Články na téma: Václav Havel

Vlastně si za tu poněkud zoufalou diskusi na téma slavit, či neslavit 17. listopad 1989 můžeme sami. Z připomínky krachu komunistického režimu se v posledních letech stal vyprázdněný velký mejdan několika generací zlomu, vyprávějících si příběh o pravdě a lásce, která musí zvítězit nad lží a nenávistí.

284stránkový úvodník opakuje mnohokrát napsané.

V první části rozhovoru s šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym byla řeč mimo jiné o strachu, který se ve společnosti vzmáhá a který ji proměňuje. Hlasy žádající omezení našich svobod, budou sílit, předpovídá Tabery...

Rozhovor se šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym o tom, co chybí české společnosti a proč jsme si neudrželi masarykovské hodnoty. Dále mimo jiné o dědictví komunismu, o strachu a o tom, proč žurnalistika nikdy neměla větší význam než dnes.

Praktické rozšíření doplní aktuální zpravodajství o nadčasové postoje disidenta a prezidenta.

Klaun marxismu napsal knihu o násilí. Míří v ní na nečekaný terč: liberály s měkkým srdcem.

Desetileté působení Václava Klause na Hradě je u konce. Jaký byl prezident? Na to jsme se zeptali sociologů Petra Hampla a Jana Kellera, ekonomů Lukáše Kovandy a Petra Macha, politologa Jiřího Pehe, šéfa Transparency International Davida Ondráčky a mnoha dalších osobností.

Jsou mezi nimi totiž i takoví, kteří nás učí skeptickému myšlení a nutí pochybovat. Na to filozof Thomas Sowell ve svém místy zábavném hanopisu zapomíná.

V debatách prezidentských kandidátů nebyl jediný člověk, který by hájil pravicovou zahraniční politiku. Ovšem on ji koneckonců nikdo nehájil ani v amerických debatách mezi guvernérem Romneym a prezidentem Obamou.

Neměli bychom žít v představě, že se o Česko kvůli prvním přímým prezidentským volbám začal svět zajímat. Pozornost jistě budila tatuáž jednoho z kandidátů – ovšem jako perlička. Do druhého kola Vladimír Franz nepostoupil a pozornost rychle opadla. Výjimkou jsou samozřejmě sousední státy. Na základě zkušenosti z minulých dvacet let lze totiž konstatovat, že pokud má český prezident, na něco vliv, pak je to zahraniční politika – a ta nejvíc ovlivňuje právě každodenní vztahy mezi sousedy.

Paul Krugman nabídl v poslední knize recept na to, jak několik měsíců, nebo možná i let, dál růst. Jenomže „ukončit depresi“ není to samé jako „začít vzkvétat“.

Vláda lidí, kteří by prodali vlastní matku, je nakonec docela zábavná. Ještě že tak: může trvat dlouho.

Exministr průmyslu, nynější poradce banky Goldman Sachs Vladimír Dlouhý varuje: příchod druhé recese je reálné nebezpečí. „Lidé si musejí utahovat opasky. Co pak udělá člověk, který žije z podpory nebo z 15 tisíc měsíčně? Začne si myslet, že korupce je normální.“

Co by bylo, kdyby šla historie jinou cestou? Zkusme si představit, jak by se vyvíjela česká ekonomika a společnost v posledních dvaceti letech, pokud by velká privatizace proběhla jiným způsobem.