Když se Branson a Bezos perou, Musk se směje. Jak číst vesmírné závody miliardářů

Vojtěch  Dobeš
Vojtěch Dobeš
2. 8. 2021
 15 922

Viděno optikou běžného člověka, který se jinak o kosmonautiku moc nezajímá, je hlavní vesmírnou událostí poslední doby závod mezi Richardem Bransonem a Jeffem Bezosem. Soutěž o to, kdo bude první miliardář, který ve vlastní raketě vyletí do vesmíru. Ve skutečnosti ale Branson s Bezosem provozují úplně jiný sport. A tu opravdu velkou hru zatím vyhrává Elon Musk.

Když se Branson a Bezos perou, Musk se směje. Jak číst vesmírné závody miliardářů
Co přinesou vesmírné závody lidstvu? Dost možná ho celé zachrání / Zdroj: Shutterstock
Vesmírné závody Branson Bezos MuskVesmírné závody Branson Bezos MuskVesmírné závody Branson Bezos MuskVesmírné závody Branson Bezos MuskVesmírné závody Branson Bezos MuskVesmírné závody Branson Bezos Musk
Další fotky
v galerii (26)

Miliardáři závodí o to, kdo bude první ve vesmíru. To zní jako námět kresleného seriálu, a především jako monumentální přehlídka narcisismu a rozhazování peněz.

A také je to něco, v čem může být na první pohled těžké se vyznat. Ten šílený chlápek s raketami a elektroauty pořád mluví o Marsu, ale do vesmíru neletí, zatímco bývalý prodavač desek, o kterém u nás příliš není slyšet, se tam vydá jako první. A po něm tam letí nejbohatší člověk planety, který ale vlastně prý do vesmíru letěl první, protože prodavač desek byl moc nízko.

Takže, jak se v tom všem zorientovat?

V první řadě se pojďme podívat na to, čím se jednotlivé projekty liší. Zdaleka všechny lety do vesmíru si totiž nejsou rovny a ne všichni z „raketových miliardářů“ jsou ve stejné lize. Slovy klasika, někteří ani neprovozují ten samý sport.

SpaceShipTwo, jak se Bransonova „kosmická loď“ oficiálně jmenuje, startuje z podvěsu pod větším letadlem...

Tryskáč na steroidech

Tím, kdo oproti zbývajícím dvěma provozuje úplně jiný sport, je Richard Branson se svou společností Virgin Galactic, případně její sesterskou firmou Virgin Orbit. Ti pozornější si toho určitě všimli už v televizních záběrech – Branson totiž neletěl v raketě, ale v raketovém letadle neboli raketoplánu.

Richard Branson se synem
Virgin Galactic

Velcí kluci si plní sny. Dobývání vesmíru připomíná spíš poměřování pindíků

Může být vesmírná turistika zlatý důl? Zatím to spíš vypadá, jako by si dva stárnoucí miliardáři poměřovali pindíky, psal po úspěšných letech Jeffa Bezose a Richarda Bransona komentátor Pavel Jégl.

To by mohlo svádět ke srovnání s americkými raketoplány Space Shuttle, ale ve skutečnosti s nimi kromě pohonu raketovým (raketo-) motorem a vybavenosti křídly (-plán) nemá příliš mnoho společného.

Mnohem blíž je svou koncepcí i profilem letu americkému experimentálnímu letadlu North American X-15, který NASA spolu s americkým letectvem používala v šedesátých letech. Stejně jako X-15 i SpaceShipTwo, jak se Bransonova „kosmická loď“ oficiálně jmenuje, startuje z podvěsu pod větším letadlem, označovaným WhiteKingTwo. To ji vynese do výšky 15 kilometrů, tedy o něco výše než létají běžná dopravní letadla.

Po odhození z mateřského letadla nastartuje SpaceShipTwo svůj raketový motor, za osm sekund dosáhne nadzvukové rychlosti a 70 sekund, na které motoru vydrží palivo, využije k dosažení rychlosti 4 200 km/h a k přechodu na balistickou trajektorii. Vrcholu balistického oblouku (přesněji paraboly) ve zhruba sto kilometrech už dosáhne bez motoru.

Potom překlopí ocasní plochy tak, aby brzdily a sloužily svým způsobem jako padák, takže SpaceShipTwo rychle ztratí výšku i rychlost, načež se „poskládá“ zpátky do normální konfigurace a přistane jako normální letadlo, jen bez motoru. Což je pro experimentální letadla na raketový pohon poměrně běžný postup a používaly ho i raketoplány Space Shuttle.

SpaceShipOne je hodně rychlé raketové letadlo, které díky své rychlosti vylétne opravdu vysoko. Ale to je všechno.

Když jeden hraje jiný sport

Právě v tomto operačním profilu se ale skrývá důvod, proč Branson není s ostatními ve stejné lize a dokonce ani sportu. SpaceShipOne je zkrátka hodně rychlé raketové letadlo, které díky své rychlosti vylétne opravdu vysoko. A protože letí po balistické křivce, můžete v něm na pár minut zažít pocit beztíže jako ve vesmíru. Ale to je všechno.

Novodobý Concorde

Nákup až padesáti supersoniců, každého v ceně zhruba 200 milionů dolarů (přes čtyři miliardy Kč)? Tahle informace by překvapila i před koronavirovou pandemií v době extrémního rozmachu letecké dopravy. V současnosti to pak zní spíš jako sci-fi. A to nejen kvůli koronaviru, ale i zelené budoucnosti, píše ve své analýze po až bombastickém oznámení nákupu 15 nových supersoniků Boom Overture leteckou společností United Airlines publicista Martin Vacek.

Supersonic Boom
Boom Supersonic

Upozorňuje, že na tomhle poli je s odchodem legendárního Concordu už 18 let ticho. A nejméně dalších osm ještě bude. Ono totiž supersonické cestování mělo, má a bude mít svá omezení. Prvním je spotřeba paliva, druhým to, že samotný letoun byl extrémně drahý,  a stejně nákladná byla i údržba. Pro nadzvukové létání navíc byla ikonická vlastně jen jedna jediná trasa, a to z Londýna do New Yorku. Důvody vám odhalí právě text níže.

Dost snění, boom supersoniků nepřijde. Už Concorde ukázal, že tohle cesta není

Nikdy nepoletí na oběžnou dráhu, a změnit to je přinejmenším extrémně složité, ne-li nemožné. Vyžadovalo by to mnohem větší „kosmickou loď“ s většími motory a větší zásobou paliva, gigantický nosič. A taky úplně jiný proces návratu, protože zatímco ze stokilometrové balistické křivky se dá zabrzdit, jakmile se dostanete na oběžnou dráhu, potřebujete tepelný štít, protože se budete pohybovat šílenými rychlostmi.

Virgin Galactic ostatně ani nemluví o žádných plánech na cokoliv za hranicí suborbitálních balistických letů. Těch pár minut ve vesmíru, to je a bude celé, a primárním cílem společnosti je pořádat turistické cesty do vesmíru. V podstatě takové „vyhlídkové lety“. Čímž se také Bransonův projekt nejvíce blíží představě zbytečné pošetilosti miliardářů.

Ale ne tak docela. Kromě toho, že i let v necelých 100 kilometrech vám dá příležitost vidět zemskou atmosféru „zvenku“, což má prý na každého, komu se to poštěstí, obrovský vliv a přiměje ho to přemýšlet o Zemi úplně jinak, mají lety Virgin Galactic i několik dalších využití. Prvním z nich je, že i několikaminutový stav beztíže stačí na celou řadu vědeckých experimentů, s jejichž prováděním se do budoucna počítá.

Druhým z nich je plánovaná SpaceShipThree, která by měla nabídnout možnost balistické suborbitální lety využít k přepravě z místa na místo. Je sice trochu těžké si představit, kdo bude chtít zaplatit obrovské peníze, aby ušetřil maximálně den, ale pořád je to nějaké praktické využití. Navíc Virgin Galactic spolupracuje se společností Boom, která vyvíjí supersonický dopravní letoun, jakýsi nástupce Concorde (viz box Novodobý Concorde).

Vesmírné závody Branson Bezos MuskBlue Origin
Vesmírné závody Branson Bezos MuskBlue Origin
Další obrázky v galerii (26)

Sesterská Virgin Orbit pak využívá podobné technologie jako Galactic, když z postaršího Boeingu 747 odpaluje rakety, nesoucí malé satelity na oběžnou dráhu. Ani tady se ale nedočkáme velkého posunu, protože to by znamenalo o hodně větší nosič a letadla „o hodně větší než 747“ neexistují.

Takže tady se vesmír tak docela dobývat nebude, ale i tak z toho může být leccos užitečného.

Jakmile se dostanete na oběžnou dráhu, můžete tam vynášet velké satelity, zásobovat vesmírnou stanici nebo dokonce začít stavět novou.

Blue Origin ve šlépějích kosmického programu USA

Při letmém pohledu by mohlo být těžké rozeznat rozdíl mezi tím, co předvedla raketa New Shepard společnosti Blue Origin a tím, čeho dosáhla Virgin Galactic. Obě kosmické lodi se dostaly do přibližně stokilometrové výšky a rozdíl, že Branson překonal jen „americkou“ definici kosmu v 80 kilometrech a Bezos i tu mezinárodní ve 100 kilometrech.

Jeff Bezos u rakety Blue Origin
Blue Origin

Bezos letí do vesmíru. Na křídlech bezohlednosti k dělníkům Amazonu

Dřív se o ovládnutí vesmíru praly velmoci. Dnes v jeho dobývání soupeří nejbohatší lidé světa. Země je už pro jejich peníze malá. Kluci vyrostli a plní si sny. Mají velké ideály, ale jak říká písnička: Velký ideály potřebujou spoustu malejch lidí, upozorňuje v komentáři pro Finmag.cz Petr Fischer.

 

Jenomže skutečný rozdíl je mnohem větší a můžeme ho ilustrovat na názvu té současné i dvou plánovaných lodí Blue Origin. New Shepard se jmenuje podle Alanu Shepardovi, který absolvoval podobný balistický skok jako nedávno Bezos. A ani koncepcí nepřipomíná nadupané letadlo, jako SpaceShipOne, ale spíše právě raketu ze šedesátých let.

Nebo možná raketu ze sci-fi ze šedesátých let, protože její první stupeň (tedy ta „raketa“ jako taková) dokáže po vykonání svého úkolu opět přistát. To je oproti starým raketám, které shořely při návratu do atmosféry, obrovský pokrok. Ale k tomu se ještě vrátíme.

Rozdíl mezi Blue Origin a Virgin Galactic je mnohem snadnější pochopit, když se podíváte na jména následujících dvou připravovaných kosmických lodí. Ta příští se má jmenovat New Glenn po Johnu Glennovi, prvním americkém astronautovi, který se úspěšně dostal na oběžnou dráhu země a několikrát ji obkroužil. A jejím úkolem je samozřejmě vyrovnat se mu.

Proto bude New Glenn výrazně větší a bude mít dva stupně – první přistane svisle na lodi stejně jako jediný stupeň New Sheparda, druhý by měl přistát na padácích a časem se také dostat ke znovupoužitelnosti. To sice není tak elegantní jako to, co předvádí SpaceX, ale pořád to bude mnohem efektivnější a hlavně levnější než tradiční rakety, které víceméně kompletně shoří.

To je ostatně důvod, proč je létání do vesmíru tak drahé – hlavní problém není palivo nebo něco podobného, ale fakt, že je to jako kdybyste jezdili do práce třeba formulí 1, jejíž motor potřebuje téměř po každém použití generálku.

New Glenn tak posune Blue Origin na úroveň, na kterou se Virgin Galactic nemá se svojí současnou technologií nikdy šanci dostat. Zároveň to znamená mnohem větší komerční využitelnost. Jakmile se dostanete na oběžnou dráhu, můžete tam vynášet opravdové, velké satelity (na vynesení několika komerčních družic už má Blue Origin objednávky), zásobovat vesmírnou stanici nebo dokonce začít stavět novou.

Bezos si myslí, že správné místo na špinavou průmyslovou výrobu je ve vesmíru...

Neviditelný velký byznys

A ta třetí raketa? Ta se má jmenovat New Armstrong. O její technologii se zatím neví téměř nic, ale Blue Origin už představil studii lunárního modulu Blue Moon. Takže je asi jasné, kam to celé směřuje. Bezosovým dalším (ale určitě ne posledním) cílem je Měsíc.

Jakou raketou tam chce doletět a co tam chce dělat, to zatím nevíme. Ale můžeme si být skoro jistí, že tohle už nebude jen o „vesmírném turismu“. Ani s výrazným poklesem nákladů díky znovupoužitelným raketám není expedice ve stylu Apolla, financovaná z „letenek“ pro vesmírné turisty, dost dobře představitelná.

Náznak můžeme najít třeba v Bezosově zmínce o tom, že správné místo na špinavou průmyslovou výrobu je podle něj ve vesmíru. Tím asi myslí spíše oběžnou dráhu Země, kam je přeci jen snazší dopravit věci a technologie, ale i Měsíc by v takových plánech mohl hrát velkou roli. Je možné, že jeho nerostné zásoby (a výskyt vody pod jeho povrchem) umožní jeho využití k těžbě i například jako základnu pro lety kamkoliv dál.

Obrovskou výhodou Měsíce je to, že díky své malé velikosti a hmotnosti má „mělčí gravitační studnu“ – na odstartování z měsíce potřebujete nesrovnatelně méně energie (a tím paliva) než ze Země, navíc se nemusíte potýkat s atmosférou. A díky nižší gravitaci si také můžete dovolit být odvážnější v samotné konstrukci kosmické lodě. Pokud se vám tu podaří postavit alespoň částečně soběstačnou základnu, je to potenciální odrazový můstek k planetám či asteroidům.

Teď se to celé může zdát šílené – jsme zvyklí uvažovat o přepravě čehokoliv do vesmíru v intencích toho, že každé kilo stojí miliony. Ale to je především o již zmiňovaném problému s raketami na jedno použití. Přivážet věci z Číny by také bylo drahé, kdybyste museli po každé plavbě zapálit loď.

Nenechte se zmýlit – Jeff Bezos má k továrnám na oběžné dráze, dolům ve vesmíru nebo hotelu na geostacionární oběžné dráze ještě pořádně daleko. Ale očividně má plán, New Shepard dokazuje, že má schopnosti, a k tomu všemu má peníze – víc peněz než kdo jiný.

Dokonce tolik, že nedávno dal NASA nabídku, že pokud dostane zakázku na lunární přistávací modul, zaplatí první dvě miliardy dolarů ze svého. Z toho, co dnes vypadá jako hraní si na vesmírného kovboje, může být za deset, dvacet nebo padesát let velký byznys. A možná také velký přínos pro lidstvo.

SpaceX má z celé trojice asi nejdál k „miliardářské pošetilosti“ a nejblíž k fungujícímu byznysu. Tedy, on už to fungující byznys je.

SpaceX: Ten třetí vpředu

To o Elonu Muskovi a jeho SpaceX se v poslední době příliš nemluví, protože na rozdíl od svých „konkurentů“ neletěl do vesmíru. A v dnešní zkratkovité době – a nejen v ní – poutají pozornost věci, které se dají shrnout do bombastického titulku.

Šílený Musk

Elon Musk
Zdroj: Shutterstock

Jestli Elona Muska ještě neznáte (?!), podívejme se, co o něm píše česká Wikipedia. Elon Reeve Musk (* 28. června 1971, Pretorie) je americký podnikatel, vynálezce, inženýr a filantrop. Založil kosmickou společnost SpaceX a automobilku Tesla, kterou nyní jako CEO řídí. V minulosti spoluvlastnil internetový platební systém PayPal. V lednu 2021 ho agentura Bloomberg poprvé označila za nejbohatšího člověka světa s majetkem převyšujícím 200 miliard dolarů (asi čtyři a čtvrt bilionu Kč).

To nezní zas tak šíleně, ne? Když ale pomineme výstřelky typu Tesla Cybertruck s víc než diskutabilním designem, nové „berany“ místo volantu u inovované Tesly Model S či tvrdošíjného stání si za svým a boření zažitých pravidel, asi nejšílenější věc Musk předvedl v únoru 2018. Tehdy propojil světy obou svých firem (SpaceX a Tesla), když nechal do kosmu vyslat Teslu Roadster s figurinou ve skafandru SpaceX za volantem – Starmanem. Vůz využil nejen jako show přitahující pozornost celého světa, ale i jako užitečné zatížení při testu rakety Falcon Heavy. S velkou pompou a za doprovodu Space Oddity od Davida Bowieho (obdivem k němu se Musk nijak netají) z něj následně udělal stálou družici Slunce.

Je tohle už dost šílený? A to určitě ještě není konec, protože Musk se hojně motá i kolem futuristického dopravního prostředku jménem Hyperloop. S Muskem se zkrátka ještě máme na co těšit...

„Bezos letěl do vesmíru“ je jasné sdělení, které se hezky vyjímá v titulku a každý ho pochopí. Ostatně právě tohle bylo jednou z motivací projektu Apollo. Američané věděli, že pokud mají přebít dojem z prvního vesmírného letu Jurije Gagarina, musí dostat člověka „o stupeň dál“.

To, co dnes dělá SpaceX, se vysvětluje o něco hůř. Většina lidí si pamatuje raketu, co umí přistát, potom dvě rakety, co umí přistát vedle sebe, červené auto s figurínou ve vesmíru a potom velikou stříbrnou raketu, co zatím moc přistávat neumí a často vybuchne. Přidejte k tomu Muskovy bláznivé tweety a může být snadné to zavrhnout jako nějaké výstřednosti podivného chlápka, který je kdovíproč strašně bohatý.

Ve skutečnosti má SpaceX z celé trojice asi nejdál k „miliardářské pošetilosti“ a nejblíž k fungujícímu byznysu. Tedy, přesněji, on už to fungující byznys je. A Elon Musk, jakkoliv může působit jako šílenec, se v něm dostal dál než kdokoli před ním.

Hlavním produktem SpaceX je v tuto chvíli (částečně) znovupoužitelná raketa Falcon 9 a orbitální moduly Dragon a Crew Dragon. Falcon 9 začal létat na oběžnou dráhu před zhruba deseti lety, i když tehdy ještě šlo o raketu „na jedno použití“. Roku 2015 se poprvé podařilo s prvním stupněm úspěšně přistát, o dva roky později byl poprvé znovu použit první stupeň, který už jednou letěl.

SpaceX má díky Falconu 9 spoustu zakázek na dopravu satelitů na oběžnou dráhu země, a od roku 2012 také zásobuje Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Minulý rok k zásobování materiálem přidala i dopravu posádky, což v tuto chvíli zvládne jako jediná raketa kromě ruského Sojuzu. První let Crew Dragonu s posádkou také drží rekord pro nejdelší americkou pilotovanou misi ve vesmíru, s délkou 63 dní.

Tohle všechno jsou věci, které jsou o příslovečnou ligu nad Bezosovým Blue Origin, a úplně jiný sport ve srovnání s Virgin Galactic. A to je také důvod, proč se Elon Musk nezúčastnil miliardářských závodů v balistickém poskakování – někdo, kdo běžně vysílá pilotované lety na oběžnou dráhu, si něco takového nepotřebuje dokazovat.

Ještě zajímavější je ale další krok, na kterém SpaceX pracuje v současnosti. To je ta stříbrná raketa, která vypadá jako ze staré sci-fi a v posledních měsících jste ji nejčastěji vídali vybuchovat. Což se ale při testování stává. Důležitější, a z fotek možná ne na první pohled patrné, je to, jak je Starship velká. Její orbitální stupeň, nazývaný též Starship, je nějakých 50 metrů vysoký a má devět metrů v průměru. Spolu s prvním stupněm, označovaným jako Super Heavy, bude mít na výšku 120 metrů.

To znamená, že bude větší než Saturn V, který vynesl do vesmíru mise Apollo, i než jeho plánovaný nástupce SLS, který se ale díky svému řešení „na jedno použití“ zdá být čím dál více nesmyslným počinem.

Ještě důležitější než to, jak je raketa velká, je ale užitečné zatížení. Starship má být schopná dopravit 100 až 150 tun na nízkou oběžnou dráhu, 21 tun (nebo 100 tun s doplňováním paliva) na vysokou oběžnou dráhu, 100 až 200 tun na povrch Měsíce a až 150 tun na povrch Marsu (oboje s doplňováním paliva).

Pro představu to znamená, že Starship by měla na povrch Měsíce dokázat dopravit zhruba desetinásobek toho, co Saturn V, a ještě to udělat levněji. Nejspíše o několik řádů levněji.

Létání na Měsíc přitom není jen nějakým Muskovým snem nebo marketingovým trikem. SpaceX už má s NASA podepsaný kontrakt, podle kterého se Starship stane součástí projektu Artemis. Ten má být nástupcem Apolla a vrátit v průběhu této dekády lidi na Měsíc.

Skutečným cílem je ale pro SpaceX planeta Mars a její trvalé osídlení. Ostatně k veřejné nabídce akcií SpaceX prý nedojde dřív, než bude zavedena pravidelná doprava mezi Marsem a Zemí. A proč to celé Musk dělá? Psychologové by tomu možná řekli megalomanie, ale jeho oficiálním důvodem je, že jednoplanetární živočišný druh je příliš zranitelný vůči přírodním katastrofám jako jsou asteroidy nebo supervulkány, i proti vlastním omylům. A stát se druhem víceplanetárním je věc, kterou lidstvo udělat zkrátka musí.

Takže ne, Musk není jen další bohatý chlápek, co závodí s jinými bohatými chlápky v tom, kdo vyletí výš. Elon Musk vidí sám sebe jako toho opičáka, který první na kusu klády přeplul jezero, nebo tu rybu, která první zkusila vylézt na souš. V tom si je samozřejmě podobný s Jeffem Bezosem, ale Musk už v tomto oboru dokázal mnohem víc – už dnes patří do pantheonu těch, kteří lidské dobývání vesmíru posunuli nejdál.

Ač se to dnes může zdát jako pošetilá rozmařilost, za půl století budeme pravděpodobně už vědět, o co tak zásadního bychom se připravili...

A co Země?

Oblíbenou otázkou, kterou si při pohledu na vesmírem poletující miliardáře pokládá mnoho lidí, je „proč radši neopravit Zemi, proč utíkat do vesmíru“? A mnoho z nich si rovnou odpovídá. Zejména levicoví intelektuálové poukazují na vykořisťování pracující třídy kvůli pošetilosti bohatých a plýtvání zdroji, které by mohly vyřešit chudobu. Někteří pak aplikují svoje sociologické a psychologické teorie ve snaze vysvětlit, proč to ti miliardáři dělají (přičemž tím důvodem je samozřejmě ego, ješitnost nebo jiná negativní vlastnost).

Kdo nemá rád růst, nemá rád lidi
Shutterstock

Kdo nemá rád růst, nemá rád lidi

Pokud chceme, aby se lidé zajímali o životní prostředí, musíme je nejdřív nechat zbohatnout tak, aby mohli myslet i na něco jiného, než za co se dneska najedí. Žádat ve jménu planety o zastavení hospodářského růstu je kontraproduktivní. A od lidí zakotvených v bohatých zemích pokrytecké, upozorňuje dánský statistik Bjørn Lomborg.

Moje odpověď na první výtku bude jednoduchá – všichni tihle intelektuálové by měli jít raději protestovat před přístaviště superjachet, které jsou z ekologického hlediska ještě horší, vyplýtvají ještě více zdrojů a navíc, až na vzácné výjimky, nepřinášejí nic nikomu mimo svého majitele. To by dávalo alespoň o trošku větší smysl.

Na otázku, proč to ti miliardáři vlastně dělají, a proč bychom my měli být rádi, že to dělají, je ale odpověď trochu složitější. Jedna její část je více filosofická, druhá o něco praktičtější.

Ta první je, že tohle je prostě to, co děláme. Co jsme. Nejen my lidé, ale život obecně. Nejhlubší a také nejdůležitější motivací veškerého lidského, živočišného (a vlastně i rostlinného, pokud může rostlina jednat) jednání je jít dál. Dostat se na místa, kde jsme ještě nebyli. Zjistit, co tam je. Přijít na to, jak to využít. Obsadit je. Osídlit je. Rozšířit se. Vyvinout se v něco nového, co posune zázrak života dál.

Od první bakterie před miliardami let přes tu rybu, která první vylezla na břeh, prvního dinosaura, který zkusil díky pernatým prackám popoletět, opičáka, který první vyplul na kusu klacku, všichni se snažíme přesně o to samé. Nepokusit se dobýt vesmír, pokud k tomu máme prostředky, by bylo rezignací na samou esenci toho, čím jsme.

Vesmírné závody Branson Bezos MuskBlue Origin
Vesmírné závody Branson Bezos MuskBlue Origin
Další obrázky v galerii (26)

A teď k té praktičtější stránce. Když probíhala podobná debata v šedesátých letech, kdy těmi kroky, kterými dnes procházejí soukromé firmy, procházela NASA a sovětský vesmírný program, mnoho lidí tvrdilo, že Apollo i jeho předchůdci jsou vyhozené peníze. Že to lidem na Zemi nic nepřinese.

I když pomineme statisíce pracovních míst, která by se dala vytvořit libovolnou jinou „hladovou zdí“, tak dobývání vesmíru přineslo obrovský technický pokrok. Pokrok, který by jinak nepřišel nebo přišel pomaleji, včetně takových věcí jako jsou vakuované potraviny. Především ale létání do vesmíru nezměrně pomohlo životu tady dole, na Zemi.

Používáte GPS, komunikujete s využitím satelitů, nebo s jejich využitím třeba sledujete přenosy z druhého konce světa? Bez létání do vesmíru by to nešlo. A pokud chceme mluvit o záchraně planety, tak ani to by nebylo možné třeba bez tisíců družic, které nám pomáhají pochopit, co s planetou pácháme.

Co podle vás dělají?

Co přinese další vlna dobývání vesmíru, to je v tuhle chvíli těžké říct. Mohou se zhmotnit Bezosovy plány na přesun části průmyslu mimo zemskou atmosféru. Můžeme přijít na to, jak na oběžné dráze zachytit sluneční energii a přenést ji na Zemi. Asteroidy mohou znamenat nekonečný zdroj nerostů.

A nebo můžeme i vytvořit nový životní prostor. Ať už osídlením Marsu, jak si to představuje Musk, nebo stavěním vesmírných stanic, jak o tom mluví Bezos. Ten si oblíbil myšlenku takzvaných O’Neillových válců, obrovských cylindrických objektů, které by rotací vytvářely „umělou gravitaci“.

Jisté je, že v následujících dekádách bude zajímavé tyhle vesmírné závody sledovat. A ač se to dnes může zdát jako pošetilá rozmařilost, za půl století budeme pravděpodobně už vědět, o co tak zásadního bychom se připravili, kdybychom tou cestou nešli.

A navíc tu je pořád ještě jeden efekt, který přinese už vesmírná turistika. Všichni lidé, kteří byli ve vesmíru, se shodují, že zažili takzvaný „efekt nadhledu“. Moment, kdy se podíváte na Zemi a tenoučkou vrstvičku její atmosféry z výšky, už vás prý navždycky změní. Představte si řeč Carla Sagana o „bleděmodré tečce“, ale o řád nebo dva silnější.

Lidé, kteří budou létat jako turisté do vesmíru, budou lidé bohatí, a tím pádem obvykle i vlivní. Pokud pohled z vesmíru přiměje část z nich přemýšlet o naší planetě a o tom, jak s ní zacházíme, jinak, pak už to samo může být dobrým důvodem, proč to celé dělat.

Ohodnoťte článek

-
127
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Vojtěch  Dobeš

Vojtěch Dobeš

Automobily byl posedlý od malička a řízení osudu ho postupně dovedlo do redakcí českých verzí Autocaru a TopGearu, do americko-kanadského TheTruthAboutCars.com a k založení vlastního magazínu Autíčkář.cz.... Více

Související témata

Elon MuskJeff Bezoskosmické letymiliardářiNASARichard Bransonvědavesmírvýzkum

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo