

„Nehrajeme si ovšem na to, že máme manažery na všechny typy byznysu a že firmu intenzivně rozvíjíme. Naším cílem je firmu stabilizovat, připravit ji na to, aby byla co nejlépe prodejná, a pak z ní exitujeme,“ upřesňuje spolumajitel fondu Valori. Dodává, že firma musí mít v pořádku především účetnictví a daně a připravit celý balíček takzvané due diligence s ekonomickými informacemi pro investory.

Problém je podle Šimíčka v tom, že velká část i středně velkých firem na takové věci není vůbec připravená. „Celá řada investorů se bojí, co všechno musí odstranit a naladit podle pravidel. To je ale přece naše práce. Máme seznam několika desítek bodů, které zvyšují hodnotu firmy a tím ji dělají lépe prodejnou. To všechno se snažíme naladit,“ upřesňuje.

Mozek chce rozvíjet, ne ukončovat

Nejméně příjemné jsou podle spolumajitele Valori situace, kdy se špatná kondice firem dlouhodobě neřeší. „Málokterý vlastník je se špatnou situací ve firmě smířený. Snaží se marginalizovat problémy, chová se vyhýbavě, neozývá se věřitelům, skrývá se, jede na dovolenou… To vše se děje,“ popisuje Šimíček. Kooperace s vlastníkem je přitom podle něj nutná. Podstata lidského mozku je založená na tom, že chce něco rozvíjet. Málokdo chce něco ukončovat.

„Pokud už vlastník nemá schopnost podnik dál rozvíjet nebo je jeho firma ztracená, pak se dostáváme k případu nejčastěji skrze nákup pohledávky. Stává se tak, že musíme majitele z procesu, odstavit, výrazně omezit jeho rozhodovací pravomoci,“ konstatuje. „Vlastník bývá nositelem důvěry, know-how, kontaktů na odběratele a podobně, a tak to nikdy není jednoduché řešení.“

Šimíček přiznává, že se stává, že fond někdy dost dobře neodhadne investiční potenciál firmy. „Že zainvestujete do firmy, která není zachranitelná, se bohužel stane. Pak záleží na tom, jestli je investice například jištěna nemovitostí, ale třeba i patentem nebo výrobními stroji.“

Všechno má svoji cenu

Pro výnosy z investic do problémových aktiv (distressed assets) je podle Šimíčka velmi důležitá regionální diverzifikace. Proto Valori Fund působí v 17 zemích střední a jihovýchodní Evropy, od Pobaltí přes Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Chorvatsko, Srbsko až po Řecko a Kypr – zvlášť poslední dvě země jsou podle Šimíčka velmi zajímavé.

„Neinvestujeme 100 procent peněz jen do jedné země. S tím souvisí i měnová diverzifikace. Kromě toho, pro fond s naší investiční strategií je Česko příliš malý trh a není zde dostatek vhodných příležitostí.“

Ty pravé „poklady“ se podle Šimíčka ukrývají v místech, kde je často není vidět. Nemovitost se dá zhodnotit třeba i tím, že se odstraní překážky, které jí snižují hodnotu. Je třeba možné vytvořit příjezdovou cestu a nemovitost zbavit věcného břemene. Nebo pokud deset procent majetku patří někomu jinému – proč se s ním nesejít, nepokusit se to od něj odkoupit a prodat pak vše jako celek? Nebo je třeba vědět, co v lidé v daném regionu chtějí.

„Příkladem může být to, že někde je lepší zchátralou nemovitost rekonstruovat a poté prodat, jinde je naopak lepší prodat nemovitost v původním stavu, ať se renovace přizpůsobí jejímu novému majiteli. Všechno má svoji cenu a méně módní věci mají často větší potenciál. Musíte tam ale být, musíte to vidět a mluvit s lidmi. Z Prahy od počítače hodnotu nemovitosti nezvýšíte.“

Kdo je Petr Šimíček

Foto: Petr Šimíček

Má 12letou praxi jak z oblasti private equity, tak investic do problematických pohledávek, nemovitostí a firem. Pracoval ve finančních skupinách J&T, KKCG, APS a dalších jako investiční manažer. Byl členem představenstva APS Credit Fund SICAV nebo Volksbank Leasing. Vedl nejméně 10 velkých transakcí s kombinovanou kupní cenou nad 200 milionů eur. Je držitelem prestižních oborových titulů CFA (Chartered Financial Analyst) a CAIA (Chartered Alternative Investment Analyst). Vystudoval VŠE v Praze.

Dodává, že i když se portfolio fondu profiluje jako anticyklické, jeho důležitější charakteristikou je velmi malá korelace s trhy. Jinými slovy si pohledávkový byznys žije vlastním životem a daří se mu jak dnes, tak i v časech hospodářského růstu.

Investoři se hrnou do rizika

„Cílíme na dva typy investorů,“ říká Šimíček. „První, kteří jsou konzervativnější, upisují seniorní akcie, které nesou fixní čistý výnos 10 procent a nabízejí se v korunách a eurech. Druzí jsou naladěni na vyšší míru rizika a upisují juniorní akcie, kde cílíme na výnos víc než 15 procent,“ dodává. První výnos uvidí investoři po třech letech, dividendy pak každý půlrok.

O ty juniorní je podle Šimíčka mnohem větší zájem. Nemají žádná omezení v tom, kolik mohou vynést – ale ani ztratit. Často je nakupují velcí investoři. „Zatímco průměrná investice do seniorních akcií je milion korun, průměrná investice do té juniorní je nyní 20 milionů,“ potvrzuje Šimíček. I do juniorních je možné investovat v korunách a eurech.

Do budoucna by podle Šimíčka fond chtěl zvýšit zájem i o seniorní akcie. „Podle našich pravidel seniorní část nesmí být větší než 60 procent. K tomu máme ale zatím skutečně daleko,“ tvrdí. Připomíná, že první kolu úpisu končí letos 30. června. Pokud jde o poplatky, ten vstupní činí 0 až 3 procenta, správa fondu další dvě procenta ročně plus se účtuje poplatek 0,1 procenta za výstup z fondu.

Rizika spojená s investicí do relativně nového fondu na trhu jsou vyvážena poměrně přísnými parametry jištění. Fond funguje v modelu SICAV (specifická akciová společnost, která přibližuje kolektivní investování zahraničním standardům), jako investiční fond kvalifikovaných investorů je regulovaný a dozorovaný ČNB a má za sebou investiční společnost Delta.

„Máme povinnost mít depozitáře, administrátora, každoroční auditované finanční výkazy. Každou investici máme povinnost nechat posoudit externí valuací. Jsme tedy pod přísným dozorem a to vše snižuje riziko. Peníze investorů fyzicky ani nemáme, jsou u depozitáře,“ vysvětluje Šimíček.

Stabilizujeme, pak exitujeme

Fond investuje celkem do tří typů situací. Do firem, které mají pohledávky před splatností, do podniků s pohledávkami po splatnosti a pak do těch ve specifických situacích, kterým většinou pomáhají ukončit činnost. Zástupci fondu tak mají poměrně pestrou práci – řeší vše od krátkodobého financování firem přes přeměňování firemních dluhů do obchodních podílů až po právní náležitosti související s insolvencemi.

„Investujeme do toho, čemu věříme nejvíc. Některé situace odmítáme, nikam se nehrneme po hlavě. Když nám vyjde zhodnocení investice na 13 procent, raději dáme přednost té za 17 procent. Ještě před třemi lety se ale o těch 13 procent popralo pět investorů,“ připomíná Šimíček fakt, že firem v problémech přibývá.

„Nehrajeme si ovšem na to, že máme manažery na všechny typy byznysu a že firmu intenzivně rozvíjíme. Naším cílem je firmu stabilizovat, připravit ji na to, aby byla co nejlépe prodejná, a pak z ní exitujeme,“ upřesňuje spolumajitel fondu Valori. Dodává, že firma musí mít v pořádku především účetnictví a daně a připravit celý balíček takzvané due diligence s ekonomickými informacemi pro investory.

Problém je podle Šimíčka v tom, že velká část i středně velkých firem na takové věci není vůbec připravená. „Celá řada investorů se bojí, co všechno musí odstranit a naladit podle pravidel. To je ale přece naše práce. Máme seznam několika desítek bodů, které zvyšují hodnotu firmy a tím ji dělají lépe prodejnou. To všechno se snažíme naladit,“ upřesňuje.

Mozek chce rozvíjet, ne ukončovat

Nejméně příjemné jsou podle spolumajitele Valori situace, kdy se špatná kondice firem dlouhodobě neřeší. „Málokterý vlastník je se špatnou situací ve firmě smířený. Snaží se marginalizovat problémy, chová se vyhýbavě, neozývá se věřitelům, skrývá se, jede na dovolenou… To vše se děje,“ popisuje Šimíček. Kooperace s vlastníkem je přitom podle něj nutná. Podstata lidského mozku je založená na tom, že chce něco rozvíjet. Málokdo chce něco ukončovat.

„Pokud už vlastník nemá schopnost podnik dál rozvíjet nebo je jeho firma ztracená, pak se dostáváme k případu nejčastěji skrze nákup pohledávky. Stává se tak, že musíme majitele z procesu, odstavit, výrazně omezit jeho rozhodovací pravomoci,“ konstatuje. „Vlastník bývá nositelem důvěry, know-how, kontaktů na odběratele a podobně, a tak to nikdy není jednoduché řešení.“

Šimíček přiznává, že se stává, že fond někdy dost dobře neodhadne investiční potenciál firmy. „Že zainvestujete do firmy, která není zachranitelná, se bohužel stane. Pak záleží na tom, jestli je investice například jištěna nemovitostí, ale třeba i patentem nebo výrobními stroji.“

Všechno má svoji cenu

Pro výnosy z investic do problémových aktiv (distressed assets) je podle Šimíčka velmi důležitá regionální diverzifikace. Proto Valori Fund působí v 17 zemích střední a jihovýchodní Evropy, od Pobaltí přes Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Chorvatsko, Srbsko až po Řecko a Kypr – zvlášť poslední dvě země jsou podle Šimíčka velmi zajímavé.

„Neinvestujeme 100 procent peněz jen do jedné země. S tím souvisí i měnová diverzifikace. Kromě toho, pro fond s naší investiční strategií je Česko příliš malý trh a není zde dostatek vhodných příležitostí.“

Ty pravé „poklady“ se podle Šimíčka ukrývají v místech, kde je často není vidět. Nemovitost se dá zhodnotit třeba i tím, že se odstraní překážky, které jí snižují hodnotu. Je třeba možné vytvořit příjezdovou cestu a nemovitost zbavit věcného břemene. Nebo pokud deset procent majetku patří někomu jinému – proč se s ním nesejít, nepokusit se to od něj odkoupit a prodat pak vše jako celek? Nebo je třeba vědět, co v lidé v daném regionu chtějí.

„Příkladem může být to, že někde je lepší zchátralou nemovitost rekonstruovat a poté prodat, jinde je naopak lepší prodat nemovitost v původním stavu, ať se renovace přizpůsobí jejímu novému majiteli. Všechno má svoji cenu a méně módní věci mají často větší potenciál. Musíte tam ale být, musíte to vidět a mluvit s lidmi. Z Prahy od počítače hodnotu nemovitosti nezvýšíte.“