Fascinující koncept létajícího taxi se blíží. Svěříte mu život?

Jiří Zahrádka
Jiří Zahrádka | 20. 12. 2021 | 8 771
bezpilotní letounybudoucnostletecká dopravaletectvítaxitechnika

Heli taxi, tedy doprava malým letadlem nebo vrtulníkem na zavolání, funguje na celém světě – v chudých afrických zemích stejně jako v Las Vegas. Proč to masově nerozšířit a nezačít pořádně vydělávat díky malým lehkým dronům? A je něco takového vůbec možné?

Fascinující koncept létajícího taxi se blíží. Svěříte mu život?

Koncept létajícího taxi vyvíjí řada firem po celém světě (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

V hlavách vizionářů je tato myšlenka už desítky let, reálné prototypy ale můžeme vidět až poslední tři až čtyři roky. Velkou senzací bylo především video dubajské společnosti RTA z roku 2017, kde se poprvé ukázal malý, reálně vypadající čtyřvrtulový dron pro jednu osobu. Jen na YouTube má video 12 milionů zhlédnutí, což je u snímku o technice silný nadprůměr.

Koncept přitáhl pozornost především tím, že vznikl v bohaté a legislativně flexibilní Dubaji. To nám dává reálnou naději, že by mohl být opravdu dotažený do konce. A co víc, oznámeno bylo i velmi blízké datum spuštění služby – rok 2022.

Vážně tedy začneme už za pár měsíců létat v dronech? Jisté je, že pokud to dokáže Dubaj, budou se chtít přidat i další města.

Koncepty se liší tvarem, uspořádáním i použitou technikou. Už dnes ale začíná být „drone taxi“ stále reálnějším byznysovým odvětvím.

Dynamický růst

S rozvojem dronů a autonomních systémů řízení vznikly po světě desítky silně financovaných startupů, které se myšlenkou na rychlou, masově dostupnou dopravu vzduchem zabývají. Do soutěže se navíc nehlásí jen malé neznámé firmy.

Zapojila se například také Toyota, která s investicí 590 milionů dolarů (přes 13 miliard Kč) do Joby Aviation patří k vůbec nejsilnějším hráčům. A snaží se i takoví giganti leteckého byznysu, jako je Boeing či Airbus.

Všechny koncepty se liší tvarem, uspořádáním i použitou technikou. Už dnes ale začíná být „drone taxi“ stále reálnějším byznysovým odvětvím. Včetně prvních predikcí trhu, které navzdory krásné prezentaci Dubaje považují za lídry vývoje osobních dronů spíše USA a Čínu.

Jak obrovský potenciál se v tomto segmentu skrývá, ukazuje například report analytické společnosti Market and Market. Zatímco pro rok 2025 odhaduje velikost jen severoamerického trhu na 74 milionů USD (1,7 miliardy Kč), v roce 2030 už to má být 860 milionů (přes 19 miliard Kč) s roční mírou růstu ohromujících 63 %. Podle studie Morgan Stanley pak trh do roku 2040 vyroste globálně na 1,5 bilionu dolarů (asi 33,5 bilionu Kč) ročně.

Započítány jsou přitom všechny typy dronů, tedy jak ty pilotované člověkem s až pěti pasažéry na palubě, tak i malé autonomní drony pro jednoho cestujícího.

Do osobního vlastnictví si dron jen tak někdo nepořídí. Nejen kvůli extrémně vysokým cenám, ale i náročnějším pilotním zkouškám.

Důvěra s překážkami

Důležité také je, že projektům zatím všichni většinově věří. Svědčí o tom fakt, že už letos bylo v tomto odvětví podle zmíněného Market and Market reportu proinvestováno přes jednu miliardu dolarů (více než 22 miliard Kč). Návratnost investice s ohledem na předpokládané tržby proto vypadá velmi lákavě, i když pandemie covidu-19 vývoj přibrzdila.

Pro investory se tak zatím největší úskalí a zdroj adrenalinu skrývá v dosud chybějící legislativě pro provoz autonomních dronů. Ta se velmi těžce hledá už jen u nákladních letounů, které by rády využily největší spediční firmy či e-shopy typu Amazon. Ty přitom mohou lidský život tak maximálně ohrozit  tím, že se zřítí v osídlené oblasti. Jak složitá právní úprava pak asi musí být u strojů přímo zodpovědných za lidský život?

Dosud tedy není vůbec jisté, jak toto dopadne. A jestli se vůbec najde řešení, které by bylo platné alespoň na jednotlivých trzích. Práce na něm probíhají v USA, Evropě i jinde na světě (třeba v oné Dubaji). Jenže vlády jednotlivých států se zatím vyhýbají už jen řešení legislativy pro autonomní vozy, což už vyústilo například k ústupu z vývoje plně samořiditelných aut u německého Daimleru.

Předem se také počítá s tím, že drony bude provozovat půjčovna nebo air-drone taxislužba. Do osobního vlastnictví si dron jen tak někdo nepořídí. Nejen kvůli cenám okolo čtyř až pěti milionů dolarů (asi 90 až 110 milionů Kč) za kus, ale i náročnějším pilotním zkouškám či nákladům na údržbu.

Pilotování takového stroje je sice téměř vždy usnadněno technologií fly-by-wire, kdy má člověk v ruce jen ovládací joystick a elektronika silně koriguje jeho povely, stále ale sedí desítky až stovky metrů nad zemí. A má tak velkou zodpovědnost.

Autonomní automobily si musí poradit s daleko větším množstvím překážek, na druhou stranu u nich nehoda nemívá tak fatální následky.

Rizikové podnikání

Legislativní překážky spočívají právě a především v bezpečnosti provozu takových strojů. I menší nehoda dnešního autonomního automobilu vždy rozbouří ohromnou debatu o jejich bezpečnosti, u letecké nehody by to pak byla naprostá katastrofa. Nejen co se důvěry veřejnosti týče, ale i byznysově – zatím platí, že drony musí být uzemněny do skončení vyšetřování.

Bezpilotní dron
Flydeo

Byznysplán: Rozruch v oblacích

Časy, kdy svět fascinovali odvážní muži na křídlech, jsou pryč. Už v roce 2016 dělali rozruch v oblacích bezpilotní letouny. A čeští vývojáři nespí. O místo na slunci se pere ambiciózní nebeský jezdec z Jablonce: dron Flydeo Y6. Připomeňte si zajímavý text z tištěného Finmagu, který jsme zpřístupnili i na webu.

Jen pro příklad: ještě nedávno uzemněný Boeing 737 MAX stál výrobce na kompenzacích leteckým společnostem odhadem 8,6 miliardy dolarů (téměř 200 miliard Kč). Zpoždění výroby a úpravy samotného letadla pak vyšly na dalších 11,3 miliardy dolarů (přes čtvrt bilionu Kč), odškodnění obětem na 500 milionů dolarů (přes 11 miliard Kč). Menší výrobce s kapitálem v řádu stovek milionů dolarů by tak nemusel dobu potřebnou k vyšetření nehody vůbec přežít.

Přesto se USA ve spolupráci s Federálním úřadem pro letectví snaží získat na tomto poli vedoucí pozici. Aby se skutečně staly lídrem na poli autonomních dronů, spolupracují se všemi výrobci tak, aby se vývoj nevymkl kontrole. Na bezpečnost se tedy myslí, přesto autonomní řízení převažuje jen u „nákladních“ dronů typu Uber Eats. I tady je to navíc vymyšlené tak, že s dronem nepřijde zákazník vůbec do kontaktu: poslední míli, jak se označuje finální část doručovacího řetězce, zajišťuje stále kurýr.

Je to přitom trochu paradoxní, protože autonomní automobily si musí v ulicích poradit s daleko větším množstvím překážek (chodci, různé typy ulic a značení), a přitom už se reálně testují v několika městech (v USA, Číně). Na druhou stranu, bouračka v autě při nízké rychlosti nemívá tak fatální následky jako zřícení těžkého dronu i s cestujícím.

Dolet je nejčastěji pod stovkou kilometrů, někteří výrobci tento parametr dokonce ani neudávají.

Pestrý svět, ale s pilotem

Zatím největší pozornost při vývoji létajícího taxi se tak zaměřuje na drony pilotované člověkem. Nejčastěji jsou určeny pro minimálně dva lidi (pilot a cestující), maximálně pak až pro čtyři další cestující. Dubaj je tak se svým autonomním dronem skutečně unikátní a značně nadčasová a bude zajímavé sledovat, zda se jí slibované spuštění už v příštím roce podaří.

Omezení jsou ovšem i technická. Veskrze všechny stávající projekty mají elektrický pohon, který na jednu stranu zajišťuje potřebný velmi tichý provoz i vysoký cestovní komfort, nevýhodou ovšem zůstává výdrž na jedno nabití. Ve vzduchu současné projekty vydrží na jedno nabití nejčastěji okolo půl hodiny, čímž je samozřejmě omezena i samotná doletová vzdálenost.

Dolet je nejčastěji pod stovkou kilometrů, někteří výrobci tento parametr dokonce ani neudávají. Například Embraer udává u svého návrhu dolet 96 km a přeborníkem pak na tomto poli je model VT-30 od EHang Holdings uvedený teprve před pár měsíci. Ten slibuje dolet dokonce 300 km, což už vypadá velmi rozumně.

Některé verze létajících taxi také mají dopřednou vrtuli, která jim zajišťuje vysokou cestovní rychlost až 300 km/h, zatímco ty klasické (připomínající vrtulník) mívají cestovní rychlost okolo 80 až 90 km/h.

Pět největších projektů létajících taxi

Společnost

Země

Poznámka

Joby Aviation

USA

Investice Toyoty 590 mil. USD (2021)

EHang’s

Čína

IPO 650 mil. USD

Uber Air

USA

 

Volocopter & RTA

Dubaj

Spolupráce dvou značek na dubajském dronu

Lilium

Německo

Komerční výroba do 3 let

 Zdroj: Market and Market

I oněch sto kilometrů doletu je ovšem pro městskou a příměstskou dopravu celkem použitelný parametr. Pro reálné využití jako taxislužby ve městě či cestu mezi dvěma většími městy v USA či Číně nikoli. Tady bude určitě tlak na nové technologie a snaha přijít s bateriemi s větší kapacitou při stejných rozměrech.

Kdo by snad chtěl technické parametry jednotlivých dronů studovat ještě důkladněji, výborným zdrojem je magazín evtol.com.

Pokud dron vydrží ve vzduchu maximálně 30 minut a pak se musí další desítky minut dobíjet, moc zákazníků za den nepřepraví.

Překážkou je strach

Ač tedy vize dopravy bez čekání v kolonách a rizika, že někam přijdete pozdě, vypadá na papíře naprosto fantasticky, stále před ní stojí řada problémů k řešení. Navíc oproti všeobecné představě není ani vzduch nafukovací a koridory se mohou naplnit stejně jako dosavadní dopravní tepny. Některé drony by pak například musely čekat na vzlet, nebo ve vzduchu zpomalovat, aby nedošlo k nebezpečnému přiblížení.

Anketa

Věříte v budoucnost létajících taxi?

Ještě adrenalinovější by pak byla teoretická možnost, že v některé oblasti začne operovat hned několik společností, které by spolu musely komunikovat a o sloty se dělit. Že to může být boj, by i dnes mohli vyprávět pražští taxikáři.

Jednou z největších překážek je ale i samotná technologie a rentabilita byznysu. Pokud dron vydrží ve vzduchu maximálně 30 minut a pak se musí další desítky minut dobíjet, moc zákazníků za den nepřepraví. Rychlé dobíjení, v závislosti na použité technologii, také může zkracovat životnost baterie a zvyšovat provozní náklady.

A konečně je tu poslední a značně nehmatatelný prvek – strach. Nedůvěra lidí už pohřbila spoustu dobrých nápadů. A dokonce i méně nebezpečných, než těch, ve kterém je nutné svěřit svůj život pár vrtulkám připojeným k baterii. Jedno selhání pak může stát za koncem celého odvětví.

Dokud se tyto problémy nepodaří překonat, zas tak masové rozšíření, jako to bylo třeba ve filmu Pátý element, nejspíš nenastane. Létání dronem by mohlo v následujících letech být spíš jen pěkně drahá kratochvíle pro minoritu vyvolených.

Autor článku

Jiří Zahrádka

Jiří Zahrádka

Čtyři roky působil jako technický redaktor na iDNES.cz, později se začal věnovat marketingu. Prošel korporáty Datart a Dr. Oetker, spolupracoval s několika digitálními agenturami na tvorbě kampaní, produkci fotek a natáčení videí. Dnes působí jako marketingový konzultant s největší zálibou v e-commerce.