Stojíme na prahu nové éry, říká ekonom Mandel. Inflace nedopadá na všechny

Michael Mandel se v think tanku PPI zaměřuje na technologie a inovace a jejich dopad na ekonomiku a trh práce. Podle něj e-commerce vytváří lepší pracovní místa, zvyšuje zaměstnanost a snižuje mzdovou nerovnost.

„Jako analytik se zaměřuji na data za digitální sektor. Zaujalo mě, že v tomto odvětví ceny nerostou. Uprostřed zrychlující inflace tu máme odvětví, které se na inflaci vůbec nepodílí,“ říká Mandel.

Propast mezi celkovou inflací a inflací v digitálním sektoru se zvětšuje. Spotřebitelé proto budou raději utrácet za digitální zboží.

Nízká inflace v digitálním sektoru je zajímavý jev. Můžete to rozvést?

Data z USA ukazují, že inflace v digitálním sektoru je velmi malá. Protože se lidé zaměřují na ceny potravin nebo energií, moc se o tom nemluví. I když jsou potraviny a energie zásadní, role digitálního sektoru v životě lidí bude stále růst.

Michael Mandel

Hugo Trkal, Liberální institut

• americký ekonom, autor čtyř knih včetně několikrát vydané učebnice ekonomie
• dvacet let se živil jako novinář v týdeníku BusinessWeek, většinu času jako hlavní ekonomický redaktor
• později se stal hlavním ekonomem týdeníku, skončil v něm po jeho koupi agenturou Bloomberg
• v think tanku PPI se zabývá dopadem technologií a inovací na ekonomiku a pracovní trh, působí v něm deset let

Celková meziroční inflace v USA v srpnu přesahovala osm procent. V digitálním sektoru můžeme hovořit o jednom procentu s tím, že u řady produktů ceny dlouhodobě meziročně klesají. U smartphonů o dvacet procent, u cen předplatného hudebních služeb o 0,6 procenta. U bezdrátového i širokopásmového připojení ceny dlouhodobě stagnují.

Propast mezi celkovou inflací a inflací v digitálním sektoru se dlouhodobě zvětšuje. To povede k tomu, že spotřebitelé budou raději utrácet za digitální zboží a služby místo zboží a služeb v ostatních sektorech ekonomiky. Budou kupovat víc digitálního zboží, protože je levnější než nedigitální. Jedním z důsledků zrychlené inflace tak bude rychlejší digitalizace.

Ale čím to je? Kde se ten rozdíl mezi digitálními a nedigitálními produkty bere?

Podle mě za tím stojí rychlejší růst produktivity v digitálním sektoru. Zajímavé je, že kromě nízké inflace vidíme v americkém digitálním sektoru i rychlý růst zaměstnanosti. Digitální sektor, který zahrnuje digitální zboží, telekomunikace, technologie a další, rychleji vytváří nová pracovní místa a účtuje si za své produkty a služby míň než zbytek ekonomiky.

Jedna z vašich studií pro PPI se zabývá právě vlivem e-commerce na růst zaměstnanosti. A také na nerovnost. Říkáte v ní, že růst zaměstnanosti v e-commerce přispívá ke snižování nerovnosti. Na druhé straně v poslední době často zaznívá, že digitalizace může naopak nerovnosti zvyšovat...

Digitalizace ekonomiky probíhá ve vlnách. Byla tu dlouhá vlna, v níž digitální sektor zaměstnával vysokoškolsky vzdělané lidi. Aby se vám dařilo, potřeboval jste titul, což skutečně přispívalo k nerovnosti. Neexistovalo moc pozic podporovaných technologiemi, kde se člověk bez takového vzdělání obešel.

Nyní vstupujeme do dalšího období, kde se do čela digitalizace postavila e-commerce. Ta nabízí spoustu pracovních míst pro lidi, kteří mohou pracovat s technologiemi, aniž by byli programátoři nebo odborníci. Mohou pracovat po boku robotů a být produktivnější než v minulosti. Díky tomu mohou být líp placeni. Tímhle způsobem e-commerce přispívá k růstu zaměstnanosti a poklesu nerovnosti.

Přesto ekonomové Daron Acemoglu a Pascucal Restrepo tvrdí, že automatizace se z padesáti až sedmdesáti procent podílela na reálném nárůstu příjmové nerovnosti v USA mezi lety 1980 a 2016.

KLYONA / Shutterstock.com

Muskova vize má zásadní trhliny. Proč může být Tesla Bot totální propadák

Elon Musk věří, že přišel s dalším převratným vynálezem: humanoidním robotem Tesla Bot, který by měl zastat pro lidi nebezpečnou, repetitivní a nudnou práci. Jeho typický optimismus ale mírní skeptické hlasy z trhu. Má vůbec smysl humanoidní roboty navrhovat? Nestačí snad jednoúčelové stroje?

Jsou to velmi chytří ekonomové. Ale tady je, co v tuhle chvíli víme: Amazon je jeden z nejrychleji rostoucích zaměstnavatelů. Jak se mu to podařilo? Protože řekl, že bude doručovat zásilky do dvou dnů a zákazník je může zdarma vrátit, pokud chce. Nakupování online se tak stalo oficiálně lepším než v kamenných prodejnách. Můžete si nechat poslat oblečení, a když se vám nelíbí, poslat ho zase zpátky. Dosáhli toho díky robotům. Ti zajistili krabice jednotné velikosti. Velmi dobře to funguje u elektroniky.

Ale na druhé straně roboti mají problémy s měkkým zbožím, s textiliemi, a také nemohou vyřešit vracení peněz za vrácené zásilky. Na to potřebujete lidi. Takže i když v e-commerce přijdete se skvělým konceptem, který za pomoci robotů nabízí přesně to, co spotřebitelé chtějí, potřebujete zároveň spoustu lidí, kteří pracují po boku těch robotů.

Z historického hlediska tak vidíte stejné množství případů, kdy automatizace snižovala zaměstnanost a kdy ji naopak zvyšovala vytvářením nových trhů. První automatizované linky v podnicích Henryho Forda byly mnohem produktivnější oproti tomu, jak se vyrábělo předtím. Snížily náklady na výrobu aut natolik, že si je mohlo dovolit mnohem víc lidí. Tím pádem vznikla i nová pracovní místa.

Samozřejmě automatizace může vést k úbytku pracovních míst, pokud neexistuje dostatečná poptávka a pouze se snižují náklady. Často ale dopředu nevíte, který z těch dvou scénářů nastane.

Zajímavější debata než ta o nerovnosti v důsledku automatizace je pro mě debata o kvalitě života.

Přijde mi, že debata o nezaměstnanosti je v podstatě uzavřená. Podle Světového ekonomického fóra (WEF) sice celosvětově kvůli nasazování strojů a algoritmů do roku 2025 zanikne 85 milionů pracovních míst, ale za stejnou dobu ze stejného důvodu zase 97 milionů nových míst vznikne. I to je možná důvod, proč je větší téma zmíněná nerovnost.

Zajímavější debata než ta o nerovnosti v důsledku automatizace je pro mě debata o kvalitě života. Jakou práci považují lidé za akceptovatelnou a důstojnou. Ptejme se, co znamená důstojnost práce.

Vy říkáte, že debata o nezaměstnanosti je uzavřená. Já vidím jako uzavřenou i debatu o nerovnosti. Automatizace zvyšuje produktivitu a tím zvedá i mzdy. Mzdy v logistice e-shopů jsou o 30 až 35 procent vyšší než v kamenných prodejnách se stejným zbožím. To je velký rozdíl. Přibližují se ke střední nebo nižší střední třídě.

Acemoglu a Restrepo mluví o vytlačování z pracovních úkonů. Míň kvalifikovaným pracovníkům automatizace ukrajuje z činností, pro které jsou nejvhodnější nebo v jakých mají největší konkurenční výhodu. Tím se mají jejich příjmy reálně snižovat, zatímco z toho, o čem mluvíte, mají těžit především kvalifikovanější zaměstnanci. Tím má právě vznikat ta nerovnost. Podle vás k tomu tedy nedochází?

Libor Fojtík

Že nám stroje vezmou práci? Nechte jim tu nudnou, radí expert na AI Mikolov

Po generace se u nás říká, že bez práce nejsou koláče. Co kdyby ale najednou byly? Převezmou naši práci roboti? A máme se toho vůbec bát, nebo to naopak vítat? Nejen o tom si v dalším díle speciální série Finmag podcastu Future is Now, zaměřeném na umělou inteligenci, povídali Sara Polak a Tomáš Mikolov.

Podle mě ne. Samozřejmě, že jsou tu lidi, kteří zaostávají. Probíhá okolo toho velká debata, co pohání pravicový populismus. Do jaké míry jde o reakci na globalizaci, do jaké míry na automatizaci a do jaké míry na kulturní témata.

Jediná věc, kterou podle mě v ekonomice můžeme dělat, je soustředit se na vytváření lepších pracovních míst pro všechny. A to i v případě, že tu je nedostatek pracovní síly.  Musíte mít slušné pozice pro zaměstnance nově vstupující na pracovní trh. Místa, na nichž se využívají technologie a která zastanou pracovníci se středoškolským vzděláním.

A když se podíváte na logistická centra pro e-commerce, tak ta zaměstnávají středoškoláky a nepotřebujete tam titul.

Jak zásadní bude role vzdělávacího systému v usnadnění tohoto přechodu na nový typ pracovních míst?

Bude zásadní. I když pro tento nový typ pracovního uplatnění nepotřebujete titul, těžko se obejdete bez středoškolského vzdělání. Zatím bylo nejasné, jak ten přechod bude vypadat. Tím pádem nebylo jasné, na jaký typ práce by vzdělávací systémy měly lidi připravovat. Teď už tu představu trochu máme.

Už víme, že půjde o něco, čemu říkáme smíšené kognitivně-fyzické práce. Představte si pod tím, že nepracujete ani výhradně rukama, ale ani výhradně hlavou. Bavíme se o zajišťování telemedicíny pro nemocnice, ovládání dronů doručujících zásilku nebo třeba o diagnostice a opravách autonomních vozidel. To poslední je přitom vysoce kvalifikovaná práce.

Přemýšlejme tedy, jak proměnit ekonomiku, místo abychom říkali, že tady je obrovská masa lidí, se kterými musíme něco udělat.

A co nároky na sociální systém v kontextu regionálních rozdílů? Vezměme si třeba automatizaci v zemědělství. Ve Švédsku zemědělství zaměstnává zhruba tři procenta pracovní síly. Pokud by je automatizace vytlačila, pomůže jim silný sociální systém. Ale třeba v Rumunsku je v zemědělství zaměstnána skoro třetina pracovní populace. Jak si poradí tamní sociální systém s takovou masou lidí?

Ve chvíli, kdy se zemědělství víc automatizuje, část lidí se posune „níž v potravním řetězci“ do zpracovávání a distribuce potravin. Lze si snadno představit, že zemědělství se časem posune k míň energeticky náročnému a víc technologicky založenému zemědělství. A to je dobře. To uvolní ruce části lidí, které bude možné využít jinde v ekonomice. Nejde tedy o zemědělství jako takové, ale o to, kde jinde jsme s to vytvořit nová pracovní místa.

V EU i Česku jsou nejrychleji rostoucím sektorem informační technologie. Tento sektor se v posledních letech podílel na růstu zaměstnanosti z padesáti procent. To je prostě úžasné. Pokud tedy říkám, že technologie a obsah jsou výborné ve vytváření nových pracovních míst, pak se musím ptát, na jakou práci lidi připravujeme. Co z této práce je možné odvádět na dálku? Kolik lidí z technologií a obsahu se bude moci přesunout do levnějších venkovských oblastí a tím pozvedne tamní ekonomiku?

Přemýšlejme tedy, jak proměnit ekonomiku, místo abychom říkali, že tady je obrovská masa lidí, se kterými musíme něco udělat. Hlavním cílem by mělo být v každém odvětví posunout produktivitu o úroveň výš a náklady o úroveň níž.

Co vás vlastně motivovalo odejít z medií do think tanku?

Došlo k tomu, když BusinessWeek koupila agentura Bloomberg. Pracovat ve Washingtonu pro think tank, který mluví do globálních témat, je výborný způsob, jak něco ovlivnit. Mohu se věnovat množství témat, která považuji za důležitá.

Máte tedy pocit, že v think tanku máte větší vliv než jako novinář?

Jde o jiný typ vlivu. Jako novinář musíte práci odvést velmi rychle, a to i v případě, že pracujete na větším materiálu. Nemůžete si moc dovolit jít skutečně do hloubky. Think tank právě tohle umožňuje.

Druhá věc je, že po novinářích se většinou chce, aby fungovali spíš jako pozorovatelé. Obvykle se od nich neočekává, že budou dávat politická doporučení. Přesun do think tanku mi umožnil víc udávat směr, pracovat na řešeních a doporučeních v jednotlivých společensko-politických tématech. Takže bych řekl, že ten přechod dopadl dobře.

Jak vůbec vypadá pracovní den hlavního ekonoma takového washingtonského think tanku? Jak se to liší od práce v BusinessWeeku?

Nejprve si ráno sedneme a popovídáme o tom, která témata teď rezonují a žádají si okamžitou reakci. Jinak je naše práce dost flexibilní a většinou pracuji ještě pár hodin potom, co se vrátím domů. V průměru mi práce pro PPI zabere zhruba padesát hodin týdně.

Hlavní rozdíl je v tom, že v BusinessWeeku jsme měli deadliny. Tak to v PPI nefunguje. Na některých projektech se v PPI pracuje třeba půl roku, na něčem měsíc a na něco je potřeba reagovat hned. To jsou ta témata, která rezonují, jak jsem zmiňoval. Pokud chceme svou reakci dostat do zpráv, nemůžeme si dávat na čas.

Kam dál? Rozhovory na Finmagu:

• Home office normou. Firmy už nikdy nebudou jako dřív, říká expert
• Češi a práce? Za nesmyslný plat a nejlíp za rohem, shodují se podnikatelky
• Startupista má osamělou práci, boří Dlouhý mýty o „klucích z plakátu“
• Z nuly k půlmiliardovému obratu. Enehano roste i bez investorů v zádech
• I drobná chyba může stát miliony, říká specialistka na umělou inteligenci