Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

V jako Vendeta je i po letech komiksem pro lidi, co nevypínají zprávy

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
9. 9. 2011

Když máte pocit, že politický vývoj směřuje ke katastrofě, můžete udělat dvě srovnatelně marné věci. Někde to vystřílet, nebo vytvořit umělecké dílo.

V jako Vendeta je i po letech komiksem pro lidi, co nevypínají zprávy

Na začátku osmdesátých let se libretistovi komiksů Alanu Moorovi tuze nelíbila atmosféra v thatcherovské Británii: „Bulvár se rozepisuje o možnosti vytvořit koncentráky pro lidi s AIDS. Nové protidemonstrační jednotky mají tmavá hledí přileb, jejich koně taky tak, jejich auta mají nahoře otočné videokamery. Vláda vyjádřila touhu vymýtit homosexualitu, dokonce i jako abstraktní pojem, a člověk může jen hádat, proti které menšině se začnou vytvářet zákony příště. (...) Vládne tu zima a zlé úmysly a mně se to tu už nelíbí.“ Zemi neopustil, namísto toho jí dal jeden z nejznámějších obrazových románů: V jako Vendeta. Třísetstránkové přemítání o důležitosti i ceně osobních svobod, o konfliktu mezi fašismem a anarchií je vhodné prolistovat právě teď, když se tolik mluví o Mašínech, o 11. září 2001 a o A. B. Breivikovi, když arabský svět bublá vzpourou proti establishmentu a politická a ekonomická elita toho západního se třese před hackery ze skupiny Anonymous, bránícími svoje tváře maskami Guye Fawkese.

(Komiks si prosím nepleťte se stejnojmenným filmem z roku 2005, od kterého se libretista Moore distancoval a který popisuje útrapy krásné Natalie Portmanové v jakýchsi kvazibushovské Británii.)

Lidstvo je firma stará 10 000 let. A nikdo se v ní nesnaží povýšit

Právě škraboška připomínající kníratou tvář katolického rebela, který se v listopadu 1605 pokusil vyhodit do povětří anglický parlament, maskuje i hlavní postavu knihy, anarchistického teroristu „V“. Alan Moore děj v osmdesátých letech zasadil do tehdy ještě budoucích let devadesátých, kdy v Británii, ekonomicky i morálně zdevastované světovou jadernou válkou, vládne fašistický diktátor. „Každý každého tu šidí, ale nejsou tady negři ani teplouši a židi,“ můžete si pro lepší vcítění se do atmosféry zabroukat a zabrnkat podle přiložených not a pak sledovat V-ovo tažení za pomstou. Maskovaný fantom vraždí vědce, kteří na něm dělali pokusy v „přemísťovacím táboře“, vyhazuje do povětří vládní budovy, paralyzuje činnost dohlížecích institucí Oka a Ucha. Snaží se – nepříliš úspěšně, ale konec je otevřený – Brity probudit k revoluci proti Vůdci a jeho juntě.

Mudruje při tom o ceně svobody a právě to z Vendety dělá nadčasově platný román. Působivá je metafora označující lidstvo za 10 000 let starou firmu, jejíž zaměstnanci si zvykli na svůj klídek a nehodlají se ho vzdát. „V“ v pirátském televizním vysílání rýpe do porobených Britů: „Vzpomínám si na den, kdy jste nastoupili do práce. Slezli z větve, celí říční a dychtiví, s kostí sevřenou energicky v pěsti... Kde mám začít makat, pane? ptali jste se tklivě.“ Jenže ouha: „Podle všeho nechcete mít nějakou skutečnou zodpovědnost. Nechcete být vlastními pány. A Bůh ví, že jste k tomu měli spoustu příležitostí. Každou chvíli jsme vám nabízeli povýšení, ale vy jste nás pokaždé odmítli. Šéfe, takovou práci bych asi nezvlád. Vím, kde je moje místo...“

„Pod tímhle pláštěm není tělo a krev. Je tam jenom myšlenka“

Pakliže vás stejně jako mě fascinuje příběh skupiny bratří Mašínů, zastavíte se na chvíli i v momentu, kdy se V mstí na lékařce, která trýznila vězně koncentračních táborů. „Hodná ženská, pomáhala lidem,“ truchlí nad její mrtvolou vyšetřovatelé. Sama lékařka se před V obhajovala slavným experimentem Stanleyho Milgrama. Ten ukázal, jak snadno „milí obyčejní lidé“ sklouznou k mučení bezbranných: stačí je o to požádat. Jak přísně tedy jejich skutky soudit?

Moore čtenáře provádí lidskou duší. Zvenčí vypadá jak kýčovitá chaloupka, namalovaná místním mazalem, uvnitř ale zjistíte, že v ní od sklepa až po půdu straší. Autor při tom ani neodsuzuje mravenečky skládající jehličku po jehličce totalitní režim, ani neheroizuje „V“. Jestli je hlavní postava buditel, nebo šílenec, to si musí čtenář vyřešit sám.

Román také s překvapivou přesností popisuje současný svět, ve kterém proti establishmentu ve stále menší míře bojují populární „velcí“ revolucionáři strhující davy, o to nebezpečnější pro něj jsou ale anonymní či prostě jen „malí“ jednotlivci, propletení do těžko rozervatelných sítí. „No tak, myslel jste si, že mě zabijete? Pod tímhle pláštěm není tělo a krev. Je tam jenom myšlenka,“ chechtá se „V“ ve chvíli, kdy to konečně schytá. Teroristé z al-Kájdy, záhadní čínští disidenti stojící za WikiLeaks, americké konzervativní hnutí Tea Party a hackeři ze skupin Anonymous a LulzSec jsou přesně takovými přízraky – ti předposlední se dokonce inspirovali přímo v komiksu a svoje tváře chrání stejnými maskami, jako „V“.

Nová, laskavější totalita

„Ta[to] kniha je určena pro lidi, kteří nevypínají zprávy,“ píše Moore v úvodu, ještě před tím, než začne s kreslířem Davidem Lloydem zaplňovat papír vizemi toho, kam až může klesnout země s demokratickou tradicí. Ukázalo se ale, že zprávy 80. let nakonec nevedly k tomu, čeho se autor tehdy tak bál. Jaderná válka nepřišla, koncentráky pro nakažené virem HIV nikde v Evropě nevznikly, jediným plnotučným diktátorem kontinentu je Alexandr Lukašenko a gayové a lesby mohou ve Velké Británii od roku 2005 vstupovat do partnerských svazků.

Osud má zvláštní smysl pro ironii a hlasití ochránci občanských svobod dnes svá tykadla často vysouvají přesně opačným směrem než před lety Moore. Hrozbou pro ně není surová fašistická diktatura, ale chůvičkovský stát, příliš tolerantní k jinakostem, laskavý k deviacím, omlouvající překračování pravidel, až komicky se pokoušející předcházet takovým neštěstím, jako že někdo koupí máslo jen s 31 procenty tuku nebo rum z bramborového lihu.

Je hrozba jiné, „laskavé“ totality reálná, anebo jde o přecitlivělost na osamělé hlasy poslanců evropského parlamentu či sociálních konstruktérů z některých neziskovek, kterým přikládají média zbytečně velký význam? Přes léto jsem si dal mediální dietu a začal jsem věřit v to druhé. Doporučuju, a to se pořád hlásím k novinářům.

Pro všechny případy, masku Guye Fawese si buď můžete objednat z Amazonu (mimochodem: je to bestseller), anebo ji (jako správní anarchističtí přízrakové noci) stáhnout, vytisknout, podlepit čtvrtkou a až zaschne kanagom, nasadit. Jen bacha, romantická škraboška z vás neudělá superhrdiny – ostatně ani sám Fawkes svůj útok na parlament nezvládl. Jeho vrcholným úspěchem bylo to, že se alespoň vysmýkl katovi a spadl ze skřipce hlavou na zem dříve, než jej stačili veřejně a zaživa vykastrovat a rozčtvrtit.


Alan Moore a David John Lloyd: V jako Vendeta. Přeložil Richard Podaný. Vydalo nakladatelství BB Art v roce 2005, 286 stran, 690 Kč.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (8)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

A. B. BreivikAlan MooreAlexander LukašenkoAnonymousDavid LloyddiktaturaGuy FawkesideologiekomikskontrolaNatalie Portmanovástanfordský vězeňský experimentStanley MilgramTea PartyterorismustotalitaV jako VendetaWikiLeaks
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo