Diskuze: Itálie asi znárodní vklady, Wall Street je s Londýnem

Jan Altman|13. 7. 2016 08:55| reakce na Jan Amos - 12. 7. 2016 19:26

Ano, ta dědická daň je velký zločin státu.
A není to jen případ Japonska, na Západě to je docela běžné. Stačí se podívat třeba do Británie. Příklad: Slušně vydělávající rodiče bydlí v docela luxusní nemovitosti v Londýně, ale jejich děti již vědí, že si ji nebudou moci po smrti rodičů nechat, protože nebudou mít na dědickou daň z dnešní (značně bublinózně narostlé) tržní ceny.

Jediné řešení, jak již jsem psal mnohokrát, je nemít majetek, na který stát dosáhne. Protože nejde jen o ta pravidla, která platí dnes. Nikdy totiž nevíme, co zavede zítra. Co zavede, až bude potřeba zachraňovat Řecké, Španělské, Italské, Německé, ... banky. Co zavede, až nebude na penze a platy a výsluhy fízlů (kteří obušky udržují status quo).

U toho londýnského domu je jediným řešením to, že ho prodá již současná stará generace, utržené peníze přelije do státem neukradnutelné formy majetku a dožije v nájmu. Což je samozřejmě nepříjemnost, kterou podstoupí jen někdo, kdo silně preferuje budoucnost svých dětí, před svým pohodlím. A toho stát zneužívá.

Luděk Zdražil|13. 7. 2016 02:34

Tady něco nehraje.

Vladimír Špidla se svým eurounijním důchodem přes 100 k (přejme mu ho) tvrdí a obhajuje ho tím, že jeho nemorální výše je taková, aby nemohli/nemuseli zneužívat své znalosti, které nabrali v EU parlamentu. Přitom jeho bývalý šéf Barroso se nechá klidně najmout bankou Goldman Sachs.

Takže bud je ten EU důchod pořád ještě malý a je třeba ho exponenciálně navýšit.

Nebo ten EU důchod je třeba zrušit a lidé jako Barroso nebo Špidla mohou své zkušenosti uplatnit na trhu (byl bych pro a nemám výhrad pokud někdo schopnosti pana Špidly na trhu komerčně využije).

Nebo nám pan Špidla, Barroso a ostatní soc. dem. soudruzi jen sprostě lžou a s pokryteckou maskou ochránců sociálně slabých jsou připraveni osobně těžit maximu a celá jejich sociálně citlivá politika je jen marketingovým tahem disponovat mocí ve svůj osobní prospěch.

Tady nám pan Špidla, po angažmá pana Barrosa, dluží odpověď.

Tomas Hruby|12. 7. 2016 22:35| reakce na Jan Amos - 12. 7. 2016 19:26

Co jsem četl, tak v Japonsku je především trh nemovitostí mimo realitu celkově, bublina totálně extrémní. Problém je v tom, že u firem byly mnohonásobně nadsazené ceny budov jaksi součástí účetní uzávěrky a tak se všichni usilovně brání tomu, aby firma při problému vůbec zkoušela prodat, protože by se najednou ten nepoměr účetních a reálných cen projevil a vše se sesypalo dominovým efektem. V tomto bodě je Japonsko skutečně unikát, ne že by u nás (či v USA a jinde v Evropě) ceny nemovitostí nebyly problém, ale přeci jen jsou realitě o řád blíže.

Druhé specifikum Japonska je extrémní uzavřenost společnosti - ono se imigraci brání naprosto totálně. Přečtěte si třeba jak toto popisuje z osobní zkušenosti Okamura, můžete si o něm jako politikovi myslet cokoli, ale popis toho, jak tam funguje dělení na "pravé Japonce" a gaidžin je od něj výstižný a zcela v souladu s jinými zdroji. Imigrace nemusí být vždy negativní jev a Japonsku by asi pomoci mohla, ale nastavení společnosti ji prakticky vylučuje.

Jan Amos|12. 7. 2016 19:26| reakce na Jan Altman - 12. 7. 2016 15:51

Ceny nemovitostí v Japonsku ukazují, jak nebezpečné jsou pro obyvatelstvo pokusy státní moci řešit problém, který způsobila nebo se na tomto problému systémově přiživit.

Důvodů pro "nelogický" vývoj cen nemovitostí v Japonsku je vícero:
1) vysoká hustota obyvatel na malém území - jen malá část Japonska je vzhledem ke geografickým poměrům a přírodním podmínkám (zemětřesení) vhodná pro výstavbu obytných domů

(Japonsko má velmi vysoký poměr HDP nejen na hlavu, ale i na svoji plochu - podobá se tím aglomeracím jako je Lichtenstejnsko nebo Lucembursko - https://www.quora.com/Why-are-real-estate-prices-in-Japan-so-high-despite-deflation-in-the-Japanese-economy-for-the-past-two-decades)

2) vysoká rodinná afinita - pokud se mladí nerozhodnou parazitovat v mama hotelu - (fenomen hikikomori - http://zahranicni.eurozpravy.cz/asie-a-australie/125577-nebezpecny-trend-toto-ohrozuje-budoucnost-japonska/) pak obvykle zůstávají a bydlí v blízkostí své rodiny. Primárně tedy pořizují bydlení v blízkém okolí svých rodičů - nebývá v Japonsku vzácné, že rodiče dětem půjčí na bydlení za podmínky, že zůstanou v kontaktu. Toto chování zvyšuje ceny nemovitostí v již přeplněných aglomeracích

3) nedostatek možností investovat - nulové nebo záporné úroky, velmi volatilní akciový trh způsobuje, že starší Japonci hledají možnosti, co za své peníze koupit. A starší Japonci jsou velmi zámožní - podle Bank of Japan generace Japonců starších 60 let vlastní více než polovinu veškerých úspor.

4) relativní (stále) láce japonských nemovitostí pro zahraniční investory - zejména ty z HongKongu nebo Taipei, kteří mají plné zuby čínské rozpínavosti - http://www.cnbc.com/2015/07/02/why-investors-think-japan-has-some-pretty-hot-property.html

5) nemravná dědická daň - v Japonsku je aktuálně progresivní dědická daň ve výši 55%. Jedná se o mimořádně zajímavý zdroj příjmů pro japonský statní rozpočet - v současné době je v důsledku každoročních úmrtí děden majetek ve výši HDP celého Norska. Japonské banky se již chopily příležitosti a nabízejí služby "rodinných bankéřů", které zajistí převod majetku mezi generacemi. S tím se určitě časem setkáme i v Evropě - banky jsou největšími věřiteli států a ty se jim odvděčí zavedením dědické daně a nahnáním obyvatel do bankovních domů pro služby konsolidace nikoliv dluhů, ale majetkových práv (samozřjmě za příslušnou provizi). Půjde o další krok v oškubání nejen střadatelů, ale celých rodin - nejdříve budete spořit a ukládat peníze na záporný úrok a pak po vaší smrti si velkou část majetku rozdělí mezi sebe stát a banky, které se budou tvářit, že daňovou povinnost dědiců optimalizují - http://www.japantoday.com/category/national/view/dead-money-battle-for-japanese-inheritances-heats-up

6) optimalizace nemravné dědické daně - jednou z možností je koupit si další nemovitost a v ní pronajmout sám sobě bydlení nabo prostory k podnikání - https://www.japantoday.com/smartphone/view/lifestyle/death-and-taxes-new-inheritance-rules-on-foreign-assets

7) nový fenomén rozvodů penzistů - před rozvodem obývali společnou domácnost, nyní potřebují byty dva. http://www.japantoday.com/category/kuchikomi/view/divorce-among-elderly-couples-surging

Jan Capouch|12. 7. 2016 16:18| reakce na Jan Altman - 12. 7. 2016 11:44

Též děkuji za zajímavý článek o Japonsku. Dovolím si taky jeden přidat:
http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/hole-steny-a-par-tricek-v-japonsku-sili-minimalisticky-zivotni-styl_390194.html
Tady nepomůže ani pověstná helikoptéra.

Jan Altman|12. 7. 2016 15:51| reakce na Jan Kopecký - 12. 7. 2016 14:49

No pokud bych to měl poněkud trivializovat, tak bych řekl, že tempo "tisku" peněz je vyšší, než tempo úbytku obyvatelstva.
Plus zde samozřejmě roli může hrát i ten fakt, že kdo měl nějaký majetek ve státních dluhopisech, tak se (oprávněně) obává, že o něj přijde (při nejmenším díky zápornému úroku, časem ale možná i díky defaultu) a přesouvá ho jinam - například do nemovitostí.

V Japonsku sice penzisté nejsou závislí na státu přímo jako v ČR (přes pyramidový průběžný systém), ale téměř-přímo přes státní dluhopisy, které drží přes penzijní fondy.
On v tom vlastně není velký rozdíl: ve státním průběžném systému spoléháte na to, že politici za 20-40 let budou schopni násilím přinutit mladé do systému "přispívat" (ty eufemismy mi moc nejdou).
Ve fondově dluhopisovém systému zase spoléháte na to, že za 20-40 let stát bude schopen přinutit mladé platit na financování státního dluhu.

Obojí to spoléhání je jednak morálně problematické (vsázet na to, že někdo bude znásilněn a okraden - např. malý sousedovic Pepíček) a jednak vysoce riskantní (systémy založené na násilí většinou nejsou "na věčné časy a nikdy jinak").

Jan Kopecký|12. 7. 2016 14:49| reakce na Jan Altman - 12. 7. 2016 11:44

Pane Altmane,
děkuji za link na článek o Japonsku, jen bych prosil, jestli máte vysvětlení, proč při takovém snižování počtu obyvatelstva (v Japonsku) dochází ke zvyšování cen nemovitostí? Dle toho, co jste tu v minulosti psal by tomu mělo být naopak? Jinak máte pravdu - jsme v Evropě jen o něco pozadu za Japonskem, paralely jsou jasně viditelné. U nás je ale situace ohledně penzistů jiná v tom, že jsou více (téměř úplně) závislí na důchodech od státu. Děkuji.

Jan Altman|12. 7. 2016 11:44

Itálie bude potřebovat sanovat banky. Na dluh. Který již nyní je neúnosně vysoký. A mladí nezaměstnaní žijící v mamahotelu ho asi splácet nebudou.

Záchranu bude ale potřebovat i "dojčbank".
Opakovanou záchranu bude potřebovat i Řecko.
Španělsko a Portugalsko nezvládají svůj deficit.

Britové asi prchli včas...

Ovšem v delší perspektivě nás čeká toto:
http://jakubmares.blog.respekt.cz/zanik-vychodu-japonsko-ii/

Stát tiskne, tvrdí, že je deflace. Inflace se ale projevuje mimo oficiální spotřební koš, třeba na cenách nemovitostí. Založit rodinu je tak sále těžší a těžší.

Za XX let zde bude státní dluh násobně vyšší, než dnešní.
Penzistů bude více, pracujících méně.
Mizející třída produktivních bude odsouzena k vyživování rostoucího počtu penzistů a neproduktivních (státních zaměstnanců, nezaměstnaných, neziskovkářů, ...) a ke splácení stále vyššího státního dluhu (jehož objem na jednu produktivní hlavu poroste exponenciálně).
V takové situaci si dítě nikdo nepořídí - vidíme to v EU a náhled do budoucna nám poskytuje Japonsko.

Ať si každý sám udělá představu, jak dlouho tuto strunu ještě půjde napínat.
Na vlastní zemi má každý zkreslené subjektivní názory - lepší je pečlivě si přečíst ten článek o Japonsku (jednak nás jeho osud čeká a jednak i kdyby ne, jeho kolaps nás drasticky zasáhne). A ať si každý sám za sebe zkusí odhadnout, jak se situace bude vyvíjet tam. Dnes dluh cca 250% HDP. Děti se nerodí. Důchodců přibývá. Mizející produktivní kupovali státní dluhopisy, rozrůstající se skupina penzistů je ale začíná prodávat. Řešení pomocí imigrace je nesmysl:
1) Do Německa přišel milion lidí a práci si našlo tak 50, zbytek bude rozpočet naopak dále zatěžovat
2) Japonsko má poblíž tak akorát Koreu a Čínu, země s obdobným demografickým problémem

Kdo si stále myslí, že problém neexistuje, nebo že je řešitelný nějakým administrativním rozhodnutím, je podle mne sakra optimista.
Každopádně by si měl ZNOVU a PEČLIVĚ přečíst ten odkazovaný článek o Japonsku.
A zamyslet se třeba nad tím, jak se asi bude vyvíjet důvěra investorů v Italské dluhopisy a banky poté, co se ty japonské (s asi tak 100x vyšší důvěryhodností) propadnou do propasti.

Aleš Müller|12. 7. 2016 10:26

Vyhráno není, nejdůležitější bude, co si Británie vyjedná s EU. Možná bankéři v Londýně zůstanou, možná se budou stěhovat a to všichni. Nelze to nyní předvídat. A pokud začnou padat banky na kontinentě, začnou i ty v Citi, byť to jsou povětšinou spíše obchodníci, nikoliv koncoví držitelé aktiv.