Články na téma: Švédsko

Hnutí ANO by se při penzijní reformě chtělo inspirovat ve Švédsku. Na co se tedy můžeme těšit, pokud se mu podaří po příštích volbách realizovat své inspirace? Pochopí konečně vláda, že investice do firem je investicí do budoucnosti?

Velká Británie si odhlasovala vystoupení z Evropské unie, protože nezvládla imigraci z Východní Evropy. Je to trochu zjednodušující tvrzení, ale obavy z pokračujícího přílivu přistěhovalců z chudší části Evropské unie skutečně byly motorem příznivců brexitu.

Jak se Švédsko stalo z klasické rozvojové země jedním z nejbohatších států? Velmi často se poukazuje na to, že zde dlouhou dobu vládne sociální demokracie – a navzdory poučkám liberálních ekonomů se ve Švédsku žije blahobytně. Bohumír Žídek nás seznamuje s textem, který prozkoumává dějiny švédského hospodářského zázraku a tvrdí, že Švédové se mají dobře spíš levici navzdory, díky liberálnímu základu.

Portál libertarianism.org před nedávnem uveřejnil pozoruhodný text Johana Norberga, který boří mýtus o Švédsku jako příkladu ekonomického úspěchu sociální demokracie. Švédský ekonomický zázrak totiž nastartovala politika ekonomického liberalismu.

S tíživými důsledky finanční a dluhové krize se Evropská unie potýká na mnoha frontách. A jak se zdá, na všech těchto frontách zatím vítězí přesvědčení, že situaci zlepší či napraví další regulace.

Státní pokladny po celé Evropě jsou decimovány dluhovou krizí a politici, zdá se, jsou ochotni zkusit všechno možné, jen aby je opět naplnili.

Za všechno může mamon zlých kapitalistů, ozývá se světem. Ve skutečnosti tam, kde máme tendenci obviňovat kapitalistu, často neselhal on, nýbrž regulátor.

Akcie společnosti Apple spadnou na polovinu, v Evropě dojde ke znárodnění padesáti bank a novým americkým prezidentem se stane dosud neohlášený kandidát. Saxo Bank přichází se svými šokujícími předpověďmi na rok 2012. Můžou se některé z nich vyplnit?

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Pro vlády to platí jakbysmet. Málokterý evropský politik má reálnou profesní zkušenost v oboru financí. Pokud vůbec, vyznají se politici ve financích jen „z druhé strany“. Tedy z pohledu výběrčích daní.

„Závažnější a trvalejší krize EU plyne z toho, že její instituce jsou antidemokratické, a to takovým způsobem, že s tím ani případná – ať už jakákoli – reforma nemůže nic kloudného udělat. Předseda Evropské komise Barroso v nedávném projevu mluvil o ‚demokratizaci‘. Ti z vás v České republice, kteří naneštěstí museli žít v éře komunismu, si jistě vybaví, že ‚demokratizace‘ je kódovým označením procesu, jehož cílem je udržet stávající tyranii, tedy učinit ji v očích veřejnosti dále přijatelnou,“ varuje Christopher Monckton alias „lord Monckton“, britský badatel, politik a šlechtic.

Jsem Američan, nikoliv náhodou zrození, ale volbou. Hlasoval jsem nohama a stal se Američanem, protože miluji tuto zemi a domnívám se, že je výjimečná. Ale když se dívám na dnešní svět a na silný proud technologických změn a globální konkurence, jsem z toho nervózní. Patrně nejvíce mě znepokojuje skutečnost, že zatímco tyto tendence sílí, Američané se zdají neschopni pochopit rozsah výzev, kterým čelíme. Navzdory medializovaným tlachům u vzestupu Číny většina Američanů vychází z předpokladu, že USA jsou i nadále světovou jedničkou. Ale je to pravda?

„Tedy, pane učiteli, chodit k Vám do školy je taky trochu návštěva pekla. Všecko, co se člověku zdá být smůlou, která potkala jeho zem jako blbé počasí, se po Vašem výkladu jeví být důsledkem neumětelství či ještě hůř hrabivosti a mocichtivosti politiků. Co si tedy lze podle Vás počít s těmi už třemi zakopanými psy, jakými jsou nepochybně zdravotnictví, penze a daně? Existuje vedle prázdných slibů a falešných nadějí i nějaký reálný recept, jak tu dlouho zadělávanou velkou reformu skutečně uvařit?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá:

„Dostali jsme se, Pavle mladší, velmi razantně a přitom logicky od ekonomie k politice, která zajímá lidi asi jako vzduch - dokud jim nezačne dramaticky docházet jako v uvízlé ponorce. Takže konkrétně: Nevzpomínám vládu České republiky, která se tvrdě a přitom úspěšně ubránila ďáblovu pokoušení – vykoupit si příští mandát voličů bezbřehým plundrováním státní kasy. Je ta jedinečná šance pro reformy, kterou teď představuje pohodlná většina ve sněmovně, už promarněna? A žije-li dál, tak v čem?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá.