Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Chytré poznámky změní vaše myšlení. Netřeba mít názor na všechno, říká vědec

Michael  Durčák
Michael Durčák | 26. 3. 2022 | 30 054
čtenářská kulturainteligenceknihyrozhovorvědavýzkum

Číst knihy nestačí. Aby člověk pochopil a dostatečně si zafixoval informace, které z nich čerpá, je třeba si dělat poznámky. Chytré poznámky. „Zapisování nás nutí radikálně filtrovat a rozhodovat se o tom, co skutečně stojí za naši pozornost,“ říká pro Finmag.cz německý spisovatel a vědec Sönke Ahrens.

Chytré poznámky změní vaše myšlení. Netřeba mít názor na všechno, říká vědec

Sönke Ahrens pro Finmag.cz: Chytré poznámky změní způsob vašeho myšlení.

Zdroj: se souhlasem Sönke Ahrense

Jestli jste někdy toužili vsáknout všechny informace z právě čtených knih, metoda zettelkasten (německy kartotéka) je tu právě pro vás. Její efektivita spočívá v tom, že vás naučí dělat si chytré poznámky tam, kde to má smysl.

„Věřím, nebo alespoň doufám, že každodenní psaní poznámek a jejich propojování s jinými poznámkami nám pomáhá lépe pochopit podstatu toho, co čteme,“ říká akademik Sönke Ahrens, který metodu díky své knize Jak si dělat chytré poznámky zpopularizoval.

Zatímco před vydáním Ahrensovy knihy metodu chytrých poznámek využívali takřka výhradně akademici, kniha ji rozšířila i mezi širokou veřejnost. A kartotéky se rozšířily i mimo zdi univerzit.

I sám německý akademik pak při samotném rozhovoru působí rozvážným, uvolněným dojmem. Jako by si snad v hlavě třídil i odpovědi samotné a pečlivě vybíral jednotlivá slova. Nic nesmí přijít nazmar, na slovní vatu není čas ani prostor.

Naše mysl je bohužel velmi omezená v tom, aby udržela různé myšlenky pohromadě najednou.

Mohl byste mi ve zkratce popsat metodu zettelkasten?

Je to metoda, která usnadňuje vhled do rozličných témat, rozvíjí myšlenky a pomáhá vám psát různé texty. To vše za pomoci shromažďování, zpracovávání a třídění informací, které se k vám každý den dostanou.

Sönke Ahrens (1975)

Sönke Ahrens
se souhlasem Sönke Ahrense

Německý spisovatel, výzkumník v oblasti vzdělávání a sociálních věd, lektor a konzultant. Je také autorem oceňované knihy Experiment and Exploration: Forms of World-Disclosure (Experiment a zkoumání – formy odhalování světa). Nyní působí mimo jiné jako hostující profesor na Univerzitě Duisburg-Essen, žije v německém Hamburku. Metodu zettelkasten zpopularizoval po světě díky své knize Jak si dělat chytré poznámky.

To zní hrozně složitě...

Ale není! Je to postavené na standardizovaném způsobu pořizování si poznámek. O tom, co čteme, o čem přemýšlíme nebo s čím se jinak setkáváme. Poznámky se pak netřídí do předem dané struktury, ale přidávají se do poznámkových sekvencí, odkazují na jiné poznámky a umožňují tak vznik struktury odspoda nahoru.

Můžete být konkrétnější?

Ve své knize metodu popisuji na příkladu Niklase Luhmanna, který se díky svému zettelkastenu, tedy archivu poznámek, stal jedním z nejplodnějších společenských vědců vůbec. Je to také nejsystematičtější a nejlépe prozkoumaný příklad.

Pokud jde o příklad, jak postupovat ve vašem případě, před použitím tohoto systému bych si dělal poznámky různými způsoby v závislosti na zdroji. Při čtení knihy bych si podtrhával věty, zapisoval myšlenky do deníku nebo do složek přiřazených k různým projektům. Nyní, když narazím na myšlenku, kterou považuji za hodnou zapsání, bych se nejprve zeptal sám sebe pohledem do svého zettelkastenu: Jak tento nápad doplňuje, popírá nebo rozšiřuje něco, co jsem si zapsal už dříve? Pak bych si zapsal poznámku, která by tuto myšlenkovou linii výslovně doplnila, čímž bych myšlenku dále rozvíjel, místo abych jen shromažďoval nahodilé informace.

Jak jste se o této metodě dozvěděl vy?

Znal jsem Luhmannův příběh, ale teprve když jsem začal dělat doktorát, uvědomil jsem si omezení své méně sofistikované metody zapisování si poznámek a ponořil se hlouběji do snahy porozumět jeho metodě. Fascinovalo mě, jak se složitost jeho teorie odrážela ve schopnosti jeho „vnějšího mozku“ vytvářet složitosti. A naopak začínáte vidět, že zjednodušení mnoha zápisků se vysvětluje nedostatkem systému, který by dokázal smysluplně spojit dostatek poznámek a myšlenek, což klade velký tlak na mysl, aby to všechno udržela pohromadě.

Takže narážíte na lidské limity?

Ano, naše mysl je bohužel velmi omezená v tom, aby udržela různé myšlenky pohromadě najednou. To je mimochodem menší problém pro přírodovědce, protože laboratoře, stroje a technika mohou absorbovat mnoho složitostí zvenčí.

Jak to funguje? Metoda zettelkasten v praxi

Metoda zettelkasten v praxiFinmag

Černě v levém rohu je adresa kartičky. Myšlenky k určitému tématu se řadí za sebe. V dolní části jsou pak červeně odkazy na kartičky s myšlenkami – nebo řetězci myšlenek – souvisejícími.

Kam s výpisky z knih? Kam s tou myšlenkou, která mě napadla ve sprše? Kam se zajímavými informacemi, na které narazím při čtení Finmagu? Odpověď, kterou jsem našla, pochází z druhé poloviny minulého století. Tvoří ji jediné německé slovo: zettelkasten. Eliška Šestáková pro loňský říjnový Finmag popsala, o čem tahle metoda je. A že do toho vidí! Eliška je informatička, která se zabývá gramatikou formálních jazyků a píše blog o organizování znalostí a efektivním učení.

Jedním z klíčových prvků metody zetttelkasten je zrušení jasných kategorií, které by rozdělovaly poznámky. Jak si tedy mám poznámky uspořádat, když ne podle kategorií?

Ve skutečnosti nejde o to zbavit se kategorií nebo hierarchie. Jde o to, abychom do systému natvrdo nezapojovali kategorie, s nimiž začínáme. Kdykoli cítím potřebu udělat si přehled o nějakém tématu nebo kategorizovat shluk svých poznámek, napíšu si poznámku, na které strukturu nebo hierarchii rozvedu, a z ní se odkážu na další relevantní poznámky. S přibývajícími informacemi se však jakákoli představa o tom, jak něco kategorizujeme, nutně mění. Pak mohu jen napsat další poznámku a odkazy nahradit, místo abych od začátku vytvářel úplně nový systém.

Zettelkasten však není jen obrovská krabice myšlenek, ze které si můžete kdykoli vytáhnout, co potřebujete, ale evidentně to také mění způsob vašeho myšlení. Můžete to trochu rozvést?

Věřím, nebo alespoň doufám, že každodenní psaní poznámek a jejich propojování s jinými poznámkami nám pomáhá lépe pochopit podstatu toho, co čteme. Zároveň podporuje otevřenost mysli a vyvažuje naši zaujatost. Ne proto, že by v tom bylo nějaké kouzlo, ale proto, že právě tyto věci nás tato technika nutí dělat, a tedy trénovat na každodenní bázi.

Rozlišování mezi letmými poznámkami, které budou zahozeny, a trvalými poznámkami, které budou zachovány, je podle mého názoru zásadní.

Jaký to má pak efekt?

Musíme se naučit zúžit to, co čteme, na několik vět, protože nás omezuje poznámka svým rozsahem. Místo toho, abychom vycházeli z předem dané představy, vedeme dialog se svým minulým já, což znamená, že pokrok je vlastně závislý na vyvrácení informací, které jsme nyní mnohem ochotnější aktivně vyhledávat. Systém pak odměňuje to, co vyvolává nové myšlenkové směry. Nezapisujeme, co už je. Stručně řečeno: je to nastavení, které nás trénuje k tomu, abychom dělali to, o čem víme, že je výhodné.

Jak si zapisujete své každodenní myšlenky a nápady?

Pokud myslíte každodenními myšlenkami neobroušené, nezpracované nápady, které se vám honí hlavou, pak bych si psal takzvané letmé poznámky, což může být i hlasový záznam. Letmé poznámky jsou pouze připomínkou toho, co máte v hlavě, a proto je třeba je brzy zpracovat a proměnit v řádné, trvalé poznámky, které jsou psány jakoby pro někoho jiného a je možné je pochopit samostatně i po letech, nebo je hned i zahodit, jakmile si uvědomíte, že ten geniální nápad přece jen nebyl tak geniální. Což u mě platí pro většinu z nich.

Víc než číslo na socky

Kolik knih Ahrens ročně přečte? „Na tom vůbec nezáleží,“ říká. „Občas na sociálních sítích vidím, že lidé měří svůj pokrok podle počtu knih, které za rok přečetli. Já to nevím a ani mě to nezajímá,“ říká s tím, že čte pořád. Rozdíl ovšem je, do čeho se člověk ponoří. „Jsou knihy, které podle mě nestojí za to, abych nad nimi strávil víc než minutu, na druhou stranu existují knihy, které stojí za to si velmi pozorně přečíst klidně i dvakrát.“ Jedna velmi dobrá kniha tak podle Ahrense může vydat za třicet průměrných. „Jestli děláte pokroky v pochopení a vysvětlení tématu, na kterém pracujete, je mnohem lepší měřítko, ale samozřejmě vám nedá číslo, kterým byste se mohli chlubit na sociálních sítích.“

Rozlišování mezi letmými poznámkami, které budou zahozeny, a trvalými poznámkami, které budou zachovány, je podle mého názoru zásadní. Když použiju metaforu, tak ponecháním si všeho vám zůstane obrovská kupka sena a mezi ní jen málo jehel. Neobtěžovat se s tím, abyste si nápad vůbec zapsali, samozřejmě také není dobrý nápad, protože nebudete mít žádné jehly na začátku. Potřebuji obojí, tedy i velmi nízkou laťku, abych si zapsal cokoli, co by se mohlo ukázat jako cenné.

Tyto nápady mě obvykle napadají v uvolněném stavu a nechci se obtěžovat zapínáním počítače nebo něčím podobným. Na druhou stranu ale také potřebuji velmi silný filtr, když je třeba tyto nápady rozpracovat, a to nejlépe funguje ve stavu soustředění a koncentrace, když jsem stejně u svého stolu. Máme různé mody myšlení a potřebujeme systém, který nám umožní se jim přizpůsobit.

Luhmann byl vzhledem k době, ve které žil, omezen papírem. Jak lze vlastně jeho metodu uplatnit v digitálním věku?

Můžete ji aplikovat tak, že si budete pořizovat poznámky v digitální podobě a uspořádáte je pomocí softwaru, který umožňuje propojení, ideálně obousměrné. Nejdříve je však vhodné pochopit princip systému tužka a papír, protože s sebou nese výhodná omezení, především limity prostoru: Pište tak stručně, jako byste byli omezeni prostorem zhruba indexové karty.

Většina lidí se na začátku nadšeně snaží zapsat si vše, co je zajímá, a brzy si uvědomí, že je to nemožné.

Jaký software byste tedy doporučil čtenářům?

Osobně používám Roam Reasearch. Kdybych dnes začínal odznova, asi bych použil Obsidian. V současné době se v oblasti softwaru děje spousta zajímavých věcí. Ale vyplatí se zůstat u jednoduchých poznámek založených na jazyku markdown, které lze snadno přenést do nových, zatím nevyvinutých systémů.

Vaše kniha se zaměřuje především na akademické využití této metody. Ale jak ji lze využít v každodenním životě?

Odpovím rozšafně. Ukázalo se, že většina mých čtenářů jsou profesionálové mimo akademickou sféru, a nejvíc e-mailů dostávám od lidí, jejichž hlavní náplní práce není psaní, ale zpracování velkého množství informací. Používají ji hlavně proto, aby měli místo, kde přemýšlet, rozvíjet myšlenky, a prostě jako prostředek k tomu, aby měli přehled o tom, co se naučili. I když je základní princip vždy stejný, zdá se, že si ho každý nějakým způsobem přizpůsobuje svým potřebám.

Anketa

Děláte si při čtení poznámky?

Předpokládejme, že spoustu informací získávám ve svém volném čase, při svých koníčcích. Jak se tyto informace hodí pro tuto metodu?

Systém je lhostejný vůči typu informací, kterými ho zásobujete. Důležité je zamyslet se nad požadovaným výsledkem, kterého chcete dosáhnout: Co je pro vás ekvivalentem takové publikace?

Nevím, co pro vás?

Osobně publikaci vnímám jako moment porozumění k určitému okamžiku, kterou sdílíte s ostatními. Může mít podobu článku, přednášky, příspěvku na blogu, ale třeba také rozhovoru s partnerem, prezentace v zaměstnání nebo třeba i přehledu o svém pokroku se sebou samým.

Jaké jsou limity této metody? Nemůžeme si pamatovat přeci všechno.

Psaní správných poznámek vyžaduje čas, proto jde o to přijmout omezení, která máme v naší každodennosti. Většina lidí se na začátku nadšeně snaží zapsat si vše, co je zajímá, a brzy si uvědomí, že je to nemožné. Nedělání si řádných poznámek nám umožňuje oddávat se fantazii o neomezeném čase a paměti: čteme knihy a představujeme si, že informace se nějak vstřebají a zázračně se objeví, až je budeme potřebovat.

Jenže tak to nefunguje.

Přesně. Zapisování nás nutí radikálně filtrovat a rozhodovat se o tom, co skutečně stojí za naši pozornost. Po přečtení krásné knihy Olivera Burkemana Čtyři tisíce týdnů se přikláním k tomuto tvrzení: Neustále jsme konfrontováni se skutečností, že život je krátký a že je lepší to přijmout tak, že bychom se měli zaměřit na několik důležitých otázek, kde můžeme přispět hodnotným způsobem, místo abychom se snažili mít na všechno svůj názor.

Kam dál? Věda na Finmagu:

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Michael  Durčák

Michael Durčák

Má rád fotbal a kočky. Kromě Finmagu píše pro magazín Reportér nebo komentáře o dění v USA pro Seznam Zprávy. Zároveň je redaktorem videoherního časopisu Score.