Stroj versus lidské zvíře. Proč se nemusíme bát umělé inteligence

Nic podobného tu v případě jiných přelomových technologií dosud nebylo. V 80. letech minulého století nikoho nenapadlo zakazovat osobní počítače. V 90. letech nevznikla žádná spontánní petice proti internetu (čínská cenzura webu je jiná kapitola). Po roce 2000 nikdo nic nenamítal proti vyhledávači Google (ano, existuje evropská legislativa pro ochranu osobních údajů, ale to je opět něco jiného). Proč právě umělá inteligence budí takové nevraživé reakce?

Odpovědí je antropomorfismus: umělá inteligence je zatím člověku nejpodobnější technologií, jaká kdy vznikla. Počítač je jen krabice na stole, ze které nevyzařují žádné ambice ohledně „přechytračení a nahrazení člověka“, jak to formuluje Muskova petice, požadující zastavení vývoje po dobu nejmíň šesti měsíců a zavedení státní kontroly.

Ve skutečnosti počítač nahradil značné množství lidských pracovních sil, to se však vždy považovalo za normální součást technického pokroku.

Umělá inteligence se mnohdy chová jako nepřipravený student, který se snaží u zkoušky improvizovat.

Až překvapivě „lidská“ umělá inteligence

Umělá inteligence je jiná káva. Dokáže konverzovat na úrovni srovnatelné s člověkem. Vykazuje znaky skutečné inteligence. ChatGPT s pluginem Wolfram Alpha dokázal absolvovat britský ekvivalent maturity z matematiky na 96 procent. Dokáže řešit i logické hlavolamy.

Ale i ve svých nedokonalostech je ChatGPT až překvapivě lidský: mnohdy se chová jako nepřipravený student, který se snaží u zkoušky improvizovat, vymýšlí si („třeba to vyjde a zkoušející to spolkne“) anebo se snaží odvést hovor od původního tématu.

A je toho víc. Člověk se už dávno smířil s tím, že počítač dokáže nesrovnatelně líp, rychleji a spolehlivěji počítat, vyhledávat v databázích nebo řídit obráběcí stroje či kosmické rakety. To vše jsou jen mechanické dovednosti. Snad by se smířil i se strojem, který umí inteligentně konverzovat; ale počítače teď umějí i tvořit. A je to právě kreativita, kterou lidé považují za svůj nejcennější majetek, za punc lidství, za nejdůležitější rozdíl, kterým se lišíme od zvířat či strojů.

Systémy jako Stable Diffusion, Midjourney nebo Dall-E dnes umějí generovat obrazy, které jsou mnohdy srovnatelné s tím, co umí člověk. Nejenže umějí napodobit styl slavných malířů („vytvoř olejomalbu s názvem ‚Smysl života‘, styl Thomas Cole“), ale někdy dokonce přijdou se svým vlastním stylem. To vše během pouhých sekund.

Stroj je schopen projevit invenci. Je schopen navrhnout kompozici, barevnost a někdy i samotný motiv obrazu.

Když AI fušuje do umění

Není divu, že lidští výtvarníci žárlí. Lidská kreativita je po stovkách let vývoje poněkud vyčerpána. Vše už bylo vyzkoušeno: impresionismus, expresionismus, secese, dadaismus, surrealismus, abstraktní malířství, automatismus, abstrakce, op-art, pop-art, hyperrealismus, fotorealismus, přičemž tento seznam není zdaleka kompletní.

Výtvarníci dneška mají nouzi o nápady a je proto patrná sílící tendence šokovat publikum za každou cenu. Začalo to legendárním pisoárem (Marcel Duchamp, 1917), následovaly (mezi mnoha jinými) plechovky s rajskou polévkou (Andy Warhol, 1962), rozpůlená kráva ve formaldehydu (Damien Hirst, 1993), neuklizená postel (Tracey Emin, 1998), a prozatím největší „pecka“, jíž je banán nalepený páskou na zeď (Maurizio Cattelan, 2019).

Vytvořeno systémem Stable Diffusion

Dvě věže, olejomalba ve style Thomase Cole; podkladová fotografie zobrazuje Hlavní nádraží v Praze.

Malá vsuvka: nechme stranou diskuse, co všechno je nebo není umění. Nepopírejme, že umění má i provokovat nebo přímo šokovat, ačkoli je sporné, do jaké míry je vůbec možné moderního člověka přehlceného podněty ještě šokovat. Pravděpodobně se shodneme, že umění má obsahovat prvek originality, jinak jde o pouhé dekorativní řemeslo. Nyní se vraťme k umělé inteligenci.

Teď se objevila generativní umělá inteligence, která nemá žádné zábrany. Je schopna vytvořit téměř vše podle zadání; pravda, k dokonalosti hodně chybí: u složitějších scén nejsou prokresleny detaily (originál Hieronyma Bosche je přece jen něco jiného než počítačová napodobenina), někdy má stroj potíže s počtem prstů, rukou nebo nohou, ale to jsou jen technikálie. Podstatou věci je, že stroj je schopen projevit invenci. Je schopen navrhnout kompozici, barevnost a někdy i samotný motiv obrazu.

Umělá inteligence provokuje tím, že se nesnaží provokovat za každou cenu.

Mají počítače duši?

Proces učení neuronové sítě generativní umělé inteligence se přitom velice podobá studiu na umělecké škole. Student se na základě zhlédnutí tisíců obrazů nejrůznějšího charakteru a kvality učí rozeznávat styly a napodobovat je. Poté tvoří vlastní obrazy a dostává zpětnou vazbu, co je správně a co je špatně. Záleží na osobnosti studenta, k čemu se nakonec přikloní.

Vznikly námitky, že Midjourney a další systémy parazitují na cizích dílech, postrádají originalitu a možná dokonce porušují autorská práva. Tyto námitky jsou nesmyslné: úplně stejně bychom mohli obvinit každého studenta akademie výtvarných umění. Svědčí pouze o nepochopení technické realizace neuronových sítí. Mozek výtvarníka je ostatně také pouze neuronová síť, byť na jiném technickém základě. A pokud někdo argumentuje, že počítače nemají duši, nechť nejprve definuje, co to duše vlastně je.

Vytvořeno systémem Stable Diffusion

Pocta Karlu Teigemu; podkladová fotografie Eiffelova věž v Paříži.

Umělá inteligence provokuje tím, že se nesnaží provokovat za každou cenu. Je schopna vygenerovat obrazy, o jejichž kvalitách bychom nepochybovali ani v nejmenším, pokud bychom věděli, že autorem je člověk. Nejlepší na tom všem ovšem je, že počítačová kreativita založená na matematice (na generátoru náhodných čísel) je téměř nevyčerpatelná.

Počítač může být naprogramován, aby se smál, když uslyší vtip, ale stále půjde jen o výsledek práce jazykového modelu.

Zbytečné obavy?

Vypadá to, že umělá inteligence nakonec porazí člověka ve všech disciplínách. Jsou obavy z ovládnutí světa počítači přece jen oprávněné?

Shutterstock

Stop, brzdíme! Umělá inteligence nabrala až moc rychlý vývoj

Umělá inteligence loni vtrhla do společnosti s nebývalou razancí. Teď ale na čase zbrzdit, volají nejvýraznější tváře big-tech byznysu. Proč? Šéfredaktor Finmag.cz analyzuje v pravidelném newsletteru fenomén AI.

Nikoli. V žádném případě. Člověk si málokdy uvědomuje, jak silně je utvářen fyzickými faktory. Dětství, dospívání, zralost, stáří, nic z toho počítač nezažije. Smyslové vnímání umělé inteligence je omezeno na zrak a sluch. Čich, chuť a především hmat chybí, stejně jako schopnost vnímat bolest či rozkoš. Něco takového je technicky nemožné, alespoň dokud nebudou vyvinuty počítače na organické bázi (což je v nedohlednu).

Zapomněli jsme na něco? Samozřejmě: na hormony všeho druhu. A také na zásadní téma lidského života, jímž je rozmnožování a vše s ním spojené. Seznam typicky lidských vlastností však stále není vyčerpán: jsou zde vrozené instinkty, z nichž mnohé pochází ještě z dob dinosaurů.

Jeden příklad za všechny: malá stvoření, která mají velké hlavy, velké oči a krátké končetiny v poměru k velikosti trupu jsou lidmi instinktivně považována za roztomilá, ať už jde o koťátka, štěňátka, slůňátka, ale především děti. Nejde o pouhou konvenci, nýbrž o hluboce zakořeněný evoluční mechanismus. Jsme naprogramováni, abychom měli rádi mláďata a chránili je – odchylky od tohoto normálu považujeme za ohavné a opovrženíhodné. Nejsme sami, podobné instinkty vykazují snad všichni vyšší živočichové.

Počítač může být naprogramován, aby věděl, co to znamená roztomilost a jaké jsou její znaky. Nikdy však nebude při pohledu na roztomilé dítě prožívat to, co člověk. Počítač založený na křemíkových čipech zůstane vždy jen soustavou logických obvodů, třebaže tato soustava může vykazovat skutečnou inteligenci. Počítač může být naprogramován, aby se smál, když uslyší vtip, ale stále půjde jen o výsledek práce jazykového modelu: skutečný smích zůstává vyhrazen lidem.

Umělá inteligence nás neohrozí. Veškeré obavy jsou sice pochopitelné, ale neopodstatněné.

Nebezpečí? To hrozí od lidí

Co dál zůstane počítačům cizí? Ctižádost, touha po moci, závist, nacionalismus, třídní nenávist, touha po penězích a po slávě.

Počítač nelze skutečně potěšit, ale ani ponížit či urazit. Může být naprogramován, aby se tvářil potěšeně (či naopak), ale to vše bude jen simulace citů. Antropomorfismus chování inteligentních strojů však může svádět mnoho lidí k omylu, že tyto city jsou skutečné.

Umělá inteligence nás neohrozí. Veškeré obavy jsou sice pochopitelné, ale neopodstatněné. Umělá inteligence je skvělý nástroj, který je teprve na počátku svého vývoje. Pokud máme vnímat nějaké nebezpečí, nedávná i starší historie nás učí, odkud je máme čekat: od lidí, jejichž mysl je zatížena toxickými emocemi, iracionalitou, předsudky, neinformovaností, zkrátka vším, co je přesným opakem počítačového myšlení.

A pokud jste přemýšleli o definici lidské duše, nejspíš ji můžeme najít ve zvířeti, které sídlí v každém z nás.

Článek nebyl vytvořen za pomoci umělé inteligence.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

• Chaos, amatérismus a ignoranství. Nová bankovní krize se zapíše do učebnic
• Chceš volit? Zaplať daně! Ďáblův advokát radí, jak zalátat rozpočet
• Trpí víc Rusko, nebo Evropa? „Fatální“ ruské sankce mají nečekaného vítěze
• Desítky tisíc lidí na dlažbě. Jak číst nebývalý výplach v top firmách světa
• Dopady války: ekonomika Ukrajiny ve volném pádu a Putin čínským vazalem

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag