Covid-necovid, průmyslová revoluce je tu. Nahradí nás algoritmy?

Jiří Zahrádka
Jiří Zahrádka
23. 6. 2021
 9 083

Okřídlená věta, že po pandemii už nikdy nebude svět stejný, nemá základ jen ve větším počtu homeofficů. Až se v létě probudíme z vlny lockdownů a restrikcí, sečteme ztráty a nadechneme se k novým příležitostem, možná zjistíme, že pro firmu už brzy nebudeme potřební ani na dálku.

Covid-necovid, průmyslová revoluce je tu. Nahradí nás algoritmy?
Zdroj: Shutterstock

Nebýt koronaviru a souvisejícího zadlužování, dominantním ekonomickým tématem by byl dnes průmysl 4.0. Už v průběhu roku 2019 jsme zcela reálně vkročili do éry zrychlování procesů, rozvoje algoritmů umělé inteligence a špičkových strojírenských technologií, které budou mít pozitivní, ale v přechodném období i negativní, dopady na společnost.

Pandemie všechno ještě urychlila, jen si toho zatím nikdo moc nevšímá. Vlna lockdownů a s ní spojená nutnost přesunu prodeje zboží online automatizaci dramaticky urychlily. Nejvíc to bylo viditelné u skladů, ale rychle se rozvíjely i další související obory.

Algoritmy s námi dnes dokážou chatovat tak dobře, že je problém je rozpoznat od reálného člověka. A další algoritmy zas umějí už nyní vyrobit banner pro výkonnostní kampaň možná lépe než upracovaný grafik s brečícím dítětem za zády.

Je tak naprosto jasné, a víme to už dlouho, že se blíží zásadní změna na trhu práce. Teď se s tím budeme muset začít rychle vyrovnávat, protože následující roky budou s největší pravděpodobností hodně turbulentní.

Teď jsme v klidné fázi, ve které firmy řeší hlavně implementaci v dílčích oborech a načasování. Typickým příkladem jsou dnes sklady.

Změna je nevyhnutelná

Už dávno nejsme jen v teoretické fázi testování řešení a o vizích budoucnosti nemusíme číst jen ve sci-fi rubrice na Technetu. Všechno je už hotové, funkční a překvapivě spolehlivé. Pro náročné výpočty také už máme dostatečně výkonné procesory, za což vděčíme hlavně extra rychlému rozvoji chytrých telefonů. Před pár lety byl výkon ještě problém.

Odpověď na otázku z titulku tedy zní: ano, algoritmy nám ušetří (a už šetří) spoustu práce a mnoho profesí i zcela nahradí. Nepůjde přitom jen o dělníky u pásu, ale i o vyšší kancelářské pozice. I ty začnou postupně algoritmy skutečně nahrazovat.

Teď jsme v klidné fázi, ve které firmy řeší hlavně implementaci v dílčích oborech a načasování. Tedy kdy bude pro danou firmu nejvhodnější doba na vyšší investici do nových technologií, která převáží nad vzrůstajícími mzdovými náklady, náklady na nábor a ztrátami za dočasně neobsazené místo. Například kvůli vysoké fluktuaci.

Licence a poplatky

Přemýšlení nad tím, jestli pět projektových manažerů nahradit jedním, který bude dohlížet nad automatizovaným systémem řízeným algoritmem, zamotává hned několik neznámých. Tou první jsou zvýšené náklady nejen na zavedení samotné technologie, ale i na zaučení dalších zaměstnanců. Přechodně to také neprospěje atmosféře ve firmě.

Druhou neznámou při rozhodování můžou být licenční poplatky – jak už jsme si v posledních letech zvykli, software se už jednorázově nekupuje, ale pronajímá. A to, že něco dnes stojí 1000 dolarů měsíčně, neznamená, že to za rok nebude stát 1500.

Typickým příkladem takového bezvětří jsou dnes sklady. Existují velmi rychlé a spolehlivé automatizované systémy a některé firmy se do změn už pustily. Jenže lidská síla je (bohužel i kvůli pandemii) stále natolik levná, že například Amazon raději dále masově využívá zaměstnance se všemi jejich lidskými vlastnostmi. Naposledy se tak letos v dubnu ve skladu Amazonu v Alabamě konalo hlasování o založení odborů, což nakonec neprošlo.

Že ale v řádu let přijde do Amazonu alespoň částečná automatizace, nikdo nepochybuje. Po celém světě zaměstnává přes milion lidí a potenciál pro úspory je obrovský. I částečně autonomní robot v ceně řádově desítek tisíc dolarů na sebe v USA vydělá během jednoho roku. A hlasovat o odborech ho ani nenapadne.

Rozvoji automatizace spolu s chytrými algoritmy přejí i nejrůznější predikce. Například tato hojně citovaná studie PwC o dopadu automatizace na pracovní trh uvádí, že umělá inteligence, robotika a další celosvětově ohrožují až 37 procent pracovních pozic. Na druhou stranu, už dřív stejná společnost odhadla, že transformace přinese globální ekonomice do roku 2030 až 14 procent světového HDP, odhadem kolem 15 bilionů dolarů (315 bilionů Kč).

PwC mimo jiné uvádí, že z dlouhodobého hlediska jsou nejohroženější hlavně méně kvalifikované pozice (a tedy i méně vzdělaní pracovníci). V tom krátkodobém pak kvůli překotnému technologickému vývoji zejména celá oblast finančních služeb.

Kdo někdy vyzkoušel sociální síť TikTok, zcela jasně chápe, jak návykově výběr obsahu pomocí algoritmů funguje.

Robot, nebo software?

Jenže ono nejde jen o roboty. Navzdory skvělému virálnímu marketingu firmy Boston Dynamics nejsou tím, kde se točí největší peníze v oboru umělé inteligence. Roční obrat téhle celosvětově proslavené firmy se odhaduje na 60 milionů dolarů (asi 1,25 miliardy Kč), přičemž potenciál jejich robotů vypadá zajímavě jen v logistice a možná pro vojenské využití.

Ostatně firmu dlouho vlastnil Google, který o obor ztratil v roce 2017 zájem. V roce 2020 ji pak ovládl Hyundai za cenu „jen“ 1,1 miliardy dolarů (bezmála 23 miliard Kč). Hodnota samotného trhu s roboty určenými pro sklady pak v roce 2020 byla okolo čtyř miliard dolarů (83,5 miliardy Kč) a trh s průmyslovými roboty (i těmi hloupými bez schopnosti učit se) přibližně 100 miliard amerických dolarů (přes dva biliony Kč).

Od Aiba po Atlas

Jak obrovsky se algoritmy umělé inteligence vyvinuly za necelé dvě dekády, můžeme názorně vidět na robotech. V letech 1999 až 2001 Sony představilo v různých částech světa prvního masově vyráběného robůtka s umělou inteligencí ve tvaru psa. Jmenoval se AIBO, orientoval se pomocí 0,18Mpix CCD kamery a dokázal především „šaškovat“. Tedy vrtět ocáskem, tančit nebo dojít za míčkem. Samozřejmě všechen respekt vývojářům, v tu dobu bylo například rozpoznávání předmětů opravdu fascinující dovedností.


Skok do roku 2016. Malá americká firma Boston Dynamics ukázala světu 183 cm vysokého humanoidního robota jménem Atlas. Dokázal spolehlivě udržet rovnováhu a chodit do schodů. O rok později šokovalo svět video, kde už bez problémů zvládá parkourové a akrobatické prvky – skoky, kotrmelce, ale i salta. Všechno zcela plynule, s rychlými pohyby. Ještě strašidelněji působily robotické muly s možným využitím pro armádu, které umějí udržet rovnováhu i za ztížených podmínek a stabilně dopravovat těžké předměty rychlostí 14 km/h. Tedy výrazně rychleji než voják.

Z celosvětového pohledu to nejsou příliš velká čísla. Ty opravdu atraktivní peníze se totiž točí až v softwaru. Tedy okolo samotných algoritmů bez té vší hydrauliky okolo. Takových, které se na základě vstupních dat umějí samy řešit problémy a případně si říct o další data. Právě téhle schopnosti se říká AI – artificial intelligence neboli umělá inteligence.

Takové algoritmy nacházejí využití například v přímému prodeji, kde správně odhadnou chování zákazníka a přeskládají nabídku e-shopu tak, aby člověk jen tak bez cíle neklikal a nakonec neodešel. Nebo umějí dynamicky tvořit reklamu a nabídnout kombinaci produktů na míru přesně tak, aby se maximalizovala hodnota košíku a zvedala se průměrná útrata na celém e-shopu.

Kdo někdy vyzkoušel sociální síť TikTok, zcela jasně chápe, jak návykově takový výběr obsahu pomocí algoritmů funguje. Není proto divu, že se umělé inteligenci připisují jen za rok 2020 celkové tržby v prodejích ve výši 281 miliard dolarů (asi 5,9 bilionu Kč). A pro rok 2021 se předpokládá další – dvouciferný – růst o 16 procent. Pro rok 2024 činí predikce už ohromných 554 miliard dolarů (11,6 bilionu Kč). A to už jsou poněkud jiné částky než u robotů samotných.

V následujících letech se proto očekává i boom technologických firem a startupů, které budou na základě algoritmů vytvářet unikátní služby v online světě. Třeba chytré osobní asistenty, kteří budou umět předvídat situace jako šikovná sekretářka, tedy víc než jen číst z kalendáře a rozesílat upomínky jako dnes běžně dostupné online služby a nešikovné sekretářky.

Už před pandemií rostla velká skupina těch, kteří chtěli zpomalit. Hlavně mileniálové a mladší ročníky již netouží budovat velkou kariéru...

Člověk versus stroj

I zkušený zaměstnanec s vysokou efektivitou práce po tomhle výčtu vypadá dost zranitelně. A to je tenhle typ zaměstnance historicky spíš vzácný jev. Nemluvě o situaci dnes, po víc než roce unavujících omezení, kdy stoupá počet lidí s psychickými problémy. Jen podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) trpělo až 40 procent dospělých Američanů na vrcholu pandemie nějakou formou mentální nepohody, třetina popisovala symptomy deprese. A nejinak je to v Česku.

Vysoká efektivita práce v takovém případě není dlouhodobě udržitelná. Už před pandemií navíc ve společnosti rostla velká skupina těch, kteří chtěli zpomalit pracovní tempo ze své vlastní vůle. Hlavně mileniálové a mladší ročníky už netouží budovat velkou kariéru, chtějí si užívat života. Do toho jsme zažili rok kurzů, podcastů a článků o osobním rozvoji, ve kterých dominuje work-life balance jako životní hodnota a workoholismus jako negativní, patologický jev.

Autonomní vozy pod palbou

Ani v roce 2021 v Evropě neexistuje země s právním rámcem pro provoz plně samořiditelných aut na pozemních komunikacích. Po několika široce medializovaných nehodách především v USA chybí pro takový krok politická vůle, automobilkám se také nechce nést právní zodpovědnost za případné nehody. Německý Daimler  dokonce v listopadu 2020 oznámil ukončení programu samořiditelných osobních aut. Nadšení ochabuje i v USA, byť testování vozů se systémy minimálně úrovně 3 (přítomen řidič, samořiditelné do 60 km/h) stále běží v mnoha státech a zabývá se jím přes 80 společností.

Co nadále zůstává horkým tématem, je komerční využití, a to především pro dálkovou nákladní dopravu, dopravu v uzavřených areálech a taxi. Poslední dvě položky jsou už běžnou realitou, například čínské Baidu spustilo v květnu 2021 v Pekingu první reálný provoz vozů Apollo Robotaxi.

Komerční provoz automních vozů úrovně 4 (plně samostatná, přítomen řidič) se předpokládá od roku 2030, úrovně 5 (již bez řidiče) od roku 2040.

Není to jen záležitost Česka nebo Západu, zcela stejné téma řeší i v Asii, kde po desetiletích extrémně tvrdé práce stále chybí pocit naplnění. Velká vlna stávek v čínských továrnách mezi lety 2010 až 2015 sice přinesla především ve velkých provozech zlepšení pracovních podmínek i ohodnocení, rostoucí ceny nemovitostí lidem ale neumožňují důstojný život. Stále častěji si tak kladou otázku, proč tolik pracovat.

Z hlediska firem proto stroje a automatizace přicházejí v ten nejlepší možný moment. Z hlediska zaměstnanců je to už horší – vplouváme do období, kdy tlak na udržení místa bude růst s tím, jak se firmy budou postupně rozhodovat pro uskutečnění investic do nákupu nových technologií a automatizace.

Podle několika starších studií půjde v první řadě o nízce kvalifikované pracovníky, jako jsou skladníci či dělníci v pásové výrobě. S rozvojem algoritmů se bude počet oborů rozšiřovat o nudné a stereotypní práce, jako jsou pokladní nebo pozice s měkkými dovednostmi typu telefonistek. V poslední fázi začnou stroje nahrazovat i náročnější pozice typu řidičů.

Grafické práce dokáže už dnes udělat online služba. Pracovník marketingu pak už jen vybere nejlepší z navržených řešení.

Století algoritmů

Navzdory predikcím, že počet pracovních míst neklesne a lidské zdroje se jednoduše přesunou na pozice operátorů výroby nebo údržby strojů, je víc než zřejmé, že následující dekáda a dál bude plná velkých změn. Ty se urychlí hlavně potřebami už tak zadlužených ekonomik. S největší pravděpodobností nás také čeká rozevírání nůžek mezi těmi, kteří se dokážou rychle přizpůsobit, a těmi, kteří realitu zkrátka přijmout odmítnou.

Bojíte se kvůli automatizaci o svou práci?

Dá se také očekávat, že se změny nebudou týkat jen nízce kvalifikovaných pozic, ale s rozvojem technologií i středních manažerů nebo kreativců. Například grafické práce dokáže už dnes udělat online služba – na základě zadání vybere vhodné barvy, kompozici i motiv. Pracovník marketingu pak už jen vybere nejlepší z navržených řešení.

Své jisté mají naopak lidé s unikátními dovednostmi, vyšší mírou zodpovědnosti nebo takoví, kteří musí skládat několik informací dohromady a rozhodovat se podle citu. Tedy například umělci, vyšší manažeři, politici. Nebo třeba redaktoři.

Ohodnoťte článek

-
19
+

Sdílejte

Diskutujte (7)

Vstoupit do diskuze
Jiří Zahrádka

Jiří Zahrádka

Čtyři roky působil jako technický redaktor na iDNES.cz, později se začal věnovat marketingu. Prošel korporáty Datart a Dr. Oetker, spolupracoval s několika digitálními agenturami na tvorbě kampaní, produkci... Více

Související témata

automatizacebyznysrobotizacetrh práceumělá inteligence

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo