Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Fixlování na vysokých školách. Desetina studentů si nechala zpracovat práci na zakázku

Zuzana Keményová
Zuzana Keményová | 26. 6. 2021 | 9 komentářů | 2 825
akademické titulyinvestice do vzděláníplagiátorstvívysoké školyvzdělání

Osm procent vysokoškoláků jí přiznalo, že si nechali vypracovat práci na zakázku a vydávali ji za vlastní. „Nebude to konečné číslo, zahrnuje jen ty, kteří se přiznali,“ upozorňuje Veronika Králíková, která o falešných studentských pracích napsala diplomku a dál se jimi zabývá.

Fixlování na vysokých školách. Desetina studentů si nechala zpracovat práci na zakázku

Zdroj: Marie Kozáková

Podvodnému psaní prací na zakázku, takzvanému contract cheatingu, věnovala Veronika Králíková, nyní doktorandka Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, svou diplomovou práci. Obhájila ji v roce 2017. Ve výzkumu se dotazovala celkem 1017 českých studentů. „Zmíněných osm procent podvodných praxí samozřejmě nebude konečné číslo, zahrnuje jen ty, kteří se přiznali,“ podotýká Králíková.

Ve shodě s kolegy si Veronika Králíková myslí, že podvodům musí akademici předcházet prevencí, nikoli represí. Vytvořila proto instagramový profil, na kterém se studenty komunikuje. 

„Jsou skvělí, velmi vděční, ochotní, nebojí se zeptat, když něco nevědí, nebo se ozvat, když je něco trápí. Je super vytvářet takovou komunitu, kde se dá pozitivně propagovat akademická etika právě prevencí a podporou,“ říká Králíková. 

Kolik podezření na práce napsané na zakázku jste na vaší univerzitě řešili za zhruba poslední dva roky?

Oficiálně, nebo neoficiálně? Jen tak s kolegy jsme mezi sebou diskutovali víc prací, ale vždycky chyběl důkaz a možnost prokázat, že student práci nenapsal sám. Oficiálně jsem u nás na univerzitě byla svědkem jen jednoho případu contract cheatingu, na který se přišlo velmi kuriózně – student se před dostal kvůli plagiátorství před disciplinární komisi, kde se obhajoval tím, že on daný text nepsal, ale udělal to za něj jiný student, čímž se přiznal ke contract cheatingu. 

Byl za to nějak potrestán?

Ano, studenta potrestal děkan. Komise navrhla podmínečné vyloučení, jelikož se jednalo pouze o dílčí seminární práci, ale nevím, jak přesně nakonec děkan rozhodl.

Vypadá to, že firmy chtějí opravdu chránit zákazníka a zaručit anonymitu, ve skutečnosti si hlídají zpracovatele, aby se nedomluvil se zákazníkem a firmu neobešel.

Už rok jsou vysoké školy zavřené, učí se na dálku. Jak pandemie ovlivnila contract cheating?

Asi málokdo může říct, že ho pandemie nijak nezasáhla. Mění se forma a způsob výuky a na to pravděpodobně reagovali i studenti. Nedivila bych se, kdyby nyní contract cheating právě vzkvétal. A nebude to z toho důvodu, že by snad studenti doma věnovali čas raději jiným aktivitám, naopak jsem od studentů zaznamenala časté stížnosti na zvyšující se nároky a požadavky v jednotlivých předmětech. 

Co myslíte těmi zvýšenými nároky?

Vysvětlím: od zimy vedu instagramový profil nazvaný Akademická etika. Řeším se studenty různá témata akademického života – jak citovat, jak parafrázovat, co dělat a nedělat u disciplinární komise, jak zvládnout skupinové seminárky a podobně. Jsem ráda, že jsem si se studenty vytvořila celkem pěkný a přátelský vztah, takže se nebojí ozvat, zeptat se, nebo si právě i postěžovat. U tématu online výuky se mi potvrdilo, že se na studenty v době pandemie zvýšily nároky. Místo dvou prací celkem za semestr teď pomalu píšou dvě seminárky do každého předmětu. 

A to je špatně, že mají hodně práce?

Ano, nedostatek času, nedostatek motivace, moc úkolů, které se mají odevzdávat v jednom období najednou, to všechno jsou důvody pro uchýlení se ke contract cheatingu. Podle mě jsou teď často studenti pod větším tlakem než normálně. Nejen ve studijním, ale i osobním životě. Takže zopakuji: nedivila bych se, kdyby contract cheating vzkvétal. 

Objevily se za poslední rok v contract cheatingu nějaké nové formy či trendy?

Nové formy jsem nezaznamenala. Pořád jsou tu firmy, pořád jsou tu jednotlivci, kteří nabízejí své služby veřejně, pořád tu budou i ty neveřejné nabídky nebo „jen“ pomoci od kamarádů. V anglicky mluvících zemích je nabídka daleko větší než na českém trhu. 

Universitas.cz
Magazín vysokých škol Universitas.cz

Rozhovor přinášíme ve spolupráci s magazínem Universitas.cz

Universitas.cz se contract cheatingem a plagiátorstvím zabývá dlouhodobě. Z poslední doby jako doplněk k rozhovoru doporučujeme:

Normostrana za dvě stovky, dodání zítra

Student psychologie, programátor z rektorátu, vysokoškolský pedagog. Jeden práce na zakázku psal, druhý si jednu objednal a na třetím je, aby podvody odhaloval. 


Když vedete moc prací, contract cheatingu zamezíte těžko 

Komentář pedagoga z VŠE: „Jako vyučujícího mě děsí představa, že ve snaze neporušit současné znění zákona trávím čas připomínkováním a čtením závěrečných prací, které napsal ghostwriter, a nakonec se pod ně podepisuji.“

Jste autorkou diplomové práce o byznysu kolem contract cheatingu. K čemu jste v ní došla?

Ve své závěrečné práci jsem vlastně jako první u nás mapovala trh s podvodnými pracemi v České republice. Hodně jsem se zaměřovala na contractcheatingové firmy. Tak označuji ty společnosti, které nabízejí „zpracování podkladů“. Podívala jsem se na to, kolik jich zde je, jaké nabízejí služby, a také jsem si od nich práce objednala, abych zjistila, jak to funguje a co člověk vůbec dostane. Celkem osm procent dotazovaných z celkového počtu 1017 studentů se mi tehdy ke contract cheatingu přiznalo. Zároveň jsem si potvrdila, že firmy, které nabízejí zpracování podkladů, studentům odevzdávají hotové práce, nikoli podklady. Samozřejmě, ty firmy by to mohly rozporovat. A bohužel jsem také zjistila, jak mizerná kvalita těchto prací je. 

Co vás osobně nejvíc překvapilo?

Nejvíc mě zaskočil asi počet návštěv contractcheatingových stránek ze sítě naší univerzity. Že na tyhle stránky někdo chodí i ze školních počítačů, to jsem nečekala.

Kolik je v Česku firem, které nabízejí práce na zakázku nebo – jak samy říkají – zpracování podkladů? A kolik v okolních zemích?

Přesný počet vám nepovím, ne všechny stránky jsou aktivní. Kdo je zvědavý, může si do vyhledávače zadat: „seminární práce cena“ a nalezne řadu firem, které nabízejí zpracování podkladů.

Z okolních zemí se teď zaměřuji na Slovensko a zatím mi tamější trh připadá velmi podobný. Největší trhy jsou v anglicky mluvících zemích, kde se kromě stránek firem hojně využívají i portály jako Fiverr, které sdružují nabídky od různých umělců, grafiků, marketérů… až po zpracovatele akademických prací. Je velmi jednoduché v této oblasti podnikat a zapojují se nejen rodilí mluvčí ze západních zemí, ale i početná skupina zpracovatelů například z Indie nebo Pákistánu, kteří dokážou nabídnout velmi příznivé ceny. Otázkou je vždycky kvalita. 

Roste počet těchto firem? Máte představu, kolik jich v Česku bylo zhruba před deseti lety?

Problematice se věnuji od roku 2017 a za tu dobu jsem nezaznamenala nějaký skokový nebo výrazný nárůst počtu firem. Jak to vypadalo dřív, je dobrá otázka. Samozřejmě i před masovým rozšířením internetu contract cheating fungoval, takže v roce 2010 už jistě nějaké firmy působily online. 

Z historie českých podfuků

Alt + Míra
Zdroj: Shutterstock

Něco o tom fixlování víme. Náš web Peníze.cz se diplomkám na zakázku věnoval právě před deseti lety a taky na úsvitu internetové doby – před dvaceti roky. 

Jak se podvádělo v roce 2001

V roce 2001 se reportérka Lucie Kaříízková zajímala o inženýrský diplom. Diplom z Karlovy univerzity tehdy stál půl milionu, tituly ze Slovenska se daly pořídit už za desetitisíce.

Vysokoškolákem za pár dní 1

Vysokoškolákem za pár dní 2


Jak se podvádělo v roce 2011

Ondřej Tůma a Jan Brož mluvili s provozovatelem mnoha stránek zprostředkovávajích psaní školních prací. Diplomky z „jednodušších“ oborů na míň prestižní škole stávaly i pouhých 20 tisíc.

Proč opisovat? Diplomku koupíte za dvacet tisíc!

Diplomky na zakázku: školy versus podnikavci

Jaké služby konkrétně ty firmy nabízejí, jak to prezentují a kolik to stojí?

Nabízejí všechno, na co si vzpomenete: vypracování „podkladů“ pro seminární práce, eseje i závěrečné práce všech možných oborů – včetně technických nebo uměleckých. Vytváření prezentací, tvorbu sloganů, překlady, korektury. Je toho hodně. Nesledovala jsem celou nabídku, zaměřila jsem se čistě na psaní seminárek nebo závěrečných prací. Tam se ceny odvíjejí od tématu, kolik stran potřebujete a kolik času jim na to dáte. Orientační ceníky jsou dostupné na stránkách, nicméně tu opravdovou cenovou nabídku získáte až poté, co pošlete veškeré informace k nezávazné objednávce. Řekněme, že ceny začínají na nějakých dvou stech korunách za normostranu. 

Jak to funguje prakticky?

Firmy mají většinou na stránkách objednávkový formulář. Ten je možné nezávazně vyplnit, aby zákazník získal cenovou nabídku. Ta dorazí do 48 hodin na e-mail, často i dřív. Pokud je pro zákazníka cena příznivá, některé firmy nabízejí, že zašlou i ukázky práce. Poté, co je zákazník odsouhlasí, se po něm chce, aby za vypracování zaplatil. Během zpracovávání práce se komunikuje se zpracovatelem přes interní systém firmy. Vypadá to, že firmy chtějí opravdu chránit zákazníka a zaručit anonymitu, ve skutečnosti si hlídají zpracovatele, aby se nedomluvil se zákazníkem na zpracování někde na jiné platformě a firmu neobešel. Získal by tak víc peněz pro sebe a firma by přišla o provizi. 

Za jak dlouho dodají finální práci?

Ceny i čas zpracování jsou velmi individuální. Lze získat seminárku do druhého dne, bakalářku do týdne a podobně. Ale je nutné počítat s tím, že za takovou službu si studenti připlatí. Sama mám velmi špatnou zkušenost s kvalitou prací. Práce, které jsem si objednala pro potřeby výzkumu, obsahovaly gramatické chyby, měly méně stránek, než za kolik jsem platila, obsahovaly zdroje, na které chyběly v textu odkazy, a celková úroveň zpracování za moc nestála. Chyběla tam jakákoli odbornost. Nízkou kvalitu zakoupených prací mi potvrdili i studenti v mezinárodních výzkumech International Contract Cheating Project) i Global Essay Mills Survey, pro ně to byl i důvod, proč objednané práce nakonec ani neodevzdali. Platí, že to, že si za práci student zaplatí, rozhodně nezaručuje její kvalitu. 

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Jaké jsou nejčastější motivace pro to, že si někdo nechá napsat práci na zakázku?

Moc školních prací, které mají odevzdávat v jednom termínu. Nestíhají se všemu věnovat, nevěří si, že to dokážou sami zpracovat, nevidí význam ve zpracování dané práce nebo jsou prostě jen líní. 

A jak ti, kteří naopak práce na zakázku píší, vnímají etiku celé věci?

Je to pro ně práce jako každá jiná... Asi tak, jako by někdo nemohl dělat pojišťováka nebo prodávat přípravky na hubnutí, tak ne každý zvládne být zpracovatelem těchto prací. Část zpracovatelů si je vědoma toho, že to, co dělají, je špatně. Na druhou stranu si to ostatní pořád mohou omlouvat tím, že vypracovávají pouze podklady nebo že se vším jen vypomáhají, a od výsledku dávají ruce pryč.

Nicméně je tam i riziko zneužití. Kromě peněz, které za podklady či práci zpracovatel dostane, si autor může do textu „schovat“ nějaké své označení a následně tím prokázat, že odevzdaná práce je podvod, případně danou osobu vydírat. 

A setkala jste se někdy s tím, že by takto někdo studenta vydíral?

Slyšela a četla jsem příběhy, ale osobní zkušenost s tím naštěstí nemám. 

Jak z pohledu akademické etiky všechno vnímají ti, kteří si nechají práci zhotovit?

Všeříkající jsou výsledky mých výzkumů. Já se totiž ptala respondentů nejen na to, proč podváděli, ale i všech ostatních, kteří se k podvádění nepřiznali, za jakých okolností si myslí, že by byl podvod přijatelný. Velká část samozřejmě řekla, že nikdy, ale pokud bychom se podívali na některé další odpovědi, pak najdeme shodu v tom, kdy se podle některých dá podvádění odpustit – při nedostatku času, motivace, nebo pokud má toho člověk nad hlavu. Podvod je často pro studenty opravdu krajní řešení, po kterém sáhnou z nouze. Ano, najdou se i takoví, kteří to udělají z rozmaru a pohodlnosti. Ale takoví lidé tu budou vždy – ti, co to prostě vždycky zkusí.

Myslíte si, že contract cheatingu přibývá s rozšířením dostupnosti internetu, kdy se online dá pořídit prakticky cokoliv?

Rozhodně si nemyslím, že by to bylo rozvojem internetu. Nedávno jsme se o tom bavili s kolegou Tomášem Foltýnkem, který upozornil na článek, kde se zmiňuje contract cheating již ve dřívějších letech, když ještě nebyl internet a počítače doma nikdo nevlastnil. Contract cheating tu byl, je a bude, jen se prostě mění jeho formy, zjednodušuje dostupnost, ale i vyvíjejí softwary na jeho odhalování. 

Anketa

Máte titul? A mohla bych ho vidět?

Co se musí stát, aby se contract cheatingu zabránilo? Měl by být třeba trestný?

Určitě by se mu nemělo zabraňovat, ale předcházet. To je priorita číslo jedna. Vždy tu budou lidé, co to zkusí, ale když to budou jednotky případů, tak není problém. Trestné? Dokud nemáme efektivní nástroje na to, aby se contract cheating prokázal, tak ani trest nemusí studenty odradit. Já se vždy soustředila na prevenci contract cheatingu u akademiků. Chtěla jsem upozornit na problém, ukázat jim něco, co pro mnoho z nich bylo nepředstavitelné. Potvrdit jejich obavy, že ten problém opravdu existuje, a ukázat jim metody, jak mu alespoň částečně předcházet. Práce s akademiky je ale těžká. A aby se něco změnilo, je potřeba, aby to i oni chtěli změnit. 

V čem konkrétně je práce s akademiky těžká?

Já je v podstatě i trochu chápu. Učíte x let na univerzitě, máte své místo jisté, zaštiťujete masový předmět, s čímž je dost práce, do toho vedete bakalářky, diplomky, musíte se věnovat výzkumu. A pak přijde osmadvacetiletá slečna, která vám představí něco, co se podle vás určitě na vaší univerzitě neděje, a tvrdí vám, že máte něco dělat jinak, podle ní lépe, a všechny aktivity, které ona diktuje, vám zaberou další kopec času, který prostě nemáte. A i kdybyste jí věřili, že nějaký problém zvaný contract cheating existuje, její návody rozhodně nejsou stoprocentní a nezaručí, že se problém opět nevyskytne. 

Mnohdy si mě tedy akademici vyslechli, zakroutili hlavami ve stylu „to snad ani není možné, že se něco takového opravdu děje“, zmínili se u oběda kolegům a tím to utichlo, nic se nestalo, nic se nezměnilo. Není to žádný pokyn od rektorů nebo děkanů, který by museli brát v potaz, není to nic, o co by se aktivně zajímalo ministerstvo školství, případně se objevovalo často v médiích. Chce to tedy opravdu, aby daný akademik byl sám přesvědčený, že chce pro budování akademické integrity nebo konkrétně pro prevenci contract cheatingu něco dělat. Abych všem nekřivdila, naštěstí už i takoví akademici jsou a za ně jsem strašně ráda.

Ing. Veronika Králíková

Veronika KrálíkováFoto: Marie Kozáková

Veronika Králíková

V roce 2017 vystudovala obor Ekonomika a management na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně, kde nyní dokončuje i doktorská studia. Absolvovala prací Analýza trhu s podvodnými seminárními a závěrečnými pracemi v ČR, která byla první ucelenou studií na toto téma v České republice. Od té doby se podílela na řešení několika mezinárodních projektů o contract cheatingu. Organizuje workshopy na téma plagiátorství a další etická témata. Přednášela na Radě Evropy, v Americe, Dubaji, Gruzii, Lotyšsku, Litvě a pro mnoho českých univerzit. 

Žije v Brně, je se synem na rodičovské dovolené, ale díky distanční výuce má možnost věnovat se studentům například v předmětu Akademické psaní. 

Takže jste se tedy raději zaměřila na studenty?

Ano, zatím jsem vytvořila instagramový profil, na kterém se studenty komunikuji a sdílím s nimi různé poznatky z akademického života nebo vytvářím workshopy a tak dále. Studenti jsou skvělí, velmi vděční, ochotní, nebojí se zeptat, když něco nevědí, nebo se ozvat, když je něco trápí. Je super vytvářet takovou komunitu, kde se dá pozitivně propagovat akademická etika právě prevencí a podporou. Prevence mi připadá důležitá a alespoň zčásti tak mohu suplovat ty akademiky, kteří ji až tak vážně neberou. Snažím se pomáhat studentům, připravovat je na všechno, co je může během studia potkat, a učit je, čemu věnovat pozornost, jak se chybám vyhnout nebo jim předcházet. A víte, co je na tom nejkrásnější? Jak jsou ti studenti za tohle vděční. Dostávám zprávy i e-maily s poděkováním za to, co dělám, a že to pomáhá nejen jim, ale i spolužákům. A tohle za mě prostě má smysl.

Za prokázaný contract cheating se odebírají tituly. Je to podle vás dostatečný trest?

Ano, nejde totiž jen o odebraný kus papíru. Může to být ztracených x let života, studia, nervů, financí a podobně. Je to také ostuda před rodinou, ztráta zaměstnání nebo alespoň překážka v rozvoji kariéry. 

Autor článku

Zuzana Keményová

Zuzana Keményová

Stálá spolupracovnice serveru Univesitas.cz, Slovenka s citem pro češtinu, zapálená propagátorka témat vzdělávání, ochrany životního prostředí, vědy a inovativních (pokud možno prospěšných) nápadů. Dvanáct let pracuje jako redaktorka Hospodářských novin. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově.