Články na téma: zemědělství

Potraviny v obchodech zlevňují nejvýrazněji od roku 2009, zemědělci se ale musejí vypořádávat s pětinásobně silnějším propadem svých výkupních cen, historicky zcela ojedinělým. Ceny v průmyslu klesají poprvé od roku 2020, jde o symbolickou tečku za covidem a energetickou drahotou.

Zemědělství je nejdražší a nejsešněrovanější politikou Evropské unie. Propojený systém dotací, kvót a regulací nás stojí hromadu peněz. Jak se z něho vymanit? Návod nabízí Nový Zéland.

Emisní povolenky na krávy, Green Deal v zemědělství nebo recept na dobré mléko. Tahle témata teď Radim Hrůza z Agromilku řeší. Firma z Vysočiny propojuje tradiční obor s udržitelností a chystá se na robotizaci.

Cena půdy roste dlouhodobě u nás i ve světě rychleji než inflace. Úrodné půdy ubývá a je třeba nakrmit čím dál víc lidí, proto patří dlouhodobě k nejlepším uchovatelům hodnoty. Od roku 2005 stoupla její cena v Česku téměř pětinásobně.

Ceny v zemědělské výrobě rychle padají, ruku v ruce s tím by mělo jít i zlevňování na obchodech. Vláda by ale předchozí období divoce se zvyšujících cen potravin neměla hodit za hlavu. Zaměřit by se mohla na to, proč dotace určené primárně pro malé a střední podniky sežerou tlustí kocouři.

Vláda v rámci konsolidačního balíčku hodlá největší částku ušetřit na národních dotacích. Krok hájí slovy, že současný systém je neefektivní a navíc se často zneužívá. Ne všichni jsou ale zloději a lze najít firmy, kterým to naopak uškodí. Nešlo by tedy místo tupých škrtů najít prostředky třeba tím, že by naopak stát celý přebujelý systém zefektivnil? Zeptali jsme se expertů.

Sedlák. Jistě. Jenže: Martin Novák z Obory u Tábora má 500 hektarů půdy a 250 kusů dobytka, třetině domácností v obci dodává teplo, k tomu v bývalém špejcharu provozuje muzeum a galerii a ještě vaří pivo. A většinu toho dělá proto, aby něco neleželo ladem.

Jedním z největších úspěchů lidstva v minulém století bylo obrovské navýšení produkce potravin. Mezi lety 1900 až 2000 se zvýšily sklizně plodin šestinásobně, zatímco světová populace narostla jen o necelý čtyřnásobek. To znamená, že lidé dnes mají v průměru o padesát procent víc potravin než jejich prapraprarodiče. Přesto část světa stále hladoví.

Jsou v Česku potraviny předražené? Tuto debatu nedávno znovu otevřel ministr zemědělství Zdeněk Nekula, když upozornil na vysoké ceny cukru. Vláda chce prověřit ceny u zemědělců, potravinářských podniků a obchodních řetězců s cílem zjistit výši obchodní přirážky jednotlivých sektorů. Měla by zasáhnout? Zeptali jsme se expertů.

Klimatická změna znásobila nároky na světové zemědělství. Jednou z cest, jak se vyhnout nedostatku potravin, je pěstování geneticky upravených plodin. „Je to cesta k soběstačnosti,“ říká rostlinný genetik Jaroslav Doležel.

Brutální ruská válka na Ukrajině způsobuje čím dál větší nedostatek potravin ve světě. Mezinárodní společenství se už proto připravují na celosvětovou potravinovou krizi. K jejímu odvrácení je ovšem nutné přijmout závazky, které jdou přímo proti smýšlení bohatého světa: produkovat víc hnojiv, kvalitnějších semen, ale i maximalizovat potenciál genetických modifikací.

Trh s pesticidy v Česku převyšuje sedm miliard korun. Stále jde o ziskový byznys, kterému ale postupně ubývá prostor. Velcí výrobci totiž řeší chystané regulace, které jejich podnikání značně omezí. Proto už teď hledají cesty, jak se s takovou hrozbou vyrovnat. Jednou z možností jsou i bio přípravky.

Srí Lanka je v těžké ekonomické krizi, pod níž se podepsal i neuvážený zákaz dovozu chemických hnojiv. Alternativa z Číny spásu nepřinesla, teď země hledá pomoc u Světové banky i Indie.

Rostoucí ceny potravin nutí lidi k zamyšlení, zda se nepustit do vlastní produkce zeleniny a ovoce. Úvahám o samozásobitelství „nahrávají“ také komplikace s přerušením dlouhých logistických řetězců či válečný konflikt na Ukrajině. Pokud však nechcete mít především jen kontrolu nad tím, co skutečně jíte, pak se vám samozásobitelství nevyplatí. Tedy alespoň prozatím.

Je to jeden z paradoxů evropského zemědělství: Vzniká v něm jen o něco víc než procento hrubého domácího produktu, a přitom na něj praskne třetina unijního rozpočtu.

Co je české, nemusí být hezké, chtělo by se říct. Zákon o povinných kvótách na potraviny původem z Česka je toho důkazem. Nejenže může zvýšit ceny, ale i zhoršit postavení Česka v Evropské unii. Navíc řeší problémy, které neexistují.

Poslanecký návrh chce zvednout podíl českých potravin na pultech během pěti let na 85 procent. Navrhovatelé tak chtějí posílit české zemědělce a přiblížit Česko potravinové soběstačnosti.

Na každého jednou dojde. Jednou i vy budete jíst vodňanská kuřata nebo kostelecké uzeniny a k tomu přikusovat toastový chléb z Penamu.

Ať to stojí, co to stojí…

Minimálně v Česku se evropské dotace nedostávají k těm, kterým byly původně určeny. Tedy k malým a středním podnikům. Sežerou je tlustí korporátní kocouři a na ostatní zbydou jen drobky. Bude snad líp?

Je rozkol ve skupině G7 počátkem demontáže globálního obchodu? Kdo ví. Jasné je ale to, že globalizaci začínají podkopávat technologie.