Články na téma: terorismus

Hamás přestává používat bitcoin, Bhútán ho těží a v USA chtějí těžbu zdanit. Víme také, kolik stojí vytěžit jeden bitcoin v USA a že obtížnost těžby je na maximech. Je tu další a tentokrát čistě bitcoinový #TýdenVKryptu.

Chytré čtení nejen o tom, co dal a vzal technologický pokrok, ale taky o tom, co dávají lysohlávky a bere pervitin.

Pád Afghánistánu pod vládu Tálibánu vypadá jako žalostný konec „války proti teroru“ po útocích z 11. září 2001. Vždyť právě porážka tohoto radikálního islamistického hnutí byla prvním krokem. Ve skutečnosti ale válka pokračuje, jen s jinými aktéry. A vrací se zpátky do Afghánistánu, kde se hraje o to, zda za pár let z téhle oblasti nepřijde útok na USA či Evropu znovu.

Emil Aslan je politolog, který už 15 let studuje džihád a povstalecká hnutí v oblasti Kavkazu. K někdejším radikálům se umí dostat blíž než jiní: nejen jako vědec překračující hranice disciplín, ale také jako člověk, který se narodil v Jerevanu a vyrůstal na drsném moskevském předměstí.

Pokus o puč, výtržnictví, povstání, terorismus? S odborníkem na radikalizaci, povstalecká hnutí a džihád Emilem Aslanem o lednovém útoku na Kapitol. A o tom, co dělat s radikalizovanými nebo mobilizovanými lidmi

Turecko, Tunisko, Egypt. Dříve jedny z nejoblíbenějších cílů českých turistů. Dnes už ale kvůli bezpečnostním rizikům tolik nelákají. Kam se místo nich vypravit k moři?

Lidi jsou příliš svobodní, mají moc práv a málo dohledu. Ale nemějte strach, všeho do času.

Jako jedna ze spontánních reakcí sociálních médií na masakr karikaturistů časopisu Charlie Hebdo je mimo jiné hashtag #JeSuisCharlie – Jsem Charlie. Je to zajisté ocenění hodný projev solidarity, který odkazuje na známý titulek deníku Le Monde po útocích 11. září 2001: Nous sommes tous Americains – Všichni jsme Američané. Je ale úplně mimo.

Islámský stát je dobře promazaný stroj na svatou válku, do kterého denně proudí miliony dolarů.

V souvislosti se senátním grilováním Johna Brennana, nominovaného prezidentem Obamou na funkci ředitele CIA, se ve Spojených státech rozhořela polemika kolem stále častějšího nasazování bezpilotních letadel v boji proti teroristům v různých koutech světa. John Brennan je totiž pokládán za jednoho z architektů tohoto způsobu vedení války, jež má v Americe mnoho odpůrců, stejně tak jako používání donucovacích metod a extrémních nátlakových způsobů výslechu vůči zajatým teroristům.

V debatách prezidentských kandidátů nebyl jediný člověk, který by hájil pravicovou zahraniční politiku. Ovšem on ji koneckonců nikdo nehájil ani v amerických debatách mezi guvernérem Romneym a prezidentem Obamou.

Novou průmyslovou revolucí nazval Michal Kašpárek nástup trojrozměrného tisku. Ten by mohl radikálním způsobem demokratizovat a „decentralizovat“ vývoj i výrobu průmyslového zboží. V závěru své zprávy se Kašpárek dotkne také bezpečnostních a společenských rizik, která s sebou technologie může přinést. Debata o tématu se ve světě nějakou dobu už vede. První doma vytisknuté zbraně jsou totiž skutečností.

Baseballový statistik a politolog Nate Silver radí, jak přemýšlet o budoucnosti. Jeden tip za všechny? Nedržte se jak klíště své Velké Pravdy a hodnoťte informace spravedlivě.

„Pokud někdo osobně a bezprostředně vyvolal druhou světovou válku, byl to Chamberlain, ne Hitler,“ tvrdí Robert Aumann, izraelsko-americký laureát Nobelovy ceny za ekonomii.

Když se řekne „příliš mnoho peněz“, zní to laickým uším jako báječná věc. Ale když nastane příliš rychlá expanze úvěrů, takřka zákonitě nastane situace, kdy vznikne příliš mnoho špatných úvěrů. Ve Spojených státech se úvěrová bublina projevila expanzí tzv. subprime mortgages neboli hypoték poskytovaných rizikovým klientům. Ta vedla k finanční krizi během let 2007-2008. Dnes již uzavřená kapitola: nynější evropská finanční krize však přece jen má spojitost s tou americkou. Více v závěrečném díle dvoudílného seriálu.

Pamatujete si, co jste dělali 11. září 2001? Pokud jste náhodou ekonom nebo pracujete na finančních trzích, možná si vzpomenete na neodbytnou myšlenku doprovázející normální lidský pocit hrůzy: „Proboha, na něco takového nemáme modely!“

Když máte pocit, že politický vývoj směřuje ke katastrofě, můžete udělat dvě srovnatelně marné věci. Někde to vystřílet, nebo vytvořit umělecké dílo.

Do jaké míry je člověk odpovědný za své činy a do jaké míry je za ně odpovědná společnost, ve které žije? Takový ušlechtilý divoch Jeana Jacquese Rousseaua by na toto téma mohl napsat disertační práci. Možná nejde o zcela původní, ale rozhodně o jeden z nejznámějších příkladů antropologické fikce, která tvrdí, že člověk je v zásadě a od své přirozenosti dobrý a tím, kdo jím manipuluje, je prohnilá společnost se svými pokřivenými pseudonormami.

V debatě o tragické události v Norsku se často přehlíží několik základních paradoxů. Zaprvé, pokud považujeme Breivika za blázna a šílence, na čemž se shodnou skoro všichni, pak přece nemá ale naprosto vůbec žádnou cenu poslouchat jeho argumenty, pohnutky, důvody a pocity.

Ještě než jsem s tímhle článkem začal, pomyslel jsem si: a jéje, tak tímhle dělám opravdu mílový úkrok stranou od mainstreamu.