Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

MoonSwatch jsou revolucí ve světě švýcarských hodinek. Proč je nevyzkoušíme?

Vojtěch  Dobeš
Vojtěch Dobeš | 27. 4. 2022 | 9 254
byznysřemesloŠvýcarskotechnologie

Hodinky MoonSwatch jsou spojením legendární a „lidové“ značky. Mohou být začátkem cesty, která přivede ke sbírání hodinek i méně zámožné a mladší nadšence. Otázkou ale je, co to udělá se světem ikonických Speedmasterů od prestižní značky Omega.

MoonSwatch jsou revolucí ve světě švýcarských hodinek. Proč je nevyzkoušíme?

Jak vznikly hodinky MoonSwatch? Omega dodala design a Swatch techniku a provedení.

Zdroj: foto Omega/Swatch

Původně jsem měl skvělý plán. Spojím test novinářského BMW 420xd s výletem do Vídně a přivezu zkušenost s těmi nejdiskutovanějšími hodinkami dneška. Jenomže MoonSwatch, výsledek revoluční spolupráce mezi prestižní Omegou a levným Swatchem, jsou už vyprodané. Takže vám aspoň vysvětlím, čím jsou pro hodinářský svět důležité a proč je někteří milují a jiní nesnášejí.

Abyste pochopili, proč jsou MoonSwatch tak důležité, musíme se vrátit v historii švýcarských hodinek a hodinek obecně hodně, hodně daleko zpátky. Jen tak totiž můžeme pochopit, na čem dnešní hodinářský průmysl stojí a proč mají plastové hodinky za pár tisíc potenciál otřást samotnými jeho základy. Švýcarské hodinky totiž už pár desetiletí nejsou o měření času.

I hodinky značek, které dnes bereme luxusní, ale jejich výrobky byly spíše precizními nástroji, měly cenovky měřitelné v měsíčních výplatách.

Hodinky za několik výplat

Bývaly doby, kdy mechanické hodinky byly jediným způsobem měření času. A abyste měli přesný čas, potřebovali jste opravdu precizní mechaniku.

V tom byli dlouhá léta nejlepší Švýcaři – už od doby, kdy Jan Kalvín zakázal šperky a donutil tak ženevské zlatníky hledat jiné zaměstnání, vrhli se na jemnou mechaniku hodinek, protože jejich nošení bylo povoleno. Jejich hodinky byly po staletí považovány za nejkvalitnější a nejpřesnější a švýcarští hodináři jim uměli dát nejvíc funkcí (neboli „komplikací“, jak se jim ve světě hodinek říká). Když jste chtěli to nejlepší, koupili jste si švýcarskou značku.

Vývoj tržeb Swatch Group (v miliardách CHF)

Statistic: Swatch Group's revenues worldwide from 2003 to 2021 (in billion CHF) | Statista
Zdroj: Statista

Samozřejmostí bylo, že jste za takové hodinky také důkladně zaplatili. A netýkalo se to jenom skutečně luxusních značek jako Audemars Piquet, Patek Phillippe a Vacheron Constantin. I hodinky značek, které dnes často bereme za luxusní (ale jejich výrobky byly spíše precizními nástroji) jako IWC, Rolex nebo pro tento článek nejdůležitější Omega, měly cenovky měřitelné v měsíčních výplatách.

Věci se začaly měnit, když na trh dorazily levné mechanické hodinky z jiných zemí – například v šedesátých letech dnes už legendární řada Seiko 5. Už tehdy začala dominance švýcarských hodinářů dostávat první trhliny. Kvalitní a přesné hodinky jste si najednou mohli koupit mnohem levněji, než bylo dříve zvykem.

Přesné měření času přestalo být výsadou bohatých a hodinky už nemusely být věcí, která se dědila z otce na syna.

Revoluce quartz

Opravdovou revoluci ale přinesly až hodinky se strojky quartz – tedy ty elektronické, napájené baterií. První z nich se také objevily na konci šedesátých let. V roce 1969 přišlo Seiko s modelem Astron, prvními sériově vyráběnými bateriovými hodinkami na světě. Netrvalo ani deset let, a „quartzky“ získaly naprostou převahu na trhu. Daly se vyrábět levně, s vysokou měrou automatizace a navíc byly srovnatelně přesné.

Přesné měření času přestalo být výsadou bohatých a hodinky už nemusely být věcí, která se dědila z otce na syna. Jakmile se totiž do věci vložili výrobci jako Casio, nemluvě o pozdější čínské konkurenci, hodinky se staly lacinou a dostupnou věcí. Navíc nebylo těžké je doplnit o další funkce, což se posunulo na zcela novou úroveň s příchodem hodinek digitálních. Už v osmdesátých letech jste si mohli běžně a nepříliš draho koupit hodinky třeba s kalkulačkou a databankou.

Pro švýcarský hodinářský průmysl to byla obrovská rána. I Švýcaři na vývoji elektronických hodinek samozřejmě pracovali. Byli dokonce mezi prvními, kdo je uvedl na trh – Omega Electroquartz přišly na trh také v roce 1969, v roce 1974 představila stejná firma model Marine Chronometer, první hodinky certifikované jako chronometr pro námořní navigaci. Švýcarské hodinky ale byly velmi drahé i v bateriových verzích a zájem o ně klesal.

Swatch Group

Skupina zahrnuje velkou část švýcarských hodinářských značek, včetně velkých jmen jako je Certina, Glasshütte, Hamilton, Longines, Omega nebo Tissot, a také výrobce strojků ETA, jehož produkty používají mimo jiné značky jako TAG Heuer, Hublot, IWC, Jaeger-LeCoultra, Montblanc, Panerai a další.

Výsledkem bylo, že se mezi lety 1970 a 1983 snížil počet švýcarských výrobců na méně než polovinu (z 1 600 na 600) a zaměstnanost v hodinářském průmyslu klesla do konce osmdesátých let na ani ne třetinu.  S tím samozřejmě Švýcaři museli něco dělat. Jednou z reakcí bylo vytvoření konglomerátu Swatch Group.

Potom se ve Švýcarsku vydali dvěma směry. Prvním byl boj s nově příchozími v jejich vlastní hře. Tak vznikla značka levných hodinek Swatch. Šlo o obrovský úspěch. Za prvních devět let se jich prodalo sto milionů a zisky z nich zachránily švýcarský hodinářský průmysl jako takový.

Ale za to, že přežila i jeho slavná jména, vděčíme druhému směru, kterým se hodináři (a nejen ti sdružení ve Swatch Group) vydali. Bylo jím opuštění myšlenky hodinek jako sice drahého a precizního, ale stále „nástroje“, k pojetí hodinek jako luxusního zboží a statusového symbolu.

V osmdesátkách už jste si sice mohli koupit hodinky s databankou a kalkulačkou, ale těmi jste si získali respekt tak možná před spolužáky ve třídě. Před obchodními partnery jste potřebovali Rolexky. Nezměřily sice čas o nic lépe, ale všichni věděli, jak vypadají a jak jsou drahé. Stejně jako hodinky Swatch byly výsledkem snahy zvýšit poptávku snížením ceny, tohle byl výsledek zdánlivě paradoxního opačného postupu. Říká se tomu Veblenův efekt a jde o situaci, kdy je nějaké zboží žádané právě proto, že je drahé.

Úspěch jménem Swatch

Populární Swatchky mají většinou bateriové strojky, plastové tělo a jsou vyráběné podobným způsobem jako třeba známější Casia. Levně, ve velkých počtech a bez velkého ohledu na to, jestli někdy v budoucnu půjdou opravit. Když se rozbijí, koupíte si za tisícovku nebo pár tisícovek jiné.

Není to ale jen o ceně. Spousta lidí si koupí drahé hodinky „na efekt“, ale znalci se dívají víc do hloubky. Doslova. To, co je na hodinkách opravdu důležité, není design nebo to, že jsou zlaté či stříbrné. Nejdůležitější je strojek. I když se už hodinky změnily z „nástroje“ zpátky na šperk, kterým se staly v kalvinistických dobách, pořád je to pánský šperk. A muži mají rádi mechanické hračky.

Hodnotu hodinek tvoří především tradice jejich značky a hodinářské umění, které bylo vloženo do jejich strojku. Když to velmi zjednodušíme, tak nejuznávanější jsou značky, které mají svoje vlastní strojky, následované těmi, které mají strojek „outsourcovaný“, ale stále švýcarský – typicky to jsou strojky ETA. Potom tu jsou ostatní mechanické hodinky a až úplně na konci ty se strojky Quartz. O digitálních hodinkách se pak ve společnosti slušných horologů raději příliš nemluví.

Omega patří většinou do první kategorie. Už dlouho patřila mezi špičky hodinářského průmyslu a výrobců „profesionálních hodinek“. Jachtařské hodinky, letecké hodinky, potápečské hodinky. Dokonce oficiální hodinky misí Apollo, které se jako první podívaly na Měsíc. A právě u nich, legendárního modelu Speedmaster Professional, přezdívaného „Moonwatch“, se oba směry vývoje švýcarského vývoje znovu potkávají.

Jak vznikly MoonSwatch? Omega dodala design a Swatch techniku a provedení.

Legendární design za lidovku

Vznikly totiž MoonSwatch. Jak název napovídá, jde o spojení legendárních (a drahých) Moonwatch a „lidové“ značky Swatch. V praxi to vypadá v podstatě tak, že Omega dodala design a Swatch techniku a provedení.

Mise na Mars

Čerstvé z krabice. Podívejte se na rozbalování speciální edice nových MoonSwatch s názvem Mission To Mars.

Výsledkem je něco, co na první pohled vypadá skoro přesně jako legendární „moonwatche“ – stejný rozměr, stejný základní design, spousta stejných detailů jako je „tečka nad devadesátkou“ na tachymetru kolem ciferníku. Zároveň je to ale vyrobené jako Swatche. Tělo je z „biokeramiky“, což je spíše nóbl název pro plast s keramickou příměsí, strojek je levná quartzová ETA odpovídající běžné nabídce swatchek.

MoonSwatch představují něco, co ve světě švýcarských hodinek zatím nikdo neviděl. Hodinky, na kterých najdete vedle sebe loga Omega a Swatch. A především cenovku, která odpovídá spíše druhé ze značek – 260 švýcarských franků je necelých šest tisíc korun. Tedy přibližně tolik, co stojí originální Moonwatch v eurech (cca 150 tisíc Kč).

Už dnes si všechny hodinky můžete koupit na eBayi, ale musíte počítat s dvojnásobkem či trojnásobkem původní ceny.

Za den vyprodáno

Proto není divu, že novinka vyvolala naprosto šílený ohlas. MoonSwatch se zatím prodávají jen v buticích Swatch, nebo tedy spíš prodávaly. Na pultech se objevily 26. března a na většině míst byly ten samý den vyprodány zákazníkům, kteří uchvátili místa na začátku mnohahodinových front. A to jste si mohli koupit jen dvoje na osobu.

Lákají spoustu různých lidí. Část zákazníků jsou samozřejmě nadšenci, kteří vždycky toužili po pravých Speedmasterech, ale nemůžou si je dovolit a MoonSwatch jsou nebližší podobná věc – a přitom to není kopie, protože je na nich oficiální logo Omega. Ti budou dost pravděpodobně volit právě originálům nejpodobnější verze Mission to Moon a Mission to Mercury.

Merkur, Venuše, Země…

Hodinky MoonSwatch
pio3 / Shutterstock.com

V nabídce MoonSwatch je jedenáct variant pojmenovaných podle těles Sluneční soustavy. Dvě z nich si zachovávají poměrně usedlý styl – Mission to Moon v podstatě kopíruje design původních „měsíčních hodinek“, jen s šedým plastem místo stříbrného nerezového pouzdra, Mission to Mercury je celočerné provedení, docela podobné speciální edici Dark Side of the Moon.

Další modely jdou barevnější cestou, třeba béžové Mission to Jupiter a hnědé Mission to Saturn, dokonce s obrázkem Saturnu přes spodní ciferník chronografu. Nakonec tu jsou vyloženě odvážné verze jako Mission to Mars s jasně červenými ručičkami ve tvaru rakety, žluté Mission to Sun a růžové Mission to Venus.

Nové „omegoswatche“ ale překvapivě zaujaly i spoustu lidí, kteří vlastní originál. Za méně než polovinu ceny skutečných Speedmasterů totiž můžete posbírat celou „Sluneční soustavu“.

Slavit úspěch budou pravděpodobně ty „odvážnější“ designy, protože čím méně tyto hodinky berete vážně, tím zábavnější může být nosit třeba jasně žluté. Zároveň je pro movitější zákazníky větším lákadlem to, že se mohou pokusit získat celou kolekci, což přinejmenším nějakou dobu nebude úplně snadné.

Už dnes si samozřejmě všechny hodinky můžete koupit například na eBayi, ale musíte počítat s dvojnásobkem či trojnásobkem původní ceny. Přitom to není žádná limitovaná edice. Swatch dal jasně najevo, že řada MoonSwatch časem půjde i do online prodeje a počet kusů není nijak limitován. Přesto poptávka vysoce převyšuje nabídku. Otázkou samozřejmě je, kdy dorazí další zásoby a jaký bude vývoj dostupnosti.

To může zásadně ovlivnit reakci veřejnosti a to, jak dlouho budou MoonSwatche takovým trendem. A možná i to, co udělají se světem švýcarských hodinek. Jen těžko si totiž lze představit, že by takovýto projekt byl jen jednorázovou a osamocenou akcí. Může být také počátkem nové éry, kdy se i velká jména švýcarského průmyslu vrátí do uvolněného prostoru „dostupných sběratelských kousků“.

Tradiční velké značky v čele s Rolexem totiž míří s cenami stále výš a dostupnost naopak omezují. Legendární Rolexy Submariner oficiálně stojí zhruba jako nová Fabia, ale stejně si je nemůžete koupit. V nejlepším případě se lze zapsat do pořadníku na dobu někdy za rok. Pokud tedy nejste váženým zákazníkem, který tam nakupuje pravidelně.

MoonSwatch by mohly být začátkem cesty, která přivede ke sbírání hodinek i méně zámožné a mladší nadšence.

Levný bráška

Pro běžného nadšence se tak takové hodinky stávají podobně nedostupnými jako speciální edice Porsche nebo Ferrari běžnému motoristovi. A i když si hodinky „levnějších“ značek jako Tudor, Longines nebo třeba Certina může s dostatkem snahy dovolit kde kdo, bude to jeden kousek – který potom bude nejspíš odkazovat potomkům.

MoonSwatch by mohly být začátkem cesty, která přivede ke sbírání hodinek i méně zámožné a mladší nadšence. Otázkou ale je, co – a jestli vůbec něco – to udělá se světem těch pravých.

Anketa

Pořídíte si hodinky MoonSwatch?

Může to dopadnout oběma směry. „Levný bráška“ může k opravdovým Speedmasterům přivést nové zákazníky, kteří si na něm oblíbí design a budou chtít i tu „opravdovou verzi“. Nebo naopak odradí sběratele drahých hodinek, kterým se nebude líbit, že někdo za mnohem míň peněz nosí na zápěstí hodinky na první pohled zatraceně podobné.

Navíc může tento projekt v jejich očích posunout Omegu mezi „designérské hodinky“. Quartzové Omegy samozřejmě stále existují, ale nalepit znáček slavné značky na švýcarský ekvivalent Casia? To může být pro nadšence podobné, jako když Porsche začalo vyrábět naftová SUV.

Z hlediska obchodního úspěchu skvělý tah, z hlediska nadšenců svatokrádež. Zvlášť když si za stejné peníze jako MoonSwatche můžete koupit Seika nebo Citizeny, což jsou hodinky sice japonské, ale s vlastní tradicí a vlastními strojky.

Zatím to vypadá spíše na variantu obchodního úspěchu, který budou nadšenci zdvořile ignorovat, jako tomu bylo právě u Porsche. V tuto chvíli ale těžko odhadovat. Rozhodně bude zajímavé sledovat, kam budou Omega a Swatch tuto myšlenku rozvíjet a jestli je případně bude následovat někdo další.

Můžeme se dočkat třeba „plastových“ alternativ k dalším modelům a dalším značkám? Nebo nějaké úplně jiné kooperace? Co třeba chytré hodinky od Rolexu a Applu?

Kam dál? Technologie na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Vojtěch  Dobeš

Vojtěch Dobeš

Automobily byl posedlý od malička a řízení osudu ho postupně dovedlo do redakcí českých verzí Autocaru a TopGearu, do americko-kanadského TheTruthAboutCars.com a k založení vlastního magazínu Autíčkář.cz. Považuje se za ekologicky smýšlejícího petrolheada a výčitky z vlastnictví starého osmiválce vyrovnává tím, že všude chodí pěšky.