Staré stroje mají úplně jinou duši, říká strojař, který pomáhal oživit ikonický Tugendhat

Flimel se svojí firmou Flirex zrenovoval třeba technické zázemí vily Tugendhat. Ztracený lesk vrátil i historické varně Plzeňského Prazdroje nebo secesnímu výtahu na zámku Valtice. Z jeho slov je cítit láska k řemeslu a i když mluví o strojích, lze mu snadno uvěřit, že jim opravdu umí vdechnout život.

Tomáš Flimel

Jan Prokopius pro Zvut.cz

• původně se ve firmě První brněnská strojírna vyučil strojním zámečníkem
• po střední škole absolvoval studium na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně
• už během studií restauroval mnohá technická zařízení i jednotlivé historické fragmenty
• plně profesionálně se renovaci strojů a strojních zařízení začal věnovat v roce 1992
• v roce 1996 získal licenci ministerstva kultury opravňující k restaurování mechanických přístrojů, strojů, a předmětů
• podílel se na obnově zařízení pivovoaru v Dalešicích či technického zázemí vily Tugendhat spadající do UNESCO

Kdy se u vás objevila vášeň pro stroje?

Přivedl mě k tomu tatínek, který, ač sám právník, oceňoval technické vzdělání a líbily se mu parní lokomotivy. Chodili jsme se na ně dívat na nádraží. Byl jsem ten typ dítěte, co všechno rozloží na součástky, nebylo možné dát mi autíčko, abych ho nerozebral. Pamatuju si, že jsem hrozně toužil po jedné hračce, pásovém traktoru na baterku, a svatosvatě jsem sliboval, že ho nerozeberu. Vydrželo to jenom chvilku a už z něj lítaly motorky.

Od roku 1992 máte vlastní firmu, která se zaměřuje na restaurování historických strojů a zařízení. Čím to, že jste vás víc lákaly renovace než inovace?

Byl jsem rodiči vedený k tomu, že staré věci jsou krásné a nemusí být na vyhození. Díky tomu jsem k nim získal vztah, ať jde o umění nebo o stroje. Už od mládí mě fascinovaly parní stroje pístové, což je mimochodem obor, kde jsem jmenovaný i soudním znalcem. Když jsem šel studovat, tyto stroje už se nepoužívaly, ale nejblíž k nim měly parní turbíny. Tak jsem vystudoval obor tepelné a jaderné stroje a zařízení.

To vše jen díky lásce ke starým věcem?

Hodně mě ovlivnila i střední škola, nejprve jsem se totiž vyučil strojním zámečníkem. A když jsme nastoupili na praxi do První brněnské strojírny, školili nás lidé, kteří se vyučili ještě za první republiky. Co jsem se od nich naučil, z toho čerpám celý život, zejména z jejich vztahu k řemeslu a práci.

Jan Prokopius pro Zvut.cz

Jan Prokopius pro Zvut.cz

Další obrázky v galerii (9)

Na vysoké škole jsem si zase doplnil teoretické znalosti. Když dostanu požadavek na opravu historického stroje s tím, že má zase fungovat, bez teorie bych často tápal. Je to právě spojení praxe a teorie, které je pro mě klíčové. S tímto přístupem jsem pak začal vyhledávat staré parní stroje a různé mechanismy a dělám to dodnes. Staré stroje mají úplně jinou duši.

Jak probíhá oprava historického zařízení, když dostanete do ruky něco, co není kompletní a neexistuje k tomu žádný návod?

U starých věcí je často div, že se vůbec zachovaly. A ano, nejde jít do nějaké kanceláře a poprosit o výkresovou dokumentaci. Dělám to tedy na základě mnohaletých teoretických a praktických zkušeností. Pak je výzva se do toho pustit a uvést věc do solidního stavu. Řada lidí by to třeba označila za rezavé a k ničemu, ale hodnota historických věcí nedegraduje, ta jde pořád nahoru.

Já jsem vždycky prosazoval renovace historických zařízení do stavu, kdy bude mít návštěvník pocit, byť by se díval na nefunkční stroj, že stačí přiložit pod kotel a může to fungovat.

Máte nějaký příklad, kdy jste takhle musel improvizovat?

Určitě znáte jméno Františka Křižíka a jeho obloukovou lampu. Před pár lety jsme dostali zadání vytvořit funkční kopii této lampy. Neexistoval k ní žádný výkres, jen historická lampa, která ani nebyla kompletní. Mnohé věci jsme museli obejít nebo jsme si nebyli jistí; jsou v ní například jádra z nějakého materiálu s příměsí síry a my jsme nevěděli, jestli je tam síra schválně, nebo je to jen důsledek tehdejší nečisté výroby. Ale povedlo se a v muzeu v Litomyšli mají funkční obloukovou lampu...

Máte za sebou renovaci řady ikonických objektů. Je pro vás některá zakázka opravdu srdeční záležitostí?

Každá byla něčím krásná. Třeba Dalešický pivovar: když jsme tam přišli, všechny původní technologie až na hrubé části byly vytrhané a vyhozené. My jsme varnu doplnili do pohledového stavu, není tedy funkční, ale když návštěvník přijde, evokuje to v něm dojem, že může varna začít kdykoliv fungovat. Povedla se nám i práce na historické varně v Plzeňském Prazdroji, která byla v žalostném stavu. A samozřejmě vila Tugendhat.

Když je kde a za co...

Shutterstock

Vilu manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929 až 1930 navrhl německý architekt Ludwig Mies van der Rohe. Díky prakticky neomezenému rozpočtu a unikátnímu svažitému pozemku s výhledem na střed Brna zde vytvořil ojedinělý projev funkcionalistického a internacionalistického uvažování. Dnes je vila instalovanou památkou moderní architektury a jako jediná památka moderní architektury v České republice je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

V letech 2010 až 2012 prošla vila Tugendhat památkovou obnovou a restaurací. Stavba i s přilehlou zahradou byla restaurována do podoby v době jejího dokončení v roce 1930. Interiéry jsou vybaveny exaktními replikami původního mobiliáře. V suterénu vily bylo restaurováno technické zázemí (prostory vzduchotechniky, kotelna, strojovna spouštěcích oken, molová komora), které je zpřístupněno veřejnosti v rámci rozšířené prohlídkové trasy. Je zde také umístěna expozice představující architekta, stavebníky a život rodiny ve vile do roku 1938, kdy před hrozbou druhé světové války Tugendhatovi emigrovali.

Od vily bydlíte de facto za rohem, chodil jste tam obrazně řečeno v papučích?

Dalo by se to tak s nadsázkou říct. Ve vile jsme renovovali vybraná technická zařízení, například historickou kotelnu, systémy stínění, vzduchotechniku či lampy. Od té doby tam každého půl roku děláme servisní údržbu a velice nás těší, jak zařízení funguje a že je o něj v rámci prohlídkových okruhů zájem. Já jsem vždycky prosazoval renovace historických zařízení do stavu, kdy bude mít návštěvník pocit, byť by se díval na nefunkční stroj, že stačí přiložit pod kotel a může to fungovat.

Kde na renovace vůbec sháníte součástky?

Mám poměrně rozsáhlou sbírku. Bavíme se o věcech, které nekoupíte v hobbymarketu. Se sbíráním historických součástek jsem začal ve svých sedmnácti a některé mám doma léta, než je vůbec použiju. Dřív nebylo shánění tak těžké, ale pořídit v současné době nějaké historické zařízení z původního místa je prakticky nemožné.

Uspokojuje vás vracet starým strojům život? A je něco, na co byste si chtěl sáhnout, nějaký váš restaurátorský sen?

Krásných věcí mám za sebou už hodně, takže přímo restaurátorský sen asi nemám. Historických věcí, které by si zasloužily péči, je ovšem pořád dost. Spíš mě mrzí, že mi uteklo pár unikátních kousků, u nichž jsem byl blízko a nepodařilo se mi je zachránit, skočily ve šrotu. Někdy se to naopak povedlo.

Jan Prokopius pro Zvut.cz

Jan Prokopius pro Zvut.cz

Další obrázky v galerii (9)

A to...?

Jednou jsem třeba viděl, jak ve starém činžovním domě ze 20. let opravovali elektřinu a vyhazovali krásné porcelánové sklepní lampy. Místo, aby je vyčistili, nahradili je plastovými výlisky a staré lampy vyházeli na dvůr. Jedna ta vyhozená lampa teď svítí v kotelně vily Tugendhat.

U mnoha věcí si člověk řekne, že nemají hodnotu. Ale pokud k tomu máte vztah, myslím, že člověka obohacuje, když dá věcem nový život.

Rozhovor s Tomášem Flimelem jakožto úspěšným absolventem zdejší strojní fakulty přinesl server zVUT.cz.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag