https%3a%2f%2fwww.finmag.cz%2ffinance%2f261581-jak-bezpecne-je-penzijni-pripojisteni
https://www.finmag.cz/finance/261581-jak-bezpecne-je-penzijni-pripojisteni
https://www.finmag.cz/finance/261581-jak-bezpecne-je-penzijni-pripojisteni
Jak bezpečné je penzijní připojištění?
EU vyžaduje zřízení garančních fondů u bank a obchodníků s cennými papíry, u penzijního připojištění toto vyžadováno není. Přesto ČSSD zvažuje zřízení garančního fondu i u penzijních fondů. Současně dodává, že by tento garanční fond byl určen pouze ke garanci vlastních prostředků, netýkal by se státních příspěvků a zhodnocení. Fond by také negarantoval celou úložku, ale jen určitou část.
Není se co divit, že takový garanční fond by měl své limity. Objem úspor v penzijních fondech již přesáhl 140 miliard korun. Výrazně tak přesahuje možnosti krytí státním rozpočtem. I případné odvody samotných penzijních fondů do garančního fondu by musely být dosti vysoké, pokud by se tedy garanční fond měl dostatečně naplnit, byť třeba jen pro krach jednoho středně velkého penzijního fondu.
Ať tak či onak, jakkoliv vysoké příspěvky penzijních fondů do garančního fondu by zatížily jejich náklady, a tím v konečném důsledku snížily již tak konzervativní zhodnocení pro klienty. Proto je na místě otázka. Je zvyšování nákladů penzijních fondů za účelem vytvoření garančního fondu, který by navíc díky výše uvedenému svoji roli plnil pouze symbolicky, opravdu nutné? Zřejmě nikoliv.
Protože jaké riziko penzijním fondům vlastně hrozí? Největší nebezpečí, kterému fondy nejčastěji čelí, je prodlužování délky života, a tím nutnost vyplácet klientům penze po delší dobu, než původně předpokládaly. Toto je problém především v dávkově definových systémech, nikoliv tolik v příspěvkově definovaných, jako je ten náš. Navíc historický problém českých penzijních fondů v podobě nutnosti používat nezměněné úmrtnostní tabulky statistického úřadu k výpočtu penzí již pominul.
Stárnutí obyvatelstva tak do hospodaření fondů výrazněji nezasáhne. Zbývá tedy riziko chybných investic, »tunelu« či účetních machinací. Taková rizika jsou však vzhledem k již zabudovaným kontrolním mechanismům a k povaze akcionářů penzijních fondů, kterými jsou nadnárodní finanční instituce, více než minimální.
Navíc nedůvěra vůči penzijním fondům (zkrachují nebo je někdo vytuneluje) patří k již méně častým důvodům odmítavého postoje vůči penzijnímu připojištění. Častějšími důvody, proč si někteří občané dosud nesjednali penzijní připojištění, jsou ty, že buď pochybují o smyslu spoření na stáří (důchodu se nedožijí, stát se postará), nebo výnos penzijního připojištění nepovažují za dostatečně atraktivní a raději volí jiné investiční nástroje.
V situaci, kdy se počet občanů, kteří již důvěru penzijním fondům poskytli, nezadržitelně blíží čtyřem milionům, se jeví garanční fond jako zbytečné zvyšování nákladů penzijního připojištění a snižování zisků těmto klientům.
Ať tak či onak, jakkoliv vysoké příspěvky penzijních fondů do garančního fondu by zatížily jejich náklady, a tím v konečném důsledku snížily již tak konzervativní zhodnocení pro klienty. Proto je na místě otázka. Je zvyšování nákladů penzijních fondů za účelem vytvoření garančního fondu, který by navíc díky výše uvedenému svoji roli plnil pouze symbolicky, opravdu nutné? Zřejmě nikoliv.
Protože jaké riziko penzijním fondům vlastně hrozí? Největší nebezpečí, kterému fondy nejčastěji čelí, je prodlužování délky života, a tím nutnost vyplácet klientům penze po delší dobu, než původně předpokládaly. Toto je problém především v dávkově definových systémech, nikoliv tolik v příspěvkově definovaných, jako je ten náš. Navíc historický problém českých penzijních fondů v podobě nutnosti používat nezměněné úmrtnostní tabulky statistického úřadu k výpočtu penzí již pominul.
Stárnutí obyvatelstva tak do hospodaření fondů výrazněji nezasáhne. Zbývá tedy riziko chybných investic, »tunelu« či účetních machinací. Taková rizika jsou však vzhledem k již zabudovaným kontrolním mechanismům a k povaze akcionářů penzijních fondů, kterými jsou nadnárodní finanční instituce, více než minimální.
Navíc nedůvěra vůči penzijním fondům (zkrachují nebo je někdo vytuneluje) patří k již méně častým důvodům odmítavého postoje vůči penzijnímu připojištění. Častějšími důvody, proč si někteří občané dosud nesjednali penzijní připojištění, jsou ty, že buď pochybují o smyslu spoření na stáří (důchodu se nedožijí, stát se postará), nebo výnos penzijního připojištění nepovažují za dostatečně atraktivní a raději volí jiné investiční nástroje.
V situaci, kdy se počet občanů, kteří již důvěru penzijním fondům poskytli, nezadržitelně blíží čtyřem milionům, se jeví garanční fond jako zbytečné zvyšování nákladů penzijního připojištění a snižování zisků těmto klientům.
Nejnovější podcasty