Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Agresivně řídí lidé neschopní empatie, říká výzkumník

Vojtěch Pišl
Vojtěch Pišl
7. 12. 2019
 10 061

Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné – a za protivníka považují úplně každého. Agresivní řidiči mívají potíže vcítit se do lidí okolo, takže s každým soupeří. Na vině je dost možná slabá funkce mozkového centra pro empatii, odhaluje ve svém výzkumu Pavel Řezáč z Centra pro dopravní výzkum.

Agresivně řídí lidé neschopní empatie, říká výzkumník

V Centru dopravního výzkumu zkoumáte poměrně nečekaně lidskou empatii, navíc neurozobrazovacími metodami. Jak empatie a mozek souvisí s řízením?

Naši zahraniční kolegové ukázali, že lidé, kteří tíhnou k nějakému problémovému chování, ať už za volantem, nebo kdekoli jinde, mají trochu jinak složený i mozek – a třeba právě oblast empatie se u nich aktivuje výrazně méně často.

Některé výzkumy se zaměřovaly na působení nějakého násilného nebo nepříjemného podnětu u různých skupin, třeba právě u těch agresivních nebo problémových. A tito lidé neměli problém takový podnět zpracovávat – na rozdíl od lidí, kteří netíhnou k žádnému problémovému chování. Těm se při vystavení nějakého násilného podnětu daleko častěji aktivuje spánkový lalok a cingulární kůra.

Přeloženo do češtiny to znamená, že ti lidé v pomyslné obraně přejdou do určitého spánkového rytmu, kterým se vystavení danému podnětu brání. Mění frekvenci aktivity svého mozku, aby se dostali do stavu, ve kterém nebudou podnět tolik vnímat.

Pavel Řezáč

Pavel Řezáč

Dopravní psycholog. ředitel Divize dopravních technologií a lidského faktoru Centra dopravního výzkumu. Na Masarykově univerzitě vyučuje sociální a dopravní psychologii. Civilní portrét.

Pavel Řezáč

Snímek z pracoviště.

 

Čím na zahraniční výzkumy navazujete vy?

Pracujeme na dvou výzkumech. V prvním měříme, jestli existují nějaké rozdíly v empatii mezi skupinou problémových, agresivních řidičů, kteří přišli o řidičské oprávnění – a skupinou neproblémových řidičů, kteří o řidičské oprávnění nepřišli.

V rámci tohoto experimentu se také zaměřujeme na zjištění, do jaké míry můžeme působením terapie stimulovat také oblasti mozku zodpovědné právě za empatii. Část oněch nebezpečných, problémových, potenciálně agresivních řidičů prochází rehabilitačním programem na posílení, zlepšení empatie. A snímáme, jestli se po ukončení té terapeutické práce objevila nějaká změna i na struktuře mozku.

Pokud tedy testujete úspěšnost rehabilitačních kurzů, jak takové testování vypadá? Účastníka před kurzem a po něm umístíte do tunelu funkční magnetické rezonance. Co konkrétně vám výsledky těchto dvou měření ukážou?

Lidé v průběhu testování plní určité úkoly – a tak je možné zjistit, jak člověk reaguje na prezentované podněty a situace. Ve skenerech jsou paralelně snímáni dva lidé, takže je možné měřit, jaká část mozku je aktivovaná, pokud člověk s tím druhým soupeří, kooperuje, nebo jen pozoruje specifické vjemy, které přímo souvisí s řízením. Současně se zaměřujeme právě na rozdíly v této aktivaci mozku mezi měřenými skupinami. Nebezpeční řidiči si často vyhodnocují dění na silnicích tak: že se jedná o souboj, kdo s koho, že musí druhého předjet, porazit.

Neurovědci z CEITECu, Středoevropského výzkumného institutu, z vyšetření získají komplexní mapu mozku v čase, která ukazuje, které části se zapojují ve kterém momentu. Dohromady zjišťujeme, jestli taková terapeutická práce člověka ovlivňuje i na hmatatelné úrovni – na mozku.

Jak vypadají úkoly, které účastníci výzkumů plní?

V první části účastníci sledují situace ze silničního provozu, třeba dopravní nehody, rizikové nebo agresivní chování při řízení. Snímáme, jak na to reaguje mozek: jestli tak, že spíš jde do útlumu, spánku, coby pomyslné obrany. Nebo se naopak aktivují centra, která se víc týkají nabuzení a vzrušení, pokud člověka spíš stimuluje.

Ve druhé části se jedná o hru s padajícími kuličkami. Každý řidič má kuličky jiné barvy a jejich úkolem je z nich buď společně vytvořit nějaký obrazec dle předlohy, takže si mají pomáhat – nebo to má naopak jeden druhému kazit. Opět sledujeme, jak při takových úkolech reagují jejich mozky.

Další aktivity vychází z takzvaných ekonomických her. Ve stručnosti – je to ten typ, kdy máte za úkol mezi nás rozdělit sto korun a budete mít tři možnosti: buď si necháte osmdesát a mně dáte dvacet, nebo si je rozdělíme padesát na padesát nebo si necháte šedesát a mně nabídnete čtyřicet. Pokud vaši nabídku přijmu, peníze získáme oba; pokud odmítnu, nedostane nikdo nic. Opět se jedná o činnosti, které se týkají empatie, soutěživosti a spolupráce. Ukazují, jak se do vás dokážu vcítit, do jaké míry jsem schopný vyhodnotit, že v příštím kole budete naopak nabízet vy mně.

§§§

Česká legislativa pojem agresivní řízení nezná. Pokud se někdo kvůli svému neohleduplnému, agresivnímu chování na silnici dostane k soudu, většinou se toto chování kvalifikuje jako těžké ublížení na zdraví, případně pokus o těžké ublížení na zdraví nebo obecné ohrožení. V některých zemí se ale agresivní řízení dočkalo své právní definice, například v Kanadě nebo v USA. Spojené státy dokonce mají trojčlennou stupnici: bezohledné řízení – agresivní řízení – silniční zuřivost (road rage). 

Výsledky her a interakce účastníků ale znáte i bez neurozobrazování. Co přesně potom měří magnetická rezonance?

Aktivitu celého mozku. Protože funguje na základě přenosu elektrického napětí, je možné měřit, která část mozku je aktivovaná. Ve chvíli, kdy se víc aktivuje třeba frontální část, generuje oproti zbytku mozku vyšší napětí. Nikdy se neaktivuje jen jedna oblast – ale přesto při každé konkrétní aktivitě vidíme, která část mozku je nejvíc aktivovaná.

Měříme dohromady osmdesát lidí, čtyřicet párů měření. Na klinickou studii se jedná o poměrně velké číslo – a po dokončení výzkumu by tak mělo být možné říct, jestli existuje rozdíl nejenom v aktivaci, ale i ve struktuře mozku, třeba co se týče velikosti.

A jaké máte výsledky?

Předběžné výzkumy na skupinách řidičů, kteří vykazují nějaké problémové, delikventní chování, ukázaly, že vykazují výrazně nižší míru empatie než kontrolní skupina těch „bezpečných“, neproblémových.

Totéž naši zahraniční kolegové měřili i u mladých dospělých, kteří se dopouštěli nějaké trestné činnosti. Srovnávali, jestli tato skupina vykazuje nějaké rozdíly ve struktuře mozku, v oblasti související s empatií. Podle jejich závěrů takové rozdíly skutečně existují.

My jsme v současné době ve druhé polovině testování, takže zatím nejsem schopný sdělit, jak vyjdou finální výsledky. Ty výsledky nicméně ukazují, že se tyto rozdíly skutečně projevují – a to i v kontextu terapeutického působení, které také na mozku působí určité změny.

Poznáte se?

Americký psychiatr John Larson rozdělil v roce 1996 agresivní řidiče do pěti skupin

  • Závodníci s časem: chtějí být co nejdřív v cíli, když jim v tom někdo nebo něco brání, vzteknou se
  • Agresoři soutěživí: rádi provokují ostatní řidiče k závodům, chtějí si dokázat, že jsou lepší, agresivita v nich narůstá zvlášť když se jim pak nepodaří vyhrát
  • Agresoři pasivní: brání ostatním v předjíždění, v rychlejší jízdě, ve změně pruhu
  • Narcisové: za každou cenu lpí na pravidlech silničního provozu, vytáčí je, když je ostatní nedodržují
  • Strážci: jediní spravedliví, kteří dokážou posoudit řízení a chování ostatních řidičů a smějí je vytrestat, pokud s ním nejsou spokojeni 

Bylo by možné odhadnout, za kolika procenty nebezpečného chování na silnicích může tedy stát právě nedostatečná empatie?

Při srovnání jednotlivých skupin řidičů se ukazuje, že se empatie projevuje typicky i v tendenci v určitých situacích riskovat. Souviset s tím ale může i deficit třeba v oblasti intelektu, nějakého specifického rysu chování, temperamentu nebo tendence zpracovávat informace velmi rychle a za silného zapojení emocí. Jednotlivé části mozku jsou velmi silně propojené, takže není možné říct konkrétní číslo. Domnívám se ale, že se bude jednat o vysoké procento.

Pokud tedy svým výzkumem prokážete, že empatie hraje zásadní roli, mohla by se dostat i do testů řidičů, které by tak mohly měřit, jak agresivně se člověk bude chovat?

My bychom samozřejmě rádi. Možná to vyzní zvláštně – ale osobně se domnívám, že dopravní vyšetření, jak jsou v současné době koncipovaná, u řady skupin neodliší lidi, kteří by řídit neměli, od těch, u kterých je řízení v pořádku.

Naprostá většina řidičů vyšetřením projde, problémy bývají typicky u seniorů, kteří vyšetřením neprochází kvůli výkonovým testům, testům schopnosti reagovat na podněty rychle, na schopnost vyhodnocovat situace v adekvátním čase. Senioři ale dokážou dobře kompenzovat úbytek v rychlosti reakcí nebo v tom, že nemají tak dobré periferní vidění, jako ti mladí, tím, že tolik neriskují a umějí si cestu dobře naplánovat.

Pokud ale provedeme statistické srovnání, nejnebezpečnější na silnicích nejsou senioři. Jsou to mladí řidiči – a řidiči, kteří se problémového chování dopouští opakovaně. Na ty bychom se měli zaměřit daleko víc, na jejich odhalování a posuzování a současně na práci s nimi. Právě s touto skupinou provinilých řidičů intenzivně pracujeme v rámci onoho rehabilitačního programu pro řidiče. Skrze program se snažíme docílit změny v chování těchto problémových řidičů. Často omílaný pojem dobrý řidič není jen o schopnosti umět ovládat auto, orientovat se v provozu, ale daleko víc o celé osobnosti – jak se k řízení člověk postaví, jak se při řízení chová. A na tom bychom měli dlouhodobě pracovat. 

šimpanz propadl hazardu

Schopností přesunu z místa na místo získáváme obrovskou výhodu, nicméně někteří z nás zemřou. Princip kompromisu bezpečnosti a rychlosti je přitom podobný ruské ruletě: čím větší výhoda, tím víc úmrtí. Ve společnosti se ustálily lobbistické skupiny propagující omezování, nebo naopak urychlování dopravy. Většina z nás se tak ztotožňuje s jedním, nebo druhým táborem, aniž by konkrétně přemýšlela, co přesně stojí rychlost a co naopak dostáváme za zpomalení.

Auto jako ruská ruleta 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
4
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Vojtěch Pišl

Vojtěch Pišl

Vojtěch Pišl píše a překládá o vědách, jejichž název má aspoň deset slabik, zejména pokud se točí kolem mozku, myšlení, psychologie, neurověd, medicíny… nejraději má psychoneuroimunologii. Ve volném čase... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo